Jarně-letní rozhovor

Že v zimě v Olomouci běží cyklus přednášek Olomoucká včelařská setkávání (OVS), už snad dnes každý ví. Málokdo ale ví o tom, že se chystá i letní varianta. Proto jsme se zeptali kolegy a kamaráda Miroslava Křížka (proto jistě pochopíte, že si budeme tykat), autora i hybatele tohoto zajímavého nápadu, co jej k tomu vedlo a jak si takový cyklus představuje.

Mirku, o Tobě je ve včelařské veřejnosti známo, že připravuješ už po léta letní školy nástavkového včelaření v Bouzově, zároveň ses v letošní zimě ujal organizace cyklu OVS. A teď přicházíš s návrhem na letní variantu tohoto cyklu. 

Jak jsi na tenhle nápad přišel?

Začnu trochu ze široka, abych vysvětlil, co bylo mou hlavní motivací. Jako začínající včelař jsem měl obrovské štěstí v tom, že jsem se dostal do včelařské školy v Hranicích, kterou organizovala PSNV-CZ (Pracovní společnost nástavkových včelařů, z.s.) v roce 2011. V té době jsem o včelách nevěděl prakticky nic. Díky škole jsem se pomalu začal se včelařstvím seznamovat do hloubky a začal se zajímat o včelařské vzdělávání jako celek. Další rok jsem začal včelařit podle informací ze školy a objíždět různé včelařské vzdělávací akce. Jednou z nich byla LŠNV (Letní škola nástavkového včelaření) v Háji ve Slezsku. Nebyla to ale jediná akce, které jsem se v té době zatím pasivně zúčastnil. Už v té době mi bylo jasné, že základem včelaření je zvládnutí chovu matek, a proto jsem se v tom roce snažil si tuto dovednost osvojit. Popravdě to vypadalo prachbídně. Nedařilo se a nedařilo. Nakonec jsem na jedné přednášce pochytil trochu netradiční způsob chovu matek a od té doby jsem konečně smůlu prolomil. Vyplynulo pro mě z toho poučení, že každý si musí nakonec najít svoji cestu, která mu nejlépe vyhovuje.

V dalším roce jsem si pomalu začal pohrávat s myšlenkou, že začnu vzdělavací kursy pro včelaře organizovat sám.   V začátku to byly jednodenní kursy a přednášky pro místní včelaře. První letní školu nástavkového včelaření jsem zorganizoval narychlo poté, co původní organizátor v okolí od svého záměru upustil. Nejdříve jsem nechtěl ani slyšet, že se do toho pustím, z obavy z nedostatečných zkušeností. Pak ale kdosi prohlásil: „Příští rok z toho budeš mít stejné obavy jako letos, tak na co čekat?” A tak bylo rozhodnuto a poprvé se konala LŠNV na Bouzově. Díky podpoře vedení a lektorů se příští rok škola opakovala.

I nadále jsem se účastnil přednášek a kursů, abych si vědomosti rozšiřoval a doplňoval. Nejinak tomu bylo v případě Olomouckých včelařských setkávání, která jsem v začátku absolvoval jako posluchač. V loňském roce, kdy kamarád, který OVS organizoval, onemocněl a požádal mne, zda bych se toho neujal, jsem rovněž zpočátku váhal. Podzimní měsíce jsou v mojí profesi extrémně vyčerpávající, ale přesto mi bylo líto slibně se rozvíjející akci ukončit bez náhrady. Při průběhu zimní části, jsem si uvědomil, že by bylo dobré pokračovat i v jarních a letních měsících, a umožnit tak zájemcům z řad včelařů v praxi ověřit informace a znalosti z přednášek ze zimního období, kdy je vše spíše v rovině teorie.  Udělali jsme si mezi posluchači OVS malý průzkum, který nás v tomto názoru utvrdil.

Beru nadcházející první ročník letních OVS jako pilotní za účelem zjištění zájmu o tento druh vzdělávání. Zkušenosti nabyté v jeho průběhu mi napoví, jak dál.

Pro koho by byl takový cyklus určen?

Za mě osobně je určen všem zájemcům, kteří budou mít o avizovaná témata zájem. Včelaření je pro mne opravdu oddychovou záležitostí a únikem ze stresující reality. Nechci rozlišovat včelaře podle jejich příslušnosti ke spolkům, podle národnosti nebo jinak. Toto dělení a sortování přenechám politikům, ale nezatahujme to do včelaření. Jeden můj kolega to vystihl naprosto přesně prohlášením:”Když přijede Eskymák na kajaku a bude o to mít zájem, tak proč ne?”. Takže pro všechny včelaře a včelařky bez rozdílu. Tečka.

Myslel jsem spíš na úroveň znalostí účastníků …

Pokud je otázka je kladena v tom smyslu, jestli primárně pro začínající nebo pokročilé odpovím podobně: pro všechny zájemce o dané téma. Osobně se pořád cítím jako začínající včelař. A asi ještě dlouho budu, protože včely mě vždycky něčím překvapí!

Cyklus by se konal v běžící včelařské sezoně, co by to znamenalo pro jeho náplň?

V tom bych právě viděl největší výhodu. Jednotlivá témata budou kopírovat průběh včelařské sezony nejlépe s mírným předstihem, proto každý účastník může hned na vlastní včelnici zkusit v praxi, co na setkání pochytil. Takže předběžně v půli května chov matek, za měsíc v červnu včelí nemoci s důrazem na varroózu, diagnostika, ošetření. Je mimo mísu rešit v praxi v květnu zazimování včelstev a v září tvorbu oddělků. Proto první ročník úplně nemusí trefit do černého, ale musíme to zkusit a další rok to napravit. Pokud to s námi posluchači budou mít chuť přetrpět.

Jaká témata a jací lektoři by byli “ve hře”?

Část odpovědi je v předchozím odstavci. S lektory je to zatím velký otazník. Je mi naprosto jasné, že včelař profesionál si v plné sezoně těžko udělá čas a pojede přednášet na novou akci bez historie. K tomu se možná dostaneme až po několika letech. Na druhou stranu ale máme spoustu kvalitních lektorů, kteří si snad udělají na nás čas a přijedou.

Jako další bych chtěl dát možnost zatím méně známým lektorům, kteří by se takto mohli zdokonalit. Zároveň hlavní myšlenkou celého cyklu je výměna zkušeností mezi účastníky. Nepůjde tedy jenom o to odpřednášet a odsedět si to, ale zapojit se do diskuse na příslušné téma. Určitě mi dáš za pravdu, ze “nejvýživnější” informace člověk na takových akcích získává po ukončení oficiálního programu při neformální diskusi. Takže se na těchto akcích může stát, že lektor nebude přednášet, ale spíše moderovat vzniklou diskusi. Zkusil jsem to jednou na LŠNV a byl jsem mile překvapen rozmanitostí myšlenek a názorů. Navíc mi to ohromě dobilo baterky.

Kde by se cyklus konal?

To je velice zásadní otázka. První myšlenka byla ta, že budeme “kočovat” s přednáškami po včelnicích v okolí. Pak jsem si uvědomil, jaká na mě šla hrůza z toho, že ke včelám pustím při LŠNV 20 přičinlivých včelařů. Ale zvykl jsem si. Tak to v první fázi udělám na své včelnici a budu čekat, že se někdo osmělí a řekne si: “na tom přece nic složitého není a když mi s tím někdo pomůže tak to zvládnu taky!”. Nepředpokládám, že to budou desítky lidí, ale pár se jich určitě najde. Jsem optimista.

Jaké jsou Tvé rámcové představy o zázemí, zajištění či ekonomice takového cyklu?

Protože celý cyklus pořádáme pod záštitou a za podpory PSNV-CZ, musíme dodržovat podmínky, které jsou vnitřními směrnicemi stanoveny. Na základě příslibu předsedy PSNV-CZ F. Hubáčka nám tedy PSNV-CZ poskytne potřebnou podporu ve svých informačních a reklamních kanálech a zajistí výběr vstupného, ze strany organizátorů pak výsledný ekonomický výsledek nesmí být ztrátový. Z toho pak musíme vycházet a správně nastavit vstupné, aby nám pokrylo potřebné výdaje hlavně na lektory a jejich náklady na dopravu. Nejsme ale nijak omezeni ve výběru lektorů, proto bychom rádi oslovili i lektory nezapsané na oficiálních seznamech. To by nám zase dalo možnost rozšířit seznam témat k diskusi.

K otázce zázemí: beru včelaření jako aktivitu v přírodě (outdoorovou) a v tomto duchu bychom organizovali setkávání po širým nebem maximálně pod střechou venku. Na začátku jsem spoustu takových setkání zažil jako účastník a nebyl jsem nijak zklamán. Jednou jsme dokonce i bivakovali přes noc pod širákem, ale dnes už bych to asi se zdravím nedal. Letní školy, které organizuju, se rovněž z větší části konají venku pod nataženou plachtou a zatím si na to nikdo nestěžoval. Samozřejmě na to všechny dopředu musím upozornit.

Mirku, velice děkujeme za rozhovor a přejeme, aby se dobré dílo podařilo!  

Za portál Včelaři sobě se ptal Jiří Matl

 

1 komentář

  1. Pingback: Kurs chovu matek v rámci Olomouckých včelařských setkávání - Včelaři sobě

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *