Jak jsem potkal úhyny

Flexibilita je dnes žádanou vlastností a schopnost udělat ze sebe experta je ještě cennější a dobře honorovaná. Nepovedlo se mi stát úspěšným včelařem, a tak jsem se flexibilně pasoval na odborníka na neúspěchy se specializací na úhyny.

Zpočátku mi bylo trochu proti srsti, že už to nejde tak snadno. Když o tom ale  dnes přemýšlím a porovnávám, tak včelaření bez problémů byla hrozná nuda kombinovaná s neustálým stresem. Dali jste na sebe metr až dva nástavků a vytáčeli med, občas udělali oddělek, a celý rok žili ve stresu, že nebudete mít dost rámků, nástavků, mezistěn, den, nádob na med a tak.

Jakmile se začnete potkávat s problémy, vše je rázem jinak. Včely Vám vybavení průběžně uvolňují a jen to, že nemůžete přijít problému na kloub, Vám trochu dělá starosti. Musíte to ale otočit, uchopit jako výzvu a chytit šanci za pačesy. To jsem udělal a prohlásil se za experta. Na samozvané experty si ale dávejte bacha, i když nejde o včelařinu.

Tím Vás chci varovat, abyste k mému vyprávění přistupovali obezřetně, jako byste byli v hybridní válce. Zapojujte ostražitost a především mozek. Neboť, jak jasnozřivě napsal James Thurber, “Žijeme, lidé i brouci, v době, kdy všechno může znamenat cokoli.” Takže nečiňme unáhlené závěry, vše bude jistě jinak, než si nyní myslíme. O to to ale bude i nadále zajímavější. Nikdo dneska neví, kudy vede cesta, tím spíše pak nikdo neví, která je slepá, a všechny lze po libosti prošlapat.

Úvod

Abych řekl pravdu, někdy mívám pocit, že se svým perverzním koníčkem nudím a otravuji. Už jsem si dal bobříka mlčení, ale letos se moje sbírka úhynů, o které se se mnou dělí postižení, zajímavě rozrůstá. Mám pocit že to mnohde bude letos další bolestné jaro.

O mém oblíbeném tématu se na veřejnosti moc nemluví. Hodně včelařů, kteří do dneška věřili v naši skvělou metodiku a báli se o svoje včely, aby jim je někdo ze zahraničí nepřijel pro jejich vyhlášený vynikající zdravotní stav ukrást, je náhle zklamáno. Cítí se trapně jako hokejista, co nám to prohrál na olympiádě a zklamal důvěru včelařského týmu, neboť to nedal. Tedy nedaly to jeho včely, ale jaký pán, takové včely, že?

Takže jsem byl pobídnut, abych napsal něco, co v temnotě smutku plamínek naděje zažehne a útěchy dodá. Že bych Vám ale konkrétně poradil, to moc nečekejte.

Krutou pravdu Vám řeknu hned na začátku: nic nežije věčně a tvrzení, že nikomu nehynou včely, je pouze otázka upřímnosti nebo interpretace pojmu “úhyn“. Úbytek včel na stanovišti je možné vysvětlit všelijak.

Hmyz sice představuje největší část živé hmoty na zeměkouli, ale pokud by včely nehynuly, bydleli bychom v jednom velkém úle a naše planeta by z vesmíru vypadala jako velký roj.

Protože internet má víc prostoru než čtenáři trpělivosti, nevezmu to celé od začátku, ale na úvod od konce, protože když začnu od začátku, tak se obvykle zakecám.

Stále slyšíme, že příčinou úhynů je varroóza. Když se někdo ozve, že měl málo roztočů, monitoroval, léčil, lil kyselinu do úlů tak často, že med byl sladkokyselý, a přesto nemá včely, dostane se mu moudré odpovědi, že to nejsou jen roztoči, ale s nimi i viry, nosema atd. atd.

Vypadá to logicky, dokud člověk nezačne zbytečně moc přemýšlet. Roztoč je přenašečem patogenů, podobně jako příbuzné klíště nebo třeba blecha. To má logiku. No jo. Ale už jste slyšeli že by někdo zemřel na klíšťózu nebo blechózu? Zdravotní pojišťovny, zřejmě víc platí za boreliózu nebo za encefalitidu než za obyčejnou klíšťózu.

Nechápu proč veterináři zbytečně studují, kdyby to okoukali od včelařů a včelařských léčitelů, tak kdykoli by jim do ordinace přivedli nemocného psa, skoro s jistotou by byla diagnóza jasná: blechóza. Pokud by tam blechy nebyly, tak je jasné, že byl pes ošetřen, ale blechy tam byly dřív, majitel to prošvihl a včas neošetřoval, blechy psa oslabily, viry přinesly a chovatel se nemá co divit, že pes pošel, když řádně nepočítal blechy.

Medicínu jsem naštěstí pro lidstvo nevystudoval, v biologii jsem skončil v deváté třídě zrovna v tom nejzajímavějším, v rozmnožování. A dál jsem ji už jen ze zájmu občas zlehka studoval. Takže se možná mýlím, ale musí být borelióza jen od klíštěte a mor od blechy? Samozřejmě, opačně to platí, nezpochybňuji, že hodně roztočů zvyšuje riziko úhynu. Stejně tak jako hodně klíšťat a blech zvyšuje riziko onemocnění. A taky hodně cigaret zvýší riziko rakoviny, ale už dlouho jsem nikoho neslyšel tvrdit, že když budete žít zdravě a nebudete kouřit neumřete na rakovinu, nebo budete žít věčně a zruinujete státní důchodový účet.

O roztoči to ale slyšíme v jednom kuse. Když nebudou mít vaše včely roztoče, budou žít věčně a svět nám bude naše zdravé včely závidět. A  krást. Takže si nevyberete.

Jak snad popíši v plánovaném nekonečném  seriálu, bude to něco jako Včelaři z Beverly Hills 90210 nebo Rojová hlídka, již delší dobu jsem bez iluzí, že včely  trvale zbavované roztočů budou žít věčně.

Letos je to potvrzené statistickými výsledky loňského Colossu. Ztráty oddělků jsou stejné jako ztráty kmenových včelstev. Stihl jsem si namnožit včely ještě v dobách bez problémů, ale již tři roky si všímám, že hynou oddělky stejně jako stará včelstva. Od roku 2015 to množení moc snadno a beze ztrát nejde. Samozřejmě: existuje úvaha, že když udělám oddělek z nemocného včelstva, nemám se co divit. Jenže v posledních letech mě hodně případů udivilo.  Oddělky nepřežily, kmenová včelstva vyzimovala beze ztráty nebo s podstatně menšími ztrátami. A nešlo jen o jedno pozorování v jednom roce.

Pro ty, co začínají se včelami, připomenu, proč by měl být oddělek za normální nákazové situace mnohem zdravější než kmenové včelstvo:

  • Obvykle je tvoříme z těch lepších včelstev. Doporučuji se vyvarovat dělání oddělků ze zaostávajících včelstev, pokud, tak je dát stranou. Obecně nyní  doporučuji dávat včelstva dál od sebe, oddělovat generace a nemíchat oddělky mezi stará včelstva, A zrovna tak už nejsem příznivcem sběrných či směsných chovných oddělků.
  • Oddělek má většinou mladou matku, nové dílo a hlavně má jinou dynamiku plodování. I kdyby dostal do začátku plod a včely s roztoči, je jich významně méně než v kmenovém včelstvu a matka ploduje dlouho a bujně. Proto často znázorňované protnutí vzestupné křivky množení roztoče a klesající plodové křivky, která tak pěkně ilustruje články o úhynech, probíhá mnohem později a na nižší úrovni napadení roztočem než u starých včelstev.
  • Oddělky obvykle neloupí, určitě méně než silná včelstva, tedy i reinvaze roztočů není tak pravděpodobná.
  • Oddělky obvykle nehladoví, nevytáčíme z nich med a jsou průběžně krmeny.

Možná bych si vzpomněl na další důvody, ale už jenom z těchto důvodů, co jsem vyjmenoval se dopustím závěru. Došlo na má slova a je zde jistý PROBLÉM, který Vám zlikviduje včelstvo i bez spolupráce s významným množstvím roztočů. Proč si to myslím, vysvětlím v jiných dílech mé úhynové ságy. I když se to doporučuje, nikde není zaručeno, že nová koupená matka je lepší než ta, kterou máte v úle.

A protože nevíme, co je to za problém, je třeba předběžné opatrnosti a předpokládat, že pokud „ten problém“ zlikvidoval vitální oddělek, může zlikvidovat i stará včelstva, zvláště, pokud v nich je vyšší populace roztočů. Ale i sám o sobě zlikviduje včelstvo s malým napadením. Často to nejlepší a pro Vás padne náhle. Problém je ukrytý ve včelách a možná i jinde.

Spojení slabocha se silným včelstvem se obvykle podobá polibku smrti. Pokud spojujete, tak jen slabé se slabým, ať to pak máte, až to budete likvidovat, na jedné hromadě.

Existuje teorie, která říká, že otevřenou ranou po roztoči vstupuje infekce mnohem snadněji do včely, před vstupem jinou cestou, třeba s potravou, včelu brání její obranné mechanismy, imunitní systém. Po přečtení DNA včely se ale zjistilo, že imunita včely jako jedince – nic moc. Vysvětluje se to tak, že včelstvo má vyvinuté sociální obranné mechanismy a individuální nebyly potřeba.

Ovšem, co si budeme povídat, v přírodě, kde jde neustále o přežití všech, ani patogeny nesklapnou paty před takovou kolektivní obranou a jdou jinam, ale neustále to zkouší, mutují a hledají. A pokud jim spojením, nebo i jinak pomůžeme sociální obranu včelstva prolomit, je to stejné jako dovoz nepřátel přes pohraniční opevnění.

Existují další možné cesty šíření: pohlavní cestou od trubců na matku a pak na plod, loupežemi, zalétáváním, včelařem, a nakonec nemůžeme vyloučit, že si některé patogeny našly někde jiného hostitele, když se včely tak dobře brání, a tam tiše vyčkávají, aby se vrátily ke včelám vhodnou cestou ve správnou chvíli.

Nemalý význam bude zřejmě mít, že včela svůj obranný systém vyvíjela v rozdílném prostředí, než v jakém ji chováme nyní. Včelstva žila osamoceně a k dalšímu včelstvu bylo daleko. My pro ně vytváříme novou a velmi nevýhodnou situaci, kdy umístěním úlů vedle sebe, navíc často s velmi příbuznými matkami, tuto obranu prolamujeme. Může být mnoho dalších faktorů.

Vědci stále hledají odpovědi, je vyvraceno, co se tvrdilo, aby to později bylo opět jinak. Musíme si zvyknout včelařit v nejistotě, kdy nikdo neví s jistotou, co je správné a jak včely léčit, aby byly zdravé a věčné. Myslím, že zázračných léků nebude.

Vysvětlím to pro jednotlivé možné problémy.

Viry – na ty nic nemáme kromě toho že víme, jakým jménem jim máme nadávat. A to ani u lidí na podzim nevíme, co máme, a vystačíme si s obecnou diagnozou “viróza”. Léčená dva týdny, neléčená 14 dní.

Bakterie – něco by na ně možná bylo, ale antibiotika do včel přeci nechceme, i kdyby Včelpa nebylo.

Nosema ceranae – je tu asi deset let a první roky jsme o ní ani nevěděli, přestože  je vidět v mikroskopu. Jak si pak můžeme být jistí, že zde nejsou další škodlivé faktory a patogeny? Ale opět na Nosemu ceranae nic nemáme kromě víry, která uzdravuje, a odvarů z babského ucha a jehličí.

Beznadějná situace, že?

Nikoli! Je tu jedna podstatná věc. Jak včely, tak i roztoči mají velkou schopnost se přizpůsobit. Pamatuji časy, kdy na vši stačil obyčejný Difusil, a dneska už jsou tak odolné, že vydrží víc chemie jak člověk. Takže zbývá jako dřív jen mechanické hubení. Další skvělý příklad je sám kleštík, vyvinul si odolnost na většinu naší zázračné chemie.

Normálně se v přírodě vyvine rovnováha, vztah, ve kterém si parazit  svého hostitele nezabije. Proč to nejde u včel? To bylo pěkně vysvětleno v Moderním včelaři 8/2017 biologem nevčelařem . Kolega expert, navíc z cizího města, to vidí jasně. Buď je chyba u včelařů, nebo u včel.

Včely jsou zde již miliony let, my včelaři chvilku. Takže hledejme nejdříve u sebe. Proč jsme to doposud včelám kazili? Protože nám ta zdržovací taktika fungovala. Tonoucí se stébla chytá, a dokud je naděje, tak léčíme. Taky si vezmete na virózu Coldrex, Paralen, než abyste si normálně lehli do postele a pili šípkový čaj s medem. Mně nefunguje ani jedno, přesto nejsem v klidu, když nic nedělám a neléčím. Možná, kdybych pil pivo, dopadne to stejně 🙂

Po mé amatérské analýze vidíme, že jsme v háji. Nemáme lék!

Takže je to jen na včelách, jen jim to nekazit.

Proto poslední rada na závěr a pak se odeberu s vyprávěním do minulosti, neboť pamatuji, jak včely hynuly i bez roztočů.

Važte si toho co přežilo, Vám, nebo sousedům. Nepohrdejte starými včelstvy ve starých úlech. Nevěřte, že někde nakoupíte něco lepšího, neboť většina chovatelů musí mít včelstva zdravá, a tedy hubí roztoče o sto šest a nemají v praxi ověřenou odolnost vůči patogenům. I kdyby to chovatelský řád požadoval. Oni chtějí mít včely klidné a prodejné. O odolnosti v něm není ani zmínka a jinou včelu než kraňku nesmíte u nás koupit. Ne že by dnes byly na trhu odolné včely, ale jsou ve světě chovatelská sdružení a chovatelé, kteří preferují odolnost a vitalitu.

To skutečnými úhyny ověřené a u Vás osvědčené je u Vás. Máte jedinečnou šanci a výhodu, která se často neopakuje. Vy jste nyní u zdroje toho nejlepšího, ne dovozci a množitelé čehokoli. A pokud si nakoupíte matky, což není na škodu, dejte je oddělkům, nezbavujte se bezhlavě toho, co už na včelnici máte. Mohli byste později litovat. Když v současnosti koupíte matku, často neznáte její vlastnosti. Ty vlastnosti, které naopak znáte u matek z Vašeho chovu.

Vaši včelu za vás nikdo nevyšlechtí. Co chvíli u nás v republice uhynou statisíce včelstev. To je přeci ohromná výběrová základna. A takovou selekci si nemůže dovolit sebevíce dotovaný šlechtitelský chov. Obraťme tento problém ve výhodu.

A jedna zkušenost na závěr. Příčinou úhynových roků jsou ty předchozí bezúhynové. Když se to u vás probere, následující rok už je to lepší.

Než si to zase pokazíte. 🙂 Tím, že udržíte všechno na živu.

Karel Jiruš

22 komentářů

  1. Pingback: Úhyny 2017/18 a jejich příběhy - Včelaři sobě

  2. Pavel Holub Reagovat

    Zdravím Tě Karle, velmi dobré. Jen jedna poznámka k odstavci
    „Vypadá to logicky, dokud člověk nezačne zbytečně moc přemýšlet. Roztoč je přenašečem patogenů, podobně jako příbuzné klíště nebo třeba blecha. To má logiku. No jo. Ale už jste slyšeli že by někdo zemřel na klíšťózu nebo blechózu? Zdravotní pojišťovny, zřejmě víc platí za boreliózu nebo za encefalitidu než za obyčejnou klíšťózu.“
    Epidemie moru je infekční onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis. Tato bakterie přežívá v trávicím traktu krysí blechy – Xenopsylla cheopis, proto dochází k přenosu nákazy při pomnožení zablešených hlodavců v okolí lidských obydlí. Takže blechóza byla příčinou milionů lidských obětí. Parazité jsou nejvýznamnějšími přenašeči patogenů a to u včel je na počátku problému vždy roztoč varroa destructor. Mnohdy nenápadně a dost brzo. Ta koncentrace včelstev, jak jsi zmínil, je dobře přiloženým palivem pod kotel, stačí škrtnout, jedno včelstvo vzplane a už to hoří.

  3. KaJi Reagovat

    Ahoj, Pavle.
    Moje paralela je následující:
    Byly epidemie moru nebo blechoz či přemnožení krys?
    Pokud ne, tak proč my máme plošné úhyny na „blechozy“?
    Správné pojmenování a definování problému je základ.
    Ale to podstatné, co jsem chtěl naznačit:
    Ten pes mohl zemřít klidně na cokoli, nejsem odborník na chov psů, včetně otravy a čehokoli jiného. Kdyby ten psí veterinář postupoval jako veterinář přes včely, tak pak je mu to jasné a ani nemusí psa vidět, natož vyšetřit či zjišťovat příčinu úhynu. Jasná Blechoza, vždyť to můžeš číst v každém prohlášení po úhynech.

    Vadí mně, že u nás jsou všechny úhyny na jednu diagnozu, jako kdyby před roztočem včely nehynuly a neměly jiné problémy.
    Za každým uhynulým včelstvem vidíme roztoče a špatnou péči včelaře – tedy špatnou ve smyslu, že cpal málo chemie do včel.
    Takže řešení je dle této logiky následující – vyhubit roztoče.
    A tudy zřejmě cesta nevede.
    Takže já se ptám, proč nezačít přemýšlet jinak?
    Něco musíme dělat špatně, když je to špatné a v podstatě stále horší.

  4. Marec Reagovat

    Jeden z přednášejících včelařů tvrdí, že včelaři u nás by se měli víc naučit pracovat se sirnými knoty – a netrpět slabochy… Po letošních úhynech mu musím dát za pravdu, kdybych to, co se mi na podzim nezdálo, vysířil, ušetřil bych si mraky starostí a možná i některá včelstva…

    • MichalJ Reagovat

      Já vím, že se asi zeptám blbě, ale tenhle web mně velice baví už jen z toho důvodu, že velmi vybočuje z kolejí a příruček, co jsem kde četl. Ale teď k věci s těmi sirnými knoty…myslí přednášející včelař do úlu bez včel, nebo i s něma? Fakt se omlouvám za blbou otázku, ale toto mně děsně zaujalo.
      Děkuji za odpověď

      • KaJi Reagovat

        myslí se tím zřejmě, že udržujeme slabochy.
        Je více způsobů jak je zlikvidovat.

        • Jiří Matl Reagovat

          Odvěké dilema: co se včelstvem, které tak nějak nejde, přežívá, ale nerozvíjí se a evidentně nefunguje, jenomže tak nějak nevíme, proč … Můj kamarád a učitel Ruda Stonjek kdysi říkal, že tohle je problém, který se týká nastavení v hlavě. Je to podobné, jako přijmout úhyny jako přirozenou součást včelařské praxe. Jenom je to o level jinde v tom smyslu, že se rozhodneme toho problematického slabocha sami zlikvidovat (může to být i hadr s benzinem … ). Když neznáme příčinu, je to těžké rozhodování. Jsou tací, kteří spíš radí zkusit něco, dát šanci. Je to asi případ od případu. Někdy se zvetí, jindy jsou zdrojem problému pro celou včelnici …
          Mám teď jedno takové, klasický příklad. Na podzim na odpis, mi bylo jasné, že zimu nedají. Ale ony ji daly … Minimální včelstvíčko, ale životaschopné. Ufff …
          Na jaře loňská matka kladla, ale málo. Ještě před 2 týdny tam byla. Dnes už ne, ale nahradily ji 2 matečníky. Rozhodl jsem se dát jim tu šanci. Nevím, jak to dopadne a zda jsem udělal dobře, vidím to jako zajímavou zkušenost. Poreferuju … 😉

          • VaT

            Minulý rok jsem měl jeden slaboučký oddělek co nešel do síly. Nakonec jsem ho dostal na 3 nástavky. A v červenci když jsem se vycukal a šel po deštích vytáčel plus minus medovici, tak jediné ze dvou včelstev mělo kompletně zavíčkováno a vysušeno. Nakonec jako jedno z mála přežilo zimu a teď z něj pilně oddělkuji. Takže kdybych ho na jaře utratil, tak bych asi prohloupil.

          • Pavel Holub

            Měli bychom správně rozlišovat pojmy slabý, chabý, nuzný, nemocný a naproti tomu malý.
            Říkáme „včelstvo zesláblo“, ale příčinou nemusí být nemoc. Je třeba rozlišit pojmy „slabý malý“ a „slabý nemocný“. Je to problém komunikace mezi námi. Proto bych doporučil používat synonyma nuzný a malý.

          • KaJi

            To je právě to že doba je chaotická. Najednou a nejednou lehne silné nebo nejsilnější včelstvo a naopak.
            Ale to ten přednášející co mluvil o sirných knotech asi ještě nezažil.

  5. KaJi Reagovat

    Potesil me zaver reportaze Jirky Danihlika ve Vcelarstvi 4 z Apimondie.
    Tam mluvi experti o tom, ze dnesni definice varoazy nevyhovuje.

    Proste varoaza je o uhynu po napadeni mnoha tisici az desetitisici roztoci.
    Driv se psalo, ze po trech letech bez leceni vcelstvo hyne.
    Takze vcelstvo lecene 3x za rok … to asi neni ta sama diagnoza. Ze?

    • Pavel Holub Reagovat

      Může být, protože existují dvě formy té parazitózy. První se odehrává jen ve včelstvu bez zásadního vlivu okolí. No, ale ta druhá je záležitostí plošnou a více včelstev s výrazným horizontálním přenosem roztoče. V takovém případě právě i ta tři ošetření nemusí stačit. Horizontální přenos je o to nebezpečnější, že spolu s roztoči se přenáší další patogeny, které se silně rozvinuly v kolabujících včelstvech, proto stačí i to menší množství roztočů.

  6. Pavel Holub Reagovat

    To je ta zrádná synergie. Blechóza (varroóza) sama o sobě je snadno zvládnutelná. Viry hrály dosud skvělou roli likvidátora velmi slabých jedinců, nezraněných jedinců.
    Pokud je včela či plod poraněn, 10 na pátou krát snáze dojde k nakažení viry než vzájemným předáváním potravy. Je to vyzkoumáno, je to logické a proč hledat ještě něco zásadního, tajemného třetího v pozadí. Je to komplex patogenů, kde každý jediný není nebezpečný, ale dohromady to je malér. Protože to je díky tomu hra na hraně, stačí jedna z tisíce dalších drobností, která to zvrátí k zániku včelstva. V tom procesu je příliš mnoho proměnných a není v lidských silách to rozklíčovat a napsat návod, jak na to.
    Troufnu si předpovědět, co bude za 10 let výsledkem COLOSSu. Vitalita. Tedy včela adaptovaná na místní podmínky. Dokonce možná i včela adaptovaná na zemědělskou chemii. Včela a včelař, co společně eliminují maximum z toho tisíce drobností.

  7. KaJi Reagovat

    To znamena ze kdyz je napichnutych zimnich vcel co roztocu tak budou kratkoveke poškozené vcely ale ostatni to prezijou.

    Toto nesedi. Prvni pozorovani jsem udelal uz 2008.

    Vcelstvo melo napadene jen ulicky u ocka co mam na strane. Tak jsem to videl v pohode. Zbytek ulicek ok, do zari se to spravi.
    Hned jsem dal Gabon a byl prekvapen ze za 14 dni v srpnu tam byl uz jen Gabon.

    Toho roku jsem taky udelal prvni smutne zkusenosti kdyz chcipak po zime zbaveny roztocu po pripojeni k silnemu je zlikvidoval. Opakovaně vyzkouseno.

    Takze ty patogeny zrejme nepotrebuji do vcely zadnou dirku od toztoce.

    Symbioza z roztocem pomohla vyslechtit agresivní kmeny ktere driv zkolabovaly v zime se vcelstvem, ty mirnejsi dozily jara i se vcelama.
    Dokud jim neprisel na pomoc roztoc.
    Od te doby cim agresivnejsi kmen, tim driv zlikviduje vcelstvo a ma sanci na dobre rozsireni loupeží.(Dr. Kašpar). A nakonec, kdyz se tak vyselektovalo vice viru? Potrebuji pri souběhu jeste roztoce?
    Dr. M. Kamler ma prokazano ze pravdepodobnost uhynu stanoviste je v relaci s poctem zjištěných viru.
    Jeden bez problémů, dva myslim kolem 50% a tri uz jsou pruser. Skoro 100%.

  8. Pavel Holub Reagovat

    Karle, já si to zdůvodňuji tak, že ty, co mají tu dírku od roztoče, dostanou takovou virózu, že je to skolí a než je to skolí, tak jsou tím nadlimitním zdrojem nákazy pro včely a hlavně plod bez té dírky od roztoče.

  9. Jiří Matl Reagovat

    Pánové,
    je fakt, že třeba v řadě programů, které se „u sousedů“ zabývají selekcí, odolností a pod. používají jak základní kritérium přezimování (Überwinterungs Index – tuším v AGT), tedy vlastně vitality. A logicky neleží naplnění toho kritéria v prvním zimování, ale v těch dalších. Druhém a třetím etc. …

  10. KaJi Reagovat

    Pavle, souhlas. Tedy taky tvrdíš, že ty co to mají, to mohou předat těm bez dírky.
    A protože to nedokážeme moc kvantifikovat, tak je možné předpokládat, že si to předají i o jednu včelu dál? Tedy s „s dírkou“ to dá další a ta toho i tak bude mít tolik, že to předá třetí?
    My prostě nevíme, ale já mám pozorování a jedno snad i popíšu, kde došlo ke kolapsu po přenosu jen včelama na druhé včelstvo.
    A pokud předpokládáme, že po první fumigaci vidíš na podložce většinu roztočů, co ve včelstvu byli, tak pak takových pozorování je velká řada. Po prvním ošetření pár set roztočů a na jaře žádné včely. A že by 300 roztočů, a tedy i včel, zlikvidovalo 15 000včel bez prostředníků?
    Schroeder se už ani nezabýval roztoči, když měřil množství virů DWV ve včelstvech. A řekl bych, že v jeho pokusu nebyl množství virů moc v korelaci s úhynem.
    Přečti si to Včelařství č. 4.

  11. Pavel Holub Reagovat

    Tady je třeba rozlišit dvě hlavní cesty (možná tři).
    První je o tom, že chci procházet bez větších potíží, tedy dělám vše pro to, aby včelstva nebyla vystavena nadměrné zátěži patogenů, ulehčím jim cestu pro přežití.
    Ta druhá je cesta Přes spáleniště přes krvavé řeky, …. nechat jim naložit maximum, co snesou a počítat se ztrátami. Tedy žádné úlevy, oddělky z toho nejhoršího, co mám po ruce. Přežije jen ten, který na to má.
    Já se nyní snažím vyjet dvoukolejně (možná tři), z jedné koleje mít vždy dostatek materiálu do druhé koleje, odkud se dají čerpat silní jedinci.
    Na druhou stranu se to vše snažím dělat v prostředí pro včely nejpřirozenějším. Relativně zdravé prostředí, volná stavba, odsávání roztočů biologickou cestou a akaricidy jsou až poslední volbou.
    Pokud v tom chaosu mají hrát roli ještě akaricidy a pěstitelské pesticidy, tak to je na třetí kolej, kde by se šlechtila včela na odolnost proti nim. Ostatně roztoče jsme již úspěšně vyšlechtili.

    Když sleduji ty tanečky ohledně změny rostlinolékařského zákona, vidím, jaké lobby za tím je, jak ÚKZÚZ nefunguje, tak si nedělám iluze o tom, co se ve skutečnosti na ta pole aplikuje. Podle mne jsou za tím právě oni. Ty úhyny jsou evidentně o ztrátě dlouhověkosti a podbízí se závěr ten, že je plod vychován na nezdravé výživě. Už mi dochází i ty periody, ty souvisí se střídáním plodin a postřiků.

    Chci postupovat systematicky, proto ten vícekolejný postup.

    • VaT Reagovat

      To s tím střídáním plodin je zajímavá myšlenka. Znamenalo by to teda spíše, že potom největší podíl na intoxikaci včel má sběr vody ze zemědělských plodin z blízkosti úlu, protože např. na řepku se zase si vždycky někam zaletí jinam.

    • Pavel Holub Reagovat

      Reaguji sám na sebe ve smyslu právě zveřejněného článku Štěpánky Dlouhé „Darvinova černá skříňka“ MV 5/2018, který je pro mne TOP za posledních několik let. Je až neskutečné, až z toho mrazí, jak někdo dělá léta věci někde úplně stejně a se stejnými projevy a výsledky. Pro mne velké povzbuzení, že asi nejdu někam vedle. Když to spojím s tím mým předchozím příspěvkem, dále zde ( http://www.vcelarisobe.cz/2018/04/1023/ ) a přidám mou metodu odsávání s tvorbou oddělků (ředění), vše na volné stavbě, bez omezování trubců, je to ještě mírně vylepšené.

  12. KaJi Reagovat

    Já měl otravy atd jako jednu z možných příčin.
    Mám stanoviště úplně v polích a pak doma skoro v přírodě, a pole vzdálená.
    Neviděl jsem kontrast.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *