Rojení přeje rebelkám

By Ron Knight from Seaford, East Sussex, United Kingdom (Common Cuckoo (Cuculus canorus)) [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons

Když ve včelstvu chybí matka, zavládne nekázeň. Nejlépe je to znát tam, kde se včelám po ztrátě královny nepodaří vychovat matku náhradní. Jedinou šancí osiřelce na další množení jsou v takovém případě trubčice, tedy dělnice s aktivovanými vaječníky. Kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou samí trubci. Pracovních sil sice postupně ubývá a včelstvo spěje k rychlému konci, geny se však mohou šířit dál – alespoň skrze samečky. (Pozn. autora: Včelaři to trubčicím kazí a zbavují se jich vymetáním do kopřiv).

Včelí kukačky

Některé dělnice rebelují i ve včelstvech, která jsou zcela v pořádku. Jakmile mají příležitost, podstrkují tajně svá trubčí vajíčka. Matka má ale tuto kukaččí strategii celkem dobře ošetřenou. Tím, že se páří s více trubci, dělnice ve včelstvu jsou nevlastními sestrami (mají různé tatínky). Skupinky nevlastních sester se k sobě chovají dost macešsky a takto narafičená vajíčka si vzájemně likvidují. Práce polských autorů publikovaná před pár dny ovšem ukazuje, že ve svém snažení nejsou stoprocentně úspěšné. Tu a tam se přece jen nějaký ten bastard vyklube a kukačka zajásá.

Zajímavé je, kde se rebelky berou. Vědci přišli na to, že se zvýšenou pravděpodobností vyrůstají ve včelstvech, která se právě vyrojila. Stará matka odletěla s rojem a její feromon proto není přítomen. Mladá matka se teprve vykuklí a poletí na svůj snubní prolet… A právě dělnice, které jsou v té době larvičkami pár dní před zakuklením, se nejčastěji stávají rebelujícími. Z hlediska příbuzenské (kin) selekce – že včely začaly kdysi žít v koloniích jen proto, že bylo z příbuzenských důvodů výhodnější produkovat vlastní sestry skrze máti, než mít své vlastní potomky – se jim nemůžeme divit. S potomstvem po nové matce už si rebelky budou jen málo příbuzné, a přesto budou muset v takové kolonii zůstávat a sloužit. Stávají se tak trochu Popelkami. V takové situaci se rozmnožování dělnic ze staré generace stává selekčně výhodnou a přírodní výběr ho může protlačit dál.

Liší se anatomií i chováním

Autoři výše uvedené studie si už dříve všimli, že dělnice odchované v osiřelém (vyrojeném) včelstvu mají v průměru větší množství ovariol ve vaječnících než typické dělnice. To platí i v případě, kdy svou dospělost později tráví ve fungujícím včelstvu s matkou. Mají také zvětšené Dufourovy žlázy, které matkám slouží k uvolňování mateří látky. Někteří jiní autoři uvádějí i zvětšení hltanových a kusadlových žláz. S takovou výbavou „od přírody“ jsou k podstrkování kukaččích vajíček jako stvořené.

Jiná práce vydaná v nedávné době zas ukázala, že rebelky rády zanáší i do zcela nepříbuzných včelstev. Zachází až tak daleko, že při svých výletech záměrně vyhledávají osiřelé kolonie, do kterých se stěhují. Trubčice tedy nemusí být vůbec domácího původu! Je to jemný předstupeň afrického příběhu, kde dělnice včely kapské (A. m. capensis) několik posledních let systematicky likvidují včelstva včely středoafrické (A. m. scutellata) – zde ovšem s tím rozdílem, že dělnice A. m. capensis jsou díky mutaci partenogenetické, tzn. schopné produkovat samičky z neoplozených vajíček. V Evropě můžeme být v klidu, neboť dělnice zemské včely jsou prozatím spolehlivě trubcokladné.

Rebelii obecně svědčí osiřelost a doba rojení, tedy situace, kdy včelstvu nevládne matčina pevná ruka a příbuznost mezi členy kolonie klesá. Bez ohledu na situaci jsou však sklony k sobeckému chování u některých dělnic silnější. Tím, že včelstvo s trubčicemi spolehlivě spěje k záhubě, není tato strategie evolučně stabilní. Je jen zvláštností a jednou z možných cest, jak své geny co nejlépe posunout dál.

Zdroje:

Kuszewska, K., Wącławska, A. & Woyciechowski, M. Apidologie (2018) Reproduction of rebel workers in honeybee (Apis mellifera) colonies, 49: 162.
https://doi.org/10.1007/s13592-017-0537-z

Yagound, B., Duncan, M., Chapman, N. C.  & Oldroyd, B. P.  Molecular Ecology (2017) Subfamily‐dependent alternative reproductive strategies in worker honeybees, 26 (24): 6938-6947.
https://doi.org/10.1111/mec.14417

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *