Lesnickou křídou

Jak už zde v blogu bylo dříve naznačeno, dobře míněné a odzkoušené rady jsou mnohdy pouhým vrcholkem hory slepých cest a neúspěchů. Při svém včelaření se povětšinou k bludným kamenům připočítávám. Přesto si na tomto místě občas dovolím přispět maličkostmi z cest, které i přes veškerá utrpení dosáhly šťastně svého cíle. Žádné zázračné objevy ale nečekejte! Spíš malé světlušky při tápání v tmách…

Už v počátcích svého včelaření jsem vzdala všechny pokusy o systematické vedení evidencí. (Vsuvka: Jistě že vím, že pečlivé záznamy jsou základem úspěchu. Pokud tedy patříte k těm, kteří je jsou schopni vést, ani nečtěte dál.) Mé já je ale bílý šum nebo spíše chaos. Nezvládám záznamy aktualizovat a neumím je mít pospolu na jednom místě. Z hlavy mi zmizí, než dojdu domů, a má Nokia 3310 toho také moc nepobere. Co je ale absolutně frustrující  – horko, těžko vytvořené dílo přes zimu vždycky ztratím. Na jaře pak nevím, v jakém úle je jaká matka, nacházím divočinu na místě chybějících rámků, zapomenuté klícky v uličkách a tak podobně.

Dlouho jsem se utěšovala, že včely tím přec nijak netrpí, dokud jsem neobjevila svou ztracenou sadu na chov matek v jednom osiřelci. Pravda, že po týdenním zpoždění jedna vyvolená panuška v klícce ještě žila. Bohužel ale propásla věk vhodný k oplození, takže mi nezbylo moc prostoru pro rozhodování. Po odeznění výčitek svědomí (nepochybuji, že včely jsou schopné cítit utrpení) jsem začala vést potřebné záznamy přímo na úlech.

Chvilku jsem uvažovala o záznamu připevněném pod víko úlu, ale toto řešení jsem zavrhla při vzpomínce na mravence, zavíječe a další papírožravou havěť. Pokračovala jsem psaním permanentní barvou na stěny nástavků, ale štvalo mě, že je nelze snadno smýt. Zkusila jsem tedy obyčejnou školní křídu. Pyšně jsem s ní vystačila celé jaro, ovšem hřebínek mi srazilo bouřlivé léto. Voda z prudkých lijáků všechny záznamy rozpustila a smyla. Písmena a značky se rozplizly a nedaly se číst. Co tou dobou nebylo natvrdo přepsané v počítači, sebral jediný rozmar počasí.

Tento záznam je na úle víc než rok, přečkal i zimu.

Řešení mi přinesla náhoda, když jsem si všimla popsaných klád při těžbě v lese. Vyžebrala jsem na bratru hajném svou první lesnickou křídu. Od té doby je stálou součástí mého mobilního včelařského vercajku. Při práci na včelnici s ní zaznamenávám vše potřebné – od čísel matek a dat kontrol, přes termíny různých zásahů, až po nejrůznější libůstky, které se cestou urodí. Většina záznamů je dočasná, jen ty trvale podstatné později přepisuji do systému. Lesnická křída se deštěm nesmývá, na úle vydrží klidně několik let. Když je ale potřeba, celkem snadno si s ní poradí namydlená houba. K sehnání je na mnoha místech do deseti korun, dokonce v několika barvách…

       

S nápisy si poradí namydlená houba…

I chaos tak získal trochu řád. Když záznamy ztratím nebo zapomenu, jistě je najdu venku na úle. Spousta mých starostí se tak smrskla do jediné – nezapomenout vzít křídu.

 

14 komentářů

  1. Jiří Matl Reagovat

    Přiznám se, že tenhle článek mě velmi oslovil. Jistím, že systém papírků ukrytých pod víkem má některá plus, ale si více minusů, protože ty papírky tam dostávají docela zabrat a tužky se pořád někde ztrácejí, podobně jako rozpěráky a další vercajk … Papírky uložené doma jsou na tom ale ještě hůře …
    Myslím na tenhle systém asi taky přejdu s tím, že podrobnější poznámky vyřeším jinak, jak už ostatně Štěpánka naznačila. Jde o to, najít si svůj systém zkratek, takový ten včelařský metajazyk, což není složité, jde vlastně jen o pár znaků a zkratek.

  2. Petr Reagovat

    Mě už může zachránit jen aplikace měnící hlas ve strukturované poznámky s uložením do databáze …

  3. Pavel Holub Reagovat

    Jsem na tom úplně stejně, také hledám nějaký systém. Letos si zvykám na připínáčkový systém. Na nástavky používám připínáčky s barevnou tvarovanou hlavičkou, na rámky s plochou hlavičkou. Jeví se mi to jako docela perspektivní systém, jen mi je nesmí nikdo krást.

  4. KaJi Reagovat

    Tak já mám své dlaždice. Kde je problém, tak ji dám na svislo.
    Jednou přijde den a já nakoupím nové a natřu stěny barevně.
    Ale zatím rozlišuji jen dva stavy. OK a NOK.
    Zjistil jsem, ze i to je až moc informaci.:-)

    V podstatě je to jen u oddělku. Už klade a ještě ne.

  5. roslp Reagovat

    Dík za tip na zajímavou psací potřebu, musím si jí pořídit.
    Když nechám svůj karis blok doma, klasika jeden list jeden úl, tak používám barevné připínáčky.
    Osvědčily se lépe než blok, když jsem loni klíckoval některé matky. Potom stačilo projít kolem úlú a kde byl zelený připínáček, matku pustit a připínáček vytáhnout.

    • Jiří Matl Reagovat

      Připínáčky jsou vůbec skvělé. Třeba na rámky, které si chceme z nějakého důvodu označit. Vůbec totiž neplatí to prvotní: totiž: „to si přece budu pamatovat, kam jsem dal ten rámek s otevřeným plodem v úle č. …“ a pod. … 😀 Barevné napínáčky to jistí. Stejně tak, pokud jde o stáří matky, tam je to zvenku na úlu taky super.

  6. VaT Reagovat

    Taky děkuji za dobrý tip. Měl jsem v plánu letos už konečně vymyslet nějakou metodu abych měl alespoň základní přehled, ale musím říct že mi to dost usnadnily masívní úhyny. Těch finálních pět beden si člověk celkem snadno zapamatuje. Křídy si ale určitě pořídím.

  7. Štěpánka Dlouhá Autor článkuReagovat

    Sluší se zde doplnit, že systém připínáčku využívám také. Někdy je snazší odstranit připínáček, než smývat nápisy, hlavně u informací typu ano/ne, ok/not ok. Křídou se dá psát i na rámky. Tak třebas nerada míchám rámky po vytáčení medu. Vesměs je vracím do úlů, ze kterých přišly. Křídou se dobře čísluje. Značím takto i trubčí rámek, rámek s otevřeným plodem, chovnou lištu atd.

    • Jiří Matl Reagovat

      Štěpánko, také řeším, jak nezaměnit při vytáčení rámky z jednotlivých úlů. Zatím jsem si na ně dělal puntíky fixkami, které mi zbyly po značení matiček. Ale to je metoda jen pro ty, kteří mají pár včelstev.

  8. Pavel Holub Reagovat

    Oslovil jsem výrobce připínáčků a on zabral – jaké symboly bychom prý na ně chtěli. Možná bychom tu takovou základní sestavu dohromady dali.
    Mateří znak s podbarvením podle barvy matky – 5 barev.
    bez podbarvení otočený nahoru – matka není, dolů – matka je, neznačená
    Trojúhelník špičkou dolů – matečník.
    To pro začátek.
    Já se obchodem s takovými věcmi nezabývám, možná by se toho někdo z vás ujal.

  9. Pavel Reagovat

    Díky za článek – potěšil (přinesl úlevu), že na tom člověk není tak špatně sám – je vidět, že nepotěší jak cizí neštěstí :). Byť jsem si dal předsevzetí udělat zápis, co při prohlídce najdu v úle, tak „neschopnost“ poznámek je i mým problémem. Sešit „je“ – někde… (je jich už více :)), poznámky spíše nahodilé + nejsem zcela schopen domyslet, co konkrétně psát/nepsát (kolik rámků plodu,…). Nejhorší na tom bylo, jak též článek zmíňuje – až se dostanu od úlu k poznámkám, nejsem sto už si přesně pamatovat, co a kde jsem vlastně viděl :). Můžete (zkušenější včelaři) poradit, jaké typy zápisu se Vám už k něčemu hodili – co jste z nich byli schopni vyvodit?
    Díky

  10. Goro Reagovat

    Ja mam vo vrecku nahrávač a ak je v uli niečo zaujímavé, alebo treba pri ďaľšej navšteve urobiť, tak si to tam „nakecam“… pri prichode na vcelnicu si to môžem prehrat aby som vedel kde treba čo pozerať
    (teda ak si nezabudnem prehrávač, doma… lepsie by bolo nahravať to do mobiluten je so mňou vždy, ale ruky sú upaltlané..)

    • Jiří Matl Reagovat

      Ahoj a díky, to vůbec není špatný nápad. Hned jsem to vyzkoušel. S tím, že jsem si k tomu vzal mikrofon a připnul jej k tričku pod krkem, zatímco přístroj byl v kapse, tudíž neupatlatelný. Je fakt, že je to trochu pracné, ale okamžitě nahráno následně do PC a pak se s tím dá nějak pracovat. K tomu jsem na základní značky zkoušel obyčejné dětské voskovky – nebylo to špatné, uvidíme, jak to bude držet …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *