Včelařská petice – rozhovor se členy petičního výboru

21. 3. 2018 se na  Včelařském fóru objevila petice týkající se veřejného registru půdy LPIS, zveřejnění stanovišť, kde se chovají včely (včetně velmi soukromých dat chovatelů přístupných pro všechny). Měla také druhou významovou rovinu. Týkala se také totiž náhle se rozšířivší obecné reakce pěstitelů, kteří začali vzhledem k zákonu o rostlinolékařské péči informovat chovatele včel, že budou ošetřovat porosty přípravky zvláště nebezpečnými pro včely, což je správně, ale v rozsahu například duben – říjen, což je špatně. A hlavně v rozporu se zdravým rozumem a zjevně i s duchem zákona.

K petici zveřejněné na Včelařském fóru se tamtéž vyvinula velmi zajímavá debata na mnoha stránkách, jež obsahuje řadu cenných pohledů, když si odfiltrujete “kolorit” typický pro tento typ diskusních platforem.

Jeden z členů petičního výboru, Jan Havelka, popsal celý příběh v článku vyšlém v časopise Moderní včelař 4/2018.

Petice v tak poklidně mlčícím oboru, jakým je včelařství v ČR, byla čímsi nečekaným a novým, možná průlomovým. Redakce portálu Včelaři sobě se proto po uzavření petice 30. dubna 2018 rozhodla zeptat členů petičního výboru na jejich motivaci, zkušenosti i výsledky. Aby ke slovům a jménům přibyly osoby i tváře, představme si nejprve členy petičního výboru:

Jakub Dolínek, neorganizovaný včelař

Jan Havelka, chovatel matek, programátor CNC a ředitel kanceláře Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum http://www.msvv.cz/

Petr Řehoř, právník, chovatel matek a pořadatel řady vzdělávacích akcí, člen ČSV

Sběr podpisů pro petici (v oboru včelařství u nás dosti ojedinělé) byl ukončen 30. dubna 2018. Kolik získala petice podpisů?

Petr Řehoř: Petice byla ve své podstatě nuceně rozdělena do dvou bloků, a to vzhledem k schůzce pořádané MZe, která předcházela datu uzávěrky určenému pro sběr podpisů. Vzhledem k uvedené schůzce bylo nutné aktivovat včelaře, kteří se snažili o sběr podpisů, a požádat je o urychlené zaslání prozatímních podpisů tak, aby je bylo možné na schůzce předat zástupci MZe, k čemuž také později došlo.

Jan Havelka: Vzhledem k tomu, že MZe svolalo schůzku se včelařskými spolky na 25. 4. 2018, tedy několik dnů před oficiálním termínem ukončení sběru podpisů, a protože jsme chtěli petici předat v den schůzky, byli jsme nuceni část podpisových archů, které jsme měli již fyzicky k dispozici, předat dříve. Bylo to 770 podpisů, ovšem petice v té době stále kolovala mezi včelaři. Nyní již máme k dispozici další archy, které v době prvního jednání na MZe stále kolovaly mezi lidmi.  Na MZe je dodáme.

Jakub Dolínek: Po termínu schůzky na ministerstvu přicházely ještě další archy – nakonec petice získala podporu celkem 1 557 včelařek a včelařů.

Čekali jste méně, nebo více?

P. Ř.: Za sebe mohu říci, že očekávání jsem měl spíše malá a k aktivitě včelařské obce jsem byl poměrně rezervovaný. Nicméně vzhledem k tomu, jaké jsem zaznamenával reakce včelařů na sociálních sítích, při osobních setkáních a také na úrovni různých spolků, začal jsem doufat ve výsledek, který by se blížil cca 5 % z celkového počtu včelařů v ČR.

J. H.: Na jedné straně jsem očekával větší podporu, ale na druhé jsem se snažil být realista. Řekl bych, že morální podpora byla velká, ale lidem se moc nechtělo posílat podpisové archy poštou.

J.  D.: Neměl jsem žádná očekávání.

Proč jste vlastně zvolili tuto (v občansky tak trochu mlčícím oboru, jakým je včelařství) dosti neobvyklou formu? Petice ve včelařství nejsou u nás zrovna obvyklým jevem …

P. Ř.: Zde je třeba zdůraznit, že nositelem myšlenky včelařské petice byl Jakub Dolínek, který posléze oslovil Honzu Havelku a mě. Forma petice byla zvolena z několika důvodů. Osobně tyto důvody vnímám takto: petice je ukotvena zákonem (zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním), dává možnost se formálně a svobodně vyjádřit k nějaké záležitosti a vznášet určité požadavky, zaručuje odpověď dotčeného subjektu a v neposlední řadě umožňuje aktivní zapojení širokého okruhu lidí.

J. H.: Po zveřejnění stanovišť v LPISu se na internetu v různých diskusích zvedla velká vlna kritiky. Na MZe a ÚOOÚ směřovalo velké množství e-mailů, které tuto nevoli vyjadřovaly a požadovaly nápravu. Ale pořád to bylo hlavně “nadávání u piva“. Bylo potřeba udělat krok, který by MZe nemohlo ignorovat, petice byla nejjednodušší řešení. Má oporu v zákoně a pokud splňuje požadavky petičního zákona, nelze ji přehlížet.

J. D.: Přišlo mi to jako vhodný prostředek pro danou situaci.

Proč jste rozhodli v petici spojit problematiku zveřejnění stanovišť v LPIS s požadavky na úpravu rostlinolékařského zákona? Nemohlo to některé od podpisu odradit?

P. Ř.: Zde bych rád vysvětlil svůj soukromý postoj a motivy, které mě vedly k osobní aktivitě. Je možné (a zřejmě i pravděpodobné), že motivy každého z nás byly různé a nelze je zobecňovat. Já sám vnímám důležitost zemědělství jakožto oboru. Nicméně zemědělství v současné formě a podobě, která se v ČR praktikuje, považuji za přímo škodlivé a do jisté míry nesmyslné. Drancování krajiny, ničení půdy, zabíjení právě narozených srnčat na sečených loukách a trávení vody etc. jsou důvody pro které nemohu se současným způsobem hospodaření v žádném případě souhlasit. Konkrétně míra chemizace českého zemědělství je něčím, co vnímám zásadně negativně. Existuje několik výrazných příkladů v oboru, které dokazují, že to jde jinak a lépe bez nadužívání chemie. Tvrdím, že nikdo nemá právo používat jedy, které se později kumulují ve spodních vodách a my je poté v této vodě musíme pít.

Stejně tak jsem toho názoru, že pokud někdo pracuje s chemií, která je (byť jen potenciálně) škodlivá, pak po něm lze jednoznačně požadovat, aby vzhledem k této činnosti nesl jisté náklady a byl vázán určitými povinnostmi – v tomto případě shledávám hlášení o postřicích jako povinnost ve své podstatě minimální. Z předešlého je tedy zřejmé, že motivy k organizování petice v mém případě byly vedeny zejména snahou poukázat na problematiku postřiků a na snahu zemědělských subjektů o obcházení zákona hlášením ve stylu „budeme stříkat od března do října“.

Zveřejnění stanovišť v LPIS je druhým nosným tématem petice a představuje poměrně velký zásah do soukromí a osobnostních práv včelařů. Je možné, že některé včelaře mohla koncepce petice od podpisu odradit, ale spíše bych si dokázal představit, že většinu odradil nezájem o dění, nezorientování v problému nebo strach projevit veřejně svůj názor.

Vznik petice, ač se to tak nemusí zdát, byl velmi časově náročný a od petičního výboru si vyžádal poměrně značné osobní nasazení. Znění petice je výsledkem tvůrčího procesu, vyjednávání a kompromisů, které osobně považuji za rozumné, pochopitelné a reálné.

J. H.: Tato dvě odvětví spolu úzce souvisí. Stanoviště včelstev jsou v LPISu právě kvůli informovanosti včelařů o chemických zásazích v krajině. Rostlinolékařský zákon nařizuje informovat, ale nenařizuje s jakým maximálním předstihem, nastávají tedy situace, kdy včelař dostane informaci, že postřiky budou prováděny od 1. dubna do 31. října. Tato informace sice splní literu zákona, ale je zcela k ničemu.

J. D.: Zmíněné dva problémy se vyskytly současně a jsou vzájemně propojené. Toto spojení obou témat následně převzalo i ministerstvo zemědělství, když svolalo schůzku se zástupci pozvaných včelařských spolků a státní správy (25. 4. 2018) – lze to chápat i jako potvrzení správnosti naší úvahy.

Mimochodem: pár dnů po zveřejnění petice mi zazvonil telefon s číslem z pražského Těšnova a volající, který se představil jako úředník ministerstva zemědělství, mi ostře vytýkal, co že jsme si to dovolili. Těžko bych hledal silnější ohlas podporující správnost našeho rozhodnutí zorganizovat petici.

Když jste se rozhodli to vše podniknout, museli jste také zvládnout právní stránku věci. Jak složité to pro Vás bylo?

P. Ř.: Na tuto otázku částečně odpovídám v předchozím příspěvku. Vznik petice provázela doslova e-mailová a telefonická smršť, která byla poměrně vyčerpávající, ale také zábavná a inspirativní. Upřímně řečeno, právní rámec není nikterak složitý, a to z jednoduchého důvodu – sám zákon o právu petičním je velice jednoduchý, a to proto, aby tohoto institutu mohl využít opravdu každý.

J. H.: Stačilo si pročíst petiční zákon, toto obstaral Jakub Dolínek, který byl hlavním iniciátorem a tahounem petice. Zvažovali jsme formu internetové petice, které jsou dost populární a v podstatě stačí jen kliknout, ale ty nemají oporu ve zmiňovaném petičním zákoně, proto jsme ji zavrhli. Domnívám se, že touto formou bychom získali více hlasů, ale byly by nepoužitelné pro argumentaci směrem ke státním orgánům.

J. D.: Nastudování petičního zákona je procházka růžovým sadem v porovnáním s legislativou týkající se chovu včel a zpracování včelích produktů.

S jakými ohlasy ve veřejném prostoru jste se setkali? Byla nějaká oficiální podpora v oboru etablovaných sdružení? Žádali jste o ni?

P. Ř.: Toto je otázka poměrně komplikovaná a odpověď na ni by musela být více diplomatická než upřímná. Odpovědět lze i tak, že jeden ze včelařských spolků nyní prosazuje přímé zrušení ohlašovací povinnosti zemědělců stran používání chemických postřiků. Na druhou stranu je třeba připustit, že některé spolky se o petici argumentačně opřely a její existenci v rámci vyjednávání na MZe zmínil i ČSV prostřednictvím statutárního zástupce, což lze považovat za úspěch.

Velmi pozitivní byly ohlasy zástupců základních organizací ČSV, s nimiž jsem komunikoval. V takových okamžicích jsem si uvědomoval, že petice má značný přesah a její vznik byl důležitý.

J. H.: Podpora byla velká, zejména v počátku, kdy lidé byli čerstvě rozhořčení nad situací v LPISu. Osobně jsem měl několik telefonátů a e-mailů, které nás podporovaly. Oficiálně jsme požádali o podporu PSNV-CZ a ČSV. PSNV-CZ informovala své členy prostřednictvím interního e-Věstníku a podpisové archy měla k dispozici na včelařských akcích, které v té době pořádala. Vedení ČSV se od petice distancovalo. Já osobně jsem byl osloven OO ČSV Šumperk a pozván na schůzi, abych poskytl bližší informace o petici. Na základě toho OO požádala své členy na okrese Šumperk o podporu, a získali jsme tak další dávku podpisů.

J. D.: Kromě toho, co zmiňují Petr s Honzou, bych doplnil ještě dva spolky: “moraváky” a “mladoboleslaváky”. Včelařský spolek Moravy a Slezska (VSMaS) http://www.vcelarime-sami.cz/ se o petici velmi zajímal před prezentací u svých členů a bylo pro mne příjemnou výzvou setkat se s jejich kritickými otázkami. Došlé podpisové archy následně byly hezkou odpovědí. Včelařský spolek pro Mladou Boleslav a okolí (VSMBO) http://www.vsmbo.cz/ nám pak velmi pomohl s předáním petice na jednání konaném na MZe se zástupci pozvaných včelařských spolků.

Jaký je v této chvíli osud petice? Jak MZe reagovalo na obdržení petičních archů? Komu a při jaké příležitosti jste je předali? Máte nyní od MZe informace, jak se celá věc vyvíjí?

P. Ř.: Toto je spíše otázka na předsedu petičního výboru, který již měl obdržet od MZe odpověď, což se bohužel zatím nestalo!

J. H.: Petiční archy jsme prostřednictvím Včelařského spolku pro Mladou Boleslav a okolí (děkujeme) předali na jednání MZe, a to proti potvrzení o převzetí. MZe mělo třicetidenní lhůtu na odpověď. Po jejím obdržení ji samozřejmě zveřejníme.

J. D.: Petice je nyní na ministerstvu zemědělství. K předání došlo 25. 4. 2018 před zástupci pozvaných včelařských spolků a úředníků státní správy do rukou náměstka pro řízení sekce lesního hospodářství Mgr. Patrika Mlynáře. V zákonem stanovené lhůtě jsme odpověď neobdrželi, a tak jsme se po jejím uplynutí „připomněli“ přes podatelnu MZe spolu s dodáním podpisů došlých po uvedeném jednání. Úsilí jednoho a půl tisíce včelařů sdělit úředníkovi placenému z jejich daní svůj názor si podle mého názoru ve vyspělé společnosti ignoranci nezaslouží. Samozřejmě to může být i signál pro voliče (MZe je řízeno ministrem z hnutí ANO), ale to je již jiná otázka.

Petiční výbor nebyl pozván na jednání o LPIS. Žádali jste o účast na jednání? Proč vás nepozvali?

P. Ř.: Upřímně, ona tato petiční akce státním aparátem nebyla vnímána zcela pozitivně, takže s pozváním na jednání počítat spíše nešlo. Pravdou ale je, že žádost o účast na něm petiční výbor nepodával.

J. H.: Na jednání jsme nebyli pozváni a ani jsme nějak výrazně o to neusilovali. Nebyly pozvány ani jiné spolky, které se běžně takových jednání účastní. Domnívám se, že vzhledem k účasti některých zemědělských spolků a sdružení (velké množství jednajících) MZe vybralo včelařské spolky podle počtu členů.

J. D.: Ne, nežádali. Je plně v kompetenci svolavatele nějakého jednání koho pozve. Zároveň tím o sobě vytváří určitý obraz. Tyto otázky je potřeba směřovat na ministerstvo zemědělství, konkrétně na náměstka pro řízení sekce lesního hospodářství Mgr. Patrika Mlynáře, který jednání svolal.

Jak plánujete postupovat dál?

J. H.: Myslím, že petice již svůj účel splnila. Bylo potřeba co nejdříve vyvolat dialog s MZe, což se povedlo. Samozřejmě to nebyl důsledek pouze petice, od prvních dnů jejího života MZe o ní vědělo a nebylo jí zrovna příznivě nakloněno. Pod tlakem nespokojených včelařů a medializace celé problematiky MZe začalo se spolky, respektive včelaři, jednat.

Myslíte si, že včelaři mají o problematice dobrý přehled? Nebo bylo nutno vysvětlovat?

P. Ř.: Vzájemná komunikace mezi včelaři (a vysvětlování či rozebírání různých problémů a témat) je pro obor věc naprosto nezbytná a stejně tak tomu bylo i v případě petice. Ostatně výrazná část včelařů se sdružuje ve včelařských spolcích, v nichž je komunikace naprosto zásadní podmínkou existence. Z toho důvodu mě většinou oslovovali představitelé spolků, kteří zjevně petici posléze diskutovali uvnitř těchto sdružení.

J. H.: I nyní, kdy se ledy již hnuly, se setkávám s tím, že včelaři vůbec netuší, že existuje LPIS, že má veřejnou část a že je možné stanoviště včelstev a osobní údaje včelařů na internetu dohledat bez velkého úsilí. Řekl bych, že je to důsledek plošného nezájmu o problematiku včelařství jako celku.

J. D.: Ti, kteří se zajímají, přehled mají. A není jich málo. Samozřejmě existuje skupina, které je všechno jedno, a zde je prostor pro vysvětlování. Děkujeme i portálu Včelaři sobě za práci v tomto směru.

Dělali jste petici nějakou propagační kampaň nebo se šířila samovolně?

P. Ř.: S propagací velice pomohlo Včelařské fórum a také aktivity jednotlivců – všem patří velký dík!

J. H.: Od prvopočátku nám velmi pomohlo Včelařské fórum (VF). Nejdříve probíhala živelná debata, následně jsme ustanovili petiční výbor, sepsali petici a přes VF ji začali šířit mezi včelaře. Na VF byl umístěn banner, který na petici upozorňoval, a také vznikla informativní stránka na FB. Šířili jsme ji také e-mailem mezi včelaře a snažili jsme se oslovit i další organizace ČSV.

J. D.: K tomu bych se připojil. A ještě dodám: při zpracování došlých petičních archů jsem si všiml, že petice oslovila dvě skupiny podporovatelů:

  1. Celé včelařské spolky, které využily svých setkání k podpisu petice a jejímu následnému hromadnému odeslání. To vnímám jako projev spolkové činnosti, která členům usnadnila práci a pravděpodobně jí i předcházela společná debata.
  2. Jednotlivce, kteří sami za sebe neváhali petiční arch vytisknout, podepsat, dát do obálky, zaplatit poštovné a poslat. A to třeba jen s jedním jediným podpisem, nebo jen s několika málo z blízkého okolí. Takových obálek přišlo překvapivě hodně – pro mě osobně to bylo signálem o velkém dopadu celého tématu.

Věříte v sílu určitého „tlaku zdola“ či občanské iniciativy v této věci?

Myslíte si, že petice ovlivnila další vývoj událostí?

Jste pro MZe po předání petice partnerem v dalších jednáních?

P. Ř.: Tlak zdola považuji za naprosto nezbytnou aktivitu, která je ve svém důsledku tím největším hybatelem věcí. Zcela jednoznačně mohu říci, že už jen samotný vznik petice měl u státní správy až nevídaný efekt. K tomuto by se nejlépe mohl vyjádřit Jakub Dolínek, jakožto předseda petičního výboru, nicméně předpokládám, že podrobnosti nejspíše zveřejňovat nebude – proto nejspíše zůstaneme u konstatování, že svůj účel petice splnila a další vývoj je už otázkou vyjednávání subjektů, které jsou zvány na jednání se zástupci MZe. Petiční výbor mezi tyto subjekty nepatří.

J. H.: Tlak zezdola byl určitě jedním z hlavních důvodů, proč MZe začalo tak rychle jednat. Nedokážu odhadnout, jak moc k tomuto petice přispěla, ale svůj díl na tom určitě měla. Petiční výbor si nekladl za cíl být nutně u jednání, ale kdybychom byli osloveni, nebránili bychom se tomu. V současnosti se dále nesnažíme na MZe tlačit, problematika LPISu se již začíná řešit – a o to nám šlo. Důležitý ale bude výsledek, na ten si musíme ještě počkat.

J. D.: Z minulosti mám zkušenost, že i jednotlivec může spoustu věcí ovlivnit – v dobrém, nebo špatném. Je to vidět i mimo obor včelařství a třeba také v historickém kontextu. V našich novodobých dějinách bylo několik desítek let, kdy snaha o změny představovala pro jednotlivce a jeho rodinu značné riziko. Dnes je to jinak, a tak popravdě nadávání na situaci v hospodě u piva (nebo moderněji na sociálních sítích) považuji za výsměch těm, kteří v minulosti podstupovali nepoměrně větší riziko pro to, abychom se my měli lépe. Je vhodné si připomínat, že svoboda není automatická – musíme si ji hlídat. Nebo nám (třeba jako náznak obratu zpět) začnou ministerští úředníci nadávat, že si dovolujeme psát petice…

Moc děkujeme za rozhovor.

Za redakci portálu Včelaři sobě se ptali Štěpánka Dlouhá a Jiří Matl

3 komentáře

  1. Tomáš Ivansky Reagovat

    Děkuji všem členům petičního výboru za přípravu této akce.

  2. Jiří Matl Autor článkuReagovat

    I já bych chtěl poděkovat členům petičního výboru za efektivní a vstřícnou komunikaci.
    Ve chvíli, kdy se petice stala součástí veřejného prostoru, nás v redakci portálu Včelaři sobě toto téma zaujalo a rozhodli jsme se oslovit členy petičního výboru.
    Protože nebylo možné se fyzicky setkat, zkusili jsme model internetové komunikace i s vědomím jejích rizik. Byl to pokus, který jsme nemohli neudělat. Ano, byla řada peripetií a diskusí.
    Ale vše se povedlo dotáhnout a ukázalo se, že je-li vůle ke komunikaci, dá se udělat leccos. Díky moc za to vše, byla to zkušenost pro všechny, kteří se na tom nějak podíleli.
    Petice je součástí veřejného prostoru, ti, co ji podepsali (také ti, kdo ne, ale zajímali se o ni, rovněž i ti, kteří nic z toho neudělali) mají právo na další informace.
    Jsme moc rádi, že jsme další informace mohli přinést a doufáme, že tohle nebyl poslední krok v této věci. Pořád ještě neznáme např. stanovisko těch, jimž byla petice zaslána.

  3. Pingback: Ještě k příběhu včelařské petice k LPIS - Včelaři sobě

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *