Milan Havelka a přirozený chov matek v silných včelstvech

Vysvětlení: tohle je zpráva z V. a VI. večera letošních jarních Pražských včelařských setkávání. Omlouvám se, mělo to být mnohem dřív … Splátka tedy dávného dluhu.

Téma velmi dobře zapadá do kontextu článků, které se zabývají chovem matek a věcmi příbuznými. Omlouvám se, je to trochu delší, ale dělit dvě témata tak provázaná a tak plná informací do dvou samostatných textů mi nepřišlo jako uživatelsky přítulné … 

 

Úvodem

Milan Havelka včelaří v Benátkách nad Jizerou, což je pro včelaření hodně zajímavý kraj, jakkoli každý rok je to (stejně jako jinde) trochu jiné. V principu se staral po zimě o cca 60 kmenových včelstev a v sezoně má v péči samozřejmě značné množství včelstev dalších, a to v různém režimu, včetně spousty oddělků a včelstev testovaných.

Je t. zv. „dlouholetým včelařem“, ale na rozdíl od této floskule, jež se často používá pro argumentaci s rozdílnými motivacemi, opravdu včelaří dlouho: chovu včel se věnuje nějakých 37 let. A díky tomu a protože se umí na včely dívat a přemýšlí o nich, včelařit fakt umí …

Své zkušenosti v posledních letech předává na přednáškách pro včelaře a je třeba říci, že na nich skutečně nemá o posluchače nouzi.

Jeho hlavními tématy jsou chov matek a zootechnika při chovu velmi silných včelstev. Domnívá se totiž, že síla včelstev je důležitá jak v zimě, tak na jaře, a to z řady důvodů. O těch důvodech na přednáškách mluví. A nabízí zároveň a logicky řadu témat k diskusi, protože jsou to za současné situace opravdu dobrá témata k debatě. A tahle debata je v nyní fakt docela živá.

 

Havelka a PVS

Proto jej také pořadatelé cyklu PVS pozvali ke dvěma přednáškám letos v únoru a v březnu. (Stručná informace o nich a rozhovor s Milanem Havelkou o chovu matek vyšly v časopise Moderní včelař 5/2018.)

Pokusíme se tedy shrnout vlastně obě přednášky, protože se de facto vzájemně tematicky prolínaly, jakkoli byly od sebe měsíc vzdáleny. Nelze je tedy moc oddělit.

Co je třeba vytknout jaksi před závorku: jakožto člen sdružení Včela plus (na tomto webu na něho také najdete e-mailový kontakt) chová výhradně kraňku, neexperimentuje s plemeny jinými.

K textu přidáme pár fotek. Autory jsou Jan Veber, Milan Havelka a Milan Šimonovský.

 

Téma I.

K přirozenému chovu matek

Milan Havelka vychází z vlastní a ostatně generacemi chovatelů potvrzené zkušenosti, totiž že kvalitní včelstvo nemůže být bez kvalitní matky. Logicky pak podle něho základem včelařova úspěchu je kvalitní, ale zároveň (a zde pozor): přirozená matka. Co tím míní? Míní tím matku, která vzniká, jak Milan říká, pouze „za účasti včel“

Tu je třeba říci jedno podstatné: de facto tím svým způsobem obchází dnes stanovenou a uznávanou roli včelaře – přelarvovatele, jenž se pasoval do role rozhodčího i manažera. Domnívá se totiž, že včely svou roli v chovu svých královen zvládají lépe, ostatně už po miliony let.

Je tedy možné jej označit dnes tak populární nálepkou „rebel“? Nikoli! Navrhuji nálepku pokorný a odvážný konservativec a přemýšlivý tradicionalista …

Konsekventně jej tahle premisa v chovu matek v metodice nemohla nedovést k závěrům, které později začal uvádět do praxe. K zamyšlení tu byla řada témat: třeba právě zmíněné přelarvování a s ním spojená pozitiva a negativa v chovu včelích matek.

 

Bez přelarvování

Výsledkem bylo, že v podstatě (až na výjimky) vyřadil ze své praxe právě přelarvování. Soudí totiž (a má pro to docela pádné důvody, za nimiž si stojí), že mezi matkami vychovanými podle přirozeného modelu chovu přímo včelami a matkami z přelarvování může být docela rozdíl. A často dost výrazný. Mluvilo se o možných poškozeních larviček při přelarvování, o stresu, o přerušení systému v přirozeném prostředí jinak pravidelného krmení larviček i o počtu vaječných rourek nově vychované matky a byla to debata velmi zajímavá. Zastánci tradičního přelarvování pochopitelně měli námitky.

Dokládá také, že v takto vytvořeném silném včelstvu dokážou přirozeně vychované matky naklást mnohem větší počet vajíček za den než matky vychované podle běžných metod. Podle něho s tím také souvisí jejich větší vitalita a délka života.

Už bylo výše řečeno, že základem jeho chovu je kraňka, čerpá jak ze zdrojů z linie „Havlín“, tak (výjimečně) i z dovezených linií Singer, Troiseck-Peschetz.

Základním principem chovu je, že včelstva nechává žít jako samostatné jednotky, neposiluje, nevyrovnává, každé včelstvo jede samo za sebe, aby se dalo náležitě vyhodnotit pro další chovnou práci. Což je logické …

Zajímavé je jeho tvrzení, že i v třetím roce, kdy se obecně doporučuje matky měnit, jsou jeho matky takto přirozeně vychované stále velmi vitální a produktivní a včelstva i v tomto stáří a s touto matkou zimují jako velmi silná a ve skvělé kondici. Mnozí to přijímají pod vlivem tradovaných informací jako podivnost, ale je to tak … 

Zároveň tvrdí, že tyto matky jsou také mnohem atraktivnější při přidávání do včelstev, třeba i do těch, kde už začaly „řádit“ trubčice … Tohle je velmi zajímavé …

 

Kvalita matek tedy rozhoduje? 

Základní problém vidí v tom, že se stále kvalita matek hodnotí ve vztahu k obecně definovaným úlům (cca 3 nástavky Adamcovy míry), kde opravdu asi stačí „průměrná“ matka. Zatímco on má ambice vyšší a pro svůj koncept velmi silných včelstev potřebuje matky mnohem lepší a výkonnější. A tak se snažil najít model, jak se k nim dopracovat. A zvolil metodu, v níž akcentuje účast včel.

Zde se téma volně přelévá do tématu o chovu silných včelstev, takže se k němu brzy a níže vrátíme a vlastně se to vše propojí.

 

Časný chov matek

Čím dříve jsou matky k dispozici, tím lépe. K časnému chovu matek je ale třeba bohaté jarní snůšky, zejména pylové. Zase tu spousta věcí spolu souvisí. Když se vše podaří, má nové matky někdy i na konci dubna. A tvrdí, že chov těchto raných matiček a tento způsob chovu má lepší výsledky než modely časově pozdější. Podkládá vlastní zkušeností ve své lokalitě. Tento chov považuje za úspěšnější a eviduje menší ztráty než v období pozdějším.

 

Jak tedy vypadá jeho systém chovu?

Princip je ten, že u k dalšímu chovu vybraných včelstev prakticky vyvolá na jaře cíleně chovnou náladu, tedy vlastně chuť se “vyrojit” (ta včelstva by se samozřejmě při běžné zootechnice nerojila …). Pečlivě vybraná včelstva, s nimiž by jinak dále pracoval, totiž cíleně nerozšiřuje a nechá je v „chovné náladě“ nasadit „rojové“ matečníky. Domnívá se, že silná a vitální včelstva nic jiného k vytvoření chovné nálady nepotřebují.

Pokud je dostatečná nektarová snůška, včely denním přínosem nektaru matku tak jako tak omezí v kladení. Pokud taková snůška není, ale je dostatečná snůška pylová, dá se pomoci zakrmením, nejlépe medem, totiž jako to dělávali „staří mistři“: medem trochu smíchaným s vodou. A s těmito včelstvy a s jejich nasazenými matečníky se pak dále pracuje metodami v podstatě běžně užívanými.

Havelka vychází tedy z principu, že rojení je přirozeným modelem množení každého vitálního včelstva, a jen se snaží této zákonitosti využít pro další (a víceméně už řízený) chov. Jde tu tedy vlastně o rojení trochu jiné, než je to, o němž se vedou tak časté a tak občas zarputilé diskuse ve veřejném prostoru. Soudí, že způsob vzniku matky neovlivňuje to, jestli jsou včely rojivé nebo nerojivé. Tvrdí dokonce, že u něho ani matky vzniklé z klasických rojových matečníků nepředávaly klasickou rojivost dále …

 

Takže jak tedy se zásahy?

V principu tedy nechává vývoj na včelách, bez zásahu, nechá včely, aby si vybraly, jak a z čeho budou chovat. Zásadní je, že ony začínají přímo od vajíček. Ony to umějí … A už od samého počátku si chovají svoji matku bez oné pausy způsobené přelarvením. A on to vidí jako pro chov podstatné.

Často kontroluje stav, s naraženými matečníky dále pracuje (sádka). Dále s nimi zachází jako u běžných sérií, ale protože není přesně známo stáří matečníků, při zaklíckování je na to třeba dbát …

Je tu určité riziko: pokud tohle trvá déle, mohou se včely už s otevřenými matečníky začít chystat na vyrojení. V takovém včelstvu samozřejmě panuje určité napětí … Zejména, je-li výrazná snůška …

 

Spor, jenž možná ale není sporem

Hodně se v diskusích argumentuje tím, že je třeba vyhnout se tomu, co je příliš „pracné“. Tenhle termín je ale velmi relativní. Ano, celkově vzato je to docela „pracná“ metoda, ale tu termín „pracná“ myslím neznamená negativní hodnocení! Protože pokud jsou dobré výsledky v jiných ohledech, práce se věru vyplatí. Preference kvality z dlouhodobého hlediska.

Další výtky míří na ony “rojové” matečníky. Tahle metoda rozhodně popírá stále šířený mýtus o tom, že chov z t. zv. rojových matečníků zvyšuje dále rojivost. Tu je ovšem třeba znovu připomenout, že v tomto případě jde o rojové matečníky cílenou zootechnikou vyvolané, což je asi trochu jiný případ než běžné rojení, které je podle Milana většinou vyvolané zootechnickými chybami chovatele. To jen pro zopakování již napsaného.

 

Diskuse

V diskusi padaly zajímavé otázky, např. proč jsou matky z přelarvených cca třídenních larviček podle Milana méně kvalitnější. V debatě jsme došli i k tématu chovu z t. zv. štěpu (o něm přineseme samostatný text). Probralo se i téma oplozování, oplodňáčky, miniplusy, plemenáče. I to byla velmi cenná debata, zejména ve vztahu ku v tuzemsku šířenému mýtu o nosematóze v miniplusech. To je zase na samostatné téma … Miniplusy se probraly i stran zimování záloh …

Fakt je, že když si vše dobře sedne, Milan je schopen krátce po polovině června mít oddělky na 6 rámcích ve styrodurových plemenáčích …

Diskutovalo se i o výměně matek (Milan nečeká a mění je kolem 10. června). Nemá problém s přidání přirozených matek i do včelstva s anatomickými trubčicemi, jak už výše řečeno. Přidává i pomocí uměle z mezistěny vytvořených matečníků, což je ostatně metoda navýsost spolehlivá.

 

Vitalita potřebuje prostor

Milan upozorňuje na velmi cennou zkušenost: matky z přirozeného chovu jsou velmi vitální a musí pak dostat patřičný prostor … A tu se dostáváme k dalšímu tématu. Totiž k tématu (super)silných včelstev.

Téma II.

Chov (super)silných včelstev

Jak už výše řečeno, v Milanově systému vše má své vzájemné vazby a souvislosti. Takže i téma chovu silných včelstev úzce souvisí s tématem chovu přirozených matek. Proto vše publikujeme pospolu …

 

Znovu opakujeme:

Milan chová kraňky. Z dalších principů chovu: při ošetřování neužívá organické kyseliny, spoléhá na účinnost Varidolu (s účinnou látkou amitraz), avšak minimalizuje jeho užití a zásadně jej užívá v období bez plodu, kdy je jeho účinnost stále spolehlivá … Většinou plod díky své zootechnice v době ošetření nemá. Pokud náhodou ano, zničí jej, stejně nejde o dlouhověké včely … Spoléhá tedy na vysokou účinnost tohoto modelu ošetření, což zatím může doložit i praktickými výsledky. (Pozn. red.: v té věci nedošlo na téma viróz, to by bylo další téma k velmi podstatné diskusi.)

Běžně se traduje: velká včelstva – více problémů

Milan Havelka tvrdí, že tomu tak není … Jeho koncept ale vychází z toho, jak využít časnou jarní snůšku. To je totiž jeden z podstatných faktorů ovlivňujících chov. Je-li bohatá jarní snůška, je třeba mít pro ni včelstva dobře připravená. Ve svém regionu, kdy jarní snůška bývá bohatá a přichází velmi časně, považuje toto pro chov v sezoně za podstatné.

 

Bez trubců to nejde

Dalším faktorem pro chov jsou říjní trubci. Čím dřív jsou a čím je jich víc, tím lépe. Proto nechává přes zimu plásty s podílem trubčiny na místě budoucího chomáče a včely s nimi už v březnu v daných podmínkách pochopitelně počítají a pracují.

 

Další faktory

Jaro bývá typické výraznými výkyvy počasí. Silná včelstva je lépe ustojí a mohou následně využít snůšku ve chvílích, kdy jsou pro ni příznivé podmínky. Vzato z druhé strany je dobrá a silná snůška skvělá pro začátek efektivního chovu. Zase to vzájemné propojení … Milanova osobní zkušenost je, že může mít vychované nové matky už na konci dubna. O tom jsme se už zmínili výše, stejně jako o tom, že podle jeho názoru je chov matek v této době je úspěšnější a s menšími ztrátami než chov pozdější.

 

Zdravotní stav včelstev a jeho sledování

Stále ovšem u všech včelstev sleduje zdravotní stav, monitoruje jej, sleduje možný výskyt nemocí a nákaz. S tím, že v případě problémů preferuje efektivitu zásahu. Ta v jeho systému, jak už řečeno, vyžaduje model včelstva bez plodu, proto se i ve své zootechnice na tento faktor velmi zaměřuje.

Důležité je včasné dokrmení včelstev tak, aby brzy přestala plodovat a ošetření mohlo být efektivní. Tu pak není třeba duplikovat či triplikovat, i jedno ošetření je dostatečně efektivní. Nechat včelstva pozdním krmením v podletí rozplodovat považuje za zásadní zootechnickou chybu a cestu k dalším problémům.

Včasné doplnění zásob je tedy podstatné, jakkoli on sám včelstvům vyznává spíše princip ponechání dostatku medu pro zimování. Zimuje totiž převážně na medu. A pokud na jaře zaznamená u některých včelstev nedostatek zásob, opět využije zásobní uschované plásty s medem, které samozřejmě dává co nejblíž ke plodu, spolu se zásobami pylovými.

 

O pylu

V té souvislosti také zmiňuje důležitost pylové snůšky. Je samozřejmě klíčová, a to jak bohatá snůška v předjaří a na jaře, tak v létě i v podletí. Zejména v předjaří potřebují mít včely pyl jaksi v přímém kontaktu s plodem, o což se lze postarat. Tvrdí, že jakmile je pylový plást třeba ob rámek od plodu, už mají včely problém jej využít. Stejně tak soudí, že klíčová pro další vývoj včelstva pro zimu je dostatečná zásoba pylu pro zimování.

Pokud jde o jaro, je třeba zmínit i lokální situaci. Milan včelaří v lokalitě v velmi dobrou jarní pylovou snůškou z jív. Ale sám upozorňuje na to, že ani na tuto snůšku nelze spoléhat. Např. letos to byl právě ten případ …

 

Kvalifikovaný odhad

Trochu mi to připomíná situaci, kdy i v renomovaném zahraničním včelařském výzkumném institutu ke konečnému posouzení kondice včelstva pro zimování pozvali ve finále místo computerů a laborantů zkušené včelaře, kteří třeba prostým potěžkáním úlu v rukou a elementární jeho prohlídkou byli schopni posoudit, zda je včelstvo dobře připraveno na zimu. A navíc tomu říkali „kvalifikovaný odhad“. Tohle je prostě hodně zajímavé, a to z řady hledisek. Někteří chovatelé tyhle instinkty mají … 

 

Jiskra v oku

V téhle souvislosti zmiňuje i v sociálních sítích díky němu občas hodně diskutované téma t. zv. „jiskry v oku“. Ta včelstva, u nichž má pocit, že ji ztratila, jsou holt u něho víceméně odepsaná.

Pokud včelstvo onu „jiskru v oku“ nemá, kloní se spíš k jeho likvidaci, než k často marným pokusům o záchranu, které stejně většinou nedopadnou dobře … Než způsobit kvůli jednomu problematickému včelstvu problém i ostatním včelstvům na včelnici … Je přesvědčen, že zkušený včelař tohle pozná … 

 

Kritéria dobrého chovu

Stavba

Vyznává řadu kritérií, podle nichž posuzuje jednotlivá včelstva. Ano, jednotlivá, protože včelstva skutečně považuje za naprosto samostatné jednotky (i s vědomím souvislostí, jež plynou ze společného umístění na jedné včelnici.

Pár příkladů: včelstvo, které nestaví, nebo staví špatně, vyřazuje z dalšího chovného programu. Kritérium dobré stavby je pro něj jedním z určujících. Jeho data týkající se sezonní stavby jednotlivých včelstev na mezistěnách, jsou ohromující. Pokud včelstvo staví, je to signál, že je v dobré kondici, pokud ne, je něco špatně. Testuje to i na t. zv. volné stavbě, ale tu preferuje až dále v sezoně, na jejím počátku vychází spíš z mezistěn.

 

Medný výnos a zásoby, obrana česna, hygienické chování, rozbíhavost, bodavost, varroatolerance

Dalším selekčním kritériem je medný výnos nebo to, jak včelstvo hospodaří se zásobami. Jiným kritériem je pak obrana česna. Včely by měly být klidné při práci v úle, ale pokud např. v dubnu či květnu potřebují kouř na zklidnění, vyřazuje je z chovu. Respektuje i selekci na čistící pud či hygienické chování, PIN testy však nedělá. Vyhýbá se včelstvům, která jsou rozbíhavá, rozbíhavost považuje za velmi negativní doprovodnou vlastnost.

A pak je tu bodavost: snaží se vyhnout včelstvům extrémně bodavým, jakkoli respektuje, když včelstvo přirozené brání své hnízdo.

O selekci na varroatoleranci soudí, že v malém měřítku je na včelnici problém dospět k průkazným výsledkům, ale nebrání se jí. Vyznává premisu, že čím méně roztočů Varroa destructor, tím lépe. S tím ale úzce souvisí model ošetřování včelstev, o němž se zmiňujeme jinde.

 

Znovu o systému chovu

Vrátíme se trochu zpět k předchozímu textu: chov začíná tak, že u vybraných včelstev se navodí t. zv. chovná nálada metodou nerozšiřování. To jsme popsali výše. Stejně jako to, že vitální včelstvo samozřejmě reaguje tvorbou matečníků, které by se daly nazvat „rojové“, ale vlastně to nejsou ty klasické „rojové“, jsou uměle vyvolané. Přenechání chovu včelám a chov přímo od vajíček je zcela zásadní metodologické východisko. Milan svěří aktivitu včelám, ale zároveň říká, že je dobré tuto aktivitu sledovat …;-)

Pokud vychová nové matky a chce je měnit, činí tak daleko dříve než je běžné, totiž již v první dekádě června, a na nic nečeká.

Jeho snůškové podmínky jsou velmi příznivé pro jarní dobré přínosy z jív. Pokud takový dobrý přínos je (není to vždy!), začíná již rotovat nástavky a nasazuje i nízký medník, dbá ovšem i na dostatek vody v tomto citlivém období.

Velmi dbá na správné rozšíření prostoru, což je u každého včelstva jiné a vždy závisí na aktuální snůškové a povětrnostní situaci. Pokud je dobrá snůška, neváhá rozšiřovat i celými nástavky s mezistěnami, pochopitelně z vlastního materiálu. Jakkoli právem vnímá tento způsob rozšiřování jako velmi citlivé téma a upozorňuje na řadu jeho rizik.

Pokud je v horním nástavku loňský med, přesune tento nástavek při rozšíření dolů pod plodiště a zároveň v té souvislostí pracuje i s panenskými trubčími rámky nebo s rámky stavebními. Preferuje mezistěny, protože soudí, že místo jednoho rámku „na volno“ včely vystavějí 3 rámky díla z mezistěn. Zároveň soudí, že trubčina ve spodním nástavku je důležitá, protože pomáhá udržet systém plodování „dole“. Což je zkušenost, kterou jistě znají Dadantisté, kteří používají v tomto smyslu také t. zv. manipulační nástavek …

Mezistěny při rozšiřování a v období bouřlivého růstu včelstev přidává při dobré snůšce klidně t. zv. „do ohně“, tedy přímo mezi plod (přiměřeně!). Samozřejmě platí, že lze přidávat i na kraje plodového hnízda s tím, že za nimi následují plásty se zásobami. Stále vnímá nebezpečí rojení a situaci sleduje.

Za velmi citlivé období považuje čas, kdy odchází zimní generace včel a líhnou se generace nové. Tu je skutečně třeba postupovat velmi pozorně, zároveň je to ale skvělá příležitost na učení. V tomto citlivém období se dá jak včelstvu hodně pomoci, tak je i značně poškodit. Problém je v tom, že tohle se děje každý rok jinak a v každé lokalitě i u každého včelstva jinak … A jsme zase u toho pojmu, jenž se nazývá cit pro něco …

 

No jo, už je to dost dlouhé … 

Bylo by možno uvést ještě řadu velmi zajímavých detailů z Havelkovy metodiky (vynechali jsme třeba celé téma o získávání medu, nebo moc zajímavé téma volné stavby a jeho zkušeností s ní, či cenná pozorování týkající se práce včelstev se zásobami, nebo podrobnějsí vysvětlení metody ošetřování včelstev a jeho efektivity v období bez plodu, k němuž je ale třeba se nějak zootechnicky dopracovat, navíc jsme zcela pominuli podrobnosti týkající se genetiky jím chovaných včelstev), ale tu by asi bylo nejlepší zajít na některou z jeho přednášek. Protože psát to sem, to by fakt bylo na dlouho …

Jeho sofistikovaný systém vedení včelstev na jaře, rozšiřování, práce s jednotlivými nástavky i s plásty uvnitř nich a. d.  vychází z dobré znalosti zákonitostí vývoje včelích společenství a zároveň je adaptován na lokální podmínky.

Základní prvky jeho metodiky však platí i v jiných podmínkách, což dokazují výsledky kolegů, kteří pracují s jeho genetickým materiálem a na základě jeho metodiky i v lokalitách jiných. Sám upozorňuje na rizika, že velmi silná včelstva se často mohou chovat nestandardně.

Jakkoli proti jeho metodice jiní chovatelé leccos namítají či navrhují a preferují jiné varianty, tvrdím, že Havelkův systém je konsistentní, ucelený, ve východiscích logický, a tím i obhajitelný a zdůvodnitelný. Na tom nic nemění fakt, že jiní to dělají jinak a mají pro to také své důvody. Varietas delectat – rozmanitost je potěšlivá – pravili antičtí literáti. Dobře tak …

Jen jako glosu dodáme, že M. Havelka bude přednášet i v září v Brně na Medu roku 2018  A pravděpodobně v březnu 2018 i na Pražských včelařských setkáváních.

A pokud chcete vidět Milanova včelstva a jeho práci s nimi, pak nabízíme video, které natočil s kolegou Jiřím Marxem.

1 komentář

  1. Miroslav Křížek Reagovat

    je dohodnuta přednáška Milana Havelky na prosinec v Olomouci v rámci Olomouckých včelařských setkávání. Sledujte rubriku Akce, v nejbližší době se tam již informace objeví.

    Tímto všechny zájemce zvu a těším se na setkání s Vámi

    M. Křížek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *