Chacharistánské kalendarium – srpen 2018

Na svatého Jana stětí vlaštovky už od nás letí.

Na svatého Vavřince, hop kobzole do hrnce.

Margita již dávno hodila srpy do žita a začal horký srpen – tak nějak divně do podzimna. Břečťan, který v našich krajích dává nektar obvykle v první dekádě září začal kvést již teď. Loni na sv. Václava jsem na něm sledoval famózní lovecká vystoupení sršňů, kteří tuze rádi včely plné břečťanového nektaru. Letos občas nějaký lovící samotář, jinak nic.

Tento způsob srpna ale evidentně svědčí netýkavkám. To mi signalizuje zvýšený výskyt létavek, „označených“ na horní straně hrudi velkými pylovými skvrnami. Znamení, že je v plném květu další podletní zdroj nektaru – Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera Royle). Na jednom stanovišti jich mám tolik, že oddělky tam umístěné téměř nepřikrmuji. A to je to prý tento druh netýkavky invazní. Díky za něj.

Naplno „jedou“ i další podzimní zdroje včelí výživy, Vratič obecný (Tanacetum vulgare) a Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis).

Do toho poblíž některých stanovišť přilepšujeme menšími plochami doplňkové podletní pastvy – pohankou a svazenkou. Letos tedy spíše pohankou, protože svazenka nenávratně došla a osivo nakupujeme až v lednu.

Dokončuji zimní krmení včelstev, která nezimují na medových zásobách. Po pár sezonách experimentů používám poslední dva roky sestavu kbelík 11,5 l + hrst slámy + dva prázdné nástavky pro produkční včelstva a dvourámková kapsová krmítka s polynetovou sítí proti utopení pro oddělky.

 

Činí se i zemědělci. Většina polí v okolí již sklizena a podmítnuta. Jen v sousedství jednoho mého stanoviště blíže civilizaci sklízeli až teď. Před tím samozřejmě desikovali (postřik, kterým se dosahuje rovnoměrné proschnutí sklízených rostlin těsně před sklizní). Druhý den jsem na včelnici plánoval dokrmovat. Bezelstně v kraťasech, košili a klobouku. Chyba lávky – mírní včelí medvídci se změnili v tlupu agresivních feťaček. „Vítací“ včely na mě čekaly sotva jsem slezl ze čtyřkolky. Musel jsem vytáhnout skafandr a krmit jako kosmonaut. V rauši byly dobré 3 dny. Potom zase včelí medvídci. OK, říkám si, máme ten LPIS, tak zjistím na jakém „fetu“ holky jely. V LPISu nic, ale v mailu jsem ještě dohledal tu „nasírací“ floskuli  „stříkáme od dubna do října“. Nedalo mi to a zjistil jsem, že se stříkalo přípravkem Reglone. Samozřejmě, že na internetu čtu, že přípravek je neškodný, bezreziduový etc. Nabývám dojmu že ho vyrábějí lesní elfové z duhového mléka jednorožců a recepturu připravoval přímo Elrond z Roklinky. Hmmm ale hlava a krk mě stále ještě svědí od žihadel. Nechávám to plavat.

Před pár dny jsem se na tu situaci znova rozpomněl. Jan Havelka na  Včelařském fóru zveřejnil alibisticko-bullshitozní blábol z pera ex-ministra zemědělství Milka jako odpověď na petici včelařů proti aktuálnímu (ne)fungování LPISu. První zjištění – pan ministr dlouhodobým pobytem v politice patrně zapomněl používat strukturovanou češtinu – takže vyjádření pěti bodů:

  1. My za nic nemůžeme.
  2. My čekáme až se včelaři a zemědělci domluví (to budeme čekat do soudného dne).
  3. To že zemědělci do systému lijou blbosti „budeme řešit“ – to znamená zase to poděláme.
  4. Zemědělské subjekty se JEDNOMYSLNĚ shodly na požadavku ukončení povinnosti oznamování postřiků – o to tady primárně jde.
  5.  “My ale opravdu za nic nemůžeme”

mu zabralo 5 A4 stránek. Jestli tak řeší vše, tak Bůh chraň Čechy, Moravu i Slezsko.

Je mi jasné, že na MZe mají těžkou hlavu. Pokud by si stát vynucoval zadávání validních údajů do LPISu, měli bychom okamžitě v ruce veřejný zdroj tvrdých dat o tom, kolik megatun sajrajtu se lije na pole v naší zemi ročně. Z informace o výměře pozemku a typu postřiku není problém dát dohromady konkrétní čísla s relativně přesnými odhady. Z těch se potom může leckomu udělat mdlo. Takže až budou zase šéfové zemědělských lobyistů kvílet, že kvůli suchu potřebují dotace, tak si vzpomeňte na to, jak jejich dvacetitunové dotační traktory s velkými postřikovacími jednotkami dělaly v průběhu roku z původně úrodné půdy inertní substrát bez života. Končím s mojí oblíbenou větou Michaela Crichtona: „Příroda si cestu vždycky najde bez ohledu na to, zdali se to lidem bude líbit„.

Mějte se pěkně, užívejte zbytků léta a včelek.

Tomáš Ivanský

11 komentářů

  1. Pavel Klvač Reagovat

    O negativní zkušenosti se zemědělci bych mohl psát také. Mají ale „nějaké předpisy“, které je k něčemu alespoň nutí. Na rozdíl od mnohých zahrádkářů, kteří si s tím vůbec nelámou hlavu. Mám jedno stanoviště mezi sady. Z jedné strany, při květu švestek, zmlžovačem ošetřoval jeden soused, za čtrnáct dní z druhé strany, jabloně, druhý. Profesionální zmlžovače mají dosah až 18 m. I do výšky. Nechtěně máme ošetřeny i naše stromy a kdoví, co ještě. Za exota jsem považován já, protože máme certifikovanou zahradu jako přírodní. Tak mě napadá: Může být dnes ještě něco označováno jako přírodní, pokud je to v naší civilizaci? Určitě ano, ale bohužel toho rapidně ubývá.
    Pavel Klvač

    • Tomáš Ivansky Reagovat

      Pokud se v okolí vyskytne zahrádkář „Chemický Ali“ je to problém. Znám případ jednoho, který se chtěl k dokonalému trávníku propracovat téměř kontinuální aplikací selektovních herbicidů na dvouděložné rostliny. Po dvou sezonách měl odrovnaného psa – masivní kožní reakce na břiše a tlapách a sám byl podobně postižen také. Jenom proto, že v life-stylových časopisech fotí trávníky bez sedmikrásek a pampelišek. Jako všechno je to o tom, že člověk musí začít od sebe. Pokud chce nadávat na řepkovou monokulturu místního ex-je-ze-de, nesmí se chovat podobně na vlastních pozemcích.
      Tomáš Ivanský

  2. Havelka Jan Reagovat

    Problém zahrádkář – (ex) JZD (či jiné velké zemědělské podniky) zde je a bude přetrvávat. Traktor na poli s cisternou je vidět, zahrádkář s pumpou na postřiky je jaksi inkognito. Obsah náplně cisterny na poli lze relativně jednoduše nechat zkontrolovat, o zahrádkáři většinou ani nevíme, že někde v okolí je. A bohužel, zahrádkáři často ani neumí správně přečíst postup ředění postřiku (pokud ho vůbec čtou) a namíchat správnou koncentraci aplikační látky.
    Na druhé straně, co se divíme a vztekáme, nám státní úředníci nařizují kdy a jakou chemii máme lít do včel a povětšinou to děláme. Bohužel to není o tom, že bychom měli přehled o zdravotním stavu našich včelstev (napadení VD) a podle toho reagovali, ale o tom, že včelám dáme preventivní dávku toho správného jedu, co kdyby se tam nějaký roztoč přeci jen objevil 🙁

    • Tomas Ivansky Reagovat

      K těm úředníkům – je to zajímavé z pohledu právního. Pokud jsem pochopil, tak většina států v našem okolí nemá tendenci ošetření NAŘIZOVAT, ale pouze DOPORUČOVAT. Prostě proto, že při nařízení vzniká odpovědnost za důsledky. Bylo by zajímavé sledovat vývoj situace, kdy ošetřením, nařízeným KVS došlo k prokazatelnému poškození včelstev, soudní znalec stanovil škodu a ta se začala vymáhat. Možná v tuto chvíli by si pánové/dámy (dámy doplněny z důvodu kontroly genderové korektnosti příspěvku) uvědomili, že sice mají moc, ale bez odpovědnosti.

      • Jiří Matl Reagovat

        Tahle diskuse je docela živá i u nás, zejména po úhynových letech, nebo tam, kde se spolehli na Gabon a on neúčinkoval. Podívej se třeba na tuhle brožurku Varroa unter Kontrolle: http://www.imkerverein-aichach.de/Imkerverein-Aichach/varroa-unter-kontrolle.pdf
        Tam jsou jasně vyznačené doporučené, nedoporučené a pochybné postupy, tedy přesněji postupy, o nichž jsou pochybnosti (empfohlene, nich empfohlene, zweifelhafte Verfahren). Ten systém je tam ale principiálně zcela jinak nastavený, klíčem je, že je registrovaný účinná látka a aplikace je věcí i odpovědností chovatele. Což nevylučuje i určitou organizovanost ošetření, ale to je na lokálních domluvách. Zásadní je, že jako VLP ad usum veterinarium je tam KM registrována v určité koncentraci. Ale je na každém, co si bude odpařovat a jak. Ale to už se dostáváme někam jinam. Problém by byla ta prokazatelnost. Je to podobné jako u otrav …

          • Jiří Matl

            Tohle oni, Tomáši, mají docela metodicky dobře zvládnuté. Takových materiálů je řada. Jiná varianta tématu je třeba stejnojmenná příručka https://www.staff.uni-marburg.de/~ag-biene/files/varroa_unter_kontrolle.pdf
            V těch článcích o tom, jak to dělají u sousedů, jsem se snažil ty odkazy nějak výběrově shromáždit. Dovedou to, co my se teprve učíme: jednoduše a graficky i edičně zajímavě podat téma, které není zrovna jednoduché.
            Je ale fakt, že pracují s chovateli, kteří v tomto systému fungují už řadu let, jsou tedy zvyklí, poučení. Jakkoli zprávy od jiných kolegů hovoří o tom, že není vše tak růžové, jak to vypadá z těch webů a příruček. A že je to často velmi podobné situaci u nás.

      • VaT Reagovat

        Moc si neumím představit jak by se prokázalo ono „prokazatelnému poškození“ včelstev. To je hodně theoretická situace.

        • Tomas Ivansky Reagovat

          Posudkem registrovaného soudního znalce v oboru Zemědělství-včelařství, případně protokolem certifikované laboratoře (pokud by se jednalo o rezidua tau-fluvalinátu atp.). Souhlasím, ale s tím, že se jedná o teoretickou situaci, protože náklady na dokazování a právní podporu by v řadě případů přesáhly výši škody.

  3. Štěpánka Dlouhá Reagovat

    Nemám k dispozici data z ČR, ale z lednové přednášky u sousedů vím, že němečtí zahrádkáři v roce 2017 na svá políčka nalili cca 5.000 tun pesticidů. V zemědělství to bylo 140.000 tun preparátu, podrobnosti viz článek http://www.vcelarisobe.cz/2018/04/chlorid-lithny-pesticidy-a-nova-vcelarska-kniha-takovy-byl-6-oberlausitzer-bienenfachtag/
    Data pro české zemědělství na portále eagri.cz zde http://eagri.cz/public/web/file/587990/celek_2017_CZ.pdf

    • Tomáš Ivanský Reagovat

      Štěpánko,
      díky za statistiky. Zběžně jsem to procházel a spadla mi brada do kafe. Až budu mít trochu volněji, mrknu na to pohledem statistika a trochu to hodím do včelařských souvislostí.
      Měj se pěkně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *