Jak to dělají u sousedů I

Glosa k textu o registrovaných VLP v tuzemsku – díl I.

Když jsme na našem portálu publikovali Přehled registrovaných VLP, vznikla porůznu velice zajímavá diskuse, v níž se objevilo také téma, jak se postupuje v jiných zemích, zejména v těch sousedních, které mají de facto docela srovnatelnou nákazovou i chovatelskou situaci, klima i podmínky. Vznikl nápad sepsat alespoň pár informací, abychom měli srovnání.

Oslí můstek I

Nejprve si všimneme rozdílného pojetí vedení a ošetřování včelstev u nás a u sousedů. Poté si představíme několik příkladů modelů ošetřování (konkrétně pro varroózu). A nakonec přineseme pár zajímavých odkazů na zahraniční a do češtiny přeloženou literaturu, na zajímavé internetové příručky, weby a diskusní skupiny fungující u sousedů.

Text si rozhodně neklade za cíl komplexní výklad, jeho ambicí je spíš iniciovat diskusi, jež zde v tuzemsku velmi chybí a jež by mohla být velmi přínosná a přinést řadu nových poznatků a zkušeností. Proto pro ni nabízíme prostor. Téma jsme se rozhodli rozdělit na dvě části. Toto je tedy část I.

Motivace

Začalo to před pár lety, když jsem se zaregistroval na jedno německé včelařské diskusní forum (samozřejmě pod svým jménem a s náležitou lokalizací, tedy ČR). Okamžitě jsem dostal odpověď od administrátora, bylo to samozřejmě uvítání, poděkování za zájem a vzhledem k souvislostem následovala i logická otázka, co si od své účasti v této komunitě slibuji.
Odpověděl jsem, že více informací o tzv. “alternativním” včelaření a ošetřování. Následovala otázka, co myslím termínem “alternativní”. Odpověděl jsem cosi o zootechnice, ošetřování organickými kyselinami a d., což bylo a je v našem prostoru chápáno stále jako „alternativa“. Dostalo se mi ale odpovědi, že tam u nich v kapitalistické cizině to není žádná alternativa, nýbrž běžná a naprosto převažující praxe. A tím to začalo …

Německo, Rakousko, Švýcarsko

I když občas do toho zamotáme i jiné zdroje (to je ten evropský prostor), za základ si vezmeme německy mluvící země, zejména sousední Německo, hlavně proto, že je sousední a že překlady v Německu vydaných knížek o včelaření už jsou nějakou dobu k dispozici na tuzemském trhu. Ještě se o nich zmíníme podrobněji níže.

Pochopitelně velmi podobná situace je i u našich jižních sousedů v Rakousku a také ve Švýcarsku, jakkoli v detailech se v každém státě (či spolkové zemi) nastavená pravidla mohou lišit.

Týká se to třeba schválených aplikátorů účinných látek, léčivých přípravků nebo i samotných účinných látek (většinou organických kyselin). Ano, schválených či povolených, protože u sousedů pochopitelně nepanuje žádná anarchie, jakkoli vše je volnější než u nás.

O většinách a menšinách aneb naopak. Ne! Naopak!

Obecně lze říci, že samo porovnání jednotlivých systémů ošetřování a VLP je pro nás nesmírně zajímavé. Tak lze např. říci, že u sousedů cca 90 % chovatelů inklinuje k užití t. zv. měkké chemie (organické kyseliny), nebo se zaměřuje přímo na speciální zootechniku bez ošetřování (Chemiefrei, Treatment-free, Behandlungsfrei), zatímco zbytek spoléhá spíše na syntetické akaricidy, tedy na jakousi ránu jistoty, což je ale v některých nových publikacích z řady důvodů označeno za slepou cestu.

Setrvání na oné “ráně jistoty” je možná zapříčiněno tím, že tato menšina mylně považuje organické kyseliny za méně účinné, ale spíš proto, že s nimi chovatelé neumějí pracovat a dělají pod vlivem tradice a dlouhodobé praxe to, co dělali léta. A co koneckonců pořád nějak funguje.

U nás je situace zcela opačná: drtivá většina chovatelů spoléhá na syntetické akaricidy a cca 5 – 10 % chovatelů postupuje jinak, tedy tak, jak je obvyklé už léta u sousedů. Docela zajímavý vztah.

Srovnání ukazují, že výsledky stran praktických dopadů jsou zatím podobné, tedy např. ve zdravotních výsledcích se výrazně jeden či druhý model zatím nejeví dlouhodobě jako lepší 😀 (Znovu zdůrazňujeme: i užití organických kyselin je pro včely velký zásah a diskuse účinných látkách a jejich vlivu na včely, zejména na plod, o perspektivách a nadějných či slepých cestách jsou stále aktuální).

Díky českému Colossu, který publikuje také data pro srovnání ČR a Rakouska, jsou k tomu k dispozici docela zajímavá data a srovnání (je jedno, že již starší, trend se v principu  nemění. Vlastně už od počátku i publikovaná.

Když ale mluvíte s konkrétními lidmi (občas a při nějaké akci, tedy náhodně), může se i zdát, že je tomu poněkud jinak. To tak ale v těchto modelech bývá. Vypadá to někdy i poněkud absurdně: na výstavě někde v příhraničí presentujeme v Německu vydanou literaturu či tamní internetové příručky, ale němečtí hosté a návštěvníci, kteří od sousedů dorazí, o ní nemají “Ahnung” … 😀

A to vůbec nezmiňuji komickou situaci, o níž jdou v našem prostředí už léta “drby”, tedy jak náš dotovaný Varidol mizí ke včelařům v zahraničí, kde je po něm docela poptávka, ovšem bez dotací … Pokusíme se v budoucnu zjistit, jak to vlastně je. V té souvislosti zkusíme oslovit i tamní kolegy.

Principiálně rozdílné pojetí

Obecně ale lze konstatovat, že vidíme zcela rozdílné pojetí tlumení nemocí u nás a u sousedů, v té souvislosti také jiné celkové pojetí systému chovu včel, vzdělání, informování i odpovědnosti.

Samozřejmě platí základní právní rámec, vyhlášky, nařízení. Ty se mohou stát od státu lišit a měnit (např. po letech diskusí docela zásadní změny týkající se jak účinných látek, tak i samotných léčivých přípravků nedávno proběhly v Rakousku. Tu je třeba říci, že ona veřejná i odborná debata, jež vyústila v přehodnocení registrací účinných látek a VLP, byla na místě. Stejným procesem si prošly i ostatní země. Např. v Německu tyhle debaty probíhaly od r. 2000, nebyly vůbec jednoduché, ale vyústily nakonec v nové nastavení pravidel a v jejich zveřejnění ve Spolkovém právním věstníku. Zájemci informace najdou. Jen pro příklad: zde a zde.

A ještě k Německu: od r. 2000 je jako varroacid registrována kyselina mravenčí v koncentraci 60 % pro přípravky ad usum veterinarium, tedy pro veterinární použití, od r. 2003 pak 15% roztok kyseliny mléčné. A 3,5% roztok dihydrátu kyseliny šťavelové má registraci od r. 2006).

A také pojetí nemocí se v souvislosti s postupem výzkumu mění. Týká se to také varroózy i její definice, tedy tématu, na které se chceme zaměřit …

Varroóza především není v Německu (na rozdíl od nás) mezi tzv. „nebezpečnými nákazami“ (ty pak totiž mají ve veterinární problematice zvláštní režim, i když u nás je její zařazení do tohoto seznamu motivováno především systémem dotací na „léčiva“). Od toho se v podstatě odvíjí celý systém.

Navíc: tam u sousedů je chovatel co majitel včelstev jako takový respektován, s tím ovšem, že nese také plnou odpovědnost za své včely i odpovědnost za svůj chov vůči jiným chovatelům. Jinými slovy: jsou to jeho včely a jeho odpovědnost vůči nim i vůči kolegům včelařícím v okolí.

Tohle ale vyžaduje i určitou “infrastrukturu”: konsekventně se mu tak dostává docela dost informací o všech důležitých tématech. Ještě se k tomu vrátíme.

Doporučují a vysvětlují spíš než nařizují a trestají

V principu se nenařizujenevyhrožuje, nevyznává se ani model udávání jako u nás (pardon, asertivně jsou to kontroly t.zv. „na podnět“), ale informuje se, doporučujevysvětluje … Samozřejmě platí stávající legislativní rámec a je povinností chovatele jej znát. Spolkové i státní weby většinou mají také dobře zpracované rubriky o legislativě pro danou oblast a dané období. Viz odkazy výše. V řadě zemí fungují veterinární inspektoři specializovaní na včely, jejich cílem je především sloužit a radit, i když kontrolu mají také samozřejmě v popisu práce. Existují i krizové linky a pod.

V řadě příruček najdete u jednotlivých detailů položky jako: “doporučené” a “nedoporučené” postupy (empfohlene nebo nicht empfohlene Verfahren, např. v příručce Varroa unter Kontrolle – Varroa pod kontrolou). Samozřejmě ovšem se zdůvodněním, co a jak a proč něco ano, či jiné ne. Přiznám se: tohle je můj šálek čaje …

Folklórní vložka aneb zimní měl

Ještě jednu věc je třeba zdůraznit: včelaři u sousedů nemají povinné únorové vyšetření směsného vzorku zimní měli. Cynik ve mně by se asi zeptal: hrome, jak ale pak můžou vůbec úspěšně včelařit? No … včelaří … A vcelku docela dobře, rozhodně ne hůř než se včelaří u nás, jak se dá odvodit od zveřejněných všeobecných statistik, jakkoli se u nás z různých důvodů občas tvrdí opak a tento rituálně-poetický ledno-únorový akt je zjevně u nás většinově milován a chtěn. Proč je tomu u nás tak? Další dobré téma ku stále běžící diskusi.

Jednota či rozmanitost? Jednota v rozmanitosti?

Včelaři v sousedních zemích nejsou opřeni o nám tak dobře známé pilíře jednoty, tedy jednotného svazu a jednotné metodiky a názoru. Fungují nezávislé spolky, v jednotlivých spolkových zemích jsou běžné různé formy zemských sdružení a uskupení (některé příklady najdete níže). Občas spolu i komunikují … Za současné situace v mediálním prostoru je to logické a není to zjevně problém, protože pokud je vůle, je i cesta. Většina těchto sdružení se o své členy velmi stará. Mají své weby, komunikují přes sociální sítě a informují se interně i  navzájem. Třeba o průběhu sezony měsíc po měsíci: co je podstatné, co se dá v danou chvíli vidět, najít, očekávat, jak na to reagovat a proč. Co doporučit, co spíš ne. Prostě model vzájemné komunikace a servis ve formě informací.

Už i u nás

Pozitivní je, že na tenhle model „najela“ i řada spolků působících (nově) u nás (tohle by zase bylo na zvláštní téma a určitě se mu budeme věnovat). I když ani u sousedů to asi nebude zase až tak růžové, jak to z webů, blogů a diskusních fór vypadá. Lze ale doufat, že ty publikované informace aspoň určité procento chovatelů čte. Podstatné je, že ty informace jsou a že model informování a odpovědnosti je nastaven.

Chtělo by se napsat: jaký to rozdíl! Ne! Upřímně: I u nás totiž informace jsou už léta, ale je třeba je chtít znát a umět vyhledat. Nebo si najít někoho, kdo to umí, když přijde to chtění … Což není tak složité. Tu by se mohlo psát o spoustě osobních příběhů těch, kteří si prošli cestou chtění a hledání informací.

Tak zvané alternativy

Není málo chovatelů, kteří se dnes u sousedů sdružují v komunitách, které vyznávají model chovu bez ošetřování, nebo třeba jen na bázi speciální zootechniky. Velkou oblibu má i tradiční včelaření v košnicích a brtích.

Dokonce se někteří sdružují ve společenstvích, která fungují v modelu občanské vědy – citizen science. Což znamená, že chovatelé podle předem jasně definované metodiky dodávají data a výzkumníci (pozor, tohle slovo není užito ve významu, který je v tuzemsku v bulvární současnosti populární, tedy ve smyslu ironickém a pejorativním) je vyhodnocují. Je to model typu vy nám, my vám. Chovatelé mají data, ale nemají možnosti odborného vyhodnocení. Odborníci tyto možnosti mají, ale potřebují k tomu ta data … Tak proč se nedomluvit na metodice získávání a sdílení dat, najde-li se k tomu vůle … Jako příklad nám ostatně může sloužit i již výše uvedený český Coloss …

Konec I. dílu, pokračování v díle II., kde si všimneme více v praxi využitelných detailů.

Pozn.: ilustrační obrázky jsme si vypůjčili ze zahraničních webů a diskusních skupin:

Bienenkiste.de

Bienenkiste – Restentmilbung

FB Cher Haurové

Landesverband für Bienenzucht in Tirol

FB Behandlungsfreie Bienenhaltung – Rainer Fehlemann

FB Treatment free Beekepers – Patrick Thomas

FB Behandlungsfreie Bienenhaltung – Sa Bienen Imkerei

5 komentářů

  1. Pingback: Jak to dělají u sousedů III - O kyselině mravenčí - Včelaři sobě

  2. Jiří Volf Reagovat

    Prosím o informaci, zda existuje přesný návod dávkování KM například na dm2 obsezených rámků? Ať hledám, kde hledám, tak dávkování je velice „velkorysé“ a to třeba i u německých sousedů viz http://varroamilbe.de/bekaempfung-varroamilbe-ameisensaeure/ …video Liebigovi odpařovače Dosierung: einzargiges Volk: ~30ml pro Tag, zweizargiges Volk: 40-60ml pro Tag … ale pro jakou rámkovou míru???. Stejným „velkorysým“ způsobem jsou podávány informace i u nás. Nikdy v takovém případě nevím, zda se mluví o rámkové míře 39×24 nebo 2/3 Langstroth.
    Předem děkuji za odpověď.

    • Jiří Matl Autor článkuReagovat

      Zdravím Vás velmi, pane kolego,
      kdysi něco takového bylo tuším u Formidolu, ale už to tam není.
      Je tak, jak píšete, je to prostě spíš o citu. Ono se totiž stejně nedá jasně napsat nějaké pravidlo. Každé včelstvo je jiné a pokaždé jiné, takže je tu tolik proměnných, ze se to nedá. Úlový prostor se mění, každé včelstvo jinak odvětrává, každé má jiné napadení. Moje praxe v kombinovaném systému s vysokým plodištěm (Adamec, Dadant systém) je filtrační desky Hobrafilt horem, větvičky a polynet pod ní, aby to včelky nevykousaly a neleželo to na rámcích. A pak podle stavu včelstva, počasí a pod. v létě buď 60%, nebo trochu víc. Na jednu aplikaci deska Hobrafilt unese až 100 ml, ale dávám tak 60 – 70, s pausami to otočím třeba 3x za cyklus zavíčkovaného plodu, pokud je to potřeba. Je to fakt o citu …
      Důležité je především sledovat nějakou dobu reakci včelstva a pak účinnost. Ani já jsem u Němců nenašel nějaké věrohodné přepočty. A to tam mají podstatně jednodušší situaci, pokud jde o typy úlů a rám. míry.
      Oddělky řeším kyselinou mléčnou.
      Pošlu Vám na mail newsletter, který mi právě přišel, ale to pro Vás nebude nic nového.
      Srdečně
      J. Matl

  3. Aplikácia KM Reagovat

    Liebig uvádza 2 mg KM/nízky rámik a deň a 3 mg KM/vysoký rámik a deň. V praxi ide o empirický údaj, ale za ekvivalent môžete vziať Optimal VN a NN a prepočítať na dm2 /10 a 6 dm2 = 0,3ml KM/dm2/deň.
    Dlhodobý odpar je u včelstiev individuálne rozdielny aj niekoľkonásobne a preto je nespoľahlivý. Výnimku tvoria len dlhodobé odparovače s kontrolou a reguláciou odparu, čo si však vyžaduje pravidelnú kontrolu a úpravu odparu.
    Odparovače krátkodobé zhodia nárazovo cca 90% foretických roztočov a pri ostrej aplikácii = utierka večer s 85%KM pri vonkajšej teplote 15-20°C a v priebehu dňa 20-25°/30/°C môže poškodiť aj VD pod viečkom, čo je však neistý bonus. Ak liečenie zopakujete 4×3 dni, tak foretické roztoče padnú 3x, ale koncentrácia KM na tretí deň po vložení utierky/odparovača/ už nie je spoľahlivo účinná a preklznuť môže 20% VD, ktoré sa vyliahnu a vrátia naspäť do plodu v nechránenom 3 dni odparu. Je to dobrá štatistika, ale nemôžete sa spoliehať na 90-99% účinnosť.
    Použitie KM na včelstvo je poriadny úder, preto by som volil krátkodobý odpar napr. 1x za týždeň, aby si včelstvo vydýchlo a opravilo škody po chemickom útoku. Popri tom odstraňuje aj invalidných VD.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *