Jak to dělají u sousedů II

Glosa k článku o v tuzemsku registrovaných VLP – díl II.

Oslí můstek II

V první části této minisérie jsme se pokusili rámcově popsat rozdílné principy, jimiž se řídí chov včel a tlumení nemocí v sousedních zemích (především Německo, Rakousko, Švýcarsko).
V této části se pokusíme popsat více konkrétních modelů, jakkoli nastavené schéma pochopitelně neumožní zajít do podrobností. Soustředíme se především na tlumení varroózy, tématům dalších nemocí se s Boží pomocí budeme věnovat později. Ostatně téma moru či hniloby včelího plodu a jejich zvládání u sousedů je po výtce aktuální a zajímavé.
Vycházíme samozřejmě z nastavení systému, které popisujeme v 1. části tohoto diptychu.
Logicky od tohoto textu tedy neočekávejte konkrétní návody typu „udělejte to a to“, to by bylo na knihu (a těch už je na trhu dost) a navíc je v tématu tolik proměnných, že to v nám vymezeném prostoru prostě není možné učinit.

Varroóza jako příklad a model

Vezmeme si za průvodce několik publikací vydaných v posledním desetiletí u sousedů, publikací, které jsou už nějakou dobu na tuzemském trhu v celkem dobrých překladech pořízených renomovanými tuzemskými odborníky. V nich se velmi dobře a přehledně popisují používané modely, metody, principy práce s organickými kyselinami a fungování jednotlivých postupů a metod, různé druhy aplikací a aplikátorů, zootechnika a další souvislosti.

Ochrana tzv. zimní generace

Vše je postavené na principu včasného ochránění zimní generace. Což znamená, že ošetření probíhá už v létě, a to v principu podle aktuálního zdravotního stavu včelstva.
V tom je zásadní rozdíl od praxe platné u nás, kdy se vlastně za klíčové považuje až (často několikanásobné) podzimní ošetření.
Mnohdy je také prováděno tak trochu naslepo, protože letní monitoring zdravotního stavu včelstev je u nás stále ještě většinově považován za určitý druh menšinového folklóru. Bylo hůř, byl skoro i nadávkou … Tuzemský systém je prostě z určitých důvodů nastavený jinak.

Stane se pak, že se nezřídka na podzim už “léčí” poškozená zimní generace a kroutí „se“ pak v prosinci či po Novém roce hlavou nad tím, že včely nám tak nějak nejsou dlouhověké … V horších případech mnohde není co „léčit“ už na podzim …
Počítá se u nás stále v praxi přesto s tím, že včelstva by měla jít do jara s minimem roztočů, nejlépe s nulou. Jsou tací, kteří říkají, že to (asertivně řečeno) není ta pravá zjevená moudrost, ale jejich názory zatím asi nepadají na úrodnou půdu. O tom, jak se zimu přeživší roztoči chovají v raném jaru, toho moc nevíme. Přesto matematicky modelujeme …

I když se občas už i mluví o ochraně zimní generace, v praxi se většina chovatelů u nás koncentruje na zmíněné podzimní zásahy dotovanými VLP se syntetickými akaricidy, mnohdy spíš naslepo a vícekrát, než by bylo nutné. Z řady důvodů to kolegové u sousedů dělají jinak.

U nás pořád přetrvává názor, že výsledky vyšetření směsných vzorků zimní měli něco vypovídají o aktuálním stavu napadení včelstva. Nevypovídají. Ani náhodou. Ale těžko to vymluvíte těm, kteří to chápou jako otázku víry … Fakta pochopitelně hovoří jinak, navzdory dotacím a dalším profitům.

Nabídka: knihy Friedricha Pohla a dalších autorů

Pojďme se podívat pro příklad na to, jak se celý systém popisuje v knize Varroáza. Jak ji poznat a úspěšně potírat. Pochází z pera dr. Friedricha Pohla, přispěli do ní však také dr. Pia Aumeier, dr. Elke Genersch dr. Klaus Walner a vydali ji pod názvem Varroose ve Stuttgartu už v r. 2008. Přesto je podle mého názoru stále aktuální.

Kniha popisuje koncept integrovaného postupu proti varroóze, který je u sousedů zcela jiný než u nás, proto byla kniha, která vyšla v českém překladu Oldřicha Štěrby v nakl. Víkend hned vzápětí po německém vydání (tedy v témže roce 2008), doplněna ještě statí Stanislava Navrátila, která upozorňuje na odlišnou praxi v ČR (Navrátil vstupuje do textu na více místech, kde je popsán odlišný postup v ČR, ale vždy viditelně). Tu je třeba znovu říci, že kniha je 10 let “stará”, ale stále velmi užitečná …

(Pozn: pokud Vás poděsí střídání termínů varroáza x varroóza v textu, vězte, že za správný termín z řady důvodů považujeme varroózu, ale v citacích různých prací ponecháváme původní znění.)

Celý rok ano: ale proti varroáze nebo s varroózou?

Už jsme zmínili, že kniha akcentuje integrovaný koncept boje proti varroóze. Ano, i u nás máme koncept (Celý rok proti varroáze). U sousedů jde spíš o jiné ideové východisko: celý rok s varroózou. I když i oni tomu říkají boj …
Kniha nabízí vlastně ucelený pohled na současnou problematiku chovu včel. Začíná důkladným výkladem o biologii roztoče Varroa destructor, o tom, jaké škody může působit, jak jej poznat a jak rozpoznat sílu napadení včelstva.

Cenné je rozebrání komplexního vztahu hostitele a parazita (parazit si přece svého hostitele nezničí?) s tím, že u našich včel to vlastně moc nefunguje. Proč? A proč to jinde jde a rovnováha byla nějak nastolena? Proč to u našich včel selhává? To jsou stále aktuální otázky do odborné i veřejné debaty.

Integrovaný koncept

Pak následuje krok za krokem onen zmíněný integrovaný koncept. Zajímavé je, že tento koncept obsahuje i řadu variant, různých cest, také pasáže o chybách, o tom, co se jaksi nepovedlo a proč. Slepé uličky … Podobně je tomu v dalších knihách, internetových příručkách či na spolkových webech. Tohle je praxe, jež u nás není obvyklá, asertivně řečeno … Neúspěchy se u nás nenosí a kdo má úhyny, je prostě špatný včelař a nedělá vše, “jak se má”. Přičemž obrat „jak se má“ nebyl v diskusích ve veřejném prostoru dosud přesně definován a je vůbec otázka, zda má za současné situace oprávnění … Proměnných je řada, metod spousta a bude někdo určovat, která je ta jediná správná? Kdo to bude? Jaká budou kritéria? Jaký to bude mít smysl stran efektivity? Stran dlouhodobé udržitelnosti chovů?
Německá literatura obsahuje i řadu cenných obecných rad týkajících se chovu. Jen pro příklad uveďme pár systémových rad F. Pohla pro chovatele z jiné jeho knížky (Úspěšné včelaření, s. 49):

Ohlásit chov včel (na příslušný úřad)
Nekrmit žádným cizím medem ani pylem
Jednou ročně provést kontrolu uložených zásob
30 – 50% obnovení voskového díla na včelstvo a rok
Stále dohlížet na roztoče Varroa
Včelstvo nesmí hladovět
Včelstvo kupovat jen s osvědčením o jeho zdraví
Při koupi již použitých úlů je vždy desinfikovat

Německá literatura zmiňuje také velmi podstatnou věc, o které se v tuzemsku stále moc nemluví, totiž téma residuí varroacidů ve včelařství a ve včelích produktech.

Legislativa, předpisy a pravidla

V literatuře i na webech najdeme také přehled aktuálních právních předpisů pro Německo, Rakousko a Švýcarsko (vše je samozřejmě limitováno dobou vydání, tu jsme pochopitelně neověřovali, do jaké míry je to stále aktuální, protože řada věcí se mohla od doby vydání změnit. V principu jde ale o systém pravidel, která jsou nějak po veřejné debatě komunitou chovatelů prostě akceptována. To považujeme za podstatné, aby systém fungoval (tedy: veřejná debata, komunikace a domluva na respektu k dohodnutým pravidlům).
Kniha Varroáza vychází z pojetí, že napadení roztočem Varroa destructor je jedním ze zásadních stresových činitelů pro včelstvo, ale už v roce jejího vydání (2008) si byli autoři vědomi faktu, že ztráty včelstev jsou působeny řadou dalších faktorů (viry a d.). Dnes o tom samozřejmě víme víc a potvrzuje se, že měli už tehdy pravdu. A postupně se to přiznává i u nás.

Zkusme si ukázat pár praktických rad kolegů od sousedů.

Zimní generace – léto a Vánoce

Především, jak už výše uvedeno, koncept se zakládá na důsledné ochraně zimní generace včel. Jde tedy o časně i pozdně letní ošetření doplněné pak až zimním “dočištěním” okolo času zimního slunovratu či Vánoc.

Je to koncept velmi logický a v podstatě jak společensky přijatý, tak i z praktického hlediska jednoduchý a všeobecně při troše snahy a práce zvládnutelný. Je velmi vázán na znalost aktuálního zdravotního stavu včelstva, zejména v létě a v podletí. A tu je skryta i část podstatná, totiž že v té věci je třeba informací, vzdělávání a komunikace. Což existuje, protože to není zase až tak složité (kromě toho, že je třeba to odpracovat). Výše jsme se již zmínili, že u nás je tomu (až na výjimky, jimž patří dík) jinak.

Monitoring napadení roztoči

Po celou sezonu by populace roztočů podle kolegů od sousedů měla být udržována pod prahem škodlivosti (ten je ale u každého včelstva jiný, samozřejmě, tohle je zase téma na zajímavou diskusi, protože tu se nám najednou objeví řada zajímavých témat, jako třeba metody monitoringu, validita výsledků, metody zásahů v určitých situacích. Tohle vše se stále vyvíjí a je dobře, že i u nás, ačkoli spíš v „podzemí“.).

Pokud se nastaví tenhle model, je třeba vědět, jak stav včelstva poznat a vyhodnotit. Chovatel pak nezbytně musí dostat základní informace, což je běžnou praxí, modely běžné diagnostiky a následných postupů jsou standardní součástí každodenní praxe.

Např. v Rakousku na to mají i  webovou aplikaci.  Nebo jeden příklad z Německa. Tu je třeba si mimo téma povzdechnout nad osudem kdysi skvělé a ve své době věru průkopnické české aplikace Varroa monitoring system. A je třeba dodat, že i u nás lokálně fungují „varroa linky“, pokud se najdou lidé, kteří to uvedou do provozu a další, kteří jsou ochotni komunikovat. Vznikající komerční aktivity v tomto oboru v tuzemsku i za hranicemi by byly opět na zvláštní téma.

Léčivé přípravky a principy jejich užití

Důsledně se radí u sousedů užívat jen takové léčivé přípravky a preparáty, které nezanechávají žádná residua ve včelích produktech, zvláště ve vosku a medu (jedním z důvodů je i to, že to i zákazníci požadují, protože to vědí). Varuje se také před užíváním přípravků, na něž může vzniknout resistence roztočů.
Přesné termíny zásahů si v podstatě stanovují samotní chovatelé podle aktuální nákazové situace. Což ale znamená, že ji musí znát, umět poznat a vyhodnotit (viz výše). Jsou to jejich včely a nikdo to za ně neudělá. Funguje sice interní spolková komunikace, ale s praxí obvyklou stáje ještě i u nás, tedy s důvěrníky objíždějícími chovatele s balíky dotovaných VLP a s komisionálně-údernickým přístupem se tam nesetkáte.

V principu je samozřejmě v předpisech jasně definováno, kdy a jak patřičné VLP použít. Většinou je skutečně pravidlem, že se ošetřuje po posledním vytáčení (s výjimkou krizových situací, ale to platí vlastně obecně a kdo z nás to občas neřešil …).

Oddělky, smetence a d.

Do konceptu samozřejmě spadá i tvorba oddělků, smetenců a jejich další ošetření a vedení, ale to by zase bylo na samostatný článek. Zde můžeme doporučit již výše zmíněnou knížku F. Pohla Úspěsné včelaření. Ten titul je silně zavádějící, ona se v originále jmenuje Moderne Imkerpraxis = Moderní včelařská praxe, originál vyšel r. 2010, český překlad v r. 2012), ale je to nedocenitelná příručka na téma oddělky „stokrát“ jinak …

Příprava na zimování

Jedním z klíčových faktorů hodnocení včelstev je schopnost přezimovat. Logicky pak se za důležité považuje vědět, jak a kdy správně připravit včelstvo na zimu a jak zajistit jeho úspěšné vyzimování. A jak pracovat s daty získanými od úspěšně/neúspěšně vyzimovavších včelstev.

Některé konkrétní kroky konceptu

Zde se otevírají zajímavá témata:
Biotechnické metody boje proti roztočům. Užití t. zv. “měkké” chemie (organické kyseliny a éterické oleje, kyseliny mravenčí, šťavelová a mléčná, thymol).
Podstatné je, že vše je stále tématem diskusí jak veřejnosti, tak odborníků. Všech, nejen kýmsi zrovna vyvolených.

Tohle je také zajímavé: Zatímco u nás se veřejné debaty omezují na komunity předem kýmsi vybraných jedinců či sdružení (přičemž jiní jsou často na seznamu nevítaných a nezvaných), tam u sousedů se mohou do veřejné debaty zapojit jak všechna možná sdružení, tak i všichni odborníci, kteří k věci mají co říci. A diskutuje se podle validity názorů, nikoli podle počtu členů, které kdo „zastupuje“ (aspoň doufám, že si to neidealizuji :-D).

Ale i tohle je téma na zvláštní povídání o modelech veřejné debaty v našem prostoru. Tu bych ale akcentoval privátně otázku, proč je tomu u nás takto neblaze, jak k tomu došlo a proč to včelařská veřejnost dopustila a stále dopouští. Spíš mlčením z vůle nemít problémy, nechtít vyjádřit veřejně názor? Nebo je to skutečně názor většiny, jakkoli stále mlčící, ale ale pak logicky vnímané jako souhlasící? Jsme zralí na otevřenou veřejnou debatu? Chceme ji? Umíme ji? Je k ní vůle? Teď neřeším, zda shora, či zdola, je-li vůle, je to jedno.

Organické kyseliny

Všechno se sem nevejde, snad se k těmto tématům vrátíme později, ale vezměme si jako příklad organické kyseliny: mravenčí, šťavelovou a konečně i mléčnou, protože ony tvoří de facto základ konceptu praktikovaného a fungujícího u sousedů.

Kyselina mravenčí

Pokud jde o kyselinu mravenčí, v Německu např. preferují (a mají i registrovanou pro letní ošetření) koncentraci 60 %. Domnívají se totiž, že je v letním období ke včelám šetrnější (diskuse ale stále trvá). Což je výrazný rozdíl proti praxi obvyklé v ČR, kde jsou registrovány pouze VLP (Formidoly) s vyšší koncentrací účinné látky. I v jiných zemích jsou povoleny koncentrace vyšší než 60 % (např. Švýcarsko).

Tu je třeba pak rozhodnout, jak ji použít. S tak vysokými koncentracemi je třeba umět pracovat a vždy tu platí, že tzv. “blbuvzdorná” metoda v této věci de facto neexistuje, tedy není možno předpokládat, že uděláme to a to a logicky se vždy stane ono a ono … Je zde řada proměnných … A o překvapení nebývá nouze …

Praxe

Do hry pak vstupují faktory jako: aktuální situace při použití, koncentrace a množství účinné látky, typ aplikátoru, jeho umístění v úlu v závislosti na konkrétních podmínkách. Cenná je praktická rada, že za vyšších teplot je dobré odpařovače KM nasazovat večer, navíc ještě kyselinu aplikovat chlazenou. Postupně se totiž ohřívá a pro včelstvo to není takový šok.
Volba metody je víceméně věcí chovatele, jakkoli by měla vycházet z aktuálních platných předpisů a nařízení v dané lokalitě či zemi. Lze využít některé již hotové přípravky volně dostupné např. v lékárně (ad usum veterinarium, tedy k veterinárnímu užití), nebo různé odpařovače opět běžně dostupné na trhu.

Pro příklad:

Chovatel si může vybrat odpařovač dlouhodobý, např. LiebigůvNassenheider v různých podobách (vertikální, horizontální), např. ještě zde či zde. Zajímavé srovnání  již z konce 90. let minulého století a ze Švýcarska zde.

Nebo krátkodobý (různé modely t. zv. deskových či u nás tak oblíbených houbičkových –  Schwammtuch Methode – odpařovačů. Tu pak jednorázově, nebo vícekrát s pausami na pokrytí min. dvanáctidenního cyklu zavíčkovaného plodu, což je zase na zvláštní téma na diskusi, protože tyhle postupy v poslední době zaznamenaly značný posun a jsou stále oblíbenější.

Použití shora i zdola, zase podle konkrétní situace a typu odpařovače. Opět je to téma pro zvláštní diskurs, ostatně v “podzemí” o tom běží stálá diskuse i v tuzemsku. A že je velmi bohatá. Veřejně zatím vedena být kvůli v tuzemsku platícím regulím vlastně nemůže.
Výhodou je, že se zde dá reagovat na aktuální situaci i množstvím účinné látky, někdy i její koncentrací (to znamená často i neoficiálně), vždyť to známe i od nás …
Situace není zcela stejná ve všech německy mluvících zemích, vše závisí na konkrétních předpisech jednotlivých zemí, např. jaké typy odpařovačů či jaké formy aplikace účinných látek jsou v dané zemi povoleny. Často se ale užívá i to, co konkrétně zrovna povoleno není, a je to v podstatě a vcelku tolerováno.

Důslednost

Všechny postupy jsou ale v literatuře podrobně popsány a vyhodnoceny z hlediska výhod či eventuálních nevýhod a rizik. Vše je samozřejmě zdůvodněno. Tohle považuji za principiálně velmi cenné.
Aplikace kyseliny mravenčí vyžaduje určitou praxi a znalost mechanismu působení, na což jsou chovatelé náležitě upozornění v obecně pojatých pasážích.
Jeden konkrétní příklad: je logické např., že výpary této kyseliny nemají patřičnou účinnost tehdy, je-li v úlu vysoká vlhkost (náhlá snůška, deštivé počasí, krmení), nebo je-li teplota nižší než cca 15 °C. Stejně tak jsou zmíněna rizika při použití za vyšších teplot a doplněna praktickými radami, jak věc řešit.
Debata se vede o umístění odpařovačů, o vzdálenosti od plodového hnízda, o míře účinnosti i tvrdosti zásahu (běžné jsou názory, že vše musí být tak trochu „na hraně“, aby to bylo účinné, což ale znamená někdy i určité ztráty, negativní vliv na otevřený plod a pod.).
Chovatel samozřejmě také dostane podrobné informace zdravotních rizicích pro něho a o ochranných pomůckách.

V zimě aneb “dočištění” s kyselinou šťavelovou v bezplodém období

Pokud jde o zimní ošetření (u sousedů se tomu říká Restentmilbung, vlastně něco jako dočištění od zbylých roztočů – die Milbe nebo  v naší „věci“ Varroa Milbe = roztoč Varroa destructor …), zdůrazňuje se v metodikách, že může být úspěšné pouze tehdy, není-li ve včelstvu plod (to se píše furt dokola i u nás, ale zdá se, že bez významného efektu). Pak je možné provést jen jedno ošetření, zato účinně. I o tomto principu se v tuzemsku vedou už léta debaty, jakkoli praxe je dost jiná, mnozí chovatelé vyznávají premisu, že čím více ošetření, tím tak nějak zdravější včely. Praxe a periodicky se opakující plošné úhyny jim ovšem nedávají za pravdu, asertivně řečeno. Což ale, zdá se, většinově nevadí. Už léta …
Jako model zimního ošetření je u sousedů vetšinově užívána co účinná látka kyselina šťavelová. Např. v Německu je KŠ povolena jako varroacid. Pokud jde o aplikaci, preferuje se pokap cukerným roztokem KŠ v listopadu či v prosinci (do zimního slunovratu, samozřejmě bez plodu a jedno ošetření), tahle forma aplikace je považována obecně za nejjednodušší a také nejspolehlivější, proto je součástí systému jak v Německu, tak i v Rakousku a Švýcarsku.
(Pozn: I u nás vlastně od registrace VLP Oxuvar či Varromed je tohle oficiálně možné. Je tu ale pro nás docela typický problém: po takové aplikaci padají roztoči často 6 – 8 týdnů. Takže když aplikujete o zimním slunovratu, dostanete se do dilematu: spad z podložek, který musíte odevzdat na povinné vyšetření směsného vzorku zimní měli někdy ke konci ledna, je vzorkem léčebného, nikoli diagnostického spadu. Neřešitelné dilema. Přes řadu námitek odborníků tohle nepochopitelně zůstalo v tuzemském systému. Vlastně pochopitelně: profity z dotací …)
Někteří chovatelé užívají spíš formu sublimace KŠ. Postřik či odpařování formou nějakého pevného nosiče (většinově pro letní ošetření) je stále součástí debat, ostatně podobně jako u nás se stále v současnosti debatuje o odparu roztoku KŠ s glycerinem v nosičích. Přibývají také další metody a kombinované preparáty (např. i u nás již registrovaný Varromed).
Pro pokap se používají i předem připravené 3,5% roztoky, jako je např. i u nás nedávno registrovaný Oxuvar, do něhož se jen přidá patřičné množství cukru. Chovatelé si ale také připravují roztok sami, na vlastní odpovědnost. A debaty o koncentraci ve vztahu k zeměpisné poloze se vedou stále.

Další jindy

Další metody, jako je ošetření VLP s účinnou látkou thymolem nebo kyselinou mléčnou, si necháme na jindy, protože už takhle je to dost dlouhé.
Kdo bude chtít znát podrobnosti, tomu nabízíme něco zajímavých odkazů.

Odkazy na literaturu a weby (samozřejmě povýtce subjektivní)

Knihy

Pohl Friedrich, Varroáza. Jak ji poznat a úspěšně potírat. Nakl. Víkend, 2008

Pohl, Friedrich, Úspěšné včelaření. Nakl. Víkend, 2012. (Originál se jmenuje Moderne Imkerpraxis, tedy Moderní praxe včelaření, takže název poněkud zavádí, ale jde o skvělou příručku o oddělkaření a množení na mnoho způsobů, včetně souhrnu metodik ošetřování).

Pohl, Friedrich, Bedněný úl, košnice a jednoduché úly. Nakl. Víkend, 2014
(knížka zaměřená na včelaření v košnicích, úlech Warré, bedněných úlech, TBH, včetně modelů ošetřování. Prostě včelaření jinak.)

Bentzien, Claudia, Ekologický chov včel. Nakl. Víkend, 2008
(kniha, jak sám název říká, zaměřená na včelaření, jež se v současnosti charakterizuje jako “blízké přírodě”)

Liebig, Gerhard, Včelaříme jednoduše
(Tohle si nemůžeme odpustit, základní, mnohokrát vydaná a skvěle metodicky napsaná příručka jednoduchého včelaření praktikovaného v Německu a poslední dobou stále víc i v tuzemsku)

Storch, Heinrich, Na česně. Nakl. Franesa, 2017
(První český překlad 12. vydání ikonické německé klasické knihy o tom, co nám říká o stavu včelstva pohled na česno (tedy aniž bychom je museli rozebírat.)

Několik příkladů ze sítí, které si naprosto nekladou ambice na úplnost a mohou být kdykoli doplněny, bude-li to třeba

Internetové příručky a brožury
Varroa unter Kontrolle (Varroa pod kontrolou) zde a zde
Divoké včely a proč jsou včely důležité

Některé spolky a weby u sousedů
https://www.biene-oesterreich.at/
https://www.imkerbund.at/

http://www.bienen.ch/

https://www.agroscope.admin.ch/agroscope/de/home/themen/nutztiere/bienen/bienenkrankheiten/varroa.html
https://www.lwg.bayern.de/bienen/
https://www.br.de/themen/wissen/biene-bienen-gesundheitsdienst-imker-hilfe-100.html
https://www.schweizerimkerbund.ch/index.php?id=7
https://www.treatmentfree-beekeeping.com/en/category/all/
http://naturalbeekeepingtrust.org/
http://varroamilbe.de/bekaempfung-varroamilbe-oxalsaeure-oxalsaeureverdampfer/
https://www.bienenkiste.de/doku/betreuung/oxalsaeure/index.html
https://cdn.netletter.at/imkerbund/media/download/2016.07.14/1468490144720591.pdf?d=Oesterreichisches_Programm_Imkereii_2016-2019.pdf&dc=1468490157
https://tirolerimkerverband.at/
http://www.bienenbotschaft.de/index.html
http://freethebees.ch/en/zeidlerei-tree-beekeeping/

Diskusní fora
https://www.bienenforum.com/core/forum.php
https://bienenforum.at/
https://www.imkerforum.de/
http://imkerforum.nordbiene.de/

Facebookové skupiny
https://www.facebook.com/groups/546372782088262/
https://www.facebook.com/groups/treatmentfreebeekeepers/
https://www.facebook.com/groups/882485398477785/
https://www.facebook.com/Bienenbaumgut/
https://www.facebook.com/BioImkereiDorn/
a d.

Ještě: odkud jsme si tentokrát půjčili ilustrační obrázky:
FB Chemiefrei imkern – Pawel Stavoski
http://articles.extension.org/pages/71172/honey-bee-viruses-the-deadly-varroa-mite-associates

Za doplnění a Vaše názory a zkušenosti předem děkujeme. Velmi rádi bychom uvítali názory kolegyň a kolegů z Polska a Slovenska.