Na sv. Václava – Horní Mokropsy – Jablkobraní a Včelaři sobě

Už se pomalu stává tradicí, že na sv. Václava se na návsi Horních Mokropsích, které jsou dnes součástí Všenor (na dolní Mži), sejdou a potkají lidé na slavnosti zvané trefně Jablkobraní.

“Může” za to chytré vedení obce, dramaturg všeho Lucie Kukulová a také Všenorská knihovna, v níž se sešlo pár chytrých, schopných a pracovat ochotných lidí. A vše do sebe obdivuhodně zapadlo. Všichni všem, tedy i sobě navzájem, zjednodušeně řečeno. Lidi sobě. I včelaři sobě i ostatním, jak se osvětlí níže.

 

Mohli jste tam najít všechno možné: hodně pro děti, které se fakt docela vyřádily, i divadla užily, stánky s všelikými mňamkami, vše, co se dá z jablek udělat, jablkové soutěže, tuhé klání o nejlepší (samozřejmě jablkový) koláč.

A také výbornou musiku: skvělá trampská klasika s ikonickými a dobře zahranými dávnými a stále trvajícími a oslovujícími peckami, Mirek Paleček s “ježkovkami”, Jiří Stivín v barokní i jazzové podobě, vokální trio VBV, které se dnes už jmenuje jinak. A na závěr neskutečná pecka v podání balkánské dechovky Lovesong Orchestra.

Stačí si pro bližší informace kliknout na program

 

No ale teď každého logicky napadne otázka: proč to vlastně píšu na portál Včelaři sobě?

Důvod je dvojí: jednak systematicky sledujeme téma setkávání a jeho rozličné podoby. A navíc: dali jsme si i šichtu na včelařském stánku, kde bylo setkávání a potkávání fakt kupa. O včelách, jejich světě, o včelaření i včelařství, o produktech včelí píle, to ještě níže trochu rozvedu. Zase tedy jedna z velmi zajímavých podob setkávání.

Na stánku jsme byli s manželi Květou a Rudou Stonjekovými ze Všenor, kteří nabízeli svůj skvělý med a medovinu a samozřejmě také hovory o tom, “jak se to dělá”. A také pozorovací úl s královnou, která byla fakt “kočka” a nesla na zádech červenou značku a číslo 32. Na plástech výšky 35 cm. No a druhou polovinu stánku tvořil portál Včelaři sobě. S knihami, časopisy, informacemi. A tu už jsme v tématu …

Ale to hlavní stran setkávání a potkávání se odehrávalo za stánkem tam, kde byl zmíněný pozorovací úl, krerý vyrobil a vlastními včelami osadil Ruda Stonjek. Přiznám: tohle mě baví, je to hodně osobní, kontaktní, tedy  oboustranné a zároveň i oboustranně obohacující.

Přicházejí děcka, hledají královnu. Najednou vidí živé včely, mnoho z nich poprvé v životě, plást se zavíčkovanými i otevřenými zásobami, různě veliké buňky k různým účelům vystavěné, vidí něco, co většinou ještě neviděla. Magie tohohle světa je většinou zcela pohltí. A pak se logicky ptají na spoustu věcí. A už to jede …

Jsou s nimi rodiče. Samozřejmě se zastaví ti, kteří jsou jaksi podobně vnitřně nastavení a ta děcka k tomu tak nějak vedou. Proto se taky zastaví. A nastávají hovory, které vždy stojí za opakování.

A tak se probírá všechno možné: historie oboru, život v úle a dělba práce v něm, co vlastně dělají jednotlivé včelí kasty, co matička, co úlové včely, co létavky, jak se včely rojí, jak hlasují demokraticky o tom, co se bude dít v úle v určitých důležitých termínech sezony, v předjaří, v dobách slunovratů (tu jsme měli obrovské štěstí, neb jsme naživo viděli velmi vehementně tancující včelu, která marně naznačovala, že by se mělo někam letět, ale to holt z pozorovacího úlu nešlo), co se stane, když mají pocit, že jejich královna to už “nedává”.

V té souvislosti došlo logicky i na nebezpečí, jimž nyní včelky  musí čelit, na vnější tlaky prostředí i lidí a dotací, diversitu zdrojů pastvy v krajině v souvislosti s imunitou včel, na ekologické a krajinné souvislosti. Na zcela specifický náš systém legislativy a na srovnání se situací “u sousedů”. To jsme se docela nasmáli … Znělo ono klasické: “fakt, jo? a to s tím nikdo nic nedělá?”  No jo – holt to nejsou disciplinovaní a jednotní a „nepolitičtí“ včelaři.

Na ukázku bylo i včelí dílo, tedy buňky různých velikosti v plástu z “volné” stavby (snad lépe z přirozeného díla), o tom se taky vedly moc zajímavé hovory.

Zcela logicky na přetřes přišly i včelí produkty a jejich význam pro naše zdraví. Jak se získávají tak, aby zůstaly účinné, zejména pak, jak se získává med, proč je dobrý a zdravý, jak ho získat a uchovat tak, aby se nepoškodil či nezničil, jak s ním pracovat a jak jej doma „skladovat“. Včelí jed a včelí “akupunktura”, pyl, propolis, mateří kašička. Trubčí homogenát, vyluhy z larev, podmor.

Joj! To byly hovory! Je skvělé zažít situace, kdy se potkáváte s lidmi podobně vyladěnými a vzájemně se vlastně těmi hovory obdarováváte. Samozřejmě se staví na stánku i včelaři, jak známí, tedy z domácího i okolních spolků, i zatím a do této chvíle neznámí … 

Je skvělé být při tom, je moc fajn být při tom v „dresu“ Včelaři sobě. To když se řeklo, bylo skvělé sledovat reakce návštěvníků.

Tak si nějak jeden říká, když se vrátí domů docela utahaný, jestli ta dřina stojí za to. A pak si odpoví, že určitě. Nutí to (z jiného úhlu pohledu vzato) i k jakémusi účtování či k reflexi. O sousedství, spolubytí, setkávání a řadě dalších věcí. Nevím, proč mě u toho furt napadala písnička písnička Vlasty Redla.

Podívejte se ještě na pár fotek (autoři: K. Stonjeková a J. Matl) …

2 komentáře

  1. Rudolf Stonjek Reagovat

    Jen chci doplnit. Převážnou část pozorovacího úlu vyrobil můj kamarád a včelař Jarda Bím. Já ho jen doladil a zasklil. Mám ho už pár let od výročí sta let spolku v Dobřichovicích a za tu dobu odvedl dost práce. I byl několikrát půjčen do jiných ZO. Na lov nových zákazníků hodně dobrá pomůcka. Když je ale u toho zapálený api vyprávěč Jirka, který se za 5 hodin nezastavil, tak to bylo dobře strávené odpoledne! Zdraví R. S.

    • Tomáš Ivanský Reagovat

      @Rudolf Stonjek – mohu poprosit o pár trochu detailnějších fotek pozorovacího úlu? Tento typ je moc pěkný a na příští sezonu potřebuji vyrobit něco podobného. Velmi děkuji. Tomáš Ivanský.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *