Chacharistánské kalendárium – listopad 2018

Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.

Sníh svatého Ondřeje žitu velmi prospěje.

 

Ještě jsem nevstřebal a nesrovnal si v hlavě fakta ze skvělé akce MSVV v Brně. Ještě mi tam pořád strašil Daniel Weaver se svými varroa-tolerantními včelami a listopad byl zde. Jako ostatně každý rok začal Dušičkami. Bydlíme kousek od hřbitova, takže známí a příbuzní se cestou na hroby svých předků zastaví na kus řeči či na sklenku něčeho hřejivého. I helekal zpoza branky na mě náš rodinný známý, také včelař, více než osmdesátiletý pán, zdali jsem již „léčil“. Oni (jako v místní svazové organizaci) že už plošně léčili, aby jako nebyly ty zimní úhyny, a tedy co na to jako já. Hmmm těžká odpověď. Přemítám, jak se starého pána nedotknout a zároveň mu naznačit, že v chemické válce s roztočem nejsme na straně vítězů a že se podzimní/zimní úhyny řeší v červnu/červenci a nikoliv v říjnu. Je to příjemný a slušný člověk, který včelařil v době, kdy si mě tatínek přinesl na tancovačku a maminka z tancovačky odnesla. V mnoha lidských postojích můj vzor. Přesto mi to nedá a začnu s edukací. Ptám se, co že „léčil“? Inu toho kleštíka opáčil. Přece to z okresu nařídili, a tak se muselo plošně fumigovat. Hmmm. Pokouším se lehkovážně žertovat  – kleštík nám asi onemocněl, a tak ho léčili a nařídil jim to soudruh Pláteník z Dietlova seriálu Okres na severu.

Nějak cítím, že starý pán dnes není nastaven na tuto „notečku“. Chápu to. Zrovna u něj jsem v jednom úlu viděl sbírku gabonových dýh jako retrospektivu minulých let. Působilo to na mě jako sbírka starých „elpíček“ či trofejí. Už tehdy jsem mu povídal něco o sub-letálních koncentracích, zvyšování rezistence a takové ty řeči. Chápavě tenkrát kýval hlavou a … Ptám se tedy, kolik měl ve včelách plodu, když fumigoval Varidolem? Vypreparoval plod, když byl tak teplý podzim? Že ne, že ve včelách od té doby co dával Gabon nebyl. V hlavě mi běží obrázek vnitřního prostoru jeho úlu s otázkou, zdali tam po rozšíření gabonové kolekce v letošním létě zůstalo místo na včely. Na diskusi o kontrole infestace dnes není atmosféra. Těžká práce. Byl jsem nachystán na evangelizačně-edukační palbu ve stylu „letní ošetření – zimních trablů umenšení“ a teď zjišťuji, že ani s kyselinou šťavelovou se dneska nechytnu. Vždyť to je ta nebezpečná kyselina a starý pán je dnes zabetonovaný ve světě, kterému vládnou mírumilovní princové Varidol a Gabon. Ti, podobně jako slivovice, kudy tečou, tudy léčí. Přemítám jaké „únikové“ téma zvolím – zateplené versus nezateplené úly? Nové trendy v prohazování nástavků? Nová rámková míra? Naštěstí je tady Víčkovice. Tedy oba s ulehčením končíme náš standup krátkým workshopem s agendou „Víčkovice ze slivovice či kalvadosu? Klady a zápory obou variant. Degustační praktikum“. 

Listopad je i měsícem seminářů, sněmů a jiných včelařských setkávání. Byl sněm PSNV v Praze, kde jsem letos nejel. Bylo setkání COLOSSU v Olomouci, kde jsem naopak jel. Přestože jsem z časových důvodů zvládl jen první dvě přednášky, musím říci že si profesionálního přístupu Jirky Danihlíka a jeho dalších kolegů – přednášejících i spoluorganizátorů velmi vážím.  Velmi se mi líbil i odlehčený styl Ivana Černého překládajícího přednášky anglofonních přednášejících. Rád jsem zase po nějaké době viděl entuziastu Mirka Křížka jak ve stánku PSNV prodává odborné publikace. Ti chlapi jsou nezničitelní kyborgové a solí každé včelařské akce. V podstatě jsem je dlouho na žádné akci neviděl v roli pasivních diváků. Vždy jsou nějak zapojení do přípravy, realizace či podpory těchto akcí. Těchto organizátorů a pomocníků je více, všechny je ani neznám jménem takže se omlouvám těm, které jsem nezmínil a všem díky, za tyto fajn akce. Musím si z nich všech vzít příklad až se budu na Silvestra účastnit ohavného zlozvyku dobrých předsevzetí do příštího roku.

S progresivně se zkracujícími dny může na leckterého včelaře začít padat depresivní nálada. Do toho kolegové v práci zápasí s rýmou/chřipkou/kašlem. Manželka je nevrlá neboť neví kolik druhů vánočního cukroví chce vlastně upéct. V těch chvílích včelař cítí, že svou životní energii zanechal někde na konci léta a že do květu třešně ptačí zbývá ještě mnoho zimních plískanic. To je okamžik, kdy neprodleně sahám do svého „laboratoria“ pro tonikum, které pomáhá překlenout truchlivou dobu Samhainu ve zdraví. Nejprve příprava:

 Při larvení matek si jednu lištu ze série dedikuji pro sebe

  1. Larvím vždy do nových, čistých misek
  2. Cca. 2-3 den po larvení je v  matečníkové misce dostatek mateří kašičky a larvička zatím nebaští tolik, aby vše spotřebovala
  3. Rovnou v teple uzavřu opatrně matečník i s larvičkou tak, že konečky prstů opatrně spojím konce matečníku (nejsem vegetarián, takže larvičku ponechávám na jejím místě)
  4. Rovnou u úlu mám připraven mikrotenový sáček do mrazničky a  tam takto upravené matečníky ukládám
  5. Ihned s nimi do mrazáku s teplotou min -20 C

Nu a v této truchlivé době prostě sáhnu do výše zmiňovaného pytlíku s matečníky, který mám uložen v mrazáku. Vytáhnu matečník a nechám ho při pokojové teplotě chvíli ohřát. Potom ho vložím do úst, nechám rozpustit, pokochám se nakyslou chutí mateří kašičky, rozžvýkám panenský vosk a vše polknu. Současně při tom vzpomenu na tu voňavou, rozkvetlou dobu jara, kdy jsem larvil, a ihned mám toto jaro i ve své duši.

Pěkný zbytek listopadu.

Tomáš Ivanský

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *