Radujte se, radujte …

Kolegyně milé, kolegové milí, vítaní, vážení a ctění příznivci a přátelé našeho portálu,

ještě než pošleme přání do nového roku, rádi bychom Vám popřáli radostné a požehnané svátky letošních Vánoc. Přejeme Vám také, abyste je strávili s těmi, s nimiž je Vám dobře a kteří jsou Vašimi nejbližšími ve všech smyslech tohoto slova. V radosti a v člověčí blízkosti.

Nepochybně na Štědrý den pohladíte i své úly a popřejete svým včelkám vše dobré do další sezony. Udělejte to, je to očistné. Fakt.

No a ačkoli jsme portál o včelařství a o včelaření, navrhujeme ještě toto: zazpívejte si spolu, když už spolu budete! Jste jistě zpěváci zdatní a příslušných zpěvů znalí, nicméně dovolíme si Vám nabídnout ku společnému zpěvu 3 kousky, které jsou moc pěkné, navíc časem prověřené. Výběr je samozřejmě velmi sofistikovaný a mám v něm střed (a asi i střet 😉 ) zájmů. Protože v časopise, který s pár přáteli vydáváme už 33 let, nabízíme v posledních letech vždy v zimním čísle jednu vánoční písničku i s textem a notami a malou její historií, dovolíme si na ta veřejně dostupná čísla odkázat, protože je to jednodušší, než je z časopisu preparovat. Pokud se Vám bude zdát, že je to hodně lokálně-osobní, pak máte pravdu. Je … Holt ty Vánoce … 

Poděkování zde patří i panu Františku Běhounkovi, vedoucímu souboru Ludus musicus, jenž nás k těmto zpěvům už po léta inspiruje a jimi i zásobuje.

K výběru zpěvů

1. Ten první je latinský a prošel v minulých stoletích celou Evropou. Jmenuje se Gaudete, gaudete, Christus est natus ex Maria Virgine, gaudete (Radujte se, raduje, narodil se Kristus z Marie Panny, radujte se). Na našem odkazu jej zpívá přeslavný anglický soubor King’s Singers

 

Jeho stopy vedou až do 16. století (slavný sborník Piae cantiones – Zbožné zpěvy – z r. 1582). Diskantový (a čístečně i tenorový) part písně z tohoto sborníku je na obrázku výše. Text je latinský, pokusili jsme se tak nějak “z první” před rokem přidat i český překlad v té podobě, abyste si jej o Vánocích mohli třeba zazpívat i česky. A ono to ku podivu funguje i po roce na současných adventních koncertech …

Text i noty (pravda, v historické notaci) na s. 3 zde

Zpívaná podoba zde

2. Druhý příklad už je od nás, z naší pokladníce hudební kultury. Ó, duše má rozmilá. Tu nás cesta vede k jednomu z největších básníků českého baroka, jesuitovi Fridrichu Brideliovi (1619 – 1680 ). Ukázka pochází z jeho zásadní sbírky písní a v podstatě vánočního zpěvníku nazvaného Jesličky – staré, nové písničky, vydaného v r. 1658 a kriticky vydaného v moderní edici před pár lety.

Na našem odkazu ji před léty zaznamenal vynikající znalec barokních kancionálů Michael Pospíšil se svým souborem Ritornello.

Text a noty na s. 3 zde

Záznam zde.

 

3. A pak je tu vánoční klasika: Děťátko se narodilo. Kdo by tuhle písničku neznal!

Zachoval nám ji obdivuhodný barokní sběratel písní Jan Josef Božan (1644 – 1716) ve svém pověstném kancionále Slavíček rájskývydaném pro značné finanční problémy (přesněji “pro mdlobu peněžní”) až po jeho smrti r. 1719 v Hradci Králové za přispění hraběte Františka Antonína Šporka. Božan ve svém kancionále, který připravoval prakticky po celý svůj život, shromáždil na 830 jedno- až pětihlasých zpěvů a písní, většinou s doprovodem varhan. Jsou to krásné písničky, určené nejen pro zpívání v kostele, ale také pro normální domácí zpívání během celého liturgického roku.

Melodie však nepochází z Božanova zápisu, vrací se ke starší předloze, již zaznamenal německý hudebník a skladatel Michael Praetorius ve sbírce Musae Sioniae publikované postupně po jednotlivých dílech v letech 1605 – 1610.

Na námi v sítích nalezeném záznamu ji zpívá (žel trochu zkráceně, leč hodně dobře) smíšený sbor Continuo z Mnichova Hradiště na koncertě v M. Boleslavi

Záznam zde

Noty a text na s. 5 zde

A jako doklad toho, jak je tahle písnička živá, přidáme ještě jeden v sítích nalezený amatérský záznam cimbálové musiky Opava  zde

 

O Vánocích viděti i poslouchati … a zpívati

Sluch se pojí s vizuálními vjemy více než dobře. Spojené nádoby. Zpěv se pojí moc dobře s tím, co vidíme. Opět spojené nádoby. Dovolíme si proto k tomu všemu nabídnout pár betlémů. Proč pár? Protože betlém sám o sobě není statická záležitost. Je to děj, příběh v pokračujícím a měnícím se čase. Měnily se v něm postavy, jejich umístění, kulisy, vše mělo svůj pevný řád vycházející ze subtilní ikonografie založené mimo jiné na Písmu. Ale žilo si to pochopitelně i vlastním životem. Proto je to tak okouzlující, protože se tam snoubí ctěná tradice i lokální každodennost i různorodost. Navíc to žilo svým životem snad ve všech světa končinách.

 

Tak to bývalo ve starých chalupách. Začalo to Adventem. V tom betlémě samozřejmě ještě nebyl Ten, jenž se ještě nenarodil (ten tam byl až od půlnoci, kdy se čas zlomil do Božího hodu vánočního). A to klíčové místo, kde později bude, rajskou to zahrádku, „zavíral“ zatím Kuba spáč. A do té doby se taky zpívaly spíš zpěvy, v nichž nebylo, že se už narodil. Bylo by to přece absurdní, když se ještě nenarodil … A těch zpěvů byla kvanta.

 

V tradičním typu betléma už je Narozený, jak ukazuje titulní obrázek. Tato a vlastně i pastýřská varianta měla i městskou podobu s domy, krámy, trhy. Mimochodem velmi zajímavou. Vizte třeba výše uvedenou scénu Shánění noclehu …

 

Příchod tří mudrců od východu byl opět dobrým důvodem pozměnit scénu. Děj má pak pokračování v betlémech zobrazujících útěk do Egypta. A protože celé období zimního novoročí vlastně končilo až Hromnicemi (2. února, Svátek Uvedení Páně do chrámu, podle Lukášova Evangelia 2,22-38), jsou i betlémy s hromniční scénou přinesení Ježíška do chrámu, s  Marií, Josefem, prorokyní Annou a starcem Simeonem, jenž nechtěl zemřít, dokud neuvidí Spasitele. A když si jej v chrámu pochoval, pronesl slova po staletí zpívaná v liturgických zpěvech: Nunc dimittis servum tuum, Domine (Pane, konečně propouštíš svého služebníka).

 

Byly i kraje, kde to nekončilo. Např. v Tyrolích je živá stále tradice velikonočních betlémů, tedy scén přímo s ukřižováním Páně s oběma lotry po levici i po pravici a s přihlížejícími. Tato tradice je doložena historicky i ve východních Čechách, ale u nás zanikla.

Betlémy, jimiž ilustrujeme tento výklad, pocházejí z unikátní a po desetiletí vytvářené sbírky již výše zmíněného Františka Běhounka. V roce 2012 byla část jeho sbírky vystavena na proslulé výstavě betlémů z celého světa Presepi dal mondo ve Veroně. A to s velikým úspěchem. Fotky z této výstavy i s komentářem pořídil Jan Vaculík a můžete si je prohlédnout zde.

K tomu ještě tři ukázky, jak to dělají jinde (to abychom zůstali v souladu s naší i včelařskou vizí) a jak je vyfotil Jan Vaculík na výše zmíněné veronské výstavě v r. 2012.

 

Fotili: Jan Vaculík, Jaroslav Kotek a autor.

Tož radostné a požehnané svátky letošních Vánoc!

Za redakci portálu Včelaři sobě Jiří Matl

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *