Ještě k Hanácké včele a k práci nikoli drobné s Leem Czabem

Milé kolegyně, milí kolegové,

před časem jsme publikovali zprávu o v tuzemsku dosti výjimečné výstavě Hanácká včela. Zaujala nás kvalitou vystavených věcí, rozmanitostí a profesionálním zvládnutím všeho kolem. A zejména tím, že tato výstava je de facto dílem dvou mužů (i když samozřejmě s pomocí dalších ochotných pracantů a rodinných příslušníků). Chtěli jsme vědět, co obnáší uspořádat v tuzemsku tak velkou výstavu.

Proto nedávnou reportáž nyní ji doplňujeme rozhovorem s jedním z pořadatelů, kolegou Leem Czabem.

 

Jak a proč vlastně vznikl nápad uspořádat tak velkou výstavu v Olomouci?

V roce 2017 jsme spolu s dalšími členy okresní organizace ČSV v Olomouci uspořádali první včelařskou výstavu. Po kladných ohlasech od vystavovatelů a návštěvníků jsme se rozhodli, že budeme v pořádání výstav pokračovat. Že se plánovala na rok 2018 výstava vynálezců a zlepšovatelů, bylo pro nás velké plus. Na vedení ČSV jsme zaslali žádost, jestli by se výstava mohla pořádat v Olomouci. Přišla kladná odpověď, a tak se mezinárodní včelařská výstava mohla opět po dvaceti letech konat v Olomouci.

 

Jaké bylo původní schéma? Zůstalo, nebo se během příprav měnilo? Pokud ano, jak, proč?

Hned od počátku jsme chtěli, aby výstava proběhla na výstavišti Flora Olomouc. Původně jsme chtěli včelařskou výstavu spojit s nějakou další akcí. To se nám však vzhledem k rozsahu výstavy nepodařilo. Takže nakonec zvítězila možnost uspořádat výstavu samostatně a využít při tom hlavní pavilon výstaviště.

 

Kdo všechno se na pořádání výstavy podílel?

Veškeré přípravné práce jsem dělal spolu s kolegou Janem Seichterem, takže ve dvou. Při samotné výstavě nám již pomohli další členové okresní organizace i rodinní příslušníci.

Vynikající byla také spolupráce s výstavištěm, především musím pochválit ředitele p. Uhlíře a náměstkyni paní Fuglíčkovou.

Co se týká souběžné výstavy vynálezců a zlepšovatelů, to pořádal samostatně ČSV a spolupráce byla také dobrá.

Kolik práce to obnášelo? Jak jste postupovali?

Začátek výstavy pro nás byl již v prosinci 2017, kdy jsme podávali první žádost o dotaci. Následovaly další žádosti, spolupráce s výstavištěm, ČSV, zjišťování kontaktů na vystavovatele, propagace a spousta další práce.

 

Překvapil mě počet zahraničních účastníků. Jak probíhala komunikace s nimi? Jak jste je vybírali? Kolik jste jich oslovili a kolik nakonec dorazilo? Máte od nich nějakou zpětnou vazbu?

Hlavní pro nás byla propagace výstavy. Začali jsme již na výstavě v rakouském Grazu, pokračovali na výstavách v Polsku a na Slovensku, inzercí v časopisech, a to jak v ČR, tak i na Slovensku a v Polsku. Následovala propagace na Facebooku, na našich facebookových stránkách i stránkách ČSV. Zároveň jsme spolupracovali s některými včelařskými firmami, především však musím vyzdvihnout spolupráci s p. M. Sedláčkem z Bučovic.

Co se týká vystavovatelů, měli jsme vytipované některé známé firmy. Další kontakty jsme získali především z inzercí ve včelařských časopisech, na Facebooku a při návštěvě na včelařských výstavách.

Komunikace se zahraničními účastníky probíhala velmi dobře, a to jak pomocí e-mailů, tak telefonicky, i když hodně z nich se začalo hlásit až cca měsíc před samotnou výstavou.

Co se týká jejich výběru, samozřejmě jsme vystavovatelské firmy oslovovali podle toho co mají v nabídce, aby si každý návštěvník mohl vybrat to své. Ať už se jedná o začínajícího včelaře, zájemce o včelaření, nebo profesionálního včelaře.

Celkem jsme oslovili cca 150 firem, nakonec z nich dorazilo téměř 50. Zpětnou vazbu máme od většiny z nich a téměř všichni by s námi chtěli i nadále spolupracovat a v Olomouci opět vystavovat.

 

Jak jste řešili jistě docela podstatnou finanční otázku?

Hlavní pro nás byly dotace a pronájem výstavní plochy. Abychom však získali dostatek vystavovatelů i návštěvníků, snažili jsme se ceny držet co nejníž. To však zároveň znamenalo, že pokud budeme mít málo vystavovatelů nebo přijede málo návštěvníků, tak můžeme mít finanční problémy. Jak však všichni viděli, tyto problémy se nám podařilo odstranit, účast vystavovatelů i návštěvníků byla výborná.

Máte i zpětné vazby od běžných účastníků? Jaké?

Od návštěvníků zpětné vazby máme, a to jak kladné, tak i pár záporných. Co se týká samotné výstavy, tam jsme se setkali především s požadavky na další pokračování výstav v podobném duchu, případně její doplnění např. o dřeviny, nektarodárné rostliny, apod.

Záporné zmiňovaly především nedostatek občerstvení, málo míst k sezení při přednáškách a odpočinku, chybějící šatnu.

 

Dočká se včelařská obec pokračování?

V současnosti uvažujeme o pokračování. Pokud vše vyjde dobře, tak bychom se mohli vidět na jarní i letní výstavě na Floře Olomouc. Zde však bude jen menší včelařská výstavka, popřípadě informační stánek. Na podzimní výstavě bychom však měli mít k dispozici celý pavilon a uspořádat opět větší výstavu. Určitě však nebude v tak velkém rozsahu jako v roce 2018. Souběžně s výstavou by měla pod patronátem ČSV proběhnout série odborných včelařských přednášek.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, by Vám Vaše plány vyšly. Budeme se snažit být u toho znovu.

Za portál Včelaři sobě se ptal

Jiří Matl

(Autorem reportážních fotografií je kolega Marek Vaculík, člen OO ČSV Olomouc, a předseda ZO ČSV Velký Újezd.)

 

P. S.: A protože ke jménům by měly patřit i tváře, nabízíme portréty a malé představení obou kolegů, o nichž je v rozhovoru především řeč:

Leo Czabe

Včelaření má v naší rodině dlouhou tradici. Sám jsem začal včelařit již jako dítě školou povinné. To po několika letech skončilo a ke včelaření jsem se vrátil v roce 1998. Od té doby jsem z původních čtyř včelstev stav rozšířil až na dnešních cca 250 včelstev a ještě při zaměstnání jsem se v Nasavrkách vyučil včelařem. Od roku 2014 je včelaření mým zaměstnáním. K mým aktivitám v tomto oboru patřily i další činnosti – pracoval jsem několik let jako vedoucí včelařského kroužku, dělal pokladníka v základní organizaci. V současnosti jsem předseda základní organizace ČSV ve Šternberku, předseda okresní organizace ČSV v Olomouci a člen republikového výboru ČSV. K tomu dělám včelařské přednášky pro včelaře, ale i pro děti v mateřských, základních a středních školách. Pro Olomoucký kraj provádím školení začínajících včelařů. Takže pořádání včelařských výstav bylo již jen otázkou času.

Zkrátka včelaření je nejen můj koníček, ale i povolání, a i když je toho někdy moc, neměnil bych.

Jan Seichter

Jsem z Olomouce a včelařím od roku 2010. Začal jsem na nízkých nástavcích systému optimal (r. m. 42×17). V roce 2012 jsem zkombinoval plodiště na r. m. 42×27,5 ( vysoké plodiště) a rozšířil jsem chov o další včelstva. V roce 2015 jsem přibral ještě r. m. 39×24 (tzv. Adamcovu míru) .

Včelařím na pevných i kočovných stanovištích. Stanoviště mám v Olomouci (Holice a Hradisko) a v obci Skrbeň. Kočovné stanoviště mám na okraji CHKO Litovelské Pomoraví u obce Mladeč a jedno stanoviště na okraji Brna. Plánuji další rozšiřování, protože o med je zájem, a byl bych rád, kdybych mohl uspokojit kvalitním medem všechny své zákazníky po celý rok.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *