Pražská včelařská setkávání (PVS) 2018/2019 jsou v poločase

Poločas, to je chvíle k ohlédnutí. Oblíbený cyklus se tuto zimu koná již pošesté. Ještě vloni na jaře jsme se ohlíželi za cyklem minulým a aj, nastojte, již proběhly 3 přednášky z plánovaných 6 nového cyklu. Co se změnilo? Co zůstalo, co ubylo, co přibylo?

 

Co se nezměnilo

Nezměnili se pořadatelé. I v novém cyklu jsou to tři včelařská sdružení: PSNV-CZ, Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7, z. s. a spolek Hradčanské včely.

Co se dále nezměnilo, je i rámcové zaměření cyklu, totiž stále více na praxi, a to přímo na praxi zootechnickou či chovatelskou. Už v minulých ročnících cyklu se to potkalo se zájmem včelařů. Tedy např. porovnání včelařské praxe různých a výrazných osobností oboru (např. Jan Jindra, J. Přeslička, K. Jiruš, M. Havelka, vzpomínáte?). Tu je samozřejmě jejich výběr závislý na týmu pořadatelů, ale to je jen dobře … Je v něm vidět jak snaha o názorovou pluralitu, tak i zaměření na chov včel v moderním a přírodním podmínkám více odpovídajícím duchu. 

A vždycky byla součástí cyklu i jedna odbornější přednáška. Byla i tentokrát. Stejně tak do té vybrané šestky témat pořadatelé vždy zařadili jedno téma s trochu širším cílením, tedy i pro nevčelařící, avšak nějak či něčím spřízněnou veřejnost. Bylo tak například několikrát téma využití včelích produktů či apiterapie. Je tomu tak i tentokrát.

Co bylo na podzim hodně zajímavé, to byla právě volba workshopu o práci s voskem, ale o tom níže.

Co se změnilo

Nejvýraznější změnou je asi nová lokalita. Oproti útulné a květinami zaplněné třídě hloubětínské střední zahradnické školy se aktuální cyklus koná v exkluzivní lokalitě v centru Prahy, na břehu Vltavy a kousek za Národním divadlem, totiž v příjemném a špičkově vybaveném sále Goethe Institutu.

Při loňském cyklu někteří návštěvníci podle průzkumu pořadatelů měli problém s odlehlostí hloubětínské školy. V aktuálním cyklu sice pořadatelé anketu, v níž se tážou účastníků na různé s cyklem i konkrétními přednáškami souvisící věci, vypustili, ale nezdá se, že by účastníci proti lokalitě cokoliv namítali. Jakkoli je zde samozřejmě problém s parkováním. Ale dostupnost městskou dopravou je excelentní, sál špičkově vybavený, k dispozici je i technik institutu. A v přízemí pražská německá kavárna …. 😉 Tohle byla myslím dobrá a útulná volba.

Další změny: tým pořadatelů má trochu jinou podobu. Někteří z týmu odešli, jiní přišli. Tak už to bývá. Neobešlo se to na počátku bez trochy zmatků, jak bylo lze vidět v propagaci cyklu, ale vše se postupně stabilizovalo. Pravidelným dnem se stalo pro tento ročník cyklu úterý. Byla evidentně řada důvodů pro, budou i důvody proti. Zda to byla dobrá volba, ukáže se až po skončení cyklu. Diskuse o tom, kdy a v jaký den takový cyklus pořádat, to je něco jako nekonečný příběh.

Co dál? Snad už jenom to, že přibylo mladších návštěvníků a začínajících včelařek a včelařů v publiku. A hrome, to je víc než dobře!

 

Jaké byly přednášky?

Večer první

23. 10. 2018: Jaroslav Petr, My, včely a mikrobiom aneb kdo v nás přebývá

 

Tu první přednášku přednesl Prof. Jaroslav Petr, osobnost, jež má dar tlumočit i ta nejsložitější témata laickým zájemcům. Zabývá se genetikou, reprodukcí a biotechnologiemi hospodářských zvířat. A protože se také zajímá o taje života eusociálního hmyzu, začal i jako nevčelař publikovat i přednášet o včele medonosné, mnohdy zrovna v souvislosti s výzkumem vlivů některých látek podezřelých z poškozování včel a včelstev, jako jsou např. dnes tolik diskutované neonikotinoidy.

Téma jeho přednášky bylo velice aktuální. On sám tvrdí, že „tzv. mikrobiom tvoří s organismem hostitele propojený celek, kde mají hostitel a jeho životní podmínky velký vliv na mikrobiom a naopak mikrobiom promlouvá velmi razantně do života hostitele“.

A tak došlo na hodně zajímavá fakta stran mikrobiomu člověka i včely medonosné a na řadu dalších cenných souvislostí.

Protože tohle byla vlastně přednáška připravená pro připravovanou konferenci Varroatolerance a vitalita včel pořádanou MSVV, tož abychom neduplikovali a nediletovali, dovolíme si pro úsporu místa odkázat zde na zasvěcený report kolegyně Štěpánky Dlouhé z plzeňského dne této dvoudenní konference. (Další zprávy z konference zde a zde.)

 

Večer druhý

20. 11. 2018: Tomáš Moravec, Poznatky ze zahraničí v mé včelařské praxi

 

Tomáš Moravec je v části své praxe vlastně farmář, jakkoli jej živí něco jiného. Velmi se věnuje propagaci oboru a vzdělávání chovatelů včel. Má pro to své důvody. Přednáší, pořádá kursy i celé cykly přednášek (Liberecká včelařská škola ). Z jeho “dílny” pochází také zajímavý projekt Včelařem na zkoušku.

Ale nejen to: věnuje se také vzdělávání sebe samotného. Soustavně a dlouhodobě. A nejen v tuzemsku. Nu – a tu byl zřejmě důvod, proč byl pozván na PVS. Zkušenosti a porovnávání.

Domnívá se totiž, že včelařit bez neustálého studia už dnes dost dobře nejde. A protože po studiích na SOU v Nasavrkách a v Českém včelařském institutu cítil potřebu znát i jiné názory a koncepty, jal se je logicky hledat. A to nejen v tuzemsku. Poznal tak včelařskou praxi zahraničí a dokonce tam i studoval na Saské včelařské škole v Neugersdorfu i v Drážďanech (Sächsische Imkerschule).

A tam se seznámil s konceptem, jenž u nás není stále brán moc vážně, totiž že chovatel cítí a přijímá odpovědnost za zdravotní stav svých včelstev a že veterináři a veterinární inspektoři jsou pro chovatele spíš partnery nebo placenou službou. Že se za přirozenou považuje různost názorů, že se hned  nenařizuje a netrestá, ale spíše doporučuje a informuje a vzdělává. Pravidla, a to jasně definovaná, ale i služba a servis, aby je bylo na základě společenské dohody možno dodržovat. Právě to přejal do své praxe jako jedno z klíčových témat.

A tu je to podstatné. Je hodně důležité mít přehled nejen o tom, jak se věci mají u nás, ale i o tom, jak to dělají jinde “u sousedů” (Německo, Rakousko, Polsko, Itálie, Normandie) a jak tam jsou na tom. A přičinit se o to, aby se zajímavé informace „od sousedů“ dostaly i k nám i do naší včelařské praxe. Za sebe pravím: dobrá, ba skvělá volba, protože v té věci byl cíl naplněn.

Tomáš Moravec jednak vysvětlil principy své chovatelské praxe, ale i její kořeny, protože právě ty byly inspirovány často zkušenostmi, které pochytil v zahraničí a nějak aplikoval do své vlastní praxe. Tím dostala jeho přednáška hodně zajímavý rozměr. Posluchači měli tak unikátní šanci poznat jednak různé systémové varianty chovu včel a jejich ošetřování, jednak i spoustu hodně zajímavých detailů a vychytávek, které poznal na svých cestách a které sám nakonec ve své praxi využil a otestoval. Některé zavrhl, jiné přijal, či ještě vylepšil.

Přednáška vůbec nebyla v rovině teorie, jak by se mohlo z předešlého textu zdát. Došlo právě na řadu praktických témat, jako jsou např. stojany na úly a jejich řešení, mobilita ve vztahu k momentálním snůškovým podmínkám, kočování a věci souvisící, zvedáky apod. Stranou nezůstalo ani v současnosti tak aktuální téma optimalizového plodiště. Došlo také na systémově zcela odlišné postupy při práci se včelstvy, u nichž byla prokázána nákaza morem včelího plodu (přesypání na mezistěny, vyhladovění, desinfekce). A v té souvislosti rovněž na různé metody tlumení klasických nákaz a nemocí a na kritéria hodnocení zimních úhynů (30 % je přijatelná hranice, tedy „u sousedů“).

No a nemohlo nedojít ani na srovnání vlastností různých plemen včel, včetně dnes tak diskutovaného plemene Buckfast. Na tradičním setkání zvaném Hornolužický včelařský odborný den – Oberlausitzer Bienenfachtag (o jednom z nich jsme na našem portále přinesli také zprávu) měl možnost setkat se několikrát s řadou zajímavých osobností, s nimiž jej pojí přátelství doplněné výměnou cenných zkušeností.

Po vyzkoušení řady systémů se rozhodl pro vlastní chov matek, který vychází z linie Sklenar a Singer. Vysvětlil k tomu i podrobnosti svého chovu, práce s trubci a principy selekce na určité vlastnosti (sezení na plástech, nebodavost, hygienické chování, medný výnos).

Aby to vše fungovalo, je třeba se naučit to také efektivně propagovat. A také dokázat šířit svůj proselektovaný materiál do okolí. Když byla řeč o propagaci, nevyhnul se ani prodeji výrobků a svým zkušenostem s ním a s marketingem. To bylo hodně cenné.

Napsat by se o této přednášce dalo mnohem víc, zejména o řadě drobných a hodně zajímavých vychytávek, které T. Moravec poznal na svých cestách a na přednášce představil. To ale tento formát jaksi neumožňuje. Každopádně tahle přednáška byla dobrá volba.

 

Večer třetí

11. 12.: Marián Mečiar, V království vosku

 

M. Mečiar je se svým voňavým voskovým stánkem tradiční ozdobou řady včelařských akcí. Jeho prosté i figurální svíčky a formy na ně jsou pověstné a žádané. Tenhle večer byl předem ohlášen jako workshop, tedy volná dílna s povídáním o tom, co je vosk, jak se získává a zpracovává tak, aby se nepoškodil. A jak se s ním dál pracuje.

Pro ty, kteří čekali přednášku, bylo asi překvapením, že ta se moc nekonala. Nebylo to ani záměrem. Tím bylo v adventním a předvánočním čase povídat si o vosku a o tom, jak s ním efektivně pracovat. A tak ty tři hodiny utekly nakonec jako voda.

Za sebe mohu říct, že jsem se dozvěděl, co jsem se dozvědět chtěl. A každý se mohl na cokoliv zeptat. Byl to pro návštěvníky zvyklé na standardní „přednáškový“ formát asi překvapivý večer, ale kdo s ním počítal, jistě nebyl zklamán. Každý si mohl říci o to, co jej zajímalo, mohl se zeptat, času bylo dost.

 

O čem se diskutovalo?

Vosk obecněji

Třeba o tom, jaký je vztah ceny vosku a medu. Kolik vosku se získá z jednoho včelstva vedeného na volné stavbě (cca 200 g). Jak se liší kvalitativně vosk z přirozeného díla a z kupovaných nekvalitních mezistěn a jak se rozdíly poznají. Jak se dá snadno odlišit falšovaný vosk s příměsí parafínu (při chladnutí nemění koláč průměr, na rozdíl od koláče čistého vosku, jenž svůj průměr zmenší). Diskutovalo se též o tom, zda sterilizace mění kvalitu vosku, a je-li nutná v uzavřeném koloběhu vosku. V té souvislosti také a logicky o výhodách uzavřeného koloběhu vosku.

Probraly se různé metody, jak vosk rozvařit, jak se zbavit košilek, jak vosk čistit, jak nechat chladnout (hlavně pomalu, aby nepuknul). Jak jej mechanicky očistit a převařením dočistit.

Rady z praxe

Byla i spousta praktických rad, co dělat, když svíčky špatně hoří, prskají, když obsahují zbytkovou vodu. Jak se jí zbavit. Co dělat, když svíčky stékají. Jaké knoty na jaké průměry svíček použít a jak se o knot ve svíčce postarat. Jaký je vztah síly knotu a průměru svíčky (to je věc stále živá, i on sám stále zkouší a zdá se, že v principu lze vystačit se čtyřmi velikostmi).

Je důležité, zda jde o krátkodobé, nebo dlouhodobé hoření. Rovněž tak je třeba dbát na délku knotu (je-li příliš dlouhý, svíčka kouří, správně se má knot na konci ohnout jako fajfka s kouskem popílku a pozvolna odhořívat). Kvalita knotu je pro dobře hořící svíčky velmi důležitá. Jiné je to pochopitelně u běžných svíček a jiné u svíček figurálních.

Mluvilo se i o tom, jaká teplota může vosk eventuálně poškodit, pokud chceme mít vosk např. na masti nebo na využití pro restaurování historických předmětů či obrazů. To je téma, které se mi tak nějak pořád v diskusích vrací, ale stále bez uspokojivé odpovědi.

Formy a lis

Hitem večera byly Mariánovy silikonové formy, které jsou dokonalé a jistě mnoha účastníkům workshopu doma o Vánocích udělaly radost. Diskuse se vedla o druzích silikonu, o postupech výroby forem. Marian nic neskrýval a často odhalil i subtilní detaily svého know how. Zajímavé bylo konstatování, že často se to podstatné skrývá v na první pohled nepostřehnutém detailu.

Je škoda, že vzhledem k bezpečnostním předpisům nemohlo dojít na demonstraci odlévání mezistěn na vodou chlazeném lisu, ale tu je třeba zmínit vstřícnou aktivitu Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7, který tento lis vlastní a pořádá workshopy, na nichž se s ním pracuje. 

Co jediné bylo toho večera problém, to byly protipožární předpisy institutu, takže otevřené ohně a svíčky ani náhodou, výjimkou byly jen Mariánovy demonstrace. Ale to lze pochopit …

 

Za mě za první půlku cyklu: dobrá práce, palec nahoru …

(Fotografie: autor a M. Šimonovský)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *