Proč je med z měst jiný? Aneb: o IV. večeru PVS

Tenhle IV. večer aktuálního cyklu Pražských včelařských setkávání (PVS) by klidně mohl mít i jiný chytlavý titul, tažený z jiného klobouku co otázka: proč pražské (městské) medy tak často bodují v soutěži Med roku? Takže hlavní téma: město, včely, pastva pro ně …

O těchto a mnohých dalších příbuzných tématech se vedly hovory na onom IV. večeru PVS 22. ledna 2019. Lektorem byl vystudovaný botanik a od roku 1998 profesionální včelař a chovatel matek s licencí na rozchov kmene Vigor Mgr. Bronislav Gruna. Výrazná osobnost oboru, (spolu)pořadatel řady významných akcí, na nichž také presentuje v přednáškách zajímavá a aktuální témata.

To, které představil v Praze, se oficiálně nazývalo Včelí pastva a životní prostředí včel ve městě. 

 

Otázky

Na místě je otázka (a také několikrát padla), proč včelař, včelařící komplet ve volné přírodě na řadě stanovišť, navíc na jižní Moravě a ještě k tomu jako profesionál, přednáší pro pražské publikum, skládající se především z malo- a hobby včelařů, o zdrojích pastvy ve městě (a zejména v Praze). Je přece včelaření ve městě a ve volné krajině tak odlišné! Nebo není?

Motivace odkryta hned na počátku večera. To se musíme vrátit k výsledkům soutěže Med roku od r. 2015, 2016, 2017. Po tři ročníky tam suverénně bodovaly medy z Prahy, a to jak v soutěži odborné, tak v anonymním hlasování příchozích ochutnávajících. A většinou to byly medy z parků, konkrétně např. z Petřína, z Vidoule a ze Stromovky. Ty smíšené květové medy ve srovnání s ostatními byly fakt jiné. Byly chuťově i stran vůně mnohem rozmanitější, tak trochu až na hranici medového „kýče“ pro někoho, kdo má rád čisté a přirozené medy z krajiny.

 

Jak je hodnotit?

Mezi odbornými degustátory vznikla diskuse, jak tyto medy hodnotit. Někteří je zařadili do nejvyšší kategorie, ale nebyli to zdaleka všichni. Pro jiné byla ta chuťová specifičnost čímsi, co jim ke standardním medům tak nějak „nesedělo“. I sám kolega Gruna přiznal, že s těmito medy měl jistý problém …

Otevřela se v diskusích i otázka o principech medových soutěží: vlastně jak s nimi dál? Bylo totiž evidentní, že tyhle medy jsou natolik jiné, že srovnávat je s medy z běžné tuzemské krajiny je dost komplikované. V kuloárech dokonce v diskusi občas padaly i návrhy, zda by neměly být tyto medy hodnoceny nějak „zvlášť“ …

 

Zpět k PVS

A to byl zřejmě důvod, proč organizátoři PVS pozvali B. Grunu (mimo jiné znalce druhových i jiných medů a jednoho z respektovaných degustátorů angažovaných v soutěži Med roku) a požádali jej o zpracování, shrnutí tohoto tématu tak, aby to mohlo sloužit jako úvod k širší veřejné debatě. A požádali jej tedy o přednášku speciálně pro cyklus PVS.

Pro samotného lektora to byla situace nelehká a jako včelař působící ve zcela jiných krajích a ve zcela jiném modelu to férově před plným sálem pražského Goethe Institutu přiznal. I s tím, že pro něho samotného to byla jistá výzva. A takové výzvy se neodmítají … Takže téma s vědomím všech rizik přijal a podle mého názoru dobře udělal. Téma městského včelaření je téma aktuální a všude zmiňované, téma městských medů a z čeho vznikají rovněž, ale nikdo si u nás doposud nedal práci to vše nějak shrnout a uchopit stran souvislostí, důvodů, cílů, důsledků, možností.

O čem to tedy bylo?

Takže pojďme konkrétně k tématu onoho večera. Dělil se na dvě části: v té první lektor seznámil přítomné s charakteristickými rysy města jakožto životního prostředí včel a dalších opylovatelů. Na hlavní zdroje snůšky ve městském prostředí došlo pak v části druhé.

Napřed trochu statistiky: když se vezmou veřejně dostupná data, pak podle počtu včelstev na km2 jsou na “špici” Zlínský a Moravskoslezský kraj, ale Praha není zase až tak pozadu. Pokud jde o zavčelaření, tedy o počet včelařů na km2, už Praha Zlínský kraj skoro dohání. Co je ale nejzajímavější: víc než 300 obyvatel je v Praze na 1 včelstvo. V tom je Praha těžce na špici (vždyť Ústecký kraj na druhém místě nemá ani 50 … Co z toho (mimo spoustu jiných konsekvencí) plyne: Praha je ideální místo pro prodej medu …😉

Po tomto optimistickém úvodu a po zajímavé pasáži o prostředí města už to bylo o pastvě pro včely i další opylovatele s tím, že výklad byl rozdělen podle typů jednotlivých lokalit a (pokud se daly najít relevantní údaje) rostliny byly charakterizovány mimo jiné i svou schopností poskytovat nektar. Jakkoli toto kritérium je velmi relativní, protože do tohoto tématu vstupuje řada proměnných, o tom ještě níže.

 

Specifika klimatu ve městě

Vše to vychází ze zvláštností městského klimatu: městská zástavba má pochopitelně jiný charakter povrchu. S tím se (jak vidno) včely dokážou snadno vypořádat. Diskutuje se také o tom, jak znečištění ovzduší mění vlastnosti městské atmosféry, či o produkci odpadního tepla. I to včely zvládnou.

Je evidentní, že ve městě je vyšší teplota, a to jak pokud jde o průměry, tak o denní maxima. Zajímavé je, že ve městě je daleko více tropických dnů než ve volné krajině. A ještě: ve městě je nižší vlhkost přes den, ale vyšší přes noc. Což má pro včely docela zásadní význam, protože to souvisí s produkcí nektaru. Padl i stran Prahy termín tepelný ostrov města (urban heat island)  a zmíněna byla jeho specifika či rozdíly od otevřené krajiny, podrobnosti např. zdeJe evidentní, že důležitou roli pro klima ve městě mají parky a jejich zeleň. A to jak pro včely, tak pro obyvatele.

Město je oproti otevřené krajině odlišné určitou (a výraznou) formou různorodosti. Je z hlediska pastvy pro opylovatele strukturované a pestré. Jakkoli je někdo přirovnává k poušti, je spíše mnohdy svojí strukturou přirovnatelné k pralesu. Má, podobně jako prales, vrchní, střední a spodní stromové patro, ovšem také patro keřové a přízemní (bylinné), viz např. práci Mgr. Anny Lysáčkové

 

Rozmanitost

Zajímavé bylo porovnání Prahy s lužním lesem. Je fakt, že zde je značná a rozmanitá nabídka pylové i nektarové snůšky prakticky po celou sezonu. To ve volné krajině moc nenajdete. Je zde ale také o mnoho vyšší nabídka různých forem dutin pro roje. Z toho plyne pak možnost opětovného zamoření z „divoce“ žijících včelstev. Díky jinému podnebí ve městě včely dříve i déle plodují, což zakládá pro kleštíka dobrou možnost více se množit, prakticky po celou sezonu. Tu kolega Gruna využil velmi zajímavá data z let 2011 – 2018 shromážděná doc. A. Přidalem (byť na malém počtu včelstev), z nichž bylo dobře patrné vyšší napadení ve městě v „normálních“ letech. Situace se ale změnila v letech s masivními plošnými  úhyny, která jsou problémová všeobecně a kde se ten rozdíl pozorovat nedal. Navíc se intervaly mezi úhynovými roky stále zkracují, takže se zdá, že tohle pravidlo pomalu přestává platit. 

Specifika města a otevřené krajiny se logicky liší. Každá tato oblast nese s sebou určitá rizika: město polutanty, problémy se zdroji vody nebo např. se sladkými odpady, v otevřené krajině pak hrozí pesticidy, nedostatek nebo nedostatečná diverzita pylové snůšky a (zejména v posledních letech) dlouhá období bez přínosu sladiny. Je vcelku dobře doloženo, že včely si např. dokážou poradit s běžnými polutanty města, např. s těžkými kovy, polétavým prachem a pod.

 

Co tedy ve městě nosí?

Pokud jde o medonosnou flóru měst, rozdělil ji B. Gruna na několik oblastí:

  • parky, hřbitovy, okrasné zahrady
  • okrasné záhony
  • bylinkové záhony
  • ovocné zahrady
  • staveniště, rumiště, průmyslové zóny, železniční koridory

Poté probral (ve druhé části večera) jednotlivé oblasti a v nich rostoucí zdroje snůšky v souvislosti s tím, jaká je jejich vydatnost a nektarodárnost podle dostupné odborné literatury (t.zv. medný potenciál, tedy v podstatě teoretická snůška z hektaru za standardních podmínek). Došlo tak na spoustu stromů, keřů, květin a bylinek i na z včelařského hlediska zajímavou rumištní květenu, která je často v kategorii „invazních“ či nepůvodních rostlin, ale poskytuje významný přínos jak pylu, tak nektaru. Sice se to ve městě týká spíš stavenišť, rumišť, dopravních koridorů a podobných lokalit, ale včely si je najdou a dovedou je využít. Je možné, že tohle by byly nakonec rostliny budoucnosti? Což zase otevírá dveře diskusi o tom, jak s nimi zacházet a zda je možno nalézat přijatelné kompromisy mezi zastánci pastvy pro opylovatele a floro-puristy …

To vše stran nektarodárnosti jsou samozřejmě pouze teoretická data, v realitě do všeho vstupuje řada proměnných, od specifika lokality, rozlohy zdrojů snůšky, konkrétního počasí, vlhkosti, až po možnosti chovatele i včel tyto zdroje využít.

Závěrem

Z hlediska dramaturgie dosti neobvyklý počin týmu pořadatelů. Ale tvrdím: rozhodně dobrá volba jak tématu, tak lektora. Podle mého názoru tato specifická a dosti v současném spektru neobvyklá přednáška o velmi unikátním a zajímavém tématu splnila svůj účel. Byly po ní také velmi zajímavé debaty v kuloárech, při „hodnocení“ v restauraci i později v „sítích“. Specialisté botanici a zahradníci namítali, že moc nového neslyšeli, ale pro ně tahle přednáška vlastně v principu asi ani nebyla. Byla pro ty, kteří chtěli nahlédnout do systému a jeho různých modelů, zmapovat si jej a poznat určité souvislosti i konsekvence. Ti myslím našli, co hledali. Ohlasy mj. zmiňovaly skutečnost, že je dobré, že se téma objevilo a že bylo presentováno v takové formě, že se ukázaly právě ty zajímavé souvislosti.

 

Pár tipů

Pokud jde o stromy a rostliny, o nichž byla řeč, pak padala klasická a známá jména: akáty, javory, lípy, kaštany, hlohy, jerlíny, evodie, líska turecká (poměrně nízký medný potenciál překvapivě mají ovocné stromy, kompenzují to ale velkou rozlohou ovocných zahrad a sadů), břečťan, pámelníky, ptačí zob, bělotrny, skalníky, vřes i vřesovec, ořechokřídlec klandonský, maliník, ostružiník, léčivky a koření jako šalvěj, meduňka, levandule, saturejka, rozmarýn, dobromysl, třapatka, brutnák. Objevily se však i zajímavé tipy na nové a atraktivní druhy (agastache anýzová, klejicha hedvábná, záplevák, čistce, ale překvapivě třeba i obyčejný libeček, který je podle literatury velmi vydatným zdrojem nektarové snůšky. Tedy pokud se nechá vykvést … Stejně tak jako už zmíněný bělotrn, o němž se sice ví, že je významný, ale že až tak …

A na závěr se dostalo i na často diskutované rostliny, jako zlatobýl, hadinec, netýkavka a komonice. Akcent byl hlavně na ty druhy, které kvetou tehdy, kdy už není tak vydatná snůška z jiných zdrojů. Ty jsou obzvláště cenné. Znamená de facto začátek podletí, tj. 2. polovinu června a dál … 

Pozitivní také bylo, že když se takhle sešli zájemci o vše, co kvete a co je důležité pro včely a další opylovatele, vznikla velmi zajímavá debata, v níž se zpřesnily a rozvedly některé části výkladu a řada návštěvníků se podělila o zkušenosti a o své vlastní favority. Od toho vlastně setkávání jsou, že …

 

Několik odkazů, které lektor nabídl a doporučil jako dobré zdroje k dalšímu studiu tématu

Jablonski B., Koltovski Z., Nectar secretion and honey potential of honey-plants growing under Poland’s conditions. In: Journal of Apicultural Science 49 (1), 2005, s. 59-63. Možno vidět zde.

Janssens X., Bruneau E., Lebrun P., Prévision des potentialités de production de miel à l’échelle d’un rucher au moyen d’un système d’information géographique. In: Apidologie 37 (2006), s. 351-365. Možno vidět zde

Decourtye et al. 2010, Landscape enhancement of floral resources for honey bees in agro-ecosystems. In: Apidologie 41 (2010), s. 264-277. K vidění zde

Crane E., Honey yelds per acre of land. In: Bee World 32 (2) 1951, s. 12-14. K vidění zde

Bonus veterinární

Co bych rád velmi ocenil, je, že pořadatelé pozvali na krátký úvodní vstup MVDr. Markétu Kopečnou, PhD., z Městské veterinární správy v Praze. Bylo to velmi aktuální pozvání. Při svém krátkém vystoupení seznámila přítomné jednak s aktuální Metodikou kontroly zdraví pro rok 2019, ale také se věnovala aktuální strategii stran moru včelího plodu na území velké Prahy. Došlo třeba na přesné určení konkrétních katastrů Prahy, kde se bude  letos vyšetřovat měl s cílem kontrolovat nákazu morem včelího plodu.

Osobně považuji tenhle model komunikace za velmi cenný pro aktuální praxi, a to i proto, že to nebyla ojedinělá návštěva, že tahle spolupráce trvá už delší dobu. Tu je komunikace a informovanost důležitá. Jakkoli si neodpustím poznámku, že v diskusi byla šance zeptat se i na řadu “horkých” a aktuálních témat, ale ty otázky nepadly …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *