Naposledy zamával a odešel

Za kolegou Milanem Bencúrem

Jsou lidé, kteří našim životem projdou a nezanechají žádnou stopu. Pak jsou tací, kteří se stávají našimi přáteli. Milan Bencúr byl ten druhý případ. Poznal jsem ho před osmi léty, když jsme zakládali hnutí Šance pro včely. Patřil mezi první, kteří se do hnutí přihlásili. Osobně jsme se setkali několikrát na seminářích, například v Brně nebo na včelařských výstavách v Ostravě, a spřátelili se. Milan byl zkušený včelařský praktik, který z včelařského života poznal mnoho. Do hnutí ho přivedla zřejmě jeho rebelská povaha. Nebyl však žádný kverulant, ale skutečný rebel, který si váží osobní svobody, je zodpovědný za sebe za všech okolností. K osobní svobodě ale patří i zodpovědnost za druhé. A to Milan chápal beze zbytku. Pokud bychom takoví byli všichni, nebyly by třeba státní instituce, vlády.

Jeho velkou snahou bylo navrátit včelám takové podmínky, které by se co nejvíce blížily těm, které by měly v dutinách v přírodě. Do podvědomí včelařské veřejnosti se nepochybně zapsal jako znovuobjevitel úlu Warré, který velmi propagoval jako krůček k návratu k přírodnímu včelaření. Byl pravděpodobně první, kdo jej představil včelařské veřejnosti na Slovensku i v Čechách. Byl skutečně milovník včelaření blízkého přírodě a také velký milovník včelích rojů. Rojový pud považoval za základní faktor přežití včely jako takové, jako základní znak vitality. S roji včelařit skutečně uměl a dělaly mu nesmírnou radost.

Co jsem na něm obdivoval, bylo to, že i přes své dlouholeté včelaření odmítl stagnaci a neustále hledal nové cesty, které směřovaly k jedinému, k včelaření co nejbližšímu přírodě. Tím naplňoval teze hnutí ŠPV beze zbytku. Věděl, že nestačí změnit jen včelí obydlí, úl, ale především viděl, že je třeba zásadně změnit způsoby včelaření.

Inspiraci hledal u včel žijících ve volné přírodě. To, že to jde, dokazoval svou každodenní prací i v klasických úlech. Ukazoval tak zkušeným i začínajícím včelařům, že je to možné. Včelařil bez mezistěn, nenechával svá včelstva nikdy hladovět a chemii používal minimálně nebo vůbec.

Celý svůj přístup ke včelám a včelaření okořenil svým nesmírně pokorným a lidským přístupem. Byl ochoten kdykoliv komukoliv pomoci, a to naprosto nezištně. Například matky, které dostal na testování, použil k odchovu dcer pro sebe a poskytl je ihned dalším včelařům, aby je ověřovali dále a měli z nich radost. Přístup dnes skoro nevídaný, který jen podtrhoval jeho velkou lidskost, lásku, pokoru i skromnost. Když s ním kdokoliv mluvil, poznal ihned, že to, co říká, také skutečně dělá. Co jej odlišovalo od ostatních, bylo to, že dokázal využívat nejen svůj intelekt, ale také vrozené instinkty a intuici.

Proto mne velmi zasáhlo, když mi jeho žena ve středu 6. 3. 2019 oznámila, že Milan odešel do včelařského nebe. Jeho široké srdce velkou touhu po životě nevydrželo a umožnilo mu tak odejít do jiné dimenze. Vím, že tato zpráva zarmoutila všechny, kteří ho znali a měli rádi. Odešel autentický včelařský odborník, člen hnutí ŠPV, včelař, kamarád, dobrý chlap a člověk.

Jistou útěchou ale je, že s námi zůstane nejen ve vzpomínkách, i v příspěvcích na různých včelařských fórech, článcích a také na jeho webu (blogu)

Krásně se s ním rozloučili jeho slovenští přátelé zdeTento krátký šot ukazuje celé jeho včelí království u něho doma a dokumentuje nejlépe to, co jsem s velkým zármutkem napsal.

Milane, děkuji Ti, že jsem Tě mohl poznat, zůstaneš na vždy s námi.

Leoš Dvorský

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *