10 nejčastějších chyb při včelaření

Každý jednou začínal a ne vždy se mu všechno dařilo. I když je téměř jisté, že se ani začátečník v oblasti včelařství chybám nevyhne, pokusíme se dnes shrnout chyby, které se pravidelně opakují. Možná se jim při čtení budete smát, než si pak na včelnici uvědomíte, že jste právě některou z nich zopakovali. Ale klid, nikdo se včelařem nenarodil.

1. Příliš časté kontroly včelstev

Mnoho začínajících včelařů otevírá úly příliš často. Buď ze strachu, zda včelám něco nechybí, ze zájmu, jak se včelstvo vyvíjí nebo jen z čiré radosti z práce se včelami. Přestože je to pochopitelné a nepochybně to vede k rozvoji včelařských schopností, je radno tyto zásahy omezit. Z krátkodobého hlediska každé otevření úlu naruší mikroklima, tedy teplotu a vlhkost, které si včely úzkostlivě udržují. A to ani nemluvíme o změnách pořadí rámků či celých nástavků, které jsou pro včelstvo obrovským zásahem a měly by se dělat pouze z dobrých důvodů, nikoliv z nedbalosti. Hrubé vyškubávání rámků nebo mačkání včel hraničí s týráním zvířat, což nám často včely dají samy najevo.

Z dlouhodobého hlediska časté zásahy včelstvo stresují a to se pak může hůře vyvíjet. V horším případě může dojít k zamáčknutí matky, vyvolání loupeže nebo jiné katastrofě. Abychom včelstvo neupečovali k smrti, neotvírejme ho častěji než jednou za dva týdny, není-li to nutné.

2. Nedostatečná ochrana

Začínající včelaři často přicházejí ke včelám poté, co předtím zhlédli videa nebo viděli zkušené včelaře, kteří pracují se včelami v tričku a kraťasech. Ačkoliv je to efektní, neukazuje to celou pravdu. Zkušený včelař pozná, kdy si to může dovolit, a také nepověsí na web video, jak se obklopen bodajícími včelami vrhá do rybníka. Je zbytečně riskantní otevírat úl bez klobouku, vhodného oblečení, bot a samozřejmě bez kuřáku. Časem se včelař naučí včely udržet v klidu, chvíli to však trvá. A je škoda si nechat zkazit radost ze včelaření zbytečnými žihadly nebo v horším případě dokonce cestou do nemocnice. Včely instinktivně útočí na oči, což může vést i k poškození zraku.

Zkušený včelař také ví, že včely útočně reagují na různé „vůně“, jako je alkohol, kofein či parfémy. Černé oblečení, černé rozpuštěné dlouhé vlasy nebo oblečení generující elektrostatický náboj jsou rovněž způsoby, jak si neplánovaně zaběhat.

3. Nevhodné umístění včelstev

Tento nešvar může mít několik podob. Asi nejhorší, co může majitel nového oddělku udělat, že ho umístí mezi produkční včelstva. Ano, může to dopadnout dobře, ale také můžete takový oddělek najít prázdný, bez včel a bez zásob. A pokud v něm byla cenná matka, můžete si pak jen rvát vlasy. Vlastní zkušenost.

Jindy začátečník umístí svá včelstva tak, že přístup k nim vede po žebříku, pak skrze křoví doleva a když zakopnete o třetí pařez, jste tam. Neboli „vzal sekeru, jídlo na tři dny a vyrazili jsme“. A to nenesli dvacetikilový nástavek.

Mohli bychom ještě psát o slunci, vlhkosti nebo sousedovic bazénu přímo před česny, ale asi už tušíte, kam tím mířím.

4. Nekrmení oddělků

Přivezené oddělky byly krásné, plné plodu a zásob, ale nepřežily zimu. Proč? Důvodem může být to, že nevyrostly do patřičné síly. K tomu, aby si včely vybudovaly dostatečně velké plodiště, vychovaly dostatek zimních včel a měly přiměřeně zásob, je třeba, aby měly stálý přísun potravy. A ne všude je o prázdninách dostatek přírodního nektaru, spíše by se dalo říci, že se jedná o výjimku. A ne každý letní med se hodí na zimování. Navíc včelstvo je po transportu oslabené a musí si nejprve zmapovat nové stanoviště. Takže: krmit, krmit, krmit. Nebryndat, abyste nevyvolali loupež, z tohoto pohledu je lepší těsto než sirup.

5. Jediné včelstvo do začátku

Toto není zásadní chyba, ale může vést k velkému zklamání, pokud naše jediné včelstvo nepřežije zimu. Možná si začátečník myslí, že dvě včelstva znamená dvakrát více práce. Ve skutečnosti té práce o tolik více není, a kdo zvládne jedno včelstvo, zvládne i tři nebo pět. A má to své výhody: Včelstva se mohou podle potřeby posilovat plodovými plásty silného souseda a někdy je výhodné je po zimě spojit. Naučíme se rozeznávat rozdíly ve vlastnostech včelstev a získáme tím základy pro selekci a chov matek. Můžeme také testovat různé zootechnické postupy a porovnávat je mezi sebou.

6. Nevhodné nákupy vybavení

Častá chyba, která má svůj sociální rozměr, je pořízení starého včelařského vybavení. Úly, které by byly ozdobou sbírek „Jak se včelařilo za Marie Terezie“, si přivezeme proto, že nás starý včelař požádal, abychom pokračovali v jeho díle, nebo se k nám dostanou jako dědictví. Je to těžké odmítnout, ale je nanejvýš vhodné použít jen včely, ostatní spálit nebo odvézt do sběrného dvora (v závislosti na materiálu izolace). Nejpádnějším důvodem je hygiena chovu, ale také to, že je takovému začátečníkovi vnucen styl včelaření, který by si asi nezvolil.

Druhým extrémem je nákup toho nejdražšího, co je na trhu, podle pravidla „Čím dražší vybavení, tím spokojenější včely“. Takže: Není třeba si v prvním roce kupovat zvratný medomet a sofistikovaný vařák na vosk, případně kočovnou výbavu i s jeřábem. Také není třeba kupovat palivo do dýmáku a podobné „vychytávky“, protože procházka do lesa pro troud je zdravá a efektivní. Teprve po prvních sezónách se ukáže, jestli nám nový koníček vydrží a pak je možné koupit i dražší vybavení. A to s pocitem, že si na ně včely už trochu vydělaly.

7. Podcenění varroázy

Chybám a ztrátám kvůli řádění roztočů se pravděpodobně nevyhneme, ale největší chybou je myslet si, že se s parazity včely nějak popasují. To se vám může povést první rok, druhý rok – bude to štěstím začátečníka. Nebo spíše zásluhou rostoucího včelstva s mladou matkou, které svojí životní energií a dynamikou růstu dokáže kleštíky přetlačit. A po třetí zimě jste najednou bez včel. Ano, o zvládání varroázy bychom mohli napsat knihu, kdyby jich už ovšem nebyly tuny. Ale pravidlo číslo jedna je: Naučit se sledovat míru napadení každého včelstva a včas zasáhnout. Nemyslet si, že když jedno včelstvo varroázu zvládá, sousední na tom budou podobně. Nevčelařit podle „technologického postupu“, což mají v oblibě technicky zaměření včelaři. Včelnice není výrobní linka. Bojte se kleštíka, umí zahubit celou včelnici, a to překvapivě rychle.

8. Nezájem o matky

Pravdou je, že existují včelaři, kteří za svůj život neviděli matku. Můžeme doufat, že včely nejlépe vědí, kdy si matku vyměnit a jakou si zvolit novou. Ano, často tomu tak je. Jsou ale chvíle, kdy je třeba zasáhnout. Předně je třeba včas poznat bezmatečnost včelstva. Včelstvo, které ztratí matku a nepodaří se mu vychovat novou, je odsouzeno k zániku. Pokud narazíme při prohlídce na matečník, měli bychom se nejprve dvakrát zamyslet, než ho vylomíme. Jsou v plodišti vajíčka? Výborně, ale matka mohla zahynout před dvěma nebo třemi dny a včely si staví nouzové matečníky. Nebo může jít o vyrojené včelstvo. Pokud jim matečníky opakovaně vylámeme, mladé včely zestárnou a pak už nepomůže ani dodání matky zvenčí, protože ji nepřijmou. Zvláště, pokud jsou přítomny kladoucí dělnice – trubčice. Je třeba se naučit rozeznat rozdíly mezi způsobem kladení matky a trubčic.

Pokud je matka v pořádku a jde o rojové matečníky, není třeba se na ně hned vrhat s nožem v ruce. Každý by si měl aspoň jednou prožít rojení a obrovskou energii vyrojeného včelstva. S oddělkem to nelze srovnat. A rojové matečníky lze použít i do jiných včelstev. Varování, že včelstva z rojů nebo z rojových matečníků jsou více rojivá, není úplně správné, má to mnoho „pokud“.

A nakonec: Když matka přesluhuje čtvrtou sezónu, bývá s takovým včelstvem více starostí a méně užitku. A chov matek je něco, co by si měl každý včelař osvojit. Ušetří a užije si při tom více radosti než při medobraní.

9. Vytočení příliš medu ze včelstva

Nebuďme hamouni. Nevytáčejme med z oddělku hned první rok, nevytáčejme med příliš brzy, a hlavně nevytáčejme ho příliš mnoho. Pokud necháme včelstvu minimum medu, uvedeme ho do stresu, a zejména ho ohrozíme vyhladověním ve snůškových pauzách. Ty bývají na velké části území pravidelné, ale i týden špatného počasí může být osudným. Nechat včely zemřít hladem uprostřed léta je opravdu trapné.

Poslední vytáčení je jiný příběh. Med je nesporně pro včely lepší než cukr, takže je na našem rozhodnutí, kolik si ho odepřeme pro jejich dobro. Možná nám to vrátí příští rok díky kvalitnější výživě během zimy (mluvíme o květovém medu, medovicový působí při zimování problémy). Pokud se přeci jen rozhodneme vytočit vše, je nezbytně nutné okamžitě začít krmit, abychom nevyvolali slídivost a s ní spojené problémy, jako je přenos chorob. Na podletní slídivost pozor, je neuvěřitelné, jak rychle dokážou včely najít a vyloupit druhé včelstvo, případně cokoliv sladkého, co necháme venku.

10. Včelaření podle internetu

Typická situace: Člověk, často inženýr, poněkud otrávený svým městsko-kancelářským stylem života, se rozhodne, že začne včelařit. Je to v módě, je to trochu adrenalinové a je v tom více přírody než v bungee jumpingu. A k té se přeci máme vracet.

A tento nadšenec se vrhne na internet a hledá technologický postup, kde by se krok za krokem dověděl, co má dělat, aby získal „produkt“. A na co narazí? Na kvanta vzájemně si protiřečících zaručených postupů, na kupy nesmyslů, které ještě ale není schopen rozeznat, na kvanta možností, mezi kterými si není schopen vybrat. A do toho se vedou krvelačné diskuse zastánců různých metod. Co s tím?

Nabízím radu: Ničemu moc nevěřte. Paradoxně vám tuto radu nabízím zde na internetu, takže jí také moc nevěřte. Ale něco si vybrat chcete, že? Nedělejte to na internetu. Čtěte knihy, i zahraniční. Zkuste se vetřít k několika včelařům a navštivte pár přednášek nebo kurzů. Mluvte s živými lidmi. A mluvte se svými včelami, ony vás toho hodně nakonec naučí samy.

Co říci závěrem?

Dalo by se najít ještě více chyb. Chyb zootechnických (příliš prostoru, málo prostoru, usilovná snaha zachránit každé včelstvo…) i jiných (nedostatek nástavků v zásobě, nepořizování záznamů o stavu včelstev…). Nabízím přehled několika katastrofických chyb, kterých se vždy vyvarujte:

  • zapomenuté uzavřené česno po převozu včelstva
  • pokus značit čerstvě vyrojenou matku – uletí vám
  • zapomenutá mřížka v zimě – ošklivá chyba. Včelstvo „procedí“ matku, ta zůstane sama pod mřížkou mimo zimní chomáč a zmrzne
  • upuštění rámku při prohlídce, zejména pokud je s matkou. Případně zamáčknutí matky při manipulaci s rámky a nástavky

Pokud jste již sami stihli udělat chybu, která zde není zmíněna, můžete se pochlubit v diskusi. Přeji úspěšné včelaření s minimem chyb.

10 komentářů

  1. Honza Reagovat

    Rada 10 je nad zlato. Trochu hlava XXII v tomto článku. 😀

  2. PavelA Reagovat

    jednoduché,účelné..
    k bodu 6 bych doplnil-Nákup nejdražšího vybavení s pocitem,že ono udělá spoustu /většinu/práce za mne…

  3. VaT Reagovat

    „Z dlouhodobého hlediska časté zásahy včelstvo stresují a to se pak může hůře vyvíjet.“
    Ono s tím stresem to už dnes taky není tak jednoduché. Volně žijící zvířata mají tolik stresu, že by ho mohla prodávat. Je otázka nakolik se stres (jeho míra samozřejmě) projevuje na zvýšení životaschopnosti včelstva. Ovšem životaschopnost kolikrát samozřejmě nerovná se „zdárný vývoj“ v našem slova smyslu.
    Jinak co se týče bodu 10, tak to je bez diskusí. Kolik už jenom včelařských čekatelů strávilo bezesných nocí nad špekulacemi jestli studená/teplá a uteplené/neuteplené. A kolik včelařů začátečníků nespalo při přemýšlení jeslti rotovat/nerotovat a jestli přidat truhlík nahoru/dolu… Osobně jsem se v tomto smyslu zařídil tak, že kromě úvodníků Včelařství (které ovšem čtu z důvodů úlevy po sebemrskačském aktu) čtu už jenom sem tam odborné články zde na tomto zdařilém webu (medu kolem úst ve slunečném dopoledni nikdy dosti), nijak dál se nevzdělávám a včely ošetřuji zcela podle mých mnohdy vrtkavých nálad a náhlých popudů.

    • Jiří Matl Reagovat

      To jsi trefil, Václave, to jsou ty neustálé diskuse na téma včely to přežijí, včely vydrží všecko a pod. S tímto sloganem na rtech se dělají nejrůznější zvěrstva.
      Jedem můj vzácný učitel, letecký vývojář Ing. Karel Sejk, vždycky říkával: „nesmíš je ukoukat k smrti“. A jak říkají jiní: včely nečtou literauru o včelách a roztoč nečte literaturu o roztoči. Takže rovnováha mezi pozorováním ve stylu „starých mistrů“ a sledováním, na co nového se přišlo. Hledám ji. Taky se v poslední době začínám domnívat, že stres je jedním z klíčových témat … Proto jsem rád, že se o tom píše a diskutuje. Ještě si pamatuju, jak bylo těžké vydržet nelézt třeba každý 2. den do oddělku … 😀

      • VaT Reagovat

        S oddělky je to složitější, kdysi jsem do nich čučel každý den byv netrpěliv líhnutí matky až jsem pár matečníků rozmáčkl a zrovna u oddělku s matečníkem takový matečník nehraje zrovna vedlejší roli. Ale zrovna u produkčních včelstev si myslím že je lepší do nich lézt klidně každý den a prozkoumat co se děje, než se v duchu zenových mistrů opájet magickým pozorováním externích projevů obligátního společenstva a mít hned v květnu 7 porojů na plotě (teda ony tam budou stejně i při tom častém otvírání). Osobně jsem si to musel zažít a rozmáčknout matku matku při značení v prstech nebo při vyndavání plástů a shodit dílo z rámku na zem i se včelami atd. – koneckonců bez toho by ani nebyla u včel taková legrace.

  4. Andrzej Reagovat

    Zdravím, pokud to má být návod zacatecnikum, dovolím si nesouhlasit hlavně s tím prvním bodem… Začínající včelař si koupí několik oddelku, a pokud se má do nich podívat jednou za 14 dnů, tak se do nich podívá dle návodu 10x za rok a co se naučí?? V celém článku mi chybí za mě to hlavní, a to pokud včely otviram, musim vědět co chci dělat… Každému začínajícímu řeknu, ať si dejme tomu z těch, co má, jedny vybere a klidně do nich leze co 3 dny…, ne aby rozebral komplet cele plodové těleso, ale ať se podívá na poslední vloženy rámek (mezistěnu, prázdný, pokud má volnou stavbu), chování včel, třeba ještě 1 plodový… a pak to porovnává s těmi ostatními jednou za 14 dnů. Nevěřím tomu ze takovéto “nahlédnutí” způsobí to, ze budou nějak zaostávat za ostatními a pokud ano, není to tato příčina. Určitě se takto i naučí se včelami a rámky manipulovat a u ostatních nebude tak nervózní. U začínajících, kteří se mne mnohdy ptají na základní věci, mi nejvíc chybí to, ze si před tím, než se ke včelaření odhodlají, nepřečtou alespoň základní literaturu… třeba od Brennera – Zákonitosti ze života vcel. Zatím největší pravda, co jsem kdy slyšel o včelaření je od br. Adama: “Včelař s malým počtem včelstev dojde lehce k mylným závěrům, kterých se drží do konce svého včelařského života” … Neberte to jako kritiku, jen můj názor. Pěkný den, včelaření zvláště 😉 Bielesz Andrzej

    • Michal Kabát Reagovat

      Souhlasím s vámi. Vyvíjející se včelstvo je třeba sledovat častěji.
      S tou literaturou někdy vidím i opačný extrém, že někdo dva roky studuje, co se dá, ale včely se stále bojí pořídit. Někdo to okoukne a daří se mu. Je v tom zřejmě i nějaký talent, přirozený cit pro včely.

  5. paolinaq Reagovat

    Souhlasím do puntíku…. 🙂 Jen v závěru je : pokus značit čerstvě vyrojenou matku – uletí vám… mělo tam být spíše: pokus značit čerstvě vylíhnutou matku?

    • Michal Kabát Reagovat

      Toto je vlastní zkušenost. V odchyceném roji jsem zahlédl matku, tak jsem si řekl, že ji hned označím. A jak byla v laufu, odletěla rychleji, než jsem stihl cokoliv udělat. Čerstvě vylíhnutá přeci jen ještě není ve stavu, kdy by nějak hyperaktivně létala

  6. R. Polášek Reagovat

    Co se týká počtu včelstev pro začátečníka, na internetové diskuzi jsme svého času došli k počtu čtyři včelstva.
    Jedno včelstvo právě na zkoumání, zkoušení a časté prohlídky a ostatní včelstva rezerva pro to zkoušení, pro rozchov náhrady za uhynulá včelstva a jako včelstva, která nosí med. Protože to zkoumané nejspíš nepřinese nic, začátečník by si měl zasloužit pobídku k dalšímu včelaření a nakonec získat měřítko k tomu, aby do včel zasahoval optimálně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *