Co je to jeden rok, když chcete vidět dál?

Včelaři sobě – rok I.

Ohlédnutí

Milé kolegyně, milí kolegové, drazí přátelé i ctění odpůrci našeho portálu Včelaři sobě,

před rokem, začátkem dubna 2018, jsme nabídli do veřejného prostoru náš informační portál pro včelaře (vůbec 1. příspěvek s názvem Gender: Včely jsme publikovali 31. 3. 2018. A k 7. 4. 2019 jsme uveřejnili 149 příspěvků.).

Portál jsme charakterizovali jako informační a pojmenovali jsme jej Včelaři sobě, což mělo jasný důvod a dávnou inspiraci. Jako ono staré antické: ty mně, já tobě … Vzájemnost.

Na ni jsme cílili, v ni doufali, věděli jsme, že časem přijde. A naším programem nikdy nebyl spěch. Jsme parta kamarádů, kteří si v podstatě chtěli splnit svůj dávný sen, totiž nabídnout komunitě včelařů jistou formu včelařských novin. Protože jsme cítili, že tu v tom prostoru zeje prázdno i nostalgie po médiích, která byla, ale už nejsou. Brali jsme to (a stále bereme) jako veřejnou službu. S tím, že služba neznamená posluhování.

Tedy snaha o nezávislost na jednotlivých sdruženích, na dresech, v nichž na včelařské hřiště vybíhají reprezentanti různých uskupení. Partou kamarádů jsme stále, ale pracujeme na tom, aby naše práce měla nějaký oficiálnější tvar, pevnější formu, to nám ukázala roční zkušenost.

Pro mnohé návštěvníky portálu byl na počátku trochu problém v tom, že nás měli spojené s jedním v oboru působícím subjektem (PSNV-CZ). Nám nezbývalo, než vsadit na model: “podle skutků poznáte je” … A trpělivost.

Možnost zřídit včelařský portál jsme začali řešit někdy v únoru 2018. Varianty byly: v klidu promyslet a začít po sezoně téhož roku. Nebo to zkusit systémem “průzkum bojem”, tedy vydat se na milost i nemilost veřejnosti ještě před sezonou, která nabízela méně času, ale o  to více zajímavých témat. Otestovat a zkusit si to a podle výsledků testů se pak rozhodnout, co dál. Tato varianta se stala skutečností, takže portál spatřil světlo včelařského světa na začátku dubna 2018.  

Zvolili jsme model co nejvíce otevřený. Tedy články, pod nimiž se dá vést debata. A k tomu navíc jako další diskusní prostor facebookovou stránku. Moc děkujeme všem za diskusní příspěvky, jsou cenné pro nás i pro ostatní. Budeme moc rádi, budete-li své názory pod jednotlivými články přidávat i nadále.  

Rozhodli jsme se už na počátku, že se budeme věnovat co nejširšímu spektru aktuálních témat. Takže jasně: odborné články, reportáže a zprávy z akcí, rozhovory, praktické otázky včelaření, blog osobně barevný, zajímavá místa spojená se včelařením i včelařstvím, včelařská literatura, vzdělávání, mapování jednotlivých akcí pro včelaře či příznivce oboru.

Když jsme se na začátku tohoto roku v naší pravidelné anketě ptali, jaká témata byste nejraději na našem portále v letošním roce četli, dozvěděli jsme se, že byste preferovali spíše praktická témata. Mnohem menší zájem byl (překvapivě) o odborné články či třeba o reportáže a rozhovory. Zajímavé je, že s výsledky této ankety příliš nekorespondují data o nejčtenějších článcích (vizte níže).

Díky za Vaše názory a inspirace! Budeme se tím řídit, ale zároveň budeme publikovat i to, co považujeme my sami za důležité a co nás baví. Čtenáři a návštěvníci pak rozhodnou …

Když už jsme u toho, zkusme si připomenout 10 nejčtenějších článků za uplynulý rok:

Mapa cen medu, autoři: Š. Dlouhá a M. Kabát

Roztoč Varroa včelám krev nepije, autor: E. Tihelka

S MUDr. Jiřím Marxem o chovu matek, rozhovor (J. Matl)

Milan Havelka a přirozený chov matek v silných včelstvech, rozhovor (J. Matl)

Záhada odvíčkovaného plodu, autorka: Š. Dlouhá

Přehled registrovaných VLP pro včely, autor: Redakce

Thymol ve včelách, autoři: Š. Dlouhá, I. Kovařík, J. Kala

Úhyny s příběhy, autor: Redakce

Jak to dělají u sousedů III – O kyselině mravenčí, autor: J. Matl

Jak jsem potkal úhyny, autor: K. Jiruš

Na začátku jsme si, jak už napsáno, tak trochu chtěli splnit dávný sen. Návštěvnost jsme pravidelně sledovali a vyhodnocovali, abychom věděli, jak na tom jsme a co dál. Dopadlo to tak, že na onom zmíněném konci sezony bylo jasné, že nelze nepokračovat. Naopak! Navíc nás to začalo hodně bavit.

Všichni jsme za ten rok prošli moc zajímavou i klikatou cestu, na níž jsme se učili, jak se vlastně pohybovat v současném veřejném a včelařském prostoru. Bylo zjevné, že musíme hodně zapracovat na zlepšení naší presentace směrem k profesionalitě. Forma příspěvků, jejich presentace, grafická stránka a d. I s vědomím toho, že nás to bude stát víc času i energie. Zásadní volba …

Každý z členů týmu si v tomto rámci prožil svůj vlastní příběh. Rádi bychom Vás s těmito příběhy seznámili a zároveň tím blíže představili jednotlivé jeho členy podrobněji než v rubrice „Kontaktujte nás“ dole na webové stránce. Ladies first a pěkně podle abecedy.

 

Zdeňka (Cutáková) v režimu offline

V prvé řadě bych chtěla poděkovat mým kolegům-kamarádům, za skvělou a užitečnou práci, kterou odvedli a stále odvádějí – klobouk dolů, opravdu. Jste skvělí a bez Vás by portál nebyl tam, kde je. Musím přiznat, že já se poslední dobou tak trochu „vezu“, ale tým je natolik tolerantní, že mi to prominul a chápe teď mé priority. -:) Jsem ráda, že nás po loňské zimě neopustilo nadšení a vytvořili jsme pro včelaře tento nezávislý informační portál, na který jsem zatím slyšela jen samé kladné ohlasy. -:)

 

Štěpánka (Dlouhá) v poklusu

Pár let nazpátek běžel z kopce Špičák, na jehož stráních žije celá naše rozvětvená rodina, člověk ověšený takovými těmi esoterickými kyvadélky a cingrlátky. „Lidičky, to jsem ještě nezažil, to je něco!“, volal a utíral si přitom pot z čela. Z vrcholu našeho kopce prý tryská proud energie, která stéká po stráních a svou pozitivní silou nabíjí všechny, kdo tu žijí…

Tak tuhle historku vždycky vyprávím, když se mě lidé ptají, kde všechnu svoji sílu beru. Je sice pravda, že občas trpím záchvaty hyperaktivity, ale kdyby mi někdo řekl, že za rok napíšu zhruba třicet včelařských textů, nejspíš bych si klepala na čelo. Když se ale ohlédnu zpátky, tak nevidím dřinu a sebezapření. Vidím spoustu poznatků a zajímavostí, které bych se bez Včelařů sobě nikdy nedozvěděla, články, které bych si nepřečetla, fotografie, které bych nevyfotila a hlavně chvilky se skvělými lidmi, které bych jinak neměla možnost prožít. Na cestě přede mnou zase leží spousta báječných nápadů, které je ještě potřeba zrealizovat. A co je nejlepší: Včely jsou stále u toho!

 

Díky, že jsem u toho (Jolana Nováková)

Víte, jak se u angličtiny můžete v jazykovém kurzu zařadit do kategorie „věčný začátečník“? Tak něco podobného jsem já u včel. Stále mne holky něčím překvapují. A protože na svém malém vzorku nemohu dělat velké pokusy (špatný pokus = přijdu o včely), jsem moc vděčná, že mohu alespoň drápkem spolupracovat s tímhle prima projektem.

Na počátku jsem si myslela, že budu potřebnější, ale ukázalo se, že všichni, kdo vytvářejí tenhle web, jsou nesmírně stylisticky zdatní… Tak jsem platná jen někdy, když kolegové-odborníci zajdou do přílišných výšin odborné včelařské terminologie a já je žádám o překlad pro poučené laiky.

 

Tomáš Ivanský aneb jak italská kuchyně napomáhá psaní pro včelařský portál

Když se tak dívám zpět, tak moje “angažmá” v vcelarisobe.cz začalo někdy loňského jara v Sicilly café nad špagetami carbonara a červeným vínem Primitivo, kdy jsme se dohodli na Chacharistanském kalendáriu. V tu chvíli jsem to vnímal jako přirozenou cestu kontinuálně sledovat pro mě zajímavé poznatky ze včelařské praxe i apidologie a ve vhodnou chvíli je “přesochat” do publikovatelného článku. S damoklovým mečem určité pravidelnosti nad hlavou. Po necelém roce mohu říci, že se mi očekávání nejen naplnilo, ale že bylo i překročeno. K výše uvedenému navíc – dobrovolnická práce v týmu přátel na tématech, které mě zajímají. Občas i nějaké “podrbání za ušima” od spokojeného čtenáře. Takže se těším do dalšího roku práce na našem portále.

 

Michal (Kabát)

Náš webový portál je pro mě osvěžením a potřebnou změnou, abych myšlenkově neustrnul v jediné profesi. V práci pro portál vidím smysl. Máme přesná data o sledovanosti, a tedy víme, že naše dílka nemizí v černé díře. Víme, jaká témata čtenáře zajímají, a můžeme podle toho korigovat své záměry. Původní záměry nebyly zcela určité a popravdě jsem se docela bál, jestli všem zúčastněným vydrží nadšení. Vydrželo a navíc se přidali další. Nápadů je více, než stihneme realizovat. Čtenáři se tedy mají na co těšit. Baví nás, že Vás to baví.

 

Jiří Matl aneb jak mně Jiruš udičku hodil …

Jsem profesí klasický filolog, latinář, duší kdysi poutník i musikant. K tomu přibylo včelaření. Vydával jsem staré latinské i jiné texty. Většinou o musice. A překládal je. Měřil jsem českou a moravskou krajinu krokem “vojensky rázným”, řečeno slovy magické písně Carpe diem  pod heslem, že dobrá bota je lepší než pneumatika. A nechtěl stavět ani “na červenou” …

Ke včelaření jsem se dostal až v 54 letech v r. 2006, pozdě, jak jsem pochopil. Něco jsem kdysi napsal na jednu z tehdejších včelařských internetových diskusí. A kontaktoval mě jakýsi mně neznámý včelař jménem Jiruš, jehož byl tak nějak už tehdy plný Internet. A posléze mě zatáhl do aktivit, které mě na léta velmi oslovily. Spousta skvělých lidí, kupa zážitků a poznatků. A také proces hledání, (ne)nalézání, radosti, zklamání – prostě vývoj. Jeho momentální výsledek je má účast v této partě a na tomto portálu. Jupííí!

Ten Jiruš měl kdysi blog (či společnost s ručením (velmi) omezeným) zvaný Žihadlo. A furt prudil, jestli by se to nedalo nějak oživit … Nebyl čas. Ale loni pak ten čas shodou okolností nastal … Fascinovalo mě, jak rychle se utvořila parta spřízněných duší. A prakticky za 2 měsíce vše bylo v testovací verzi díky práci přátel “upečené”.

Osobně jsem si to ze začátku představoval jako Hurvínek válku, jak jsem později pochopil. Neměl jsem před tím nijak významné zkušenosti s tím, jak zvládat současnou mediální komunikaci a jak se pohybovat ve veřejném prostoru. Zejména včelařském, který je dost specifický. Z tohoto úhlu pohledu to pro mě byla hodně cenná škola …

Dalším mým problémem bylo a je, že jsem z jiného oboru, nemám přírodovědné vzdělání. Ale texty, slova, debaty a výměny názorů, to je moje … :-D. Proto se nehrnu do odborných témat. I tak často potřebuju pomoc, abych příliš nepábil. Jsem za ni moc rád. Mám přece kamarády! Díky za to, díky všem, kteří mě vedli klikatými cestičkami do pro mě nové krajiny. Největší odměnou je, když to, co odpracujete, někomu poslouží. A když Vám to ještě i napíše … Radost …  Bezva a jedeme dál zvědavi na co, co to přinese nám i Vám …

Ještě dovolte glosu k titulnímu obrázku. Kousek od Milevska máme maličkou chaloupku. Když jdu na autobus, pokaždé míjím kapličku postavenou na připomínku toho, jak se kraji vyhnul na konci 17. století mor. Mám-li čas, vyfotím a vzniká mini příběh. A ukrytá sémantika symbolů. Ty odkvetlé pampelišky na kopci nad Klučenícemi jsou vlastně krása i čas minulý. Modré nebe je naděje na dny, které přijdou. A kaplička je symbolem trvání … Ta to jistí …

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *