Biodiverzita a včely

Klesající biodiverzita může být jedním z faktorů negativně ovlivňujícím životaschopnost včel a dalších opylovatelů. Následující text, vzniklý jako odpovědi na otázky zvídavé novinářky a primárně určený laické veřejnosti, se pokouší nastínit některé principy a souvislosti týkající se včely medonosné.

Proč si omezováním plemenitby včely zavíráme vrátka? Kdy syté včely hladoví? Proč vlastně v Evropě ubývá včelstev? Co je nejlepším hmyzím hotelem? Proč lidé ochraňují zrovna včelu? A řada dalších zamyšlení…

Německá studie1 o vývoji početnosti hmyzu publikovaná v roce 2017 časopisem PLoS ONE přinesla zjištění, která málokoho nechala chladným. Za posledních dvacet sedm let podle ní na území SRN ubylo 76 % biomasy hmyzu. Nález je tím méně příznivý, že vzorky byly odebírány výhradně v chráněných územích. Ta přitom nejsou přímo zasažena průmyslem ani zemědělskou výrobou. Konkrétní důvod této alarmující skutečnosti zůstává nejasný.

Změny klimatu k vysvětlení takto masivních ztrát nestačí a často zmiňované pesticidy ve sledovaných územích prakticky používány nejsou. Autoři proto uvažují o kombinaci více faktorů. Hmyz může ohrožovat snížení pestrosti zdrojů potravy, úbytek symbiotických či jinak interagujících organismů, ztráta míst pro život či mizení lokalit vhodných pro rozmnožování a odchov mláďat. Všechny tyto faktory označujeme souhrnným termínem „biodiverzita“ nebo „bohatství života“.

Jak klesající biodiverzita ovlivňuje včelu medonosnou?

Dříve byla zemědělská krajina pro včelaře požehnáním, dnes je tomu spíše naopak. Zaměříme-li se na biodiverzitu, problémem jsou zejména monokultury. Velké, nečleněné lány nabízejí včelám drsnou dietu. Po krátkém období hojnosti přichází hlad, protože kvetoucí pole se rázem promění na pustinu. Může se tak snadno stát, že včelstva vyhladoví a zahynou po stočení prvního medu v létě, tedy v období největší síly včelstva. V takovém případě je především na včelaři, aby svá včelstva zabezpečil dostatkem potravy a nebyl příliš hamižný, když včelám odebírá med.

Co však včelař neovlivní (leda změnou stanoviště), je kvalita pastvy. Pokud pyl a nektar pochází z omezeného počtu zdrojů, je to podobné, jako byste jedli stále jenom chleba, nebo jenom řízky. Asi byste přežili, ale vašemu tělu by chyběly některé vitamíny a minerální látky. Výzkumy ukázaly, že včely držené na takové dietě jsou náchylnější k nemocem a dožívají se nižšího věku. Důležitým zdrojem je také pryskyřice topolovitých stromů, ze které včely vytvářejí propolis. Ten má silně antibakteriální a antivirotické účinky a do značné míry včelám nahrazuje imunitní systém. Pokud není dostupný, pro udržení dobrého zdravotního stavu včelstev je to opět problém.

Na druhou stranu je třeba poctivě říci, že i nadměrné rozšiřování chovu včel má negativní dopady na biodiverzitu. Z toho důvodu, že včela medonosná je potravním konkurentem řady dalších včel samotářek, čmeláků a dalších opylovatelů. Ti mají potom omezené zdroje potravy. Konkurovat si mohou i jednotlivá včelstva, pokud je krajina převčelená.

Je včela medonosná v ohrožení?

Ano i ne. Celosvětová populace včely medonosné ohrožena není. Díky péči člověka se včela rozšířila na všechny trvale osídlené kontinenty a daří se jí. Patří mezi nejdůležitější hospodářská zvířata. Statistiky ukazují, že od šedesátých let minulého století přibylo na světě asi 40 milionů včelstev na dnešních celkových 90 milionů (www.fao.org). Za rozvojem včelařství jsou zejména včelařské velmoci jako Čína, Argentina či Španělsko. Problémy má mírný pás severní polokoule. Odborníci tvrdí, že za snížením počtu včelstev v některých evropských zemích nestojí ani tak vymírání včel, jako spíš socioekonomické faktory, třeba úbytek zájemců o včelaření. To však není problém ČR, zdá se. Zde naopak včelařů i včelstev v posledních letech přibývá. Česká republika je jednou ze zemí s největším počtem včelstev na km2 i počtem včelařů na 1000 obyvatel.

Problém České republiky je jiný. Tím je špatný zdravotní stav včelstev, vedoucí na řadě míst k vysokým až plošným úhynům. K těm dochází na podzim nebo při zimování. Dlouhověké zimní včely mají ve zdravém včelstvu za úkol přečkat do jara a napřesrok zajistit rozvoj nové generace. Pokud jsou však poškozené, včelstvo jara nedožije nebo je natolik oslabené, že nepřinese žádný užitek.

Primárním důvodem zdravotních problémů je invazní parazit kleštík včelí (Varroa destructor), se kterým se včela medonosná setkala prvně před historicky krátkou dobou, nějakými padesáti lety (původní hostitel je včela východní Apis cerana). Nemá tedy vůči němu vyvinuté dostatečně účinné obranné mechanismy.

Sekundárním problémem jsou včelí virózy, které Varroa přenáší podobně jako klíště encefalitidu. Zdravotní stav včelstev zhoršuje mnoho dalších faktorů, jako je zmíněná malá pestrost zdrojů, zátěž polními pesticidy, ošetřování akaricidy (likvidace kleštíka), nedostatečná výživa, stres apod. To vše vytváří obraz, který máme nyní před sebou. Včelaři se s úhyny naučili žít a zimní ztráty zase přes sezonu doplní odchovem mladých včelstev. Říká se, že “kdo nemnoží, živoří”.

Co ale ubývá jsou různé včely divoké a další hmyz?

Samotářské včely jsou ztrátou diverzity ohroženy více než včela medonosná. Dost často jsou totiž potravně vázané jen na jeden druh rostlin. Navíc se potřebují někde ukrývat, pářit a odchovávat mladé. Duté stromy včelaři nahradili úly, ale jiní opylovatelé takový servis nemají. Ztráta diverzity není jen ztrátou druhů, ale též ztrátou míst vhodných pro život.

Abychom ze všeho nevinili jen zemědělce – dílem zkázy není pro hmyz jenom monokulturní lán, ale třeba také rotačními sekačkami a postřiky udržovaná zeleň na našich zahrádkách. Hmyzí hotel je sice hezký na oko, ale “zarostlý” a “zaneřáděný” kout zahrady svou užitečností nepředčí.

Proč se potom zrovna včely staly symbolem iniciativ za biodiverzitu například v Bavorsku nebo Braniborsku?

O tom se dá spíš jen spekulovat. Včela opylováním zajišťuje nemalou část produkce potravin. Pokud má problémy, možná se cítí být ohroženi i lidé. Navíc biologové, kteří se seriózně zabývají ochranou přírody, už dávno vědí, že zvířata a rostliny nejsou chráněny ani tak podle míry ohrožení, ale spíš podle toho, jaké vzbuzují sympatie u lidí. Včela medonosná je člověku velmi prospěšná, má nádherný plyšový kožíšek a včelí úl překrásně voní. I to nepříjemné bolavé žihadlo je vlastně zdravé…

Včela byla vždy lidmi považována za posvátnou. I dnes k ní máme veskrze positivní vztah. Je oblíbenou pohádkovou postavou i hrdinkou několika celovečerních filmů. Když včelstvo uhyne, zbyde hromádka mrtvých včel, prázdný úl a nešťastný včelař. Rozkvetlé stromy najednou nebzučí. Taková věc vyvolá emoce a pocit sounáležitosti. Co však můžeme říci třeba o takové pelonosce hluchavkové? Většina z nás nejspíš nic.

Pokud včelí symbolika zajistí zlepšení životních podmínek i ostatním hmyzím opylovatelům, pak na jejím použití není nic špatného. Určité odborné informace je třeba sdělovat tak, aby jim porozuměli všichni.

O co včelaři usilují ve snaze přispět k obnově biodiverzity české krajiny? 

Většina včelařů se primárně snaží svým včelstvům zajistit dostatek kvalitní pastvy, k čemuž lze přispět výsadbou nektarodárných a pylodárných rostlin. Na zahradách včelařů tak skoro vždycky kvete něco pro včely, co třeba v jiných konvenčně designovaných zahradách nenajdete. Pohled včelaře na to, co je a není plevel a co je a není užitečné, se od zažitých zvyklostí může lišit. Včelaři také ve svém okolí často vysazují vrby a lípy nebo mají sad. V tomto směru dokonce působí několik občanských iniciativ, např. projekt Vrbovna nebo ČSOP Slezské odrůdy, které byly založeny přímo včelaři. Další včelaři (ale nejen oni) se mohou připojit k již běžícím projektům, jako je Milion stromů, Zelené oázy (Nadace partnerství), Lopatka pro alej (Arnika) apod.

Obrací se včelaři se svými požadavky na politiky ČR a EU? Jakým způsobem a s jakou odezvou?

Souhrnně lze říci, že přístup politiků k problematice včelařství postrádá jakýkoliv systematický a strukturovaný přístup.  I toto je důvodem, proč se jak na politiky, tak na vládu obrací různá včelařská sdružení. Zdá se, že bez výsledku. To dobře dokládá dokument Český včelařský program, který je v gesci Ministerstva zemědělství. Jeho obsah je de-facto statistickou ročenkou kombinovanou s přehledem čerpání dotací. Ale klíčová témata:

  • udržitelnost chovu včel s dostatečnou genovou diverzitou,
  • řešení aktuálních problémů, jako jsou virózy, hromadné kolapsy včelstev,
  • vyhledávání odolných včelstev

zde nenajdete. Pokud jsou zde tato témata náznakem zmíněna, postrádají jakoukoliv systémovou nebo legislativní podporu. Neřeší se zde aktuální situace, kdy  čeští včelaři začínají prohrávat „chemickou válku“, kterou vedou s roztočem Varroa destructor. Není zde ani náznak pokusu o vyhledávání včelstev, geneticky odolných vůči aktuálním hrozbám podobně, jako se to děje v SRN, Dánsku, Rakousku, UK. Dnes máme rok 2019, ale tento program uvázl někdy v roce 1985.

Nutno přiznat, že v některých klíčových otázkách je rozpolcená i česká včelařská společnost.  Legislativní změny, které byly prosazeny v posledních letech, naopak vedou ke snižování genetické diverzity našich včel. Do plemenářského zákona 154/2000 Sb. bylo prosazeno že: „K plemenitbě včel mohou být využívána pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské.“ To znamená, že jiné rasy (včetně původní včely medonosné tmavé) jsou z plemenitby vyloučeny. V žádné z okolních zemí to takto přísně omezeno není a považujeme to za jedno z krátkozrakých rozhodnutí.

Na správu včelařských dotací (konkrétně jde o dotaci 1D) vládní exekutiva zcela rezignovala. Jejich administraci a kontrolu předala do správy zájmovému včelařskému spolku – ČSV z.s. Vzniká tak v právním státě paradoxní situace, kdy kontrolní a principiálně nezávislou funkci státu převzal zájmový spolek. Shrneme-li všechny tyto vnější projevy, lze říci, že včelařství leží mimo zorné pole námi volených zástupců i státní exekutivy.

Citovaná studie

1 Hallmann CA, Sorg M, Jongejans E, Siepel H, Hofland N, Schwan H, et al. (2017) More than 75 percent decline over 27 years in total flying insect biomass in protected areas. PLoS ONE 12(10): e0185809. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0185809w

1 komentář

  1. VaT Reagovat

    „Shrneme-li všechny tyto vnější projevy, lze říci, že včelařství leží mimo zorné pole námi volených zástupců i státní exekutivy.“
    Kéž by tomu tak bylo. Ono je tomu bohužel spíše naopak. Je celkem rozšířenou ale dosti klamnou představou, že legislativní rastrování přispívá k blahu dotčených činností/oborů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *