Za Jirkou Přesličkou … Kamarádi kamarádovi na (ne)rozloučenou

Ještě si přiťukneme

a vypijem to tiše.

Nikomu nepovíme,

co víno o nás zná.

A spadne hvězda.

Tenká jako plíšek.

A voda blízko mostů

bude stříbrná.

Jan Skácel, Přípitek

 

 

 

 

 

Jirko, Ty víš, že zůstaneš s námi a my s Tebou …

S Jirkou Přesličkou, přítelem, renesanční osobností, skvělým kolegou, včelařem, mužem z rodu hledačů a inspirátorů, si přiťukneme příště až tam “nahoře”. Do té doby nám bude moc chybět.

Potkali jsme se v listopadu roku 2010 na pověstné konferenci  Trendy a nové přístupy ve včelařství, kde John Kefuss magicky vymetal smetákem roztoče z našich petrifikovaných schémat.

To už jsem o něm věděl, ale vlastně jsme se neznali. Ale pak jsme se začali potkávat a já zjistil, s jak skvělým mužem mám tu čest.

Potkávali jsme se na výstavách, kde on se svým typickým suchým humorem předváděl své přečetné vychytávky a já se ochomýtal na stánku. 

Pozvali jsme jej na celovečerní přednášky na Pražská včelařská setkávání právě proto, aby představil tu spoustu svých nápadů a návrhů. Udělal tím radost všem, kteří tehdy přišli. Fakt nezapomenutelné večery …  

Vedli jsme mnohé hovory, které by rozhodně stály za opakování, jak napsal autor Rozmarného léta. To ale už zpakujeme až tam “nahoře” … Hovory  o chovu včel, selekci na rozličné vlastnosti, šlechtění, plemenech včel a jejich plusech i minusech. O včelích “blondýnách”,  “brunetkách” i “tmavovláskách” … O jeho zážitcích z včelaření v Jihoafrické republice, což bylo obzvlášť půvabné a zajímavé. A stejně tak i poučné …

Jednou přijel na Zemi živitelku jen tak se podívat, ale ne sám. Byl s ním Henk Kok, náš nizozemský kolega a přítel, jenž se velmi věnuje hledání včel odolných tlakům dnešní doby. Zašli jsme na klobásu a pivo a zakecali se … O čem, to je jasné … Pro mě osobně chvíle, na které nezapomenu … Stejně jako na chvíle, kdy jsme se potkávali za různých dalších příležitostí a skvěle se bavili. Třeba v italské Piacenze na výstavě Apimell v r. 2014. Nebo na setkáních Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum. 

Poetické bylo, jak se Jirka furt tak nějak loučil, že musí za jinou prací domů či kamsi, ale to loučení mělo tolik pokračování, že půlnoc často projela kolem nás nepozorována …  A my za to byli moc rádi.

Jirko, díky, že jsme spolu takové chvíle mohli prožít. Něco jsi začal, něco jsi zasel a my se pokusíme pokračovat a zalévat to …

Jiří Matl

 

Jirkovi Přesličkovi

Ahoj Jirko, už jsme skoro u Tebe, tak nás za pár minut čekej.“

Ahoj! Pojďte nejdřív na včelnici, já jsem tady. Chci vám ukázat Holdťák, krásně kvete.“

 

Akát Holdtův si Jiří Přeslička nesmírně oblíbil a vysadil (narouboval) jej po obvodu své včelnice. Vždy přemýšlel a choval se tak, aby dopřál svým včelám to nejlepší. Vlastně i v případě Holdťáků na včelnici šlo o další z jeho zlepšováků, kterými byl Jirka proslulý. Celá jeho včelařská praxe se nesla v duchu obrovského množství nápadů, invencí a vynálezů. Vždy šlo o precizní záležitosti, které dávaly smysl a usnadňovaly práci se včelami. Troufám si tvrdit, že kdekoli se Jirka objevil (na výstavách, přednáškách atp.), okamžitě byl obklopen zástupem včelařů, kteří Jirku zpovídali a zkoumali jeho výrobky. Stačí jen zmínit jeho pověstný zvedák úlů, který dnes mnoha včelařům usnadňuje jejich včelaření.

Jakýmsi kontrastem ke všem těmto technickým zařízením (a v podstatě velmi moderním vymoženostem) byl starý klobouček, který Jirka ke včelám občas nosil. Tvrdil, že kloboučku je hodně přes sto let a má ho ještě po svém dědovi. Pravda je, že v něm Jirka vypadal jak uhlíř z předminulého století, ale stejně tak je pravda, že ten klobouk mu neskutečně slušel. Pro mě osobně byl Jirka jedinečný v tom, jak dokázal propojit historii, tradici a modernu a spojit je v jednolitý naprosto geniálně fungující celek.

Jirka byl rovný a čestný chlap, kterého jsem si okamžitě oblíbil. Jeho životní energie, názory, postoje, jeho příjemný hlas, který jsem strašně rád poslouchal, z něj dělaly přirozenou autoritu. Ač sám byl skromný a nikam se netlačil, tak vždy tak nějak přirozeně vyčníval.

Návštěvy u Jirky se téměř vždy nesly ve velice pozitivním duchu, a pokud byly plánované, tak jsem se na ně vysloveně těšil několik dnů předem. Byly ale i návštěvy, které až tak pozitivní nebyly, a přesto ve mně zanechaly hluboký dojem. Jednou jsme s manželkou Jirku navštívili krátce poté, co měl náš společný kamarád dopravní nehodu na motorce. Pršelo, byla zima a my jsme pili čaj a jedli bábovku, kterou pro nás Jirka připravil. Vzpomínám si, že jsme zrovna řešili pastový med, když Jirka z ničeho nic povídá: „Já mu říkal, že se na té motorce jednou zabije. Je to vůl!“ Ten náš kamarád se sice nezabil, ale toho času ležel pomlácený v nemocnici a nebyl na tom vůbec dobře. Na Jirkovi bylo vidět, jak ho to vnitřně trápí.

A to byl další kontrast, který provázel jeho osobnost. O ostatní měl starost, ale on sám si nikdy nestěžoval. Aspoň o tom nevím. Ano, svěřil se s tím, jaký je jeho zdravotní stav, ale dokázal to udělat věcně, pozitivně a s úsměvem, protože věřil, že jde správnou cestou a vítězí. Jirka byl obrovský bojovník, možná spíše zarputilý a odhodlaný válečník. Až když zcela nedávno tomu našemu motorkáři řekl, ať už za ním nejezdí, bylo jasné, že tu svoji válku bohužel prohrál.

Petr Řehoř

 

Jirkovi

Jirka byl úžasnej chlap a jsem hrdej, že byl mým kamarádem a já jeho. Také jsem rád, že jako  první pěstoval můj nový trnovník, měl z něj ohromnou radost, jeho květů se už bohužel nedočkal. Jirka mi bude  moc chybět.

Jiří Junek

 

Milan Jirkovi

Vzpomínka na Jirku je pro mě krásná, byl pro mě úžasný včelařský da Vinci. Jeho zlepšováky a praktické pomůcky jsou fenomenální. Pokaždé si na Jirku vzpomenu při psaní poznámek na nerezovou destičku položenou na oulu. Kdykoliv byl ochotný poradit. Jirko, budeš mi scházet.☹️ Děkuji Ti za vše …

Milan Šimonovský

 

 

Jak vzniká památka

Jsem nesmírně rád, že několik generací školáků v Blatné Jirku poznalo, a myslím, že na jeho včelařské hovory a následné odcházení za dalšími povinnostmi, které se často protáhlo až do rána, nelze zapomenout. Když ti, kdo ho takto poznali, budou jeho přístup a optimismus šířit dál, pak je dobře a je to nejlepší památka na Jirku.

Ivan Černý

 

Sdílení

Často jezdím do Budějic a cestou zpět zvedám telefon a hlásím “jsem v Cehnicíh”, ozve se mi “jsem v Liběticích”, …

Často jsme se navštěvovali a řešili všechno možné, opakoval bych už výše řečené. Naším hlavním tématem byla varroóza, a to společně i s Henkem. Jirka měl v plánu vybudovat početnou včelnici tak, aby měl razantní převahu nad okolím, a šlechtit ji negativní selekcí. On, zkušený plemenář dobytka a včel, říkal, “i průměrná je dobrá, jen je třeba vědět, která”. Ten záměr mu překazil velký úhyn na podzim 2017 s podezřením na kontaminaci pylu zemědělskou agrochemií. Jakožto strakonický včelařský zdravoťák urputně vymáhal na státních orgánech provedení analýzy vzorků pylu, ale obě instituce, SVS i ÚKZÚZ, mu vždy odepsaly, že rozbory dělá ten druhý. Stížnost ministrovi zbývá na nás.

Až budou zas Cehnice, vzpomenu si na Tebe. Buď s Pánem Bohem.

Pavel Holub

 

Chlapík, co uměl rozdávat… aneb jak se v mém životě „mihl“ Jirka Přeslička

Jirku jsem potkal někdy okolo roku 2000. Bylo to ve Vráži na  včelařském dnu, který pořádal pan Havlín. Byl na jednom ze stanovišť a hned mi padl do oka. Zejména humornou hláškou o trubcích: „Když už si s nimi holky daly tu práci, tak ať si je užijou.“ Tehdy byla jiná doba …

Mezi námi vznikl nějaký kontakt. Dlouho jsem se ale neodvážil mu napsat, až když vyšel v MV jeho článek o jeho včelaření v Jižní Africe, jsem mu napsal. Jirka mne pozval do jeho včelařské kuchyně a byl vstřícný, otevřený. Na jeho strakonickém stanovišti jsme se propovídali až do pozdního odpoledne … A tak to začalo.

Běžel čas, šel život a  já zjišťoval, že je nejen skvělý včelař, ale byl akvarista, lezl po skalách, létal na větroni, byl držitelem rekordu v době letu bez přistání, věnoval se paraglidingu. Včely byly jeho velkou vášní.

Vypracoval metodu zmrazení plodu dusíkem na zkoušku čistícího pudu včel. Byl strůjcem plastkartonových boxů pro oddělky, které od něj brala i česká včelařská „esa“.

Nadchl se  pro včelu Buckfast. Byl velkým inovátorem a vynálezcem také držitelem několika patentů. Jeho věci byly vypracované do detailů. Ale hlavně se nebál je ukazovat a podělit se s ostatními.

Velmi si oblíbil Holdtův akát. Naučil se ho roubovat a měl radost, když se rouby přijaly. Jeho včelnice jím byla osázena v řadách „jako když střelí“. V této souvislosti často zmiňoval kolegu Jirku Junka. Vysazoval jedlé kaštany, slivoně. Začal roubovat ořechy. Byl průkopníkem metody dýchání úlového vzduchu u nás.

Jirka Přeslička byl ale hlavně skvělý chlap. Neváhal napnout síly, aby vás podpořil v sakra, sakra těžkých životních situacích, bez ohledu na sebe. Byl velký kliďas. Nikdy neskuhral na život. Když přišel, nebo Vy jste dorazili k němu, vždy jste našli na jeho tváři úsměv. Byl šiřitelem dobré nálady. A jeho slovo platilo.

Jednou mi vyprávěl příhodu, jak omylem projel novým zákazem vjezdu a za ním jel  v závěsu starý pán, který se jím nechal „zviklat“. Zastavila je policie a dala oběma pokutu. Pán povídá: „Já jel za pánem přede mnou.“ A Jirka  vytáhl peněženku a řekl: „Platím i za tohohle gentlemana.“ Tehdy jsme se moc nasmáli. Myslím, že i tohle vypovídá o tom, jaký byl.

Loňský rok byl dost času na Šumavě a s kamarádem pořádali výšlapy na šumavské kopce. Říkal tomu Šumavská osmitisícovka. To už …, ale nevzdával se.

Pekl skvělý domácí chleba, při tom vzpomínal na pana Havlína, který byl pekař. Byl neskutečný pracant. Po svých nočních směnách toho moc nenaspal a „valil to dál.“ Byl pro mne studnicí vědomostí ve všech směrech. Byl to čestný chlap, kamarád na 100 %.  Mohli jste se spolehnout. Nezklamal Vás.

Když jsme se viděli naposled a já odjížděl, dlouze na mne koukal a jeho úsměv byl takový jiný, vážnější. Já věděl, co mi říká.

Teď už mi nikdy nezvedne sluchátko. Neřekne svým  melodickým hlasem: „Ucho přiloženo. Čau, čau“.

Jirko, tak tedy sbohem …

Mirek Vondryska

(Autoři fotografií: P. Řehoř, J. Junek, J. Matl.)

3 komentáře

  1. Gusto Reagovat

    Odpočívaj v pokoji Jirko..povedané bolo asi všetko,len doplním,bol to on,kto prišiel s parafinovaním nadstavkov a s cejchováním..

  2. Zdeněk Klíma Reagovat

    Jirka bude moc chybět, včera se s ním ve Strakonicích přišlo rozloučit i spousta včelařských kamarádů, Petr Texl měl moc pěknou řeč, všem moc díky. Je moc smutné, když lidé jako Jirka odchází takto předčasně, ale zanechal toho po sobě díky jeho pracovitosti a fyštrónu i tak dost a dost. Myslím, že některé jeho příspěvky včelařské praxi budeme objevovat a vracet se k nim ještě po dlouhá léta. Je fajn, že jeho včelařský odkaz převzal jeho syn a bude pokračovat v tom, čemu táta zasvětil kus svého života.

  3. KaJi Reagovat

    K poslední fotce.
    Vzpomínám na tu krásnou hodinu kdy jsme si v Itálii místo běhání po památkách sedli s Jirkou na lavičku a povídali o včelách.
    Vzácná chvilka poté, co jsme se vlastně znali jen na dálku.
    Věřím že Jirka bude v našich vzpomínkách žít tak dlouho jako my.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *