Úlový stojan po stopadesátečtvrté

Včelařská sezóna kulminuje a leckde pomalu končí. Oddělky, které jsme si v průběhu sezony vychovali nám pěkně prosperují a je pomalu čas zvážit, na které stanoviště je finálně umístíme. V této souvislosti jistě zvažujete, jak řešit stojan na úly. Téma stojanu je ve včelařské komunitě vášnivě diskutováno roky a včelařská literatura srší tunami návodů. Berte prosím tento článek jako další pohled. Ve finále zde třeba naleznete něco, co uplatníte ve své včelařské praxi.

Deset požadavků, které mám na úlový stojan

  1. Kompatibilita s úlovým systémem Langstroth – včelařím primárně na Langstrothu
  2. Kapacita 5 včelstev – pět včelstev je moje základní jednotka se kterou zakládám, případně rozšiřuji stanoviště. Řada včelařů jistě namítne, že ideální počet je cca 4 včelstva s ohledem na zalétávání. Já jsem skončil na pěti, protože k násobkům pěti včelstev mám přizpůsobenu navazující logistiku:
    1. Do vlečky za čtyřkolku dávám bez rizika poškození 20 nástavků
    2. Před zimou krmím pomocí 10 l kbelíků se slámou – do vlečky 20 kbelíků
    3. Při doplnění krmiva 5×50 l kanystr s krmným roztokem atd.
  3. Snadná manipulace, kterou zvládne jedna osoba – řadu operací řeším samostatně, proto musím být stojan schopen sestavit/rozebrat/přemístit sám.
  4. Schopnost stojanu nivelovat větší terénní nerovnosti – nemám stanoviště jen v ideálně rovinatých lokalitách.
  5. Příčná stabilita stojanu v případě, kdy jsou na něm umístěny úly s větším počtem nástavků – přeci jen je třeba myslet na to, že to včelky v sezóně umí “rozjet”, pokud sedne snůška.
  6. Znesnadnění přístupu lezoucímu hmyzu – součásti stojanu by měla být past proti lezoucímu hmyzu (mravenci, škvoři), kteří v lese s oblibou vyžírají spad roztočů na kontrolních podložkách a zkreslují tak orientační odečty.
  7. Křovinořez “friendly” – souvisí s předchozím bodem. Jedno z řešení pasti, které jsem realizoval bylo sice funkční, ale po každém sekání trávy pod úly je nutno tyto pasti pracně čistit.
  8. Dostatečný prostor pro manipulaci s úlovým zvedákem – občas potřebuji s úly na stojanu manipulovat úlovým zvedákem a potřebuji prostor pro tento zvedák pod stojanem.
  9. Snadná výroba – nejsem profesí zámečník. Proto musí k výrobě vystačit pila na kovové profily, flexa  a CO2 nebo normální oblouková svářečka.
  10. Odolnost – stojany převážím různým terénem buď na korbě modifikované vyvážečky za čtyřkolku nebo na přívěsném vozíku. Musí to přežít bez zřejmé újmy.

Poučení z (krizového) vývoje

Poslední verzi úlových stojanů jsem vybavil zábranami proti mravencům. Ty fungovaly na principu kovové misky s olejem. Ta má ve svém středu silný trn, který spojuje misku se stříškou. Stříška brání tomu, aby do oleje pršelo, volně tam padalo jehličí a listí. Nohy stojanu jsou přivařeny k horní straně stříšky:

Pro jednoduchost výroby jsem tyto zábrany umístil úplně dolů. To byla bohužel chyba. Neosvědčilo se to. Při obsekávání okolí stojanu křovinořezem se zábrany velmi rychle naplní rozdrcenou travní hmotou. Ta spolu s olejem vytvoří materii, které moje babička říkala ekelhaft. Tu je třeba před doplněním oleje pracně čistit:

Původní uspořádání potom vypadalo takto:

Koncept

Proto přišel čas na novou verzi ve které jsem se snažil zachovat pozitiva z minulé verze stojanu a odstranit problém s čištěním zábran. Výsledkem je toto:

Jak vidíte, v nové verzi jsou zábrany umístěny nahoře mezi základní rám a konzolu. V detailu je zábrana tvořena dvěmi topenářskými dýnky, spojenými závitovou tyčí:

Do spodního dýnka se nalije olej. Horní dýnko potom slouží jako ochrana před dešťovou vodou, jehličím apod.

Potřebné nářadí a vybaveni

  • Pila na řezání profilů
  • Vhodný nástroj na dělení ploché oceli 100×5, případně využíjte služeb vybaveného zámečníka
  • Rozbrušovačka s vhodnou sadou brusných kotouču
  • Stolní svěrák
  • Invertor nebo svářečka CO2
  • Sada svěrek a vhodný stůl
  • Štětec
  • Vrtačka s vrtákem 13 mm
  • Důlčík
  • Rýsovací jehla/tužka

Soupis materiálu, potřebného na výrobu jednoho stojanu

Materiál Měrná jednotka Množství
Jekl 40x40x2 m 8
Jekl 40x40x3 m 3
Jekl 50x50x2 m 3,5
Plochá ocel 100×5 m 0,65
Dýnko topenářske průměr 100/101 ks. 12
Závitová tyč M16 m 1
Matice M12 ks. 12
Matice M16 ks. 12
Šroub M12x30 imbus ks. 12
Zátka do jeklu 40x40x2 ks. 6
Základní a vnější barva Dle typu nátěrové hmoty a počtu nátěrů

U jeklů prosím berte spotřebu jako velmi orientační a počítejte s prořezem.

Postup výroby stojanu

Pro snadnost výroby i jejího popisu si výrobu stojanu rozdělíme do třech skupin a povrchové úpravy:

  1. Základní rám
  2. Konzola (3 ks.)
  3. Noha (6 ks.)
  4. Povrchová úprava

Poznámka k rozměrům

Záměrně nepřikládám k návodu detailní výkresovou dokumentaci. Každý používáme jiný úlový systém, máme jiné požadavky na obsluhu včelstev i jinak dostupný materiál. Zde uvedené rozměry vyhovují systému Langstroth ve kterém včelařím.

Poznámka k povrchové úpravě

Následující text předpokládá jako povrchovou úpravu klasický nátěr, NIKOLIV ŽÁROVÉ ZINKOVÁNÍ. Pokud byste chtěli zinkovat, doporučuji do výrobních kroků mezi dělení materiálu a svařování zařadit výrobu otvorů v konstrukci pro potřeby zinkování. Detaily k tomuto tématu si vyžádejte u svého dodavatele zinkovacích služeb. Já jsem tuto sérii stojanů nezinkoval, protože moje zinkovna měla bohužel letní celozávodní dovolenou.

Základní rám

Jedná se o klasický uzavřený svařenec z jeklu 40x40x2 mm. Základní rozměr rámu volím 2950×495 mm. Do rámu jsou pro jeho zpevnění vsazeny tři příčky rozdělující rám na čtyři stejné části ve směru podélné osy:

Postup

  1. Nadělíme materiál na potřebné délky.
  2. Upravíme řezné plochy pro svařování.
  3. Vhodným způsobem zafixujeme jednotlivé komponenty.
  4. Svaříme celek – při svařování fixujte svěrkami jednotlivé díly a postupujte tak, abyste předešli zkroucení sestavy vlivem vnitřního pnutí materiálu.
  5. Zabrousíme svary do plochy svařence.

Konzola

Pro stojan potřebujeme vyrobit tři komplety konzol. Pro konzolu jsem zvolil jako základní konstrukční profil jekl 50x50x2 mm. Konzola je složena z těchto dílů:

Postup

  1. Uřízneme nosník – já volím velikost jeho delší strany 750 mm se zkosením řezu 30 stupňů. Délka může být i menší, ale je nutno kontrolovat, aby nohy při větším zasunutí nebránily umístění úlu na stojan.
  2. Následně uřízneme materiál pro držáky nohou s délkou cca 150 mm.
  3. Zabrousíme hrany a případné otřepy. Upravíme plochy pro sváření.
  4. Do připraveného držáku nohy vyvrtáme otvory průměr 13, abychom zajistili průchodnost zajišťovacích šroubů M12.
  5. Navaříme matice M12. Postupuji tak, že jeden šroub obětuji, našroubuji ho do matice, prostrčím vyvrtaným otvorem a matici po obvodu navařím k tělu držáku.
  6. Následně zafixuji celou sestavu – oba držáky a nosník – a zavařím:
  7. Připravíme sestavené těleso zábrany:
    1. Do středu den obou dýnek navaříme matici M16:
    2. Následně si ze závitové tyče M16 připravíme kousky dlouhé cca 75 mm. Velikost volte takovou, abyste do mezery vzniklé mezi dýnky prostrčili prst pro případné vyčištění zábrany a snadné dolévání oleje.
    3. Pomocí tohoto kusu, spojíme obě dýnka do jednoho celku.
    4. Pořádně utáhneme. Případně můžeme pojistit bodovým svarem proti pootočení.
    5. Přivaříme zábrany k nosníku konzoly:
  8. Finálně navaříme horní vrchlíky zábran ke spodní části základního rámu, čímž ukončíme výrobu základní části stojanu:

Noha

Jak plyne z obrázku je každá noha tvořena jeklem přivařeným k čtvercové základně:

Takto vzniklý díl bude zasunut do držáku nohy a zde fixován dvěma šrouby M12. Vzhledem k tomu, že se jedná o komponentu exponovanou jak vlastní hmotnosti nesených úlů, tak utažením fixačních šroubů, volil jsem jekl 40x40x3 mm. Orientační délka nohy je 500 mm. Při volbě délky nohy si zodpovězte tři otázky:

  1. Jak velkou terénní nerovnost na délce stojanu potřebuji nivelovat?
  2. Jaký chci volit kompromis mezi hrbením se nad oddělky v jednom, či dvou nástavcích versus pracná manipulace s šesti a více nástavky?
  3. Mám ambice pod stojan vjíždět se sekačkou, mobilním zvedákem?

Vlastní základna je vyrobená z ploché oceli 100x100x5 mm. Ale rozměry ani materiál nejsou kritické. Může být i materiál tl. 3 mm – zbytky slzičkového plechu apod.

Postup

  1. Nadělíme jekly na úseky o délce, kterou jsme si v souladu s předchozími otázkami zvolili. Úhel řezu mezi přední hranou jeklu je opět 30 stupňů.
  2. Připravíme základny pro jekly.
  3. Obrousíme hrany všem obrobkům.
  4. Sestavíme a zavaříme:

Povrchová úprava

Jak jsem říkal na počátku – po tuto sérii jsem rezignoval na zinkování, takže zbývá:

  1. Nátěr vhodnou základní barvou
  2. Finální povrchový nátěr
  3. Uzavření horního otvoru nohou zátkami. K tomuto účelu doporučuji standardní zátky například z prodejní sítě Hornbachu. Předem si jen ověřte, že jsou vhodné pro jekl tl. 3 mm.

Fixace nohou ke stojanu

Volbu šroubu M12 nechávám na Vás. Mně osobně se osvědčily imbusy s válcovou hlavou.

Závěrem

Tím máme stojan hotov. Zbývá ho převést na cílové místo, s pomocí vodováhy nivelovat a umístit na něj úly. Pokud se odhodláte k výrobě, přeji Vám hodně trpělivosti a radosti z toho, že jste si vytvořili něco, co plně vyhovuje Vašim požadavkům. Pokud při stěhování úlů na stojan zjistíte, že Vám dochází nástavky, mrkněte na náš lednový, podobný článek, zaměřený na jejich výrobu.

13 komentářů

  1. Miloslav Mužík Reagovat

    Dobrý den.
    Váš stojan se mi líbí. Návod je podrobný a jistě by se vše dalo podle něj realizovat. Mám však ten problém, že neumím svařovat. Docela rád bych takový rám od Vás koupil. Jaká by byla cena (pokud to je reálné)?

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Dobrý den,
      vzhledem k tomu, že jsem v oboru kovovýroby amatérem, naprosto si netroufám prodávat své výrobky. Ještě se mám v tomto oboru jako hobík co učit. Proto prosím vyhledejte kovo-profíka ve svém okolí, rád Vám poskytnu konzultace s detaily, pokud bude třeba.

      Mějte se pěkně.

  2. Radek Reagovat

    Moc pěkné, drze použiji Váš model stojanu, zábrana proti mravencům opravdu nemá chybu. Děkuji za zveřejnění.

  3. Pavel Holub Reagovat

    Z méhoprofesního pohledu přece jenom má svou slabinu, a to „zavětrování“ přes formistopy.
    Zepředu dozadu stabilita výborná, ze strany na stranu velmi, řádově menší. Moment formistopy neudrží.
    Doporučuji po jedné straně vysouvací nožky vůbec nedělat, je to zbytečné a na straně pevných nožek provést zarámování a zavětrování konstrukce proti podélné síle. Pak to bude ve všech směrech stabilní.

  4. Pavel Holub Reagovat

    Ještě k těm formistopům.
    Dal bych dolní dýnko o dimenzi menší, aby do něho nezatékala voda.

    • Tomáš Ivanský Reagovat

      Dobré připomínky. Díky za ně. Vezmu je v úvahu při výrobě další verze.

  5. Josef Šikula Reagovat

    Dobrý den,
    uplně bych nesouhlasil s panem Holubem , pan Ivanský má všechny nohy výsuvné z praktického
    hlediska, je to schopnost při dané délce kopírovat nerovnosti terénu. Pro ztužení spodní konstrukce bych navařil podelníky a vytvořil tak dva rámy propojené přes formistopy. Praktická připomínka volby menšího dolního dýnka z důvodu zatékání vody sebou může přinést problém při dolévání oleje“ za provozu „.
    Jinak se také připojuji s díkem panu Ivanskému, asi s moji modifikací nápad na stojan použiji, akorát nožky neudělám šikmo, mám včelky na docela rovném terénu a asi bych o ně zakopával. Přeji všem krásné dny.

  6. roslp Reagovat

    Tomáši skvělé! Ten nápad s umístěním formistopů je orginální.
    Stejně tak musím ocenit, že jste s nápadem šel na veřejnost. Sice si asi vyslechnete i něco co slyšet nechcete, ale určitě většině včelařů váš nápad pomůže.
    Osobně si dovolím citát a pak maximálně jeden dotaz.
    Exupery napsal: „Konstrukční dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“
    Máte nějakou osobní zkušenost proč tam musí být ten prostřední pár nohou?

    • Tomas Ivansky, Zoongo s. r. o. Reagovat

      Děkuji za komentáře.

      Ad formistopy pod stojanem – ono to není úplně můj výmysl, myslím že to takhle provozuje více lidí, akorát jsou šikovnější v tom že formistopy umí naohýbat se silného plechu atd. Já jsem musel z nouze sáhnout k těm dýnkům.

      U minulé verze jsem měl jednu prostřední nohu zavařenou na střední příčce stojanu (takže stojan měl pět teleskopických nohou). Pocitově mi přišlo, že u produkčních včelstev je to dost zatížene – zabořilo se to do měkkčí lesní půdy a stojan se mírně prohnul. Někdo by si toho nevšimnul, ale mi to vadilo.

      Mimochodem, tu připomínku Pavla Holuba o tom zavětrování ve směru podélné osy jsem si vzal k srdci. Až se k tomu dostanu, tak doplním obrázek do článku.

      Pěkný den.

      • Jiří Matl Reagovat

        Tomáši,
        v diskusích se objevil i názor, že horní víčko formistopu by mělo být větší než dolní kvůli zatékání vody. Jak to vidíš Ty se svou zkušeností. Já mám ty klasické z dílny K. Čermáka (se stříškou), nebo je schovám pod úl tak, že voda tam nemůže. A olej doplňuju vyplachovací stříkačkou (Janettkou).

        • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

          Ahoj,
          nabízí se to, ale já jsem narazil na problém dostupnosti vhodně velkých topenářských dýnek – do menších průměrů dýnek, které jsem měl k diskozici se mi špatně vařila matice M16 a větší dýnka naž průměr 101 jsem nesehnal. V tuto chvíli to nevidím jako klíčový problém.

  7. MILAN ŠIMONOVSKÝ Reagovat

    Ahoj, Tomáši
    stojan je krásný, ale já šel cestou co nejmenších nákladů a používám tvárnice ztraceného bednění pod každý oul.
    Mravence zatím neřeším, nemám žádné osobní zkušenosti s vyloženou destrukcí včelstva.
    Spíš fungují jako úklidová četa.
    O jedné zkušenosti mi vyprávěl kolega včelař, kdy po otevření oulu v jedné půlce byly včely a v druhé regulérní mraveniště s nanošeným pískem, samozřejmě včely to už nedávaly a pouze živořily.
    Přírodní diagnostika.

  8. Tomas Ivansky Reagovat

    Ahoj Milane,
    ztracené bednění mám na jednom stanovišti ještě taky. I to je cesta. Každý to dělá tak jak mu to vyhovuje.

    Ty formistopy tam mám proto aby mi mravenci nežrali roztoče a nezkreslovali orientační sledování spadu. Mimochodem jsem si všimnul, že roztoče po aplikaci glycerol/KŠ mravenci žerou.

    Paradoxně brouci po aplikaci KM jim moc nechutnají. Nejraději mají ty přirozeně spadlé. Ale ber toto tvrzení s rezervou, nemám to podloženo žádnými daty.

    Měj se fajně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *