Kvalita včelích matek a souvislost s aktuálním stavem včelstev

V časopisu Moderní včelař č. 10/2019 vyšel článek Jaroslava Petra s názvem „Kvalita budoucí matky je dána už ve vajíčku“, který informuje o výzkumu na téma tzv. maternálního efektu (tedy schopnosti matky ovlivnit kvalitu vajíček).

V tomto článku se mj. uvádí, že, cituji: „… vajíčka kladená do matečníků jsou průkazně těžší…“. Dále se zde uvádí, že je prokazatelný rozdíl mezi genovou výbavou vajíčka nakladeného do matečníku a do dělničí buňky – „… matky z vajíček nakladených do malých buněk se aktivitou některých genů více podobají dělnicím.“ Jednoznačným závěrem tedy je – cituji: „… matka mění kvalitu oplozeného vajíčka v případě, že ho klade do matečníku.“

Výše uvedené závěry mají tedy dle zdravého selského rozumu několik zásadních dopadů do dnešního způsobu chovu včel a zejména včelích matek.

Hlavní metody chovu

Včelí matky si chová buď včelař sám – pro vlastní potřebu, nebo je většinou zakoupí, a to od chovatelů včelích matek.

Způsobů, jak vychovat včelí matku, je několik, nicméně nejčastěji praktikovaný způsob (a to zejména u velkoproducentů matek) je přelarvování. Přenesou se dělničí vajíčka do připravených matečníkových misek a ty se pak jako chovná série dají do včelstva bez matky. Včely z těchto vajíček vychovají včelí matky (krmením výhradně mateří kašičkou). Matečníky se po zavíčkování odeberou a jednotlivě přenesou do chovných úlků. Zde se matka vylíhne a v lepším případě se nechá přirozeně spářit. Případně – z mého pohledu v horším případě – se oplodní uměle (inseminuje).

Problémy

V souvislosti s výše uvedeným výzkumem, se tedy většina včelích matek na našem trhu generuje z dělničích vajíček, a jsou tedy podle mého názoru geneticky oslabené již od počátku, neboť nejsou narozeny z mateřích vajíček. K dalšímu oslabení genetiky a kvality budoucího včelstva podle mne dochází i inseminací, neboť dochází k umělému oplodnění matky (která by třeba ani na oplozovací shromaždiště nedoletěla) s trubcem, který by ji třeba ani nedostihl a nespářil se s ní. O kvalitě matky a trubce (resp. jeho spermatu) zde rozhoduje včelař, nikoli přírodní výběr. Dochází zde pak ke spojení něčeho, co by příroda třeba nedopustila. Navíc snahou o „čistou rasu“ včely kraňské (jiná se u nás oficiálně rozmnožovat nesmí) dochází spíše k efektu „přešlechtění“ a dalšímu snižování genetické rozmanitosti.

Nerojivost?

Navíc jsou matky šlechtěny (mimo jiné) na nerojivost (tedy aby se chovaly proti své přirozenosti). Přirozeným způsobem rozmnožování včelstev je však rojení. Stará matka se skupinou včel z úlů odletí. Předtím však dělnice vystaví matečníkové misky, které matka zaklade (mateřským! vajíčkem) a včely vychovají nové matky. Některé z nich se mohou opět vyrojit (tzv. poroje), ve včelstvu však obvykle zůstane nová matka, která se odletí spářit a pak převezme vládu v úlu (ostatní matečníky zlikviduje). Dříve byly roje považovány za požehnání (v košnicích se jinak nevčelařilo), nyní jsou roje považovány za chybu matky (šlechtí se na nerojivost), případně jsou považovány za neschopnost včelaře učinit včasná protirojová opatření. Navíc je vžitá domněnka, že se roje (zejména tzv. neznámého původu) musí likvidovat, neboť mohou být zdrojem nákazy. Vlastní roj si můžete odchytit. Dle mého názoru bych se nemocí v roji nebál, spíše bych se bál toho, co včely opustily – tedy starého díla a případně nemocí v plodu.

Tzv. divoká včelstva se také mají likvidovat, čímž se podle mého názoru opět snižuje schopnost včelstev přežít. Včely tu byly před člověkem, a jsem hluboce přesvědčen, že tu budou i bez člověka. Nicméně panuje přesvědčení, že bez včelaře včely dnes již nejsou schopny přežít. Což asi při stávajícím stavu včelaření (způsob chovu matek a jejich šlechtění, přístup k tzv. „léčení“ včelstev, chemie v zemědělství, monokultury a díky tomu nedostatek pestré a celoroční pastvy pro včely apod.) brzy může být pravda. Způsobem „léčení“, tedy aplikací pesticidů do včelstev zvyšujeme odolnost hlavního parazita včel – kleštíka. Kleštík napadá včely, rozkládá a vysává jim tukové zásoby, tím snižuje jejich odolnost a životaschopnost a navíc přenáší mnoho virů (a bohužel jeho virulentnost roste) a bakterií. Máme zde tedy čím dál, tím více odolného a virulentního parazita, a na druhé straně oslabená včelstva, ať již vnějšími faktory, tak nyní nově zjištěnými vnitřními faktory (způsob rozmnožování matek zejména z dělničích buněk).

Jak tedy dál?

Proto je dle mého nutno změnit zažité včelařské postupy (každý může sám).

  1. Nebát se rojení, roj si odchytit a dát do nového či vydezinfikovaného úlu bez mezistěn – roj si sám nové (a tím čisté) dílo postaví.
  2. Snažit se včelstva udržovat na novém díle, případně si zajistit vlastní koloběh vosku (mezistěn). Ideálně však bez mezistěn a na volnou stavbu.
  3. Pokud budete včelstva množit pomocí oddělků, tak využít rojové matečníky (přendat plást s matečníky), případně je možné udělat oddělek s matkou, a v původním úlu matečníky ponechat. Nemnožit tedy matkami z dělničích vajíček (přelarvováním), ale z vajíček mateřských – z matečníků.
  4. Omezit chemii na zahradě i ve včelstvech na nezbytně nutnou míru.
  5. Používat zootechnické postupy (plodová přestávka apod.)
  6. Ponechat toho co nejvíce na přírodě a na včelách. Ony to opravdu umějí lépe než my.

To, co je potřeba na úrovni celospolečenské (to už je běh na dlouhou trať):

  1. Změnit metodiku léčení včelstev.
  2. Změnit metodiku dotací na včelaření ve prospěch včelařů a nikoli výrobců chemikálií (nebo dotace úplně zrušit).
  3. Změnit metodiku chovu matek a rozmnožování včelstev.
  4. Změnit způsob hospodaření na zemědělské půdě (snížení množství agrochemikálií, zmenšení ploch zemědělských plodin = zvýšení pestrosti, nesázet monokultury, vysazovat pásy medonosných květin, vysazovat remízky, aleje apod.).
  5. Zrušit přimíchávání rostlinných olejů do motorových paliv (řepka) a pěstování biopaliv (kukuřice), neboť zde jsou ve velké míře nadměrně používány pesticidy.

Zdroj: Moderní včelař č. 10/2019 strana 34 a 35: Jaroslav Petr, „Kvalita budoucí matky je dána už ve vajíčku.“

Obrázek: Bienenkoenigin_43a.jpgWaugsberg (wikimedia.org)

30 komentářů

  1. karel Reagovat

    výchova matek z vajíček vyhovuje matka neví jestli zaklade dělničí dílo nebo jí včely donutí matečníka asi není chovatel a nerozumí tomu takových umělcu už bylo ve včelařství více až bude mít 300 včelstev tak pochopí co říká

    • Pavel Krob Reagovat

      Matka dle velikosti buňky pozná kam klade. Jak jinak by poznala kam naklást neoplozené – trubčí vajíčko, než do větší – trubčí buňky? V citovaném článku v Moderním včelaři je jednoznačně konstatováno, že na velikost buňky matka reaguje a buňku si „změří“ předníma nohama. Je jasné, že metodika chovu u drobného včelaře a velkovčelaře bude rozdílná. Jen mi šlo o to, upozornit, zda stávajícím způsobem chovu nesnižujeme vitalitu včelstev sníženou kvalitou matek. Komu se nestalo, že do včelstva vložil šlechtěnou matku (označenou) a po nějaké době v úlu nalezl matku neoznačenou? Včely si ji vyměnily. Proč?

  2. Výzkum včely medonosné Reagovat

    Protože , včely poznají zdravotní stav matky. Za moji praxe jsem už mnohokrát viděl, jak vcely vajíčko přenesou a z něho pak byla matka s tiché výměny. DNA je zapsána v tom daném kusů po stovkách generaci. Degradace DNA se nestane jedním prelarvenim. Rojení se dělí na ty co to přiznají a pak nabitý co to zatloukaji ,těch je víc, protože si myslí, že v okolí včelařů stoupnou na žebříčku hodnot

    • Pavel Krob Reagovat

      To jsem nevěděl, že včely jsou schopné přenést vajíčko. To je zajímavá informace! I kdyby byla matka z vajíčka zakladeného do matečníku jen větší a plodnější už to je plus. I kdybychom neřešili DNA, byť z toho publikovaného výzkumu tu možnost genetické změny zmiňují. Pokud jde o ty roje, já se za ně nestydím 🙂

  3. Jiří Matl Reagovat

    Nejsem „zkušený včelař“. Včelařím metodami, které by oficiální metodika jednoznačně odsoudila. Nepříliš úspěšně, přiznávám. Přesto soudím, že se mohu do diskuse zapojit.
    Takže k tématu: jako hodně zajímavé téma k diskusi vidím téma přirozeného páření a přelarvování. Proč? Protože třeba řada odborníků věnujících se šlechtění na např. hygienické chování či varroatoleranci soudí, že pokud se v naší situaci převčelené a převčelařené země chce šlechtit na určité vlastnosti, jako je např. varroatolerance či odolnost vůči inf. tlakům, je třeba inseminovat, a to materiál chovaný na izolovaných testačních stanicích, protože za současné situace to jinak nemá smysl …
    Sám ve svém miniprovozu využívám starou metodu štěpu materiálu těch včelstev, který vidím jako nadějná, ale za dané situace při přirozeném páření nově vylíhlých matek nemohu ovlivnit genetiku tak, jak bych chtěl.
    Je to obecnější problém v naší velmi specifické situaci, kde se střetávají vcelku logické a přírodou podložené principy na naší podivnou realitou, jež je s nimi v rozporu zcela zjevném …

    • Pavel Krob Reagovat

      V případě specifického šlechtění a testování tu inseminaci chápu, ale asi by to opravdu mělo smysl na nějak ohraničeném území (ostrov, údolí v horách), kde by nehrozilo nechtěné křížení. V naší (převčelené) republice se toho dá těžko dosáhnout. Štěp máte na mysli vyříznutý matečník zasazený do rámku?

  4. jirka.marx Reagovat

    To co popisujete je fyzická kvalita matky, taková bude více klást, bude mít asi i silnější feromon, ale geneticky bude stejná jako ty larvené. Larvení genetiku nemění. Jinak matky z rojových matečníků mám až letos. Ale ve většině včelstev mám matky z tiché výměny. Nebo z vajíčka. Takže jestli je genetika kterou máte, citlivá na virozy, bude prostě citlivá dál.

    • Pavel Krob Reagovat

      Na té možnosti připustit genetickou změnu u matky v matečníku a přelarvené se asi neshodneme (což je v pořádku). Matka z tiché výměny je podle mého názoru nejkvalitnější, domnívám se, že stejně kvalitní je i matka z rojového matečníku. Snažím se genetiku svých včelstev mít co nejširší (matku si zakoupím). Nicméně se mi letos několikrát stalo, že jsem do oddělku vložil novou matku (označenou), která se pěkně rozkladla, vše se zdálo v pořádku. Po několika týdnech jsem však našel v úlu matku novou – neoznačenou. Včely ji prostě vyměnily.

      • VaT Reagovat

        Možná by to šlo ověřit pokusem. Vezmete pecen chleba a nožem z něho nakrájíte šestadvacet krajíců a jednu housku. Když se Vám to povede, potom je možné že se povede matce změnit genetická informace vajíčka na přání.

    • Víťa Vydra Reagovat

      To, že matka může ovlivnit genetiku vajíček je zajímavá myšlenka a vůbec bych ji nevylučoval. Vůbec to ale neznamená, že genetika vajíček kladených do mateřích misek je lepší – jen se ta genetika umí prosadit, toť vše. Je naivní si myslet, že příroda je chytřejší než my. Je úplně stejně hloupá :).

  5. Tomáš Ivanský Reagovat

    Mám malounko dojem, že se ve zde publikovaném článku přikládá příčinám (které mohou být epigenetického původu) interpretace ve smyslu, kdy matka cíleně mění genetickou informaci ve vajíčku.
    Ale pozor v původním článku se hovoří pouze o zvýšené aktivitě genů. Což si myslím je z pohledu molekulární genetiky něco malounko jiného. K té zvýšené aktivitě genů mohlo dojít odlišnou stravou larvy v matečníku etc. To že matka cíleně klade do matečníku větší vajíčko – OK, ale toto nesouvisí si myslím s genetikou.

    • Pavel Krob Reagovat

      Nejsem odborník, ale proč si nepřipustit kacířskou myšlenku, že matka ví co dělá. Když klade trubčí vajíčko do větší buňky, tak ho neoplodní, když klade do menší buňky dělničí, tak ho oplodní. No a když zaklade matečník, tak to vajíčko prostě nějak jinak “vymazlí”.

  6. Jan Urbánek Reagovat

    nejsem odborník ani na genetiku včel ani na chov matek, ale za tu relativně krátkou dobu co se včelařením zabývám (cca 5 let) mám pocit, že včely v současné době u nás chované kromě již citovaných „problémů“ s rojivostí nebo kleštíkem mají jednu důležitou vlastnost, která jim výrazně škodí – a to že jsou „hodné“. Tím nemyslím, že neútočí na lidi a zvířata kolem nich, ale že se nedostatečně brání rabování vlastních zásob ať již vosami nebo sousedními včelami, ale také včelami
    „zdivočelými“ z rojů, které se někde usadily. Postupně zdecimované včelstvo loupeží zeslábne a nepřežije.

    • Pavel Krob Reagovat

      Máte pravdu, jedním z hlavních chovatelských cílů dle šlechtitelského programu je mírnost. Je jasné, že nikdo nechce pracovat ve včelách v neprůstřelné vestě, ale včely by se měly umět bránit útokům jiných včelstev, sršňům a zejména vosám (jsou hlášeny případy likvidace včelstev vosami). Ovšem je otázka, zda je za tím vlastnost včelstev, a nebo důsledek oslabení včelstev nemocemi, a vosy jen dokončí dílo zkázy, které započala virová nákaza. Bohužel se včelstva vyšetřují na přítomnost kleštíka z lednové měli, ale nikoli na viry.

  7. Pavel Holub Reagovat

    Vlivem polyandrie matka disponuje omezenou paletou genů, geneticky různorodým spermatem. Kdo ví, možná je schopna rozlišovat genetiku oplodněného vajíčka. Už jenom to, že pozná oplodněné a neoplodněné vajíčko, tak možná je schopna vnímat, které vajíčko je oplodněno kterým trubcem, „každé smrdí po tátovi jinak“. Veliká spekulace, že?

    • VaT Reagovat

      Možná pozná že smrdí jinak, ale na 100% nepozná které je lepší. To by byla včela chytřejší než příroda a to není nikdo. Mimochodem brilantně shrnul tuhle problematiku Vonegut ve Snídani šampiónů v jedné fiktivní povídce od Kilgora Throuta (ta s tím Einsteinem v nebi).

  8. Hanka Kobylka Reagovat

    Jsem začátečník, zkušenosti nula nula nic. Zastávám názor, že čím méně do toho přírodě fušujeme, tím zdárnější je výsledek.

    • VaT Reagovat

      Pokud by se člověk spokojil s čirou radostí, že včely si někde v lese vesele poletují, tak by to byla pravda zcela. Pokud ovšem člověk včely chová k svému vlastnímu užitku, musí tomu štěstíčku jít trochu naproti. Otázkou je potom míra toho fušování.

    • Pavel Holub Reagovat

      Pak ale je to o tom rozpočítávání „En ten týky…. „, které příroda provádí, se vyřazení z kola ven podřídit a další oddělky od producenta masa nekoupit a do smrti nevčelařit. Příroda škrtla, tak to respektuj!

      • VaT Reagovat

        Zcela souhlasím. To fušování by podle mě mělo vypadat právě tak že namísto, aby příroda počítala do dvou, jak by to přirozeně udělala v případě běžného standardu jednoho vyrojení včelstva do roka, tak aby počítala do více – tím že jí z nějaké nadějné větve připravíme těch možností víc, aby mohla počítat třeba do deseti. Příroda pak dá jasnou zpětnou vazbu. Samozřejmě se ale může ukázat že ta naše „nadějná“ větev je úplně k ničemu.

  9. Pavel Holub Reagovat

    Ještě k jádru věci. Kvalita matek nezaručuje kvalitu její populace, k tomu potřebuji též kvalitní trubce. Včelaření na mezistěnách a likvidace případného trubčího plodu i díla k přírodnímu výběru kvality nepřispívá. Je docela možné, že i bezmatečná včelstva do přírodního výběru přispívala trubci od trubčic. Totiž i výběr budoucí trubčice jistě podle nějakých kritérií probíhá.

  10. Jarda Labaj Reagovat

    I presto, ze jsou jak delnici larvy, tak i napr. larva matky z tiche vymeny po prvnich 48 hodin krmeny stejnou materi kasickou, tak nalezame rozdily zejmena u matek z rojovych matecniku, ktere pri porovnani s matkami z TV nebo larvenymi matkami jsou plodnejsi a nositelkami silnejsiho feromonu. Jiz v davne minulosti Svycari zjistili, ze pokud je matka omezena v kladeni, pak takto nasledne nakladena vajicka skryvaji v sobe vice potravy a jsou tedy tezsi. Posleze provedenymi pokusy bylo zjisteno, ze tyto matky oplyvaji daleko vetsim poctem vajecnikovych rourek a jsou tedy plodnejsi. Z uvedeneho vyplyva, ze pokud je nasim cilem chov plodnych matek, tak je zbytecne si myslet, ze larvit tzv z vajicka je efektivnejsi cesta oproti klasickemu prelarvovani jednodenni larvy. Uspech nastane v dobre zasobenem vcelstvu s vyraznym omezenim matky v kladeni. Matka nasledne klade omezeny pocet vajicek, ovsem tzv vysoce zivenych….a to je cele to kouzlo. Nakonec pan Milan Havelka o tom prednasi uz nekolik let…

    • Milan Majer Reagovat

      Nejsem nějaký extra odborník, ale pokud potřebujeme omezit matku v kladení, nepostačí využití sady Nikot? Matku tím omezíme a pokud a o tom pochybuji matka vybírá vajíčko speciálně pro matečník, tak tady tu možnost podle velikosti matečníku má. Podle mého názoru matka vůbec nerozlišuje jaké vajíčko klade. Prostě naklade vajíčko a přidá spermie, pokud se má vylíhnout trubec tak dělnice ty spermie odstraní a u matky je to prostě otázka výživy.

  11. František Reagovat

    U ekosystémů využívaných člověkem pro docílení předem stanovených výstupů jsou měřítkem ekologické stability vstupy dodatkové energie, kterou musí člověk pro docílení a udržení požadovaných výstupů vkládat navíc k energii slunečního záření a atmosférických srážek. Tento objem lidské práce nezbytné pro regulaci a údržbu ekosystému v žádoucím stavu (práce vkládané bezprostředně i ve formě nejrůznějších výrobků- mechanizačních prostředků a jejich pohonných látek, hnojiv, pesticidů) je v obráceném poměru k ekologické stabilitě a představuje její universální kritérium:
    Ekologická stabilita ekosystému je převrácenou hodnotou k vkladům lidské práce nezbytným na jeho udržení a regulaci.
    Igor Míchal, Ekologická stabilita, 1994, str. 190.
    „Náš další osud je určován stavem přírody více než vládou a úřadem“ Ludvík Vaculík, 1990

  12. Jiří Šturma Reagovat

    Možná by stálo za úvahu přečíst si i názor

    http://www.suplik.cz/Books/BookDetail?bookId=164&titul=P%C5%99irozen%C3%BD-%C5%BEivot-v%C4%8Delstev-versus-%C4%8Dlov%C4%9Bk—2.vyd%C3%A1n%C3%AD

    Lépe však celou knížku, což jsem v minulosti udělal. Nemám tudíž zde v komentářích prezentovaný názor, že rojení je projev rozmnožovacího pudu. Možná je to jinak a rozmnožovacím pudem je jen tichá výměna a rojení je jen důsledkem kvality prostředí (velikost dutiny, zdroje potravy, genetika včelstva atd.) Je nutné i přehodnotit stanovení toho, co je „rozmnožovací pud“ ve vztahu k superorganismu, kterým včelstvo bezesporu je.

    • Jiří Matl Reagovat

      Myslím, že je to vše nějak spojené dohromady a tvoří to celek, který se snažíme pochopit. A dost se s tím pereme.
      Rojení je prostě zvláštní proces, mimo jiné i očistný …
      Nymsova knížka je skvělá …

  13. Ivana Bauer Reagovat

    Ráda bych také přidala trochu svého neodborného, selského rozumu….
    1. Ups…zamáčkla jsem matku…co udělá včelstvo? Narazí matečníky z vajíček dělnic.
    2. Nechám včelstva dělat si co chtí …rojit…aneb – medu mám dost z loňska. V určitém období, nebylo možno se vyrojit, matek je v úle více, dojde k boji….vyhraje jedna zraněná matka…,,geneticky neschopná ubránit svou pozici?”…o5 bude nahrazena z buňky dělnice…
    3. Trubcokladná matka….i kdyby zakladla jedno jediné oplozeného vajíčko….a ten zbytek byl špatně….bude z něho nahrazena.

    Osobně se spíše přikláním k tomu, že včely jednají pudově v závislosti na roční době, situaci. Pozoruji, že matky F1 -volně oplozené na stanovišti mají mnohdy lepší vlastnosti než matky chovné.
    Podle mého názoru si nesou genetickou informaci, jak se mají v dané nadmořské výšce chovat, vzhledem k počasí, nabídce pylu, vody, nektaru atd….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *