Měsíční résumé prof. Trubce, Bh.D. – září 2019

Dnes otevíráme novou rubriku, ve které vás chceme každý měsíc seznamovat s novinkami ze světa apidologie – výzkumu včelího světa. Ne každý článek je přelomový, jsou to většinou střípky, které postupně tvoří obraz našich znalostí. Zahrneme též souhrnné články, které se snaží zachytit stav výzkumu určité oblasti na základě relevantních prací. V tomto přehledu se souhrny věnují mateří kašičce a propolisu.


Vliv krmení včelstev včely medonosné medem, roztokem cukru, invertovanou sacharózou a škrobovým sirupem na výskyt a intenzitu nosematózy

Effect of Feeding Honey Bee (Apis mellifera Hymenoptera: Apidae) Colonies With Honey, Sugar Solution, Inverted Sugar, and Wheat Starch Syrup on Nosematosis Prevalence and Intensity
Papežíková I, Palíková M, Syrová E, Zachová A, Somerlíková K, Kováčová V, Pecková L
J Econ Entomol. 2019 Sep 27. pii: toz251. doi: 10.1093/jee/toz251. [Epub ahead of print]

Práce prezentuje výsledky dvouletého polního pokusu zaměřeného na výzkum efektu zimování na různých typech zásob na rozvoj infekce Nosema ceranae. V srpnu 2015 byly zřízeny čtyři experimentální skupiny včelstev. Po posledním medobraní byla včelstva nakrmena 20 kg zásob, a to medem, cukerným roztokem (3:2), invertovaným sirupem ze sacharózy a sirupem z pšeničného škrobu. V srpnu (před krmením), v listopadu a v květnu byly z jednotlivých včelstev odebrány vzorky živých včel. Stejným postupem bylo krmení a vzorkování zopakováno následující rok. Včely byly mikroskopicky vyšetřeny na podíl včel infikovaných nosemou a na množství spor v jednotlivých včelách. Byly měřeny také parametry vitality jednotlivých včelstev. Ve všech včelstvech byla pomocí PCR prokázána přítomnost N. ceranae. Přítomnost N. apis prokázána nebyla. Mezi jednotlivými skupinami byly zjištěny signifikantní rozdíly v přítomnosti a intenzitě nákazy. Pro většinu parametrů vyšlo nejlépe krmení medem, naopak nejhorší výsledky byly zaznamenány u skupiny krmené škrobovým sirupem.


Faktory omezující růst populace Varroa desctructor u etiopských včel (A. m. simensis)

Factors restraining the population growth of Varroa destructor in Ethiopian honey bees (Apis mellifera simensis)
Gebremedhn H, Amssalu B, Smet L, de Graaf DC
PLoS One. 2019 Sep 26;14(9):e0223236. doi: 10.1371/journal.pone.0223236. eCollection 2019.

Ektoparazitický roztoč Varroa destructor je celosvětově považovaný za důležitého původce ztrát včelstev. Na rozdíl od plemen evropského původu nemusí být včely v některých afrických zemích jako jsou Uganda nebo Etiopie roztočem napadeny vůbec, nebo jsou míry napadení nízké. Faktory nebo vlastnosti těchto včel, které jim umožňují koexistovat s roztočem bez včelařova zásahu, však zůstávají málo známé. Proto byla tato studie zaměřena na výzkum faktorů, které u etiopských včel (A. m. simensis) omezují populace roztočů. Studie byla prováděna v hlavním včelařském regionu Etiopie Tigray. Populace roztočů byly nižší v tradičních úlech (v porovnání s rámkovými) a také ve včelstvech z usazených rojů (v porovnání s oddělky). Naopak vliv velikosti buněk nebyl pozorován. U včel byla zjištěna vysoká míra čistícího pudu (pintest: 92,2 % za 24h) v negativní korelaci s počtem foretických roztočů (Pearson; r = -0,79; P <0,01) a infestací plodu (Pearson; r = -0,46; P <0,001). Snaha o stanovení reprodukční kapacity roztoče byla výrazně ztížena nízkou infestací plodu. Ze 133 nalezených zakladatelek (v 6727 buňkách) bylo pouze 18,8 % schopno produkovat plodné potomstvo. Nečekaně vysoká byla neschopnost produkovat dospělé samečky (79,7 %). Tato studie demonstruje, že etiopské včely jsou vhodným materiálem pro další analýzu genetických predispozic varroarezistence. Stále není jasné, nakolik se A. m. simensis liší od běžných poddruhů A. m. scutellata.


Plasticita stárnutí včely medonosné a teorie jednorázového těla

Plastic Senescence in the Honey Bee and the Disposable Soma Theory
da Silva J
Am Nat. 2019 Sep;194(3):367-380. doi: 10.1086/704220. Epub 2019 Jul 5.

Demonstrace plasticity délky života u divokých populacích by mohla být významným testem evoluční teorie stárnutí. Plasticitu délky života nelze jednoduše vysvětlit akumulací mutací nebo antagonistickou pleiotropií, ale je důsledkem teorie „jednorázového těla“ (disposable soma). Rozdíly v délce věku mezi kastami blanokřídlých jsou možná jedním z nejvíce překvapivých a extrémních příkladů plasticity délky života. Ačkoliv se tato plasticita často předpokládá, nikdy nebyla průkazně demonstrována, neboť rozdíly v délce života mohou být způsobeny i přímým působením rozdílných rizik prostředí, jimž jsou jednotlivé kasty vystaveny. Ve studii byly stanoveny věkově závislé i věkově nezávislé komponenty míry mortality včel dle věkových tabulek pro divoké a polodivoké populace, aby se ukázalo, zda rozdíly v délce života mezi matkami a dělnicemi a mezi různými typy dělnic jsou skutečně plastické. Zjištěné rozdíly se ukázaly být v souladu s predikcí evoluční teorie stárnutí, neboť rychlost stárnutí pozitivně koreluje s mírou úmrtnosti vnějšími vlivy. Ačkoliv všechny tři teorie stárnutí mohou v principu plasticitu stárnutí vysvětlit rozdílnou genovou expresí u různých kast a životních stádií, pouze teorie jednorázového těla dokáže adekvátně vysvětlit adaptivní regulaci somatické údržby v reakci na podmínky prostředí, což podmiňuje plasticitu délky věku.


Mateří kašička a její součásti podporují zdravé stárnutí a dlouhověkost: Od modelů na zvířatech k člověku

Royal Jelly and Its Components Promote Healthy Aging and Longevity: From Animal Models to Humans
Kunugi H, Mohammed Ali A
Int J Mol Sci. 2019 Sep 20;20(19). pii: E4662. doi: 10.3390/ijms20194662.

Stárnutí je přirozený jev, který je vlastní všem živým organismům. U člověka je stárnutí spojeno s obecně sníženou funkčností a se zvýšenou úmrtností na různé věkem podmíněné choroby. Proto jsou vědci pobízeni k hledání efektivních přírodních opatření, která mohou podpořit zdravé stárnutí a prodloužit život. Mateří kašička je přírodní produkt, kterým jsou krmeny včelí matky po celý svůj život. Díky ní mají matky vynikající reprodukční schopnost a delší život než dělnice, třebaže mají stejný genom. Tento článek shrnuje nejrelevantnější výzkumy efektu mateří kašičky a jejích součástí na délku života a zdraví různých živočišných druhů. Navíc krátce probírá pozitivní efekty mateří kašičky na zdraví a choroby člověka související s věkem. Kdekoliv je to možné, uvádíme metabolické, molekulární a buněčné mechanismy působení mateří kašičky na prodloužení života. Mateří kašička a její součásti (proteiny a jejich deriváty, např. royalactin, dále lipidy, např. 10-hydroxydecenová kyselina, a vitamíny, např. kyselina pantotenová) zlepšují zdraví a prodlužují život dělnic včely medonosné, octomilky (Drosophila melanogaster), cvrčka (Gryllus bimaculatus), bource morušového, háďátka (Caenorhabditis elegans) a myši. Dlouhověkost byla dosažena různými mechanismy: snížením hladiny růstových faktorů IGF a rapamycinu, zesílením signální dráhy epidermálního růstového faktoru, omezením příjmu potravy a zvýšením antioxidační kapacity. Mateří kašička a její proteinové a lipidové součásti mají potenciál zvyšovat délku života různých živočichů a předcházejí stárnutí lidských tkání v buněčných kulturách. Tato zjištění připravují cestu k vývoji specifických léčiv z mateří kašičky proti stárnutí. Nicméně je třeba ještě vykonat mnoho práce k porozumění interakce mateří kašičky s mikrobiomem, výživou, stupněm aktivity, pohlavím a jinými genetickými faktory ovlivňujícími délku života a zdraví.


Vliv přítomnosti kvasinek ve včelím střevě na imunitu, mikrobiom a nosematózu

Effects of a Resident Yeast from the Honeybee Gut on Immunity, Microbiota, and Nosema Disease
Tauber JP, Nguyen V, Lopez D, Evans JD
Insects. 2019 Sep 13;10(9). pii: E296. doi: 10.3390/insects10090296.

Včela medonosná má dobře popsaný bakteriální mikrobiom, který je důležitý pro zdraví. Hostí také komunitu kvasinek, kterým zatím málo rozumíme z hlediska výživy a imunity hostitele a symbiózy s bakteriemi. Tato práce prezentuje dvě studie zaměřené na následky porušení rovnováhy mikrobiomu vlivem řízeného krmení kvasinkami Wickerhamomyces anomalus izolovanými ze střeva včel. Zvýšené množství kvasinek u včel s vyvinutým mikrobiomem způsobilo změny v imunitě (snížení imunity a hormonálně řízené genové exprese) a ovlivnilo složení mikrobiomu, zatímco u nově vylíhlých včel bez rozvinutého mikrobiomu ke snížení imunity a genové exprese nedošlo. U nově vylíhlých včel, které mají přirozenou hladinu W. anomalus, jsme také pozorovali pokles jejich množství po přidání N. ceranae. Obecně lze říci, že kvasinky mají vliv na mikrobiom, imunitu a fyziologii.


Extracelulární váčky v pylu, medu a mateří kašičce včel přispívají k jejich antibakteriální a regenerativní aktivitě

Exosome-like vesicles in Apis mellifera bee pollen, honey and royal jelly contribute to their antibacterial and pro-regenerative activity
Schuh CMAP, Aguayo S, Zavala G, Khoury M
J Exp Biol. 2019 Sep 19. pii: jeb.208702. doi: 10.1242/jeb.208702. [Epub ahead of print]

Mikrovezikuly (extracelulární váčky) jsou klíčovými hráči v mezibuněčné komunikaci. Protože výměšky žláz jsou bohatým zdrojem aktivních mikrovezikul, předpokládali jsme jejich přítomnost též v sekretu hltanové žlázy včely a v produktech, které jej obsahují (med, mateří kašička, plástový pyl), kde by se podílely na jejich antibakteriálních a regenerativních účincích. Vyvinuli jsme způsob jejich izolace pomocí ultracentrifugace a skutečně jsme prokázali přítomnost váčků s proteiny ve všech třech zmíněných produktech. Posouzením jejich antibakteriálních vlastností jsme zjistili, že tyto váčky vykazují bakteriostatický a baktericidní efekt a narušují povrchový biofilm bakterie Staphylococcus aureus. Dále jsme zjistili, že jsou pohlcovány mesenchymálními kmenovými buňkami (MSC) a mají vliv na migrační potenciál těchto buněk. V laboratorně navozeném procesu hojení zvyšovala mateří kašička a med také migraci lidských MSC, což prokazuje jejich univerzální účinnost. Můžeme tedy uzavřít, že byla objevena nová aktivní složka pylu, medu a mateří kašičky, mikrovezikuly.


Květiny jako virové základny: Včela medonosná nerovnoměrně ukládá viry do květů různých druhů rostlin

Flowers as viral hot spots: Honey bees (Apis mellifera) unevenly deposit viruses across plant species
Alger SA, Burnham PA, Brody AK
PLoS One. 2019 Sep 18;14(9):e0221800. doi: 10.1371/journal.pone.0221800. eCollection 2019.

RNA viry, kdysi považované za specifické pro včely, se pravděpodobně přenášejí z úlů na divoké opylovatele, nicméně přenosové cesty jsou povětšinou neznámé. Široce akceptovaná, leč dosud neotestovaná teorie říká, že jako mosty mezi včelami slouží virům rostliny. Otestovali jsme proto roli rostlin v přenosu virů v sérii řízených pokusů na uměle chovaných včelstvech. Nejprve jsme zjišťovali, zda včely zanechávají viry v navštívených květech, a dále, zda se čmeláci mohou těmito viry při návštěvách infikovaných květů nakazit. Poté jsme zjišťovali, zda se jednotlivé druhy rostlin liší ve schopnosti uchovávat viry a zda vyšší četnost návštěv zvyšuje pravděpodobnost uložení virů v květu. Výsledky v první řadě ukázaly, že včela medonosná do květů viry skutečně ukládá. Nicméně studované viry (virus černání matečníků (BQCV) a virus deformovaný křídel (DWV)) nebyly rovnoměrně distribuované mezi různými druhy rostlin, což naznačuje, že pravděpodobnost uložení virů závisí na vlastnostech rostlin, ekologii virů a chování opylovatelů. Čmeláci, kteří navštívili květy navštívené předtím včelami však nebyli nakaženi, což ukazuje, že nákaza přes květy je možná jen vzácným jevem závisejícím na mnoha synergických faktorech jako je infekčnost virů pro jednotlivé včelí druhy, imunokompetence hostitele, virulence virů, množství virů a pravděpodobnost, že se čmelák s virovou částicí na rostlině setká. Naše studie je jedna z prvních, které experimentálně zjišťují roli rostlin v přenosu virů a nechává některé slibné cesty pro budoucí výzkum.


Genetika chování při interakci mezi včelou medonosnou a Varroa destructor

Behavioral Genetics of the Interactions between Apis mellifera and Varroa destructor
Beaurepaire A, Sann C, Arredondo D, Mondet F, Le Conte Y
Insects. 2019 Sep 16;10(9). pii: E299. doi: 10.3390/insects10090299.

Včela medonosná disponuje různorodou sadou adaptací na infestaci svým nejvirulentnějším činitelem způsobujícím onemocnění, ektoparazitickým roztočem Varroa destructor. V této studii jsme zjišťovali vliv genotypu včelích kukel na přítomnost čtyř fenotypových vlastností hostitele a parazita, které jsou spojeny s reprodukční fází roztoče. Nejprve jsme hodnotili fenotyp buněk s kuklami posouzením přítomnosti a stupně napadení, stavu reprodukce parazita a opětovného víčkování buněk dělnicemi. Poté jsme stanovili genotyp jednotlivých kukel pomocí pěti mikrosatelitů a porovnali fenotyp buněk v rámci nalezených skupin supersester. Zjistili jsme, že fenotypové vlastnosti se významně měnily v čase, ne však mezi podrodinami včelstva. Tato zjištění ukazují, že V. destructor nenapadá přednostně určité otcovské linie a že ani dělnice při opětovném víčkování nerozlišují kukly dle genotypu. Naše závěry přinášejí nový pohled, který může pomoci při vývoji udržitelných strategií kontroly roztoče a přinášejí nový poznatek o interakci mezi včelou a roztočem.


Semenná tekutina zhoršuje zrakové vnímání matky včely medonosné, čímž snižuje její šanci na přežití při opakovaných snubních letech

Seminal fluid compromises visual perception in honeybee queens reducing their survival during additional mating flights
Liberti J, Görner J, Welch M, Dosselli R, Schiøtt M, Ogawa Y, Castleden I, Hemmi JM, Baer-Imhoof B, Boomsma JJ, Baer B
Elife. 2019 Sep 10;8. pii: e45009. doi: 10.7554/eLife.45009.

Matky sociálního hmyzu volí své partnery během jediného dne. Výjimkou je včela medonosná, jejíž matky mohou vylétat na snubní lety po několik dní, dokonce i tehdy, když je již oplozená množstvím trubců. Zdá se tak, že včela medonosná má unikátní, evolučně odvozený sexuální konflikt: rozhodnutí matky usilovat o riskantní následné prolety je motivováno ziskem na fitness díky geneticky rozmanitějšímu potomstvu, ale snižuje podíl na otcovství trubců, s kterými již se spářila. V pokusu jsme použili umělou inseminaci, RNA sekvencování a elektroretinografii, abychom ukázali, že semenná tekutina vyvolává po 24-48 hodin zhoršení zraku matky rušením zrakových přenosových cest. Polní pokus následně odhalil, že matky inseminované semennou tekutinou vyletovaly o dva dny dříve než jejich sestry, které byly inseminovány slanou vodou, a častěji se nevracely zpět. Tato zjištění jsou v souladu s teorií, že složky semenné tekutiny ovlivňují matčin zrak, aby tak snížily její promiskuitu během snubních letů.


Propolis: Typy, složení, biologická aktivita a výhledy pro patentované veterinární produkty

Propolis: Types, composition, biological activities and veterinary product patent prospecting
Santos LM, da Fonseca MS, Sokolonski AR, Deegan KR, Araújo RPC, Umsza-Guez MA, Barbosa JDV, Portela RD, Machado BAS
J Sci Food Agric. 2019 Sep 5. doi: 10.1002/jsfa.10024. [Epub ahead of print]

Propolis je pryskyřičná látka tvořená směsí různých rostlinných částí a molekul včelích sekretů. Chemicky je propolis definován jako komplexní substance obsahující biologicky aktivní molekuly s antibakteriální, antimykotickou, antivirovou, antiparazitickou, hepatoprotektivní a imunomodulační aktivitou. Propolis je široce používán v kosmetických výrobcích a farmaceutických produktech a je jedním z nejpoužívanějších přírodních produktů. Bohužel účinky a stupeň biologické aktivity závisí na chemickém profilu a složení každého typu propolisu. Toto složení je odvozeno od rozmanitosti místní flóry, místa a období sběru a genotypu včelstva. V tomto kontextu bylo cílem tohoto textu zjistit biologické, chemické a mikrobiologické vlastnosti propolisu. Navíc byl proveden technologický průzkum patentů na produkty používané ve veterinárním lékařství. Náš výzkum ukázal, že literatura obsahuje různé studie zaměřené na porovnávání a popis složení a léčebných účinků propolisu. Navíc tyto studie demonstrují potenciální využití propolisu ve veterinární medicíně ukázkami využití extraktů propolisu v různých receptech. Existuje však jen málo patentů na produkty s propolisem. Proto může být jejich vývoj slibnou obchodní příležitostí.


Mikrobiom včely medonosné se mění po expozici různým skupinám insekticidů a infekci Nosema ceranae

The Honeybee Gut Microbiota Is Altered after Chronic Exposure to Different Families of Insecticides and Infection by Nosema ceranae
Rouzé R, Moné A, Delbac F, Belzunces L, Blot N
Microbes Environ. 2019 Sep 25;34(3):226-233. doi: 10.1264/jsme2.ME18169. Epub 2019 Aug 3.

Střevo včely medonosné je místo vystavené mnoha stresorům, jako například patogenům či požitým chemikáliím. Tím může být ovlivněn střevní mikrobiom, který se podílí na homeostázi hostitele. V práci bylo hodnoceno velké množství hlavních střevních bakteriálních skupin po infekci parazitem Nosema ceranae a po chronickém vystavení malým dávkám neurotoxických insekticidů coumaphosu, fipronilu, thiamethoxamu a imidaclopridu. Experiment byl prováděn v laboratorních podmínkách na dospělých včelách odebraných z úlů v únoru (zimní generace) a v červenci (letní generace), čímž se ukázaly změny ve složení střevní mikroflóry, které závisí na sezóně. N. ceranae a letální dávka fipronilu zvýšily relativní množství Gilliamella apicola a Snodgrassella alvi u přeživších zimních včel. Parazit a subletální dávky všech insekticidů snížily relativní množství Bifidobacterium spp.Lactobacillus spp. nezávisle na generaci včel. Podobný efekt vyvolaný insekticidy z odlišných molekulárních skupin naznačuje společný nepřímý účinek na střevní mikrobiom, snad nespecifickou změnou střevní homeostáze. Tyto výsledky ukazují, že infekce i chronické vystavení malým koncentracím insekticidů mohou ovlivnit včelí mikrobiom.


Populační genetika ektoparazitického roztoče Varroa spp. na včele medonosné a včele východní

Population genetics of ectoparasitic mites Varroa spp. in Eastern and Western honey bees
Dietemann V, Beaurepaire A, Page P, Yañez O, Buawangpong N, Chantawannakul P, Neumann P
Parasitology. 2019 Sep;146(11):1429-1439. doi: 10.1017/S003118201900091X. Epub 2019 Jul 31.

Pokud parazit změní hostitelský druh, mívá to na nového hostitele devastující účinky. Rod Varroa je známý svým druhem V. destructor, který si jako nového hostitele vybral včelu medonosnou (Apis mellifera), což mělo katastrofální následky na divoké populace včel i na včelařství. I přesto zůstává málo probádaná biologie Varroa spp. v oblasti svého původního rozšíření, kde parazituje na včele východní (Apis cerana). V práci jsme kombinací analýzy mitochondriální a jaderné DNA a posuzováním reprodukce roztoče stanovili populační strukturu a vazbu na druh hostitele V. destructorV. jacobsoni v Thajsku, kde žijí tyto dva druhy společně a také několik dalších druhů a haplotypů rodu Varroa. Naše data potvrzují dříve popsané haploskupiny roztoče a popisují tři nové. Mnoho případů kombinované infekce včelstev oběma druhy a přenos alel mezi V. destructorV. jacobsoni naznačují, že dochází ke křížení obou druhů. Naše výsledky ukazují, že vazba na určitého hostitele a populační genetická struktura je mnohem volnější, než se uvažovalo. Schopnost haplotypu V. destructor včely medonosné přejít zpět na včelu východní a křížit se s V. jacobsoni může být hrozbou nejen pro asijské včely.


Orální akutní toxicita a vliv neonikotinoidů na Apis melliferaScaptotrigona postica

Oral acute toxicity and impact of neonicotinoids on Apis mellifera L. and Scaptotrigona postica Latreille (Hymenoptera: Apidae)
Jacob CRO, Malaquias JB, Zanardi OZ, Silva CAS, Jacob JFO, Yamamoto PT
Ecotoxicology. 2019 Sep;28(7):744-753. doi: 10.1007/s10646-019-02070-w. Epub 2019 Jun 28.

Divoké i chované včely jsou základem opylování plodin a produkce potravin. Bohužel rozsáhlé používání insekticidů (např. neonikotinoidů) může mít dopad na přežití, vývoj, chování i péči o včelstva. Proto jsme v této práci vyhodnocovali dopad tří neonikotinoidů na přežití a schopnost chůze afrikanizované včely medonosné a bezžihadlé včely S. postica. A. mellifera byla na všechny testované neonikotinoidy citlivější než S. postica. Střední letální koncentrace LC50 stanovené pro acetamiprid, imidacloprid a thiacloprid byly 189,62, 22,78 a 142,31 ng µl-1 v potravě pro A. mellifera a 475,94, 89,11 a 218.21 ng µl-1 v potravě pro S. postica. Všechny testované neonikotinoidy ovlivňují rychlost, uraženou vzdálenost, trvání a frekvenci odpočinku a nepřerušeného pohybu obou druhů. Výsledky prokázaly, že navzdory různé citlivosti na cyano a nitrosloučeniny sledované faktory chování byly vázány na určitý druh molekuly insekticidu a druh včely. Výsledky přispějí nejen k porozumění účinku neonikotinoidů na oba druhy včel, ale pomohou s vývojem protokolu, který omezí dopad těchto insekticidů na životní prostředí.


Vliv věku larvy a juvenilního hormonu na morfologii a reprodukční kvalitu laboratorně chovaných včelích matek

Effects of larval Age at Grafting and Juvenile Hormone on Morphometry and Reproductive Quality Parameters of in Vitro Reared Honey Bees (Hymenoptera: Apidae)
De Souza DA, Hartfelder KH, Tarpy DR
J Econ Entomol. 2019 Sep 23;112(5):2030-2039. doi: 10.1093/jee/toz148.

Matka hraje centrální roli ve včelstvu včely medonosné a její vysoká reprodukční kapacita je základem výkonného včelstva. Vývoj kast včelích samic je podmíněn vytvořením fyziologických mechanismů, jež se začínají tvořit již na začátku prvního instaru. Klíčovou roli v tomto procesu hraje juvenilní hormon. V této práci jsme využili techniku chovu in vitro k provedení experimentu 2×2, ve kterém jsme testovali věk počátku chovu (mladé vs. staré) a juvenilní hormon (aktivní hormon vs. kontrolní roztok), abychom objasnili roli výživy a juvenilního hormonu při formování samičí plodnosti, morfologických struktur matky a klíčových fyziologických parametrů (hladina vitellogeninu a cukru v hemolymfě a intenzita transkripce vitellogeninu). Výsledky ukazují, že zatímco věk počátku chovu má velký vliv na vývoj vnějších morfologických struktur (mladší larvy mají vyšší pravděpodobnost vývoje struktur typických pro matku), juvenilní hormon podporuje rozvoj fyziologických mechanismů souvisících s vývojem vaječníků a metabolismu během vývoje larvy. Zjistili jsme, že přidání juvenilního hormonu rozvíjelo mechanismy důležité pro plodnost matky, jako je počet ovariol či hladina vitellogeninu v hemolymfě. Prezentovaná data poslouží jako vodítko pro zlepšení kvality včelích matek, zejména s ohledem na častá selhání matek v komerčním včelařství.


Neonikotinoid clothianidin narušuje zpracování paměti včely medonosné

The neonicotinoid clothianidin impairs memory processing in honey bees
Tison L, Rößner A, Gerschewski S, Menzel R
Ecotoxicol Environ Saf. 2019 Sep 30;180:139-145. doi: 10.1016/j.ecoenv.2019.05.007. Epub 2019 May 10.

Neonikotinoidy fungují v mozku hmyzu jako agonisti nikotinových cholinergních receptorů, což je základní molekulární struktura pro učení a formování paměti. Subletální dávky mohou proto vyřadit neurální procesy nutné pro adaptaci chování na základě zkušeností a tím snížit vitalitu opylovatelů a úrovni jedinců i včelstva. První zkoumaná otázka byla, zda clothianidin má pro včely odpuzující účinek. Laboratorním i polopolním pokusem bylo zjištěno, že včely nejsou schopny rozlišit mezi čistým a kontaminovaným roztokem sacharózy. Laboratorně byly sledovány podmíněné reflexy (napřimování sosáku v očekávání potravy) u létavek vystavených různým koncentracím clothianidinu (0,1, 0,3 a 0,8 ng/včelu) před učením, po učení během konsolidace paměti a těsně před vybavením paměti. Tyto testy v různých fázích paměťového procesu odhalily narušení konsolidace a vybavení paměti vlivem vystavení clothianidinu. Bylo uzavřeno, že akutní expozice clothianidinu má pro včely negativní efekt na paměťové procesy.


Zachování divokých včelstev včely medonosné je nutné

The Conservation of Native Honey Bees Is Crucial
Requier F, Garnery L, Kohl PL, Njovu HK, Pirk CWW, Crewe RM, Steffan-Dewenter I
Trends Ecol Evol. 2019 Sep;34(9):789-798. doi: 10.1016/j.tree.2019.04.008. Epub 2019 May 6.

Studie z poslední doby zdůrazňují roli včely medonosné jako druhu chovaného pro zemědělství, ale též jako potenciální hrozby pro ohrožené divoké opylovatele. Z nich vyplynul požadavek, aby chov včely medonosné byl v přírodně z důvodu ochrany divokých opylovatelů regulovaný. Náš pohled je takový, že tento požadavek přehlíží rozmanitost včely medonosné, ať jako nativních vs. introdukovaných poddruhů, či jako divokých vs. chovaných včelstev. Divoká včelstva jsou v současné době ohrožena a přírodní oblasti jsou kritické pro zachování lokálních poddruhů a genotypů. Navrhujeme rozlišovat mezi divokými a chovanými včelstvy a plánovat ochranu všech divokých opylovatelů, včetně včely medonosné.


Jedlé larvy a kukly včely medonosné: Vliv výživy na aroma a nutriční hodnotu

Edible larvae and pupae of honey bee (Apis mellifera): Odor and nutritional characterization as a function of diet
Haber M, Mishyna M, Itzhak Martinez JJ, Benjamin O
Food Chem. 2019 Sep 15;292:197-203. doi: 10.1016/j.foodchem.2019.04.041. Epub 2019 Apr 11.

V budoucnosti se s rostoucí lidskou populací očekává také zvýšená potřeba proteinů. V této studii byla provedena rozsáhlá senzorická analýza aromatu larev a kukel včely medonosné v závislosti na jejich stravě (s cukerným roztokem a bez něj). Byla též sledována jejich nutriční hodnota a antioxidační aktivita. Prášek z plodu včel je potenciálně hodnotný zdroj výživy obsahující 20-25 % proteinu v sušině, má vysokou aktivitu antioxidantů a obsah polyfenolů. Hlavní těkavé složky detekované metodou HS-SPME/GC-MS byly feromony bez zápachu, různé u larev a kukel. Stanovené aktivní složky aromatu jsou 2- a 3-methylbutanal, diacetyl, nonanal, dimethylsulfid a ocimen. Zkušený tým popisoval aroma včelího plodu zejména pomocí přívlastků máslový či mléčný, bez velkého vlivu výživy či životního stádia plodu. Tyto studie mohou být užitečné pro budoucí vývoj potravin s požadovanou nutriční a senzorickou charakteristikou.

1 komentář

  1. Hyžík Reagovat

    Z daných informací mi vychází, že nejlépe je chovat takové včely, které nepotřebují žádný zdravotní („léčení“) zásah včelaře a přežívají. Pro velkou část včelařů by mělo platit „neničit divoká včelstva“. Ono totiž žádné sebelepší zdravotnictví neudělá z jedince jedince zravějšího, to může jen životní styl a to platí u všech živočichů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *