Olomoucká včelařská setkávání ročník 2019/2020 – zastávka první

Jaroslav Juráň – provozní metody při chovu většího počtu včelstev

Včelařská sezona se přehoupla do své klidnější fáze a nastává čas zhodnotit tu předchozí, připravit se na další a možná se porozhlédnout po informacích, které by bylo možné použít ve vlastním včelařském provozu. Pro zájemce o informace ze včelařského světa již tradičně skupina organizátorů z Olomoucka pod záštitou Pracovní společnosti nástavkových včelařů přichystala v zimních měsících cyklus 6 přednášek.

Po zkušenostech z předchozích ročníků jsme ponechali stejné místo konání, tedy prostory Univerzity Palackého v Olomouci, které svojí reprezentativností, dostupností a mnoha jinými přednostmi se již prakticky staly domovským přístavem přednášek v Olomouci, a to nejen námi organizovaných Olomouckých včelařských setkávání, ale například i setkání asociace Coloss, které se ve stejné budově bude konat za necelý měsíc.

Jako první přednášející vystoupil Jaroslav Juráň, jméno ve včelařské veřejnosti známé, jednalo se tedy prakticky o sázku na jistotu, že posluchači získají informace od včelaře z těch nejpovolanějších.

O lektorovi

Jaroslav Juráň včelaří profesionálně v oblasti Hranic na Moravě, stará se se svou rodinou o stovky včelstev, cca 500. Je vyučen v oboru včelař a učitel včelařství. Prošel vzděláním na Včelařské škole v Hranicích a v Nasavrkách. Zároveň vystudoval soudní znalectví v oboru včelařství na soudním inženýrství v Brně. S veterinární fakultou brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity spolupracuje na projektech v oblasti včelařství.

Již z tohoto výčtu je tedy patrné, že své zkušeností získané teoreticky měl možnost vyzkoušet ve svém provoze rovněž prakticky, a jeho přednáška tedy bude podepřena fakty. K našemu překvapení jako jeden z mála při více než tříhodinové přednášce nepoužíval dataprojektor, ale celou přednášku odprezentoval profesionálně tzv. „spatra“ bez jakéhokoliv zaváhání.

O pojetí

Již na začátku p. Juráň předeslal, že jeho hlavní snahou při chovu včel je jednotlivé zásahy ve včelstvech provádět včas, raději s předstihem A nehasit již začínající požár v hodině dvanácté. Tuto myšlenku pak celou přednášku rozváděl a upřesňoval na jednotlivých krocích. Netýká se to v jeho podání pouze udržování dobrého zdravotního stavu včelstev (na které mimochodem kladl veliký důraz), ale všech aspektů včelaření, které probral.

O metodě

Začínal před lety včelařit na nejrozšířenější rámkové míře v Čechách a na Moravě, tedy na 39×24, ale během získávání zkušeností nejen u nás, nábrž i v zahraničí (hlavně v Rakousku) postupně ve svém provoze zavedl kombinovanou rámkovou míru 39×17 a 39×34,7 jako rámkovou míru v plodišti. Podle jeho slov již většinu včelstev chová v tomto systému, který mu ve velkovčelařském provozu usnadňuje práci. Část včelstev zůstává na klasické rámkové míře 39×24 pouze z důvodů poptávky po oddělcích na této rámkové míře.

O dnu

Na rozdíl od prakticky většiny včelařů v našich zemích nepoužívá zasíťované dno, ale pevné dno přístupné pouze zepředu. Samotné dno je tvořeno lakovanou nebo folií potaženou vodě odolnou překližkou, která je navíc volně vyjímatelná z drážek ve dně a směrem ven z úlu se svažuje dolů. Dno zároveň tvoří leták úlu, čímž se celá konstrukce velice zjednodušuje, je méně náročná na výrobu, a tedy i levnější. Je tedy vidět, že v takto velkých provozech je třeba dohlížet nejen na praktickou, ale i ekonomickou stránku věci, což se v tomto případě podařilo na výbornou. Proto se také o přestávce představené dno stalo terčem bedlivého zkoumání a náznaků průmyslové špionáže poměřováním rozměrů a focením detailů.

O zateplení

Nástavky používá J. Juráň zateplené, ale (jak sám upozornil) zateplení není z důvodu snížení spotřeby zásob přes zimu. Podle jeho dlouholetých zkušeností a zkoumání studentů brněnské univerzity tento efekt je prakticky neznatelný. 

Ptáte se tedy možná, proč tedy tuto konstrukční komplikaci používá. Jeho včelstva jsou všechna na kočovných paletách a podle potřeby jsou přesouvána ke zdrojům snůšky. Z tohoto důvodu rovněž v předstihu spolupracuje s místními zemědělci, aby měl přehled o zdrojích snůšky z pěstovaných zemědělských plodin.

A všechny přesuny jsou proto pečlivě plánovány, aby včelstva během snůškového období nikdy netrpěla hladem. A zde je důvod, proč používá uteplené úly: ne vždy je přesunovaná včelstva možno ideálně umístit do stínu (uprostřed lánů např. řepky to nepřichází v úvahu) a v tomto případě naopak uteplení funguje jako izolace proti teplu. Úl ani na přímém slunci není přehříván, včely nejsou nuceny nadměrně přinášet vodu a zároveň nedochází k podněcování vzniku rojové nálady. Jako uteplení používá v úlech přednostně ovčí vlnu (nenastěhují se do ní mravenci), nebo popřípadě pěnový polystyren o tloušťce 3 cm.

O vnitřku úlu, očka

Vnitřní strana všech nástavků je opatřena hliníkovou folií vyřazenou z tiskárny. Jak sám říká, není to z důvodů vracení tepla zpět do zimního chumáče (podle výzkumů by toto fungovalo při teplotách kolem 70 °C a vyšších) což ve včelstvu nebývá dosaženo), ale z důvodu zamezení vnikání vysrážené vlhkosti uvnitř úlu do konstrukce nástavku. Po hliníkové folii sražená vlhkost steče dolů na sešikmené dno a přes leták ven. Kouzelná ukázka, jak na sebe jednotlivé detaily navazují, bere dech.

Otázku oček na nástavkách podle přednášejícího rozhodly samy včely. Prakticky na všech nástavcích není očko použito, jedinou výjimkou jsou nástavky pro zimování oddělků. Jak rozhodly včely o jednom otvoru v úle? Jaroslav Juráň se zabývá i volně žijícími včelstvy a z jeho pozorování několika stovek včelstev divoce žijících v různých dutinách jasně plyne potřeba a snaha včel zachovávat pouze jeden vletový otvor. V případě, že dutina disponuje dalšími pro včely nevyhovujícími otvory, včely je samy zatmelí propolisem. Spousta včelařů se s podobným jevem setká u propolisem zcela zalepených oček na úlech s otevřeným kruhovým uzávěrem.

O celkové sestavě úlu 

Jednotlivé díly již byly popsány, proto nyní přichází tato otázka. Nad dno je posazen nízký nástavek, na počátku vystrojený čistými soušemi a dvěma až třemi prázdnými rámky, které plní funkci stavebních rámků. Tento nástavek je nazýván polštářem, který plní několik funkcí.

První z nich je funkce meziskladu přinášené sladiny. U běžně používaných úlových sestav včely přinášejí při snůšce sladinu do spodního nástavku, což většinou bývá plodiště. Pokud je snůška silná, plodiště je brzy přeplněno nezpracovanou nezahuštěnou sladinou a při nedostatku volných buněk dochází k omezení plodování matky. To má za následek jednak omezení početnosti dělnic ve včelstvu v brzké budoucnosti, ale hlavně přispívá k vytvoření rojové nálady. U popisovaného systému při použití polštáře pod vysoké plodiště (výška rámku v plodišti 34,7 cm) je tento jev silně eliminován.

Přinesená sladina je v polštáři zahuštěna a již zpracovaná přemístěna nad plodové těleso. Matka tedy není omezována v kladení a navíc přenášení zpracované sladiny přes plodiště po ukončení letové aktivity večer matku podněcuje ke zvýšenému výkonu při kladení.Stavební rámky pak včely mohou využít ke stavbě trubčiny, která matku drží standardně v blízkosti polštáře ve vysokém plodišti.

Samotný polštář je pod plodištěm celoročně a jeho obměna probíhá ve  dvouletém cyklu, kdy je polštář kompletně vyměněn při jarní prohlídce. Zimování produkčního včelstva probíhá rovněž v sestavě polštář a plodiště, což poskytuje i nejsilnějším včelstvům dostatek prostoru k uložení zásob a úspěšnému vyzimování.

Nad plodiště se pak během snůškového období užívá nízkých medníků, podle síly včelstva, tři až čtyři. S přidáním prvního medníku se nespěchá, naopak je žádoucí, aby včely zcela obsadily jak plodiště, tak polštář, řádně zesílily a hlavně díky dostatečnému tepelnému komfortu v úlu omezily šíření nosematózy. První medník je pak vystrojen uskladněnými soušemi z posledního medobraní, které nebyly vráceny zpět do včelstev, ale ihned po vytočení uloženy v klimatizovaném skladu při teplotě do 10°C a vlhkosti 45 %. Takto uložené souše není třeba nijak chránit před znehodnocením zavíječem voskovým a bez dalších zásahů je lze přímo použít na vystrojení medníků v příštím roce. 

Přidaný medník včely velice ochotně přijmou a okamžitě jej začínají plnit přinesenou zpracovanou sladinou. První medník je pak podstavován dalšími nízkými nástavky podle aktuální snůšky. Tento první medník, ale na včelstvu zůstává během sezony nahoře jako zdroj zásob až do posledního medobraní, kdy je spolu s ostatními vytočen a odebrán.

Přidávání druhého a třetího medníku je rovněž časováno podle výše uvedené filozofie včas a s předstihem. Medníky jsou tedy přidávány již v době, kdy předchozí medník je zanesen sladinou zhruba ze 2/3 a začíná víčkování prvních buněk u horní loučky. Přidáním (podsunutím) dalšího medníku podněcujeme včely ke zcelení plodového tělesa a zásob, které byly odtrženy. Včely se tedy snaží co nejdříve volný prostor zaplnit přinesenou sladinou.

O oddělkách

Zakladení nízkého nástavku nad plodištěm matkou je příznakem dostatečné síly včelstva k vytvoření oddělku. Jaroslav Juráň v tomto případě celý nízký nástavek odebere a na stejném stanovišti jej umístí na nové místo. Do obou takto vytvořených včelstev pak bez hledání matky vloží matečník před vylíhnutím. Po několika dnech kontroluje vylíhnutí matečníku. Kde je matečník vykousán, zůstala původní matka, když je vyběhlý počká 10-12 dnů, zkontroluje kladení matky, matku vyhledá a označí. 

V jednoduchosti je krása a ve stovkách včelstev je nutno v sezoně počítat každou minutu. Takto vytvořené oddělky po zakrmení a při ponechání v nízkém nástavku pak zimuje nad produkčními včelstvy oddělené pomocí strůpkové folie.

Oddělky pak má možnost použít, kdykoliv potřebuje, během celé sezony. V případě problému včelstva, nebo pokud již je včelstvu matka starší nebo s jinými problémy, jednoduše oddělek přes noviny spojí s napravovaným včelstvem.

Pokud během zimní sezony pohledem přes strůpkovou folii zjistí rozvolnění zimního chumáče signalizující ztrátu matky a následnou osiřelost včelstva, přidá oddělek přímo nad zimující včelstvo, které takto použije k posílení oddělku. Zbylé oddělky pak na jaře použije k vytvořením plnohodnotného včelstva, kdy je postaví nad vysoké plodiště vystrojené mezistěnami. V tomto jediném případě používá mateří mřížku. Matku z oddělku je totiž nutno vychytit a „uvěznit“ v plodišti pod mateří mřížku. Další postup pak už přesně kopíruje práci s ostatními produkčními včelstvy.

O roztočích poprvé

Na otázku, jakým způsobem bojuje s roztočem Varroa, má rovněž jednoznačnou odpověď. Namátkově, hlavně u včelstev na začátku řady úlů, kde hrozí největší možnost zalétávání, nad plodiště vloží polovinu formidolové desky povytaženou cca 1 cm z ochranného obalu. Ráno pak kontroluje spad roztočů a podle potřeby formidol buď odebere, nebo ponechá v úlu dalších 10 dnů.

10 dnů před nasazením prvního medníku použije stejný postup, tedy formidolovou desku rozstřiženou napolovic a vytaženou 1 cm z ochranného obalu. V tomto čase jednak sníží populaci roztoče ve včelstvu, ale zároveň podněcuje včely ke zvýšené činnosti při celkové očistě celého úlu. Po 10 dnech pak odebere formidolovou desku a přímo nasadí medník vystrojený soušemi ze skladu, jak je popsáno v předešlém textu. Stejný postup pak opakuje ve všech včelstvech před prvním vytočením. 

Na dotaz z publika, zda užitá kyselina mravenčí neznehodnotí vytáčený med, J. Juráň pohotově odpověděl, že ve vzorku medu, který poslal do laboratoře, nebyla zjištěna znatelná zvýšená kyselost medu oproti včelstvům, kde kyselinu nepoužil.

O přemetání

Velký důraz kladený na dobrý zdravotní stav včelstev je pak založen na systému, kdy jsou všechna včelstva na jednom stanovišti jednou za tři roky kompletně přemetena na mezistěny. Ty si J. Juráň nechává vyrábět z vlastního vosku u ověřeného výrobce mezistěn. Jako vstupní surovina je pak využit pouze vosk z víček a ze stavebních rámků. Jde tedy vosk nejvyšší kvality bez dalších příměsí z léčebných zásahů nebo podílu parafinu.

Tyto mezistěny mají oproti klasickým komerčně prodávaným mezistěnám lepší kvalitu, jsou sice silnější, ale pro včely je zase snažší rychleji je po přemetení vystavět. Takto získané mezistěny pak při manipulaci netrpí lámavostí ani při přehýbání a nehrozí jejich deformace v úle při zahřátí.

Samotné přemetení na mezistěny je pak podle potřeby možno spojit s výměnou matky, protože v nově přemeteném úlu bez přítomnosti plodu včely matku velice ochotně přijímají. Je samozřejmě nutno starou matku vychytit a novou vložit v přidávací klícce do nově přemeteného včelstva. 

Přemetení na mezistěny je třeba provést po posledním medobraní, ale ještě v době pylové snůšky. Do úlu musí být vloženy pouze mezistěny, při snaze včelám v začátku „pomoci“ vložením souše nebo rámku se zásobami se včely soustředí na již vystavěné dílo a je silně omezen stavební pud a následně vystavění celého plodiště.

Před samotným přemetením jsou ze včelstva odebrány všechny zásoby v mednících i zásobní plásty z plodiště a je odebrán polštář mezi dnem a plodištěm. Před přemetáním je potřeba uzavřít všechna česna (vletové otvory do úlů) a po přemetení česna otevřít. Je tedy potřeba připravit potřebný počet mezistěn do vysokých plodišť, k nim patřících nízkých nástavků, které budou sloužit jako nástavky pro krmítka a plastová průhledná krmítka naplněná slámou jako plovákem, zatím bez krmného roztoku. Při přemetání pak jsou jednotlivé včely smeteny přes smyk do nového úlu do prostoru krmítka a plásty jsou vyřazovány a obratem vytaveny. Jakmile je ukončeno přemetení celého stanoviště, krmítka se naplní připraveným roztokem a otevřou se vletové otvory ve dnech. Včely začnou odebírat roztok z krmítka a stavět na mezistěnách, aby v co nejkratší době mohla matka začít klást a měly dostatek zásob na zimu,

O roztočích podruhé

Důležitým krokem je při tomto postupu zbavit včelstva maximálního počtu roztočů. Toho lze nejlépe dosáhnout zásahem do 9 dnů od přemetení včelstva, tedy v době, kdy v nově vytvořeném včelstvu ještě není zavíčkovaný plod. V tomto období jsou všichni roztoči ve včelstvu pouze ve foretické fázi (tedy na včelách a ne pod víčky na vyvíjecím se plodu) a účinnost ošetření se blíží 100 %. Podle venkovní teploty J. Juráň přednostně používá osvědčený Formidol, tentokrát ale celou jednu desku rozstřiženou napůl, vytaženou 1 cm a obě poloviny jsou vloženy do včelstva. V tomto případě je třeba omezit krmení a venkovní teploty nesmí být příliš vysoké. Pokud tato podmínka není splněna, používá pak netradičně klasickou fumigaci přípravkem Varidol. Sám říká, že výsledky jsou vyhovující.

Včelstva k vystavění vysokého plodiště spotřebují zhruba 3 dávky roztoku o objemu 10 litrů, které se vejdou do krmítka. Pokud je dostatečná síla včelstva a počasí přeje, je možno při pokračujícím krmení nechat včelstvo vystavět ještě jeden nízký nástavek mezistěn vložený nad vysoké plodiště.

Závěrem

Celá přednáška trvající více než tři hodiny svižně ubíhala, bylo nutné ohlídat čas na alespoň krátkou přestávku na kávu z automatu na chodbě a protažení ztuhlých svalů a kloubů.

Samozřejmě ne všechny otázky byly položeny a zodpovězeny. A na otázku chovu matek, která zazněla z publika, zbyla pouze jediná odpověď: jedná se o příliš rozsáhlou oblast a potřebný čas už byl vyčerpán. Ještě před koncem přednášky tedy pan Juráň přislíbil v dalším ročníku OVS přednést toto tema v plném rozsahu.

Je třeba poděkovat celému týmu organizátorů za celkovou přípravu vydařené akce, uchystání prodeje včelařské literatury a časopisů z dílny PSNV. A nezbývá, než se těšit za rok na další zcela určitě zajímavou přednášku skvěle přednášejícího odborníka Jaroslava Juráně.

(Fotky: autor)

4 komentáře

  1. V.Prokeš Reagovat

    Díky za přepis přednášky, o „dadant“ systému se u nás moc nepíše a tohle je super inspirace.

    • Jiří Matl Reagovat

      Je to trošku modifikace, ale došel jsem k tomuto modelu včelaření také a myslím je velmi uživatelsky přítulný a pro včely přijatelný.
      Problém je, že metodika Ing. Vladimíra Řeháčka je prakticky nedostupná. Přitom je skvěle napsaná a detailně popisuje praxi chovu v tomto modelu.Zaujalo mě, jak si ji kolega Juráň adaptoval na své podmínky.Jednoduše a logicky. Chová se tak i jinde (Rakousko, severní Itálie, kde je to varianta Dadant-Blatt.
      Doc. Přidal přednášel kdysi ve Zbýšově o významné roli „polštáře“ pod plodištěm pro řadu věcí. Mimo jiné také kvůli omezení rojení. To mohu potvrdit ze své zkušenosti.
      Jsou chovatelé, kteří s „polštářem“ dále nějak pracují, a to různě, já ho nechávám být tak, jak si to udělají včely …Zajímavé jsou v tomto ohledu přednášky kol. Cimaly.

  2. Petr Šenfeldr Reagovat

    Díky za přepis, přednášku jsem si zaplatil, ale nemohl jsem nakonec dojet😀

  3. Pavel Holub Reagovat

    Děkuji, velmi inspirativní článek, ale to bych nebyl já, abych k něčemu neměl výhradu, a to k

    „“Vnitřní strana všech nástavků je opatřena hliníkovou folií vyřazenou z tiskárny. Jak sám říká, není to z důvodů vracení tepla zpět do zimního chumáče (podle výzkumů by toto fungovalo při teplotách kolem 70 °C a vyšších, což ve včelstvu nebývá dosaženo)““

    Tato odrazná plocha funguje a skutečně odráží nízkofrekvenční, tedy dlouhovlnné záření i hluboko pod bodem mrazu. To není třeba zkoumat, to je známá oblast fyziky (emisivita, transmisivita, reflexe).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *