Bude sezóna 2019-2020 ve znamení úhynů a kolapsů?

Není snad tuzemské včelařské komunity, kde by se v posledních týdnech nediskutovalo téma podletních a podzimních úhynů tohoto roku. Například na severní Moravě v průběhu září nebyly vzácností úhyny celých stanovišť resp. včelnic. Nemám v tuto chvíli k dispozici seriózní data, na jejichž základě bych byl schopen zodpovědět otázku z nadpisu článku. Mám jen pár více-méně lokálních náznaků. Proto na jedné straně kolegům, kteří mě v tomto oslovují, říkám velmi opatrně – je možné že se v dalších letech bude o sezóně 2019/2020 mluvit jako o úhynové. Na druhé straně to, co jsem zažil (6 úhynů), resp. co jsem viděl jinde, svědčí o tom, že v řadě případů máme co do činění s fenomeném, kterému se posledních cca 10 let říká CCD (Colony Collapse Disorder) – “náhlé” zhroucení včelstva. Slovo náhlé je v uvozovkách záměrně, neboť, jak si řekneme dále, vidím nad tou náhlostí velký otazník.

 

V letech, kdy fungovala “chemie” na roztoče a nedocházelo ke kolapsům, řešil včelař, resp. jeho “chemičtí mentoři”, úlohu, kterou bychom na populačním diagramu včela x roztoč znázornili asi takto:

Jinými slovy prostřednictvím VLP (a později i zootechnických opatření) bylo dosahováno stabilního chování těchto dvou populací v úlu (vyznačená zelená oblast). Pokud se to nepodařilo, tak (obvykle v zimních měsících) kolabovala roztočem významně oslabená včelí populace, často v kombinaci s Nosema apis apod. Úkolem včelaře bylo zajistit, aby do zimy vstupoval minimální počet roztočů a co nejmenší počet včel oslabených sáním hemolymfy resp. zimního tukového tělíska (Roztoč Varroa včelám krev nepije). 

Tato strategie léta více-méně fungovala a přizpůsobila se jí většina aktérů:

  1. Primárně se jí přizpůsobil roztoč – průběhem času se stává odolnějším vůči VLP, přežívaly odolnější genetické linie, vyšlechtěné včelařovými zásahy.
  2. Přizpůsobili se i včelaři – měli dočasně fungující způsob eliminace roztoče a v mnoha případech i někoho, kdo “léčbu” provedl za ně rukou nákazových referentů ZO ČSV. 
  3. Stát za včelaře z peněz všech daňových plátců uhradil významnou část nákladů za VLP. Takže to až tak mnoho nestálo.
  4. Pokud to včelstvo padlo, tak z jiných dotačních titulů byla hrazena jeho obnova.
  5. Komerční subjekty objevily nové tržní možnosti, jak zvýšit obrat i zisk na výrobě a distribuci VLP. No neberte to se státem a ČSV v zádech.

Jediný, kdo se nepřizpůsobil, byla včela. Na tu se jaksi zapomnělo. Vždyť se léta šlechtilo na mírnost, sedavost a výnosnost. Takže včela byla z procesu adaptace na roztoče (případně na další patogeny jím přenášené) vynechána. Vše jsme za ni roky dělali my včelaři. Ale příroda má své účetnictví v dobrém stavu, takže začala včelařům vystavovat účet za jejich dlouhodobé aktivity. 

CCD (Colony Collapse Disorder) 

Před nějakou dobou se u nás začal objevovat fenomén CCD (Colony Collapse Disorder). Byl tady, občas se v nějaké oblasti vyskytl více, či méně. Zejména v tzv. úhynových letech. Ale předběžně se zdá, že letos je jeho výskyt v některých oblastech (např. severní Morava) “epidemický”:

Zdá se, že se situace netýká jen ČR a blízkého příhraničí, ale i Rakouska, Německa a také UK  https://www.theguardian.com/environment/2019/jun/19/us-beekeepers-lost-40-of-honeybee-colonies-over-past-year-survey-finds.

Symptomy CCD

Co jsem registroval, tak hlavní letošní vlna CCD proběhla v období přibližně od poloviny srpna do poloviny října. Tzn. na přechodu podletí a podzimu, kdy vrcholí příprava včelstev na zimování, resp. v době, kdy jsou včelstva už v zimovacím módu. Je možné, že letošní interval byl tak dlouhý i z důvodu mimořádně teplého podzimu. Příznaky, kterými se CCD projevuje, jsou identické s těmi, které jsou popsány v předchozí “příspěvkové koláži”. Následující řádky píšu z vlastní zkušenosti cca 7 úhynů, které lze spojovat s CCD: 

Před tím, než CCD nastalo

      1. Přibližně 70 procent z postižených včelstev mělo větší spady roztoče již na přelomu června/července. Tyto spady byly tlumeny standardními postupy bez použití “tvrdé” chemie.
      2. 80 procent vcelstev mělo dvou- a tříleté matky, zbylých 20 procent byla včelstva s matkou nultého roku.
      3. Už na počátku srpna některá včelstva “neměla jiskru v oku” – neumím to blíže specifikovat, ale vnímám to jako celkovou změnu, zhoršení vitality včelstva.
      4. Ojedinělý výskyt včelstev s “pochodujícími” včelami, ale bez vizuálních příznaků viru deformovaných křídel.
      5. U řady později postižených včelstev nezájem o krmný roztok cukru, podávaný na konci července/počátku srpna.
      6. Zvláštní vlny agresivního chování, kdy létavky z dříve mírného včelstva dorážely už několik metrů od úlu.

Když už CCD nastalo 

      1. Buď prázdný úl se zavíčkovanými zásobami. Pár mrtvých včel na sítu. 
      2. Nebo hrstička mladých včel, pokoušející se uchovat poslední zbytky vitálního plodu.
      3. Plod v různých stádiích.
      4. Při namátkové pitvě plodu nalezeny příznaky DWV (nikoliv plošně, spíše jednotky výskytů). Pozor, ale pitvu jsem neprováděl systematicky. Zpětně nejsem schopen stanovit percentuální postižení plodu.
      5. Situace kulminovala v průběhu týdne.
      6. Při úklidu úlu a vyváření rámků v jednom úlu nalezena mrtvá matka.

Zůstaneme-li navázání na myšlenku vyvážené populační balance mezi včelou a roztočem, potom pravděpodobně nastalo něco takového:

V podletí došlo k téměř okamžitému zhroucení včelí populace. Kolik roztočů bylo v úle přítomno v bodě nula, nevíme, proto jsem v diagramu přerušovanými čarami znázornil různé varianty. Ty ale ve finále nic nemění na výsledku. Diagram jen konstatuje, vizualizuje kolaps. Nedává odpovědi na to, proč. Zajímavější by bylo sledovat strukturální změny ve včelí populaci v tomto “předkolapsovém” stavu. Jako vodítko by se dala použít pozorování, kdy v úlu zůstává menší množství mladých včel. Na žádnou takovou práci jsem bohužel nenarazil.

Kandidáti na možné příčiny

Možné příčiny CCD jsem rozdělil do dvou skupin “podezřelých”:

  1. Hlavní viníci? – to jsou ti, kteří by snad mohli CCD způsobit sami o sobě. Ti jsou na řadě, pokud budeme o CCD uvažovat jako o jednofaktorovém fenoménu. ALE mohou samozřejmě figurovat i jako spolupachatelé.
  2. Spolupachatelé? – ty faktory, které pravděpodobně samy o sobě CCD nevyvolají, ale v kombinaci s dalšími vlivy se podílí na spuštění CCD.

Hlavní viníci

Vosy, samozrejme 😉

Z některých reakcí včelařů (bohužel) i řady mainstreamových médií se zdá, že situace je jasná – viníkem jsou příslušnice rodu Vespula – vosy. Musí to být pravda – vždyť “to říkali na Nově”. To, že to říkají na Nově, mě až tak úplně nemrzí. Je to soukromá televizní stanice a za peníze majitelů si mohou říkat, co chtějí. Mrzí mě, že toto s vážnou tváří tvrdí i někteří včelaři, kteří včelaří déle než jeden rok.

Právě z těchto včelařů byl jeden kolega zcela frustrován a reagoval slovy klasika žánru (z filmu Jáchyme hoď ho do stroje) – Ale je to marný, je to marný, je to marný. 

Prosím, sdělte těmto kolegům šetrně někde v soukromí, v přístinu pisoárů, že vosa není ohrožení včelaře, ale dar Boží. Dostali jsme perfektní indikátor, jednoduchou instantní pomůcku pro okamžité posouzení vitality včelstva. Ve většině situací by mělo platit:  pokud vosa zabloudí do normálně fungujícího včelstva, končí na dvou místech: větší části jejího tělíčka na sítu. Nožičky a tykadla na kontrolní podložce. Vše důsledně naporcováno staršími včelami strážícími česno. Je tady jedna vyjímka, a tou je možná, ale nikde nepodložená role vosy jako přenosového vektoru některých virů, resp. Nosemy ceranae.

Závěr: Vosa je v tom nevinně. Jenom někdo občas zaměňuje příčinu s následkem. Tím končím s nejapnými žerty a dále již ve vážnějším tónu.

Viry

Již nějakou dobu se objevují indikace, že by viry mohly být kandidátem na hlavního viníka a samostatného pachatele, odpovědného za CCD. V řadě vzorků kolabujících včelstev (v medu i v tělíčcích včel) byly detekovány virové částice různých typů včelích virů. Z nich se budu v tomto článku podrobněji věnovat DWV (Deformed Wing Virus) – viru deformovaných křídel. Podrobnější popis viru včetně zobrazení virionu např. zde ICTV Iflaviridae.

Úvodem jen jedna technická poznámka, spíše nabádání ke kritickému pohledu na výsledky. Neboť:

    1. V minulosti používané tradiční techniky, jako je elektronová mikroskopie nebo ELISA, dávaly pouze indikaci přítomnosti virových částic. Stejně tak jako základní verze aktuálně velmi používané techniky PCR (Polymerase Chain Reaction). Takto poskytnuté výstupy neobsahují ale kvantitativní vyhodnocení počtu virových částic na danou jednotku. Nedávají tedy informaci o tom, zdali počet virových částic ve včelím organismu je dostatečný na propuknutí klinických příznaků. 
    2. Teprve verze  PCR, označovaná jako TaqMan RT-PCR (základní info např. https://en.wikipedia.org/wiki/TaqMan) umožňuje v reálném čase stanovit  počet virových částic na zkoumanou jednotku. Tato metoda je na jednu stranu dobře použitelná ke stanovení množství včelích virů, bohužel není levná a všude dostupná.
    3. Aktuálně neexistuje  metodika vzorkování pro potřeby virového screeningu včel. To vede k obtížím při srovnání závěrů různých prací a vyhodnocování jejich relevance.

Dnes existuje řada výstupů, které ukazují, že tento virus je přítomen v různých koncentracích ve všech vývojových stádiích včely, od vajíčka až po dospělé jedince. Z pohledu kast a vývojových stádií jsou výrazné diference – nejvyšší koncentrace viru byly detekovány v kuklách dělnic a nejnižší v tělech dospělých trubců. Ze zjištění vyplývá, že kukla je pro další množení viru naprosto klíčové stádium  Quantitative Real-Time Reverse Transcription-PCR Analysis of Deformed Wing Virus Infection in the Honeybee (Apis mellifera L.). Co není zcela jasné, je přenosový vektor. Původní úvahy byly postaveny na předpokladu, že Varroa destructor spolupůsobí několika faktory:

    1. V těle roztoče dochází ke kultivaci resp. replikaci virových částic.
    2. Současně se zvyšuje koncentrace virů v těle roztoče.
    3. Roztoč působí jako přenosový vektor tím, že přenáší viry z hemolymfy jedné do hemolymfy druhé včely.

Tyto předpoklady měly svoji vnitřní logiku a roli roztoče jako přenosového vektoru potvrzovala i řada prací Comparative analysis of deformed wing virus (DWV) RNA in Apis mellifera and Varroa destructor. Na základě výše popsané logiky bych potom předpokládal, že včelstva s největším výskytem roztočů budou vykazovat i největší koncentrace virů na včelu. Zdá se však, že nám cosi uniká, neboť výzkumy toto vždy nepotvrzují  –

Dynamics of Persistent and Acute Deformed Wing Virus Infections in Honey Bees, Apis mellifera Zde byly všechny studované kolonie pozitivní na přítomnost varroa roztočů na různých úrovních:

    1. Kolonie, které se zhroutily, nebyly překvapivě nutně kolonie s nejvyšší odhadovanou populací Varroa roztočů. 
    2. Pozoruhodné u tohoto souboru údajů jsou nízké úrovně DWV detekované v některých koloniích během zimy, přestože již dříve zažily významné populace roztočů Varroa. 
    3. Například jedna  kolonie, která měla po podzimní úpravě roztoče vysoké spady, měla v zimním období hladiny DWV u včel na hranicích detekovatelnosti 102 na včelu 
    4. Oproti tomu jiné včelstvo mělo mnohem nižší spady varroa roztočů, ale v zimním období byly zaznamenány hladiny DWV vyšší než 109 na včelu. 
    5. Zajímavá je rovněž i dynamika koncentrace virů ve včelách – významná část včelstev měla ve sledovaném období před úhynem pokles koncentrace virových částic. Jinými slovy – není pravidlem, že k úhynu vždy došlo po období s největšími virovými koncentracemi.

Závěr k DWV jako hlavnímu pachateli

Abychom potvrdili DWV jako jediného hlavního pachatele, museli bychom definovat a prokázat jiný přenosový vektor, než je roztoč, např. potravní cestu. Pro tuto alternativu jsem potvrzení zatím nenalezl. Za potvrzenou však považuji cestu MATKA – VAJÍČKO, neboť je v souladu se závěry studie Dynamics of Persistent and Acute Deformed Wing Virus Infections in Honey Bees, Apis mellifera, která identifikovala viry i ve vajíčkách. Naopak existuje řada závěrů, které roli roztoče jako významné přenosové cesty potvrzují – např. zde: Horizontal transmission of deformed wing virus: pathological consequences in adult bees (Apis mellifera) depend on the transmission route nebo zde High Load of Deformed Wing Virus and Varroa destructor Infestation Are Related to Weakness of Honey Bee Colonies in Southern Spain. Situace však není tak přímočará, abychom mohli klást primitivní rovnost mezi počet roztočů a virovou koncentrací. Zdá se, že “nesrovnalosti” zde budou generovat rozdílné dynamiky tří interagujících populací:

      1. Včela a její populační struktura
      2. Roztoč
      3. Virus 
Závěr: DWV nepovažuji za hlavního pachatele. Neumím srozumitelně vysvětlit jiný přenosový vektor než s užitím roztoče. 

Nosema ceranae (v textu také jako NC)

Foto: https://microbewiki.kenyon.edu/index.php/Nosema_ceranae

Tento jednobuněčný včelí parazit – aktuálně celosvětově zatlačuje do pozadí známou Nosemu apis.Vlastní klinické příznaky jsou mnohem dynamičtější než u N. apis, na rozdíl od níž není součástí klinického obrazu průjem nebo nápadné malátné pohyby. Onemocnění postihuje primárně dospělé včely, které se infikují konzumací spor. Končí přibližně po 8 dnech od infekční expozice smrtí včely, obvykle mimo úl. Včelstvo postupně slábne. Matka samozřejmě nestačí v kladení dynamice nákazy. Ve finále tak v úlu zůstává jen minimum včel. Předpokládá se, že k infekci včelí dělnice postačuje velmi nízké množství spor – bylo zjištěno, že počet životaschopných spor potřebných k vyvolání infekce u 50 a 100 % dělnic je přibližně 102 a 104 spor (Forsgren a Fries 2010). Základní informace k N. ceranae např. zde: Nosema ceranae, a newly identified pathogen of Apis mellifera in the USA and Asia, Honeybee colony collapse due to Nosema ceranae in professional apiaries.

Mimo střeva byla NC identifikována v ústním aparátu včelích dělnic i v trubčím spermatu. Z toho se usuzuje, že NC se horizontálně šíří primárně trophalaxí – tj. sdílením potravy ve včelstvu. Za vertikální přenosové vektory v

jsou považovány 

    1. Sexuální přenos spermatem 
    2. Loupeže v jiných, oslabených včelstvech (které ve finále zase skončí trophalaxí). 
    3. Varroa destructor

Detailní dopady N. ceranae na demografii jednotlivých včelích kast jsou popsány např. zde: Nosema ceranae disease of the honey bee (Apis mellifera). Mimochodem je zde náznak možnosti, že úlové včely jsou schopny identifikovat infikované trubce, které následně přestávají krmit. Proti NC jako hlavnímu viníkovi hovoří výstup výzkumu Martina Kamlera – viz: Rozšíření, patogeneze a návrh opatření v chovech včel ohrožených mikrosporidií Nosema ceranae. Ten na základě svého výzkumu vylučuje roli NC jako hlavního patogenu, stojícího za kolapsními stavy. Odkazuje na možný synergický efekt ve spojení NC s působením neonikotinoidů.

Můj závěr: Nosema ceranae byla mým kandidátem na hlavního pachatele. V její prospěch hovořily tyto argumenty:

    1. Přenosový orálně-orální resp. orálně-fekální vektor, který podporuje šíření infekce loupežemi ve včelstvech.
    2. Dynamika propuklého onemocnění, jejíž časování koresponduje s “náhlými kolapsy”.
    3. Doložené chování, kdy postižené včely umírají mimo úl.

Proti hovoří výzkum přímo z prostředí ČR. Sice z roku 2011, ale provedený dosti detailně na velkém vzorku včelstev. NC ponechávám v kategorií spolupachatelů, ale udělám vše pro to, abych se jejímu výskytu ve včelstvech, která chovám, podrobněji věnoval.

Spolupachatelé

Nyní se pojďme podívat na faktory, které podezřívám “jen” ze synergie – spolupůsobení. Nicméně kombinace těchto faktorů může být ve finále smrtelná stejně jako hlavní viníci.

Varroa destructor

Foto: Pavel Klimov, Bee Mite ID. [CC0], via Wikimedia Commons

“Králem” spolupachatelů je nepochybně tento roztoč. Bylo o něm napsáno a namluveno mnohé, mnohými chytrými lidmi. Proto se omezuji jen na výčet argumentů, proč ho považuji za spolupachatele (a nikoliv za hlavního viníka). 

Shrňme si nejprve známé cesty, kterými roztoči včelám škodí:

    1. Původní vize VD jako včelího parazita byla postavena na tezi, že poškozuje kutikulu včel a vzniklým otvorem saje hemolymfu. Tzn. poškozuje včelu dvojím způsobem: úbytkem hemolymfy a vytvořením infekční cesty pro vstup jiných chorob (otvor v kutikule).
    2. Následně se objevily práce, které VD spojovaly s přenosem včelích viróz.
    3. Ty byly posléze doplněny rolí VD jako jakéhosi biologického reaktoru – kultivačního média, kde dochází k navyšování koncentrace virů v roztoči, a tudíž k nárůstu jejich patogenity.
    4. Následně se objevily výzkumy poukazující na to, že roztoči v podletí konzumují spolu s hemolymfou i tukové tělísko zimních včel (informace o tomto jevu jsme publikovali v říjnu 2018 v článku Roztoč Varroa včelám krev nepije).

Tyto “škodící” mechanismy vedou ke snižování vitality včel resp. k tomu, že již mladé úlové včely nejsou schopny vykonávat své aktivity z důvodu trvalého poškození včelího organismu. To vede k postupnému zhroucení  celého včelstva.

Souběžně s těmito mechanismy vezměme v úvahu i další fakta:

    1. Stoupající rezistence roztoče vůči používaným VLP, primárně vůči syntetickým pyrethroidům (podrobněji se tématu věnujeme zde Kolik a za kolik: Spotřeba přípravků na boj proti varroáze v Česku 2).
    2. Genetika roztoče se v průběhu času mění a je významně ovlivňována chováním hostitele (a přirozeně i zásahy včelaře). Zajímavé poznatky o tomto přináší výzkum švédských vědců, publikovaný v Nature – Population genetics of ectoparasitic mites suggest arms race with honeybee hosts.
    3. Populační dynamika roztoče vers. populační dynamika včelstva: toto považuji za základ v úvahách o tom, zdali roztoč sám o sobě je schopen vyvolat CCD v časovém horizontu jednotek dnů až dvou týdnů. Problematikou (sledování i predikce) se poměrně podrobně zabývala práce: Population growth of Varroa destructor (Acari: Varroidae) in honey bee colonies is affected by the number of foragers with mites. Dynamika rozvoje včelstev byla v souladu s níže uvedenými daty:

Uvedené diagramy jsou součástí materiálu Population growth of Varroa destructor (Acari: Varroidae) in honey bee colonies is affected by the number of foragers with mites a mohou být šířeny pod Creative Commons Attribution 4.0 International License

Oproti tomu se počty roztočů resp. infestovaných buněk vyvíjely takto:

Uvedené diagramy jsou součástí materiálu Population growth of Varroa destructor (Acari: Varroidae) in honey bee colonies is affected by the number of foragers with mites a mohou být šířeny pod Creative Commons Attribution 4.0 International License

Srovnáme-li nominální hodnoty uvedené v diagramech s výše popsaným mechanismem “izolovaného” působení/poškozování včely roztočem, není pravděpodobné, že by cca. 5 roztočů na 100 včel vedlo k pádu včelstva v průběhu několika dnů.

Závěr: Ve svých úvahách si potvrzuji roli Varroa destructor jako nejvýznamnějšího “spoluviníka”. Jeho schopnost infikovat hemolymfu a současně včelu oslabit je pro tuto roli zásadní. Nenašel jsem ale argumentaci k tomu, abych souhlasil s tím, že roztoč sám o sobě je schopen způsobit CCD.

Nízká genetická variabilita včelí populace a chybně nastavené šlechtitelské cíle

Tento spoluviník je specifický pro Českou republiku. Je důsledkem krátkozrakého pohledu některých zájmových skupin a naprosté závislosti MZe na těchto skupinách. Ve svých důsledcích se projevuje touto symptomatikou:

    1. Plemenářská práce je vnuceným novelizačním přílepkem zákona omezena pouze na Apis mellifera carnica.
    2. Oficiální dovoz jiných včelích plemen je možný pouze se souhlasem MZe na základě pravidel, která nejsou známá.
    3. Jediným uznaným chovatelským sdružením je Uznané chovatelské sdružení včely medonosné kraňské, což je Český svaz včelařů, z. s. Ten má ve svém šlechtitelském programu definovány tyto hlavní cíle plemenitby:
      1. Medný výnos
      2. Mírnost
      3. Sezení
      4. Rojivost
      5. Rozvoj
      6. Hygienické testy

Nemám v tuto chvíli obavu o negativní selekci, ta je mimo jiné zajištěna právě diskutovaným fenoménem CCD, ale zdá se že kritéria pro pozitivní selekci nejsou nastavena tak, aby odpovídala požadavkům aktuální situace. Jinými slovy:

    1. Neodpovídají aktuální zdravotní situaci včelstev. 
    2. Nevedou k selekci plemenného materiálu, který by nesl dědičné rysy odolnosti vůči některým výše zmiňovaným patogenům.

Upřímně řečeno, plemenitba varroatolerantních včelstev je v oficiálních kruzích MZe a SVS neznámý, resp. nežádoucí pojem a de-facto si s ním odpovědní státní úředníci ani neví rady. Podrobnosti v naše zářijovém článku Stav “oficiální” plemenitby Apis mellifera v ČR.

Závěr: Na rovinu řečeno, neumím tento faktor argumentovat exaktními daty. Ale osobně zde vidím jako spoluviníky nás včelaře. Připustili jsme, že po dobu desítek let, byla plemenitba včely v naší zemi  směrována k prvoplánové brojlerizaci. Důsledkem je, že po létech naprosté závislosti přežívání včelstev na “tvrdé chemii” začíná tato cesta selhávat.

Nechtěná/nevědomá plemenitba odolnějších roztočů

Při různých apidologických setkáních se při prezentacích i v zákoutích u pisoárů řeší teoretická možnost, zdali si včelaři kombinaci svých zásahů ve včelstvech nevědomky nešlechtí odolnější roztoče. Pro toto dlouho nebyla žádná “tvrdá data” a předpokládalo se, že genetická variabilita Varroa destructor je poměrně nízká. Teprve sledování v oblasti ostrova Gotland ukázala v časově oddělených sledováních určitou variabilitu resp. adaptaci roztoče – Population genetics of ectoparasitic mites suggest arms race with honeybee hosts.

Závěr: Pro mě to zůstává jako zajímavé téma k diskusi, ale v tuto chvíli nevidím dostatek indicií k tomu, abych nevědomou plemenitbu roztoče vnímal jako spolupachatele.

Stav prostředí, ve kterém se včelami žijeme

Photo: Myrabella / Wikimedia Commons

Naše včely s námi sdílí prostor jak v okolí našich domů a zahrad, tak na námi obdělávaných zemědělských pozemcích, či ve volné přírodě a lesích (o městských včelařích nemluvě). Tam všude na ně působíme tím, jak krajinu násilně měníme, nebo jak ji znásilňujeme svým kořistnickým přístupem k zemědělskému a lesnickému hospodaření. V kontextu hledání spoluviníků CCD zdůrazním jen tři vybrané, vzájemně propojené faktory:

    1. Způsob obdělávání půdy
    2. Skladba pěstovaných plodin
    3. Nadměrné používání pesticidů

Píši o této problematice i v osobní rovině jako vlastník, který postupně vyvazuje půdu z pronájmu různým velkým zemědělským koncernům a následně zjišťuje, v jakém stavu se tato půda nachází.

Způsob obdělávání půdy

Po minulých známých JZD jsme zdědili zcelená X-hektarová pole bez mezí a remízků. Dnešní moderní velko-zemědělské korporace tomu nasadily další úroveň – nepoužívají ani hlubokou orbu ani organická hnojiva. Eviduji pozemky, kde poslední hlubší orba proběhla někdy před 12-15 lety. Místo orby se půda podmítá diskovými branami. Hmotnost traktorů a zemědělské techniky se znásobila. Díky vysokému počtu chemických ošetření samozřejmě vzrostlo i dusání půdy dalšími těžkými postřikovacími stroji. 

Důsledky? 

    1. Kultivační vrstva je velmi mělká a zbytek ornice je udusán tak, že na takovém poli nezasadíte rýčem stromek (vlastní zkušenost).
    2. Dešťové srážky bez toho, aby se vsakovaly do půdy, směřují k nejbližší vodoteči (s nákladem odplavované ornice).
    3. Důsledkem je paradoxně omezení počtu míst, kde mohou včely hledat a přijímat vodu.
    4. Uchylují se tak intuitivně ke zdroji, který používaly dávno před tím, než začaly žít s člověkem – gutační vodu tj. vodu, kterou rostliny vylučují ze svého organismu obvykle na konečcích listů.

Bohužel gutační voda může být v „moderní zemědělské“ krajině pro včelu toxická – buď v souvislosti s přípravou osiva před jeho setím na pole, nebo díky aplikaci  pesticidů v průběhu pěstování. Poměrně jasná demonstrace tohoto jevu je popsána již v roce 2009 v práci Translocation of Neonicotinoid Insecticides From Coated Seeds to Seedling Guttation Drops: A Novel Way of Intoxication for Bees

Jednotvárná skladba pylové a nektarové snůšky

Nízká variabilita pěstovaných plodin, případně pěstování jednotlivých nektarodárných, resp. pylodárných plodin na velkých plochách, snižuje rozmanitost nektaru a pylu přijímaného včelami. Nechci se ve formátu tohoto článku prvoplánově navážet do řepky, neboť se toto týká i změny druhové struktury používaných pícnin. Toto omezení pestrosti včelí stravy však ve finále tvoří další faktor do skládačky vlivů snižující odolnost včelstev.

Nadměrné používání pesticidů

Přibližně před rokem jsme publikovali článek o spotřebě prostředků pro ochranu rostlin (POR) v České republice Kolik POR spolykají naše pole?. Zde jsme mapovali spotřebu těchto látek a nastínili velikost tohoto problému v ČR. Z pohledu aktuálního poznání lze konstatovat, že některé z těchto látek, specificky neonikotinoidy, mohou mít přímou souvislost s fenoménem CCD. Poměrně přesvědčivě je to dokladováno v pracech Sub-lethal exposure to neonicotinoids impaired honey bees winterization before proceeding to colony collapse disorderNeonicotinoids, bee disorders and the sustainability of pollinator services

Poznámka autora

Přestože je tento článek primárně orientován na CCD fenomén, neodpustím si v souvislosti s pesticidy, resp. neonikotinoidy, doplnit poměrně aktuální výstup ze sledování reziduí v medu a pylu, které bylo v ČR v nedávné době prováděno – Nejčastější rezidua pesticidů v medu a pylu z lokalit s intenzivním hospodařením. Poměrně jasně zde vystupuje do popředí problém neonikotinoidů: thiaklopridu a acetamipridu, kdy se  thiakloprid vyskytoval až v 95 % vzorků pylu a ve 100 % vzorků medu. Rovněž jeho množství bylo v řadě vzorků vysoké a pohybovalo se v intervalu 0,1–0,2 mg/kg pylu nebo medu. 

Závěr: Z výše uvedeného považuji zejména pesticidy za významného spoluviníka CCD. Dokonce uvažuji v případě neonikotinoidů o jejich přesunutí do kategorie hlavního pachatele.

Chybné zootechnické zásahy včelaře

Řada zásahů, které jako včelaři děláme ve včelstvech, může ve finále stvořit dalšího ze spolupachatelů CCD. Osobně mám podezření na zásahy, které ve finále způsobí:

    1. Zavlečení cizorodých chemických látek do úlu
    2. Narušení úlového biomu (s čímž může souviset i předchozí dopad)
    3. Změna populační struktury včelstva
    4. Likvidace propolisu

Zavlečení cizorodých chemických látek do úlu

Množství chemických přípravků a látek, které aplikujeme na “léčení” varroázy, je nezměrné. V souladu s “Bojem proti varroáze celý rok” spotřebováváme alarmující množství amitrazu a syntetických pyrethroidů pod různými obchodními názvy (Varidol, Gabon, Gabon Flum, M1). 

Důsledkem je: 

      1. Rostoucí rezistence roztoče vůči syntetickým pyrethroidům – viz. článek Kolik a za kolik: Spotřeba přípravků na boj proti varroáze v Česku 2.
      2. Obsah reziduí těchto látek v pylu a medu (viz výše). Tím tyto látky znova dostáváme do včelího organismu. Viz prokázaná rozpustnost tau-fluvalinátu ve vosku Determination of AcaricideResidues in Saudi ArabianHoney and BeeswaxUsing Solid Phase Extractionand Gas Chromatography.
      3. Neopominutelná je i obrovská spotřeba Varidolu (účinná látka amitraz) českými včelaři – viz: Kolik a za kolik: Spotřeba přípravků na boj proti varroáze v Česku.
      4. Mimochodem, problém amitrazu nevidím díky jeho vysoké nestabilitě v rezidualitě vlastního amitrazu, ale v produktech degradace amitrazu. Specificky v 2,4-dimethylanilinu.  

Aplikujeme i látky, o kterých předpokládáme, že rezidua nevytváří, že jsou pro včely jaksi přirozenější: kyselina mravenčí, šťavelová, thymol, ať už přímo aktivní látky, nebo komerčně dostupné přípravky (Formidol, VarroMed, Oxuvar, Apiguard, Thymovar atd.). Je třeba říci jasně, že i aplikace těchto látek má svůj rub, který se minimálně projevuje poškozováním včel v různých stádiích jejich života. Co je však podstatné – většina uvedených chemických látek nějakým způsobem narušuje úlový biom – soustavu dalších živých organismů, sdílejících se včelami úlový prostor. Přičemž tyto organismy jsou různými formami prospěšné či potřebné vývoji včelího společenstva.

Změna populační struktury včelstva

Řada z nás dělá v průběhu včelařského roku zásahy ve včelstvech:

      1. Používáním kombinace mezistěna/stavební rámek korigujeme zastoupení trubců ve včelstvu.
      2. Připravujeme startéry pro chov matek s cílenou převahou mladých úlových včel.
      3. Vytváříme oddělky a smetence.
      4. Vyřezáváme trubčinu jako varroa-past s roztoči atd.

Ve svém důsledku tím deformujeme populační strukturu daného včelstva, tu v neprospěch trubců, tu v neprospěch mladušek. Trubce teď ponechám stranou, přestože si myslím, že jsme plně nepochopili jejich roli v úlu. Byť jen z omezeného fyzikálního pohledu jako významného “topného tělesa” úlu. Zaměřím se dále na vliv mladých úlových včel na celkovou imunitu včelího roje. Velmi zajímavě na tento fakt poukazuje Randy Oliver v textu Sick Bees—Part 3 The Bee Immune System. Uvádí zde zajimavou souvislost s CCD fenoménem:

      1. Ve včelím společenstvu je funkce čištění použitých buněk přenesena na mladé úlové včely.
      2. Jsou náznaky, že tyto mladušky jsou schopny výrazně efektivněji než starší létavky vytvářet protilátky na patogeny, s nimiž při čištění buněk přichází do styku.
      3. Vzhledem k trofalaxi (sdílení potravy včelstvem) tak imunizují těmito protilátkami celé včelstvo.

Nyní k vlastnímu CCD: pokud v populaci včel chybí mladušky/čističky, jsou nahrazeny staršími létavkami, kterým schopnost vytváření protilátek již chybí. Toto je dáváno do souvislosti s pravděpodobností vzniku CCD.

Likvidace propolisu

Když už jsme u včelařských hříchů ve vazbě na CCD, je nutná i tato zastávka. Většině poučených včelařů asi netřeba popisovat strukturu imunitních bariér včely/včelstva. Nezastupitelná role propolisu jako bariéry vnější imunity včelstva je dnes včelařům známa také. Přesto se stále setkáváme se snahami šlechtit včelstva která “tolik nelepí” či nepropolisují. 

Znám i včelaře, kteří pro získání propolisu včelstva za chladných dnů doslova “oholí” – stěny úlu, uteplivka, rámky, zkrátka vše je pečlivě oškrábáno a očištěno.

Závěr: Nemyslím, že zásahy včelaře jsou tím nejzávažnějším spolupachatelem. Plní ale roli onoho posledního stébla, které příslovečnému velbloudovi zlomilo vaz.

CCD a orgány státní správy

Měly by orgány státní správy přijímat nějaká opatření s cílem identifikovat CCD, resp. sbírat data, která by tento fenomén pomohla objasnit? Jaká je případná role státní správy? Pokusím se na situaci nahlédnout optikou institucí klíčových pro smutný příběh CCD (a úhynů včelstev obecně).

Ministerstvo zemědělství (MZe)

Jako předkladatel zákona  č.154/2000 Sb. O šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (v dalším textu plemenářský zákon) je přímo odpovědno za aktuální stav plemenitby a nastavení chovatelských cílů jediného uznaného chovatelského sdružení. Poslední novelu plemenářského zákona MZe předkládalo a chovnatelské sdružení schvalovalo. Možné systematické kroky, které by měla odpovědně se chovající státní instituce provést:

      1. Vyjít z uvedených chyb  a předložit novelu zákona, která umožní plemenitbu včely medonosné, směřující k varroatolerantním včelstvům.
      2. Nastavit priority podřízeným institucím (SVS a SZIF) tak, aby odpovídaly problémům včelařského oboru na konci 2. dekády 21. století.
      3. Zahájit aktivní kroky, směřující k omezení výše jmenovaných skupin pesticidů.
      4. Aktivně uplatňovat opatření k zastavení likvidace volné krajiny zemědělskými korporacemi.

Státní veterinární správa (SVS)

Tato instituce by měla plnit operativní roli při identifikací CCD, resp. úhynů, a sběru dat o nich tak, aby bylo možné identifikovat/vyhodnocovat souvislosti a v dalších krocích volit vhodná opatření. Současný systém monitoringu včelstev organizovaný SVS bohužel uvázl v 80. letech minulého století:

      1. Primárně je celý systém orientován na zimní sběr včelí měli s argumentací predikce prevalence “varroázy” v následující sezóně. Ponechávám stranou argumentaci X povolanějších kapacit o nesmyslnosti, resp. nerelevantnosti tohoto “věštění”.
      2. Kromě toho jsou opatření zaměřená na mor včelího plodu, resp. hnilobu včelího plodu.
      3. Vlastní úhyny jsou sledovány způsobem, nad nímž zůstává rozum stát. Proto se u této problematiky na chvíli zastavím – včelaři jsou povinni hlásit úhyny větší než 25 procent, počítáno ze stavu k 1. 9. daného roku. Chápu úředník si usnadnil práci se zpracováním výkazů a spojil hlášení pro dotaci 1.D, případně s hlášením evidence včelstev do Hradišťka, ale:
        1. Včelaři nemají žádnou pozitivní motivaci hlásit úhyny. Naopak, ti, kteří jsou členy ČSV, jsou na půdě ČSV často kritizováni jako ti “lajdáci”. Řada včelařů tuto informaci zamlčí.
        2. Do 1. 9. řada podletních úhynů již proběhla. Proto se v případných statistikách nemají šanci objevit.
        3. Pokud by včelaři úhyny nahlásili a SVS konala, stejně není schopna plošně identifikovat virové příčiny úhynů bez navýšení příslušné finanční kapitoly svého rozpočtu o náklady na TaqMan PCR (o reálnosti čehož si dovolím pochybovat).  
        4. Myslím však, že je v moci SVS z ušetřených prostředků na zimní vyšetření včelí měli zajistit plošný screening na Nosema ceranae.

Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF)

Aktuální struktura tzv. Euro-dotací je nastavena tak, že jejich většina (téměř. 37 mil. Kč) je určena pro tzv. Boj proti varroáze. Aktuální praxe našeho státu je taková, že se bojuje chemicky. Jinými slovy tyto finanční prostředky tečou primárně jednomu výrobci a několika distributorům VLP. Domnívám se, že by SZIF měl aktivně modifikovat strukturu dotací s orientací na podporu: 

      1. Reálného apidologického výzkumu, zaměřeného na řešení problematiky úhynů, CCD a diagnostiky včelích virů. 
      2. Chovných okrsků zaměřených na selekci varroatolerantních včelstev.
      3. Zvýšení dostupnosti diagnostiky patogenů spojených s CCD řadovým včelařům.
Závěr: Primárně se domnívám, že se státní správa resp. SVS o úhynech čí kolapsech nedozví resp. dostane se k nějakým způsobem deformovaným datům. Proč? Protože:

  1. Včelaři nejsou systémem motivováni k tomu, aby pro-aktivně spolupracovali na získávání informací o úhynech a CCD.
  2. Systém zavedený orgány státní správy a ČMSCH, a.s. není k tomuto účelu použitelný.
  3. Data o úhynech a souvisejících faktorech jsou státem shromažďována nezávisle, bez potřebných souvislostí.

Závěrem

Jak píšu v úvodu. Nevím, zdali se o sezóně 2019/2020 bude mluvit jako o úhynové. Nemyslím však, že úhyny, o kterých se letos hovoří, jsou způsobeny nějakými novými faktory, neznámými viry apod. Do kategorie Hlavní pachatel jsem schopen s čistým svědomím nominovat jen neonikotinoidy. V kategorii spolupachatelů dominuje Varroa destructor, následovaný Nosemou ceranae. Ale v kategorii spolupachatelů jsme i my, včelaři. 

Co z toho vyvozuji pro sebe? Čím začnu ve svém provozu? Mám toho hodně co měnit. Jak na svém provozu, tak na svém uvažování. Vrtá mi stále hlavou ta „hromská“ NC. Asi se k monitoringu roztoče pokusím doplnit sledování Nosema ceranae. Snad se mi bude dařit a za rok o tomto čase pro Vás budu mít první várku smysluplných dat.

46 komentářů

  1. Jirka Marx Reagovat

    Hezký článek, konečně si někdo všiml úlohy propolisu a ničení biomu v úlu včelařem. Každý musí začít u sebe, na svém stanovišti se svými včelami. Množit ta včelstva, která přežijí a změnit zootechniku tak, aby škodila včelám co nejméně. Žádný státní orgán nám nepomůže, jen my sami. Ve chvíli, kdy prosejete genetiku na včelnici se situace uklidní, zmizí plošné kolapsy i při minimální tlumení roztoče. Úhyny budou , ale budou avizované již dlouho dopředu.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Minimální tlumení roztoče – nádherné spojení. Jako z mé rodné fyziky. S dovolením ho budu adoptovat do svých výstupů.

      Mějte se pěkně.

  2. VaT Reagovat

    Pěkné poučné čtení. Akorát nevím jestli to lze takto logicky strukturovat na pachatele a spolupachatele. Můj skromný názor je, že jediný viník je dlouhodobá šlechtitelská činnost za současné chemické likvidace roztočů . To ostatní už jsou pouze okolnosti, které zesilují základní problém.
    Největším problémem ovšem je, že takovýto článek si přečtou maximálně jednotky procent včelařů v ČR.

  3. Antonín Hyžík Reagovat

    Dobře napsáno, teď ještě dostat dané informace do časopicu ČSV a tím k většímu počtu těch skalních, přesvědčených „chemiků“, kteří nic jiného neznají. Když ale čtu citace pana M. Peroutky, tak ve vedení ČSV mají patrně jasno o viníkovi.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Myslím, že řada včelařů, kteří roky včelařili si uvědomuje, že takto to dále nejde. Problém, je často v tom, že si navykli, že řadu věcí za ně rozhoduje a provádí někdo jiný (nákazový referent apod.). Základem je osamostatnění se v úsudku a kritické analýze faktů.
      Nechci vyjadřovat textům pana Peroutky, protože jako nečlen ČSV nemám přístup ke Včelařství. Ale znám řadu jiných lidí z ČSV, kteří svým uvažováním nejsou až tak vzdáleni od mého. Věřím, že ti časem přenesou tyto informace dále.

  4. Martin Pospíšil Reagovat

    Velice kvalitní článek s komplexním a nezaujatým pohledem na možné příčiny kolapsů včelstev. Jediné co mi tam trochu chybí je ještě možný vliv lokálního převčelení krajiny s ohledem na snůškové zdroje (jak pylové tak glycidové) a dále ve vztahu k přenosu patogenů mezi včelstvy (rabování, zalétávání včel). Ze zmíněného je zřejmé, že určit jednoznačného viníka kolapsů včelstev není defacto možné. Na různých místech mohou kolapsy způsobovat různé vlivy a jejich kombinace, jejichž počátek může být daleko dříve v průběhu roku.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Souhlas. Lokální převčelení je problém. Nás včelařů. Momentálně tento problém (alespoň u nás na severní Moravě) řeší Přiroda. Uvádí systém zpět do stabilního stavu. Formou úhynů. A jak bude klesat diverzita snůškových zdrojů, bude to pokračovat. Můžu za to taky. Mám tady 60 včelstev.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Díky. Jsem rád, že se našim čtenářům líbí.

  5. Pavel Auersvald Reagovat

    Dobře napsaný,srozumintelný článek.A jak poznamenal p.Pospíšil- „určit jednoznačného viníka kolapsů včelstev není defacto možné“.Ovlivňuje je 100 a 1 faktor.

    Třeba nastane doba „zdravého selského rozumu“ mezi včelaři.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Myslím, že uvědomělých kolegů je každým rokem trochu více. Každý musí začít u sebe.

  6. Jiří Doupal Reagovat

    Článek je bezvadný! Měli by si ho přečíst představitelé ČSV.
    Jinak mám dotaz. Do jaké míry se může na kolapsech včelstev podílet cukr? Myslet si, že včely oberu o všechen med a cukr je pro včelu „dávnodobrej“ přeci také musí zanechat nějaké následky.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Dobrý den,
      omlouvám se, ale neposkytnu černobílý obrázek. Nejprve pohledy z různých perspektiv:

      1. Transformace sacharozy – tradovaná zátěž včel syntetizováním invertázy etc. Nepovažuji to za neprůstřelně prokázané výzkumem, ale věřím tomu.
      2. Způsob krmení cukrem – v krátkém časovém období „narveme“ do včelstva extremní objemy potravy, které včelstvo musí zpracovat – měníme mu nepřirozenou cestou priority a myslím, že i deformujeme rozdělení aktivit v úle ve prospěch zpracování potravy.
      3. Přirozenost medu pro včelu – výhoda přirozené zásoby glycidů pro včelu. Věřím i v určitou formu imunizace včel medem, které si připravují (ale to je víra bez dat).
      4. Přirozenost medu pro včelí patogeny – přirozené kultivační resp. konzervační medium včelích patogenů (MVP, viry). Mj. i z toho důvodu se snažím nepoužívat pro krmení oddělků máč resp. medocukrové těsto. Vždy jen inverto-cukrové.
      5. Poslední data z mých včelstev – z cca. 6 včelstev padlých cestou CCD byla 4 včelstva, která zahajovala zimování na medu, nikolv na cukru. Ale samozřejmě to není statisticky robustní množina.

      Písu to proto, ať se můžete rozhodnout sám.

      Za sebe chci pro příští sezónu rozšířit počet včelstev zimovaných na medu. Přirozenost medu vidím jako klíčovou prioritu.
      Mějte se pěkně.

  7. VaT Reagovat

    Článek je to obsáhlý a relevantní. Škoda že si ho přečte pouze procento včelařů a ostatní zůstanou u „víry na vosy“. Osobně si ale myslím, že příčina (chcete-li viník) je celkem jednoduchá: je to šlechtitelská praxe spolu se soustavným chemickým tlumením nákaz za posledních X let. Tj. naprosté nepochopení toho, že procesy a vztahy v přírodě, které nelze jednoduše pochopit a popsat, nelze nahradit sledováním několika vybraných parametrů (a to i včetně cirkusového vykousávání plodu v podobě pin-testu). Šlechtit tak, jak se to doposud dělá mělo smysl v době, kdy tady byl dostatek zdrojů pastvy a méně patogenů. Ostatní, co popisujete, jsou dle mého už pouze okolnosti, které pouze ukazují současnou nahotu ušlechtilého kraňského krále a ne skutečné příčiny.

  8. Jiří Vítámvás Reagovat

    Pane Ivanský,
    Zajímavý i po odborné stránce, ale nesedí mě hlavní viníci. Za hlavní viníky bych považoval VD, životní prostředí a ošetřování včelstev (nemyslím teď „léčení“). To další je podle mne OK.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Formuloval jsem to zavádějím způsobem, ale HLAVNÍ VINÍK == příčína, která sama o sobě způsobí CCD. Z toho důvodu u mě není VD hlavní viník, protože, aby s tou popisovanou dynamikou cca. 8 dnů zničil včelstvo, tak by v silném včelstvů těch roztočů muselo být podstatně více než jich tam nalézáme – viz. srovnání populační dynamiky včely a roztoče v kapitole Varroa destructor.
      Pěkný večer.

      • Pavel Holub Reagovat

        Předně musím smeknout před takovou prací, jistě mnoho večerů.

        8 dnů, to je stejné, jako s těmi vosami. 8 dnů trvá volný pád.
        Já zažil a při tom monitoroval jen 5 úhynových roků a vždycky byl scénář shodný. Během týdne se zdesetinásobila populace roztoče (identifikace spadem) a za měsíc až dva došlo k vyvrcholení a 8midennímu pádu. Identifikace populace roztoče smyvem a pod. je náročná a zcela či částečně likviduje vzorkované včely, nedá se dělat každý týden, jinak to má citelný negativní dopad na včelstvo. To zatemňuje dynamiku vývoje jeho populace v krátké době před kolapsem. Monitoring spadu mi vyhovuje.

        Myslím, že by v souvislosti s tímto článkem bylo pěkné, kdybyste pověsili anketu na pořadí síly vlivu jednotlivých pachatelů CCD.

    • Zdeněk Václavík Reagovat

      Pane Vítámvás, uvažujete správně, hlavním viníkem je ale člověk (nemyslím včelař) a masová ztráta toho, čemu se říká selský rozum. Pak je to v pořadí životní prostředí, VD, a ošetřování včelstev.
      A tyhle články jsou sice prokazatelně správné (většinou), ale nic neřeší a jen dokazují překročení “ meze“.

  9. Jiří V. Reagovat

    Dobrý den, článek je tedy perfektní, jako milovník věcné rozumné diskuze ho musím ohodnotit fakt na jedničku. A teď k tématu. Jakožto zatím včelař s malým počtem včelstev se snažím najít ideální cestu chovu (což samozřejmě asi nikdy nevyjde) a tenhle článek mi asi bude dlouho vrtat v hlavě a nejvíc myšlenka: „Co udělat pro zlepšení?“ Potravní pestrost dokážu ovlivnit asi jen na své zahradě, ač nemalé, podobně jako chemii používanou na rostliny. Ale co se týče Varoa a s ní spjaté chemie, máte dostatečné informace o tom, na kolik pozitivní cestou jsou ty úly, v nichž dochází k likvidaci varoa teplem?
    Jinak mně zatím letos odešlo jedno silné včelstvo a jeden oddělek, další jeden téměř s jistotou bude následovat. Jak jste psal, ztratil jiskru. Přemýšlel jsem, na kolik by pomohlo neoddělkovat (jak jste psal,je to zásah do biomu), ale zase žít s tím, že nemám žádnou rezervu, když by mi nějaké odešlo, je dost těžké.

    • Jiří V. Reagovat

      Tedy „oddělkem“ myslím na jaře udělaný oddělek. V létě už to bylo včelstvo na 10 rámkách (39×24)

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Ad co udělat pro zlepšení) – netroufám si bez znalostí situace takto na dálku udílet hraběcí rady. Proto popíšu svoje předsevzetí:
      – Minimalizace a rozumná kumulace zásahů ve včelstvech (nejde to u všech včelstev a např. pravidelný zdravotní monitoring a smyvy jdou proti tomuto)
      – Každý rok přidat další včelstva zimující na medu
      – Když už odběr propolisu, jen pro vlastní potřebu
      – Žádne plošné aplikace VLP – jen bodově na základě realně indikované situace, minimalizace tvrdé chemie
      – Sledování vlastností včelstev, spojených s odolností a vitalitou a jejich následné množení
      – Podpora všech akcí v okolí, které zvyšují druhovou pestrost rostlin, stromů (sázení alejí, obnova mezí, když čistím les, nechávám tam hlohy apod.). Není to jednoduché, ale musíme spojit síly i s nevčelaři, kteří mají podobné zájmy jako my. Ale neznám Vaši lokalitu, situaci a možnosti.

      Ad Likvidace varroa teplem) Máte patrně na mysli úly pana Linharta. Nemám s nimi žádnou zkušenost a proto není fér, abych se k tomu vyjadřoval. Principiálně to jde ale proti té zásadě – nechat maximum na včelách a umožnit jim adaptaci.

      Ad oddělky) Oddělky a chov matek spíše mění demografickou situaci ve včelstvu – odčerpáváme mladé úlové včely (do starterů apod.). Na jednu stranu si to uvědomuji, na druhou stranu matky chovám a oddělky vytvářím. V současné situaci mi to příjde nezbytné. Proto na tento fakt upozorňuji v textu – zejména s imunizací včelstev cestou KONTAKT MLADÉ VČELY S PATOGENEM PŘI ČIŠTĚNÍ BUNĚK – VYTVOŘENÍ PROTILÁTEK – DISTRIBUCE PROTILÁTEL TROPHALAXI OSTATNÍM ČLENŮM VČELSTVA. Já jsem si z toho vzal to – dělat oddělky, ale skončit s tím do konce června ať nesnižuji imunitu včelstev v době, kdy začne kolapsové období.

      Pěkný večer.

    • V.Prokeš Reagovat

      Jiří, jako začátečník řeší letos stejné otazky, tak jen můj pohled. Odděleky nemusíte dělat ze všech včelstev, jestliže budu mít na jaře včely, mám v plánu jedno včelstvo dostat do rojové nálady a pak rozdělit na odděleky. Solární ul klidně vyzkoušejte, ale nespoléhejte na něj. Jinak mě padají včelstva které jsou dva roky na medu, volné stavbě, měkké chemii, takže základ bude asi genetika matky.

  10. ondřej Reagovat

    Hezký článek –

    ovšem tak jako stovky jiných článků říká a popisuje MOŽNÉ příčiny -tak jako se tomu věnují -byť jednotlivě -i jiní autoři – tady je to sesumírováno dohromady– obávám se že realita bude pravděpodobně zase někde na půl cesty – nebo na cestě vedlejší – stejné včelnice blízko sebe“ stejná zootechnika -stejné léčení stejné postupy ale diametrálně odlišná nákazová situace-to je běžný stav v čr – prostě co včelnice to individuální přístup.

    Souhlasím a doporučuji množit zdravá vitální včelstva na té -které včelnici – klidně z rojových matečníků – rojivost si myslím není ,,nemoc“ ale důkaz vitality a života schopnosti daného včelstva.

  11. Josef Reagovat

    50 vč na stanovišti. 30 na cukru 20 na medu. Na medu odešlo 6 vč ( zrušil jsem je koncem října zesláblá na 1 – 2 uličkách – hrstka včel) Na cukru jsem jich zrušil 9… Ostatní se zatím zdají OK (chomáče na 5-8 uličkách při nadzvednutí nástavků. Je to statisticky významný rozdíl??

    • Pavel Holub Reagovat

      Při kolapsové epidemii nezáleží na vícero správných či nesprávných chovatelských postupech.

  12. Česlav Valošek Reagovat

    Konečně souhrnně sepsáno, co se děje s našimi včelkami. Měl bych jen několik detailů, které vnímám jinak:
    Zimování na medu – přestože se v článku neuvádí žádné argumenty či sledování proti cukru, závěrem se doporučuje zimovat na medu. Cukr se používá k zakrmení včelstev minimálně celé jedno století. Krmení neprobíhá nijak intenzivněji než snůška. Včelstvo je schopno přinést a zpracovat bez problémů 3, 5 i více kg nektaru denně. Asi viníkem nebude.
    Chemie – vyzkoumal někdo, kolik pesticidů a insekticidů zemědělci použili na polích a lesníci v lesích v 80. letech minulého století a kolik dnes? Domnívám se, že to bylo minimálně stejné množství a často mnohem brutálnější prostředky než dnes. Mezi viníky bude jistojistě.
    Převčelení – V 80. letech bylo minimálně o třetinu více včelstev, než je tomu dneska (přestože je nutno vnímat, že nyní jsou včelstva početně silnější než v minulosti). To ale asi nebude viníkem.
    Kolaps v 8 dnech – pozoroval jsem postupné oslabování včelstev od konce srpna. Nemyslím si, že kolaps nastane tak rychle.
    Ošetřování včelstev proti nemocem bodově není reálné. Nejsem schopen posoudit individuálně a průběžně stav roztoče v 10 natož v 50 nebo u 100 včelstev.
    Tvorba oddělku je nepřirozeným zásahem do biomu včelstva – vypadá to, že letošní zimu kmenová včelstva na mých 3 stanovištích téměř všechna uhynou, naopak oddělky asi všechny přežijí. Bez oddělků nelze včelařit.
    A závěrem – anketou nezjistíme skutečné viníky, ale většinový názor.

  13. Josef Reagovat

    To znamená že jako chovatel mám v tomhle omezené možnosti? Můžu mít dobrou genetiku, dobře zásobená včelstva která nehladoví a včas končí plodování, sleduji aktuální napadení a včas zasahuji, ale není mi to nic platné když bude silný infekční tlak z okolí?

    Proč přežívají oddělky ? – alespoň u mě zatím všechny a u známých kde to padá jsou oddělky v lepší kondici než kmenová vč. Oddělek přece také může loupit a donést si patogeny, nebo je to tím že odd. mají nižší napadení VD? Pak by ale VD sehrával větší roli než NC a Viry….
    Moc otázek, odpovědi neznám.

    • Pavel Holub Reagovat

      Protože oddělky mají menší plodovou plochu. Menší intenzitu loupení. K tomu, jak uvádíte má oddělek nižší napadení VD. Je to i můj názor, že VD hraje zásadní roli, jen chovatel nemá ponětí o jeho populaci v čase a jeho ekologii.

    • Jiří Matl Reagovat

      S oddělky je právě v posledních letech docela problém. Padají také, buď i se zdrojovými včelstvy, nebo paradoxně padne oddělek a zdrojové včelstvo, jemuž bylo uleveno od patogenů, přežije.
      No a když se udělá oddělek ze včelstva, které je už napadené viry, jdou do kopru obě. A nemusí být nic navenek vidět. Problém je i v tom, že včely nakažené DWV jako dospělé už nemají deformovaná křídla a v podstatě na nich nic vidět není …

  14. František Půta Reagovat

    Zajímavý, komplexní a inspirativní článek. Díky za něj i za diskusi k němu. Jen upozorňuji, že perorální přenos DWV byl opakovaně prokázán.

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Velmi děkuji za doplnění o perorálním přenosu. Příště musím podrobněji studovat prameny.

  15. Jiří Šturma Reagovat

    Díky za shrnující článek a pro mě závěr: „Stydím se (a už dlouho), že jsem také vystudovaný zemědělec“ a východisko do budoucna? => Závěr mé ženy, která jako laik, ale mnou systematicky 30 let teoreticky vzdělávaná, jednou při mých úvahách o opatřeních v chovu včel řekla: “ Vys..te se na ně, nechte je bejt a oni si poradí i bez vás.“ :-)))

    • Tomáš Ivanský Autor článkuReagovat

      Mám podezření pane inženýre, že žijete s mojí manželkou:-) Říká jako z kopíráku to samé.

  16. Šindler Zdeněk Reagovat

    Výborně napsané shrnutí vědomí včelařů bohužel probírané jen u pisoárů a nikoliv na místech patřičných.Zdravím včel se zabývám již nějaký ten pátek a v loňském roce vyšlo pár studií které mi daly výsledek – roztoč dávno není novým parazitem,chemickou válkou jsme ho výborně vyšlechtili na odolnost a zároveň tu samou chemickou válku jsme vedli a stále vedeme proti našim včelám a že úspěšněji než proti roztoči je vidět poslední roky stále častěji.Bohužel to nechápe státní správa a ČSV stále rozvíjí „boj“ k vyšší dokonalosti, důkaz máte v časopise Včelařství v diagramech léčení ročníky 2018/19 krásně se zaplňují, jen nevím kdy mezi bojem stihnu trochu včelařiny .To byl vtip.
    Jediná cesta dle mého soudu je ve šlechtění , jen nevim jestli jsme už nepřekročili Rubikon.
    Ergo šlechtění je jen vznešený název na rozchovávání toho co přežije.
    Moje zkušenost : zabýváme se chovem dobytka a v téhle situaci jsme byli v 90tých letech, jediné co pomohlo bylo skoncovat s léčením a rozchovat co je životaschopné, co není léčil řezník .
    Dnes prodáváme plemenný dobytek po celé Evropě .Jen mě mrzí že včelaři takto neuvažují ale to je možná tím že je to neživí

    • Pavel Holub Reagovat

      Mluvíte mi z duše a  Jirka Přeslička by to napsal stejně. Mnozí včelaři už takto uvažují, živí je to, ale některé ještě lépe živí dotovaná produkce matek a oddělků a dotovaný boj proti varroÁze.

  17. Konec včelaření ... Reagovat

    Jeden z hlavních problémů vidím katastrofální úbytek hmyzu, který má v konečném důsledku hladovění vosí populace, která hmyz nahrazuje včelím plodem po zazimování včelstev. Vosy lítají a útočí při nižších teplotách než jsou včely aktivní, tudíž se včely nedokážou v ranních hodinách bránit, po několika dnech jsou včelstva natolik oslabené, že padnou. Vosy útočí vždy jen na jedno včelstvo na stanovišti, med či zásoby je moc nezajímají jdou po plodu a včelách, zásoby pak zůstanou a následuje loupež. Vidím to jako nezvratný stav, který je výdobytkem dnešního „demokratického“ drancování zemědělství bez živočišné výroby.

    • Jiří Matl Reagovat

      Proč vosy ale útočí jen na některá včelstva a jiná nechají být? Protože ta včelstva jsou nemocná a neschopná se už bránit. Díky vosám to poznáme, i když už v době, kdy je většinou pozdě …

      • Federmann Reagovat

        Nikdy jsem neměl tak silná včelstva jako letos, po zakrmení plně obsazených 12-15 rámků 39×30, 5-7rámků plodu zbytek zásoby, před měsícem pozorováno týdenní útok, v 8 hodin ráno, teplota cca 6°C, včely klid vos cca 80/min, 9 hodin cca 40-50 včel vos na 200/min, 10hodin, včel na 200/min vosy se již do úlu nedostaly, další den opakování, po cca týdnu zbylo 9 rámků zásob, někde zbytky plodu, úplně mokré česno a následuje loupež.

        Vosy si to řeknou stejně jako včely, chytal jsem je do Petek, pozoruhodné že si mezi pěti petkami vybraly vždy jen jednu a tam jich bylo nachytáno na 90%.

        Předminulý rok jsem takto přišel o jedno včelstvo, minulý rok jsem přišel o dvě a letos zatím o pět, poslední ještě žije, drží již tři týdny, ale venku jsou 3°C 16:00hod a lítají jen vosy, ne moc ale lítají, včely jsou stažené a nehlídají.

        Platí co jsem napsal, při jízdě autem žádný hmyz auto nezašpiní, ani jeho larvy vosy nenakrmí, vosy nemají přirozenou potravu, kterou jim člověk sebral, tak mu na oplátku seberou včelí plod.

  18. Pavel Rýpar Reagovat

    Připadá mi to jako vlna po 5-6 letech, kdy jsou větší úhyny. Přežijí odolnější včelstva, které potom rozmnožíme v další sezoně. Dál následuje období 2-3 let, kdy je málo roztočů a včelám se daří, pokud si včelař svým chytračením nezpůsobí problémy sám. EU svými dotacemi zajišťuje zemědělcům nákup prostředků pro tzv. ochranu rostlin a hubení škůdců, tak proč by tyto finance nevyužili, že. Také se podívejme, jak málo se na pole dostává klasický hnůj. Navíc chytrolíni z Gretajugend zjistili, že kráva produkuje metan a proto je třeba omezit spotřebu hovězího. Takto se do polí také dostává příměs jiných semen, které se následně nezahubí postřikem, které jsou přínosem v potravní rozmanitosti v monokulturních lánech.

  19. Pingback: Dotazník k úhynům 2019-2020 - Včelaři sobě

  20. Petr Mládek Reagovat

    Reaguji na názor Ing. Jiřího Šturmy: Nechte včely žít svým způsobem a ony se s tím srovnají. Nakonec jsou tu o mnoho milónů let déle než včelaři. Do včel zasahuji po vzoru svého dědy, otce i svého zootechnického vzdělání co nejméně a s nadměrnými úhyny kupodivu problémy nemám.
    P. Mládek

    • Pavel Holub Reagovat

      Musím reagovat na oba. Současná včelstva si s tím poradí podobně, jako naše smrky s kůrovcem, masivně uhynou. Výsledkem vámi oběma narhovaného řešení by byla výsledná populace včelstev na úrovni například 5% stávajícího stavu. Takže se domluvme a kdo má dvacet, bude mít jedno, kdo nemá dvacet, bude se o jedno s někým dělit, …. To je realita populační ekologie.
      Proto se snažíme u včely najít evoluční zkratku, aby zvládla svého hostitele i při vyšším zavčelení. Je nás zatím moc málo a těch, co mluví, nebo se vymlouvají a nebo dělají opak, je příliš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *