Měsíční résumé prof. Trubce, Bh.D. – říjen 2019

V dnešní vědecké porci si přijde na své milovník novinek v aplikované apidologii i základním výzkumu. Jak už to v dnešní době bývá, výzkum v oblasti zdraví včel se točí zejména kolem roztoče Varroa, i když se otřeme i o nosemu a mor včelího plodu. A kromě účinků žihadel a elektromagnetického pole je zajímavým tématem rovněž několik novinek z výzkumu chování, fyziologie či evoluce včel.


Flumethrin v subletálních koncentracích stresuje dospělé jedince včely medonosné

Flumethrin at sublethal concentrations induces stresses in adult honey bees (Apis mellifera L.)
Qi S, Niu X, Wang DH, Wang C, Zhu L, Xue X, Zhang Z, Wu L
Sci Total Environ. 2019 Oct 8;700:134500. doi: 10.1016/j.scitotenv.2019.134500. [Epub ahead of print]

Flumethrin je typický varroacid ze skupiny pyrethroidů celosvětově široce využívaný ve včelařství. V současné době stále chybí dostatek informací o toxikologických charakteristikách jeho působení v subletálním množství na včely. Abychom zaplnili tuto mezeru, provedli jsme 48hodinový test akutní orální toxicity a 14denní test chronické toxicity flumethrinu čerstvě vyběhlé na včely v laboratorních podmínkách. Výsledky ukázaly vysokou akutní toxicitu (LD50 0,47 µg/včelu; 95 % CI, 0,39 ∼ 0,57 µg/včelu), která je vyšší než mnoho jiných komerčně vyráběných pyrethroidů, ale nižší než toxicita tau-fluvalinátu. Po 14 dnech chronické expozice flumethrinu v dávce 0,01, 0,10 a 1 mg/l byla v tenkém střevě pozorována signifikantní antioxidační odpověď, detoxifikace, imunitní reakce a apoptóza. Tyto výsledky ukazují, že flumethrin je pro včely potenciálním rizikem a že může v subletálních koncentracích při dlouhodobé expozici narušovat homeostázu včel. Flumethrin je vysoce lipofilní a snadno se akumuluje ve vosku, proto špatná včelařská praxe může být rizikem pro vývoj včelstva Tato laboratorní studie může sloužit jako časné varování a je třeba provést další pokusy, aby byly změřeny skutečné hladiny reziduí a riziko pro včely v polních podmínkách.


Belgická případová studie reziduí flumethrinu ve vosku: Možný dopad na včely a predikce maximální denní dávky příjemce

Belgian case study on flumethrin residues in beeswax: Possible impact on honeybee and prediction of the maximum daily intake for consumers
El Agrebi N, Wilmart O, Urbain B, Danneels EL, de Graaf DC, Saegerman C
Sci Total Environ. 2019 Oct 15;687:712-719. doi: 10.1016/j.scitotenv.2019.05.493. Epub 2019 Jun 3.

K posouzení zdravotního rizika reziduí flumethrinu ve vosku pro včely a konzumenty medu bylo analyzováno 124 vzorků vosku náhodně vybraných po celé Belgii. K analýze reziduí flumethrinu bylo použito kapalinové chromatografie / tandemová hmotnostní spektrometrie. Riziko reziduí flumethrinu ve vosku pro zdraví včel bylo posouzeno výpočty koeficientu rizika (HQ) podle míry prevalence flumethrinu pro orální i kontaktní expozici. Při porovnání průměrných koncentrací flumethrinu a kontaktních a orálních hodnot HQ mezi včelnicemi s úhyny pod 10 % a s úhyny nad 10 % nebyly pozorovány statistické rozdíly. Předpokládaný denní příjem reziduí flumethrinu belgickými konzumenty prostřednictvím medu a vosku byl stanoven deterministicky (nejhorší scénář) a pravděpodobnostně. Pravděpodobnostní přístup nebyl možný použít pro konzumaci vosku z důvodu nedostatku dat. Nejvyšší expozice stanovená oběma přístupy byla <0,1 % teoretického maxima denního příjmu, což pro lidské zdraví nepředstavuje žádné riziko.


Microsporidie Nosema spp., obligátního parazita včely medonosné, jsou přenášeny vzduchem

Microsporidia Nosema spp. – obligate bee parasites are transmitted by air
Sulborska A, Horecka B, Cebrat M, Kowalczyk M, Skrzypek TH, Kazimierczak W, Trytek M, Borsuk G
Sci Rep. 2019 Oct 7;9(1):14376. doi: 10.1038/s41598-019-50974-8.

Mikrosporidie Nosema jsou mezi včelami přenášena fekálně orální cestou. Spory byly detekovány v květech a přenášeny do úlů spolu s pylem. Cílem experimentu bylo stanovit, zda se mikrosporidia nosemy přenášejí vzduchem, a to na včelnici, v kontrolním prostředí (bez včelstev) a v laboratoři při klíckových pokusech uměle nakažených včel. Nová cesta přenosu vzduchem byla zjišťována volumetricky aerobiologickým vzorkovačem Hirstova typu umístěného na zemi na včelnici, v botanické zahradě a na podlaze laboratoře. Zároveň byla stanovena průměrná míra nosemové infekce létavek pomocí Bürkerova hemocytometru. Lapací pásky byly zkoumány světelným mikroskopem, Nomarski interferenčním kontrastem (NIC) a skenovacím elektronovým mikroskopem. Nejvyšší koncentrace spor nosemy na m3 vzduchu (4,65) byla zaznamenána v srpnu, nejnižší (2,89) v červenci. To bylo potvrzeno i metodou Real-time PCR. Přítomnost N. apis i N. ceranae byla potvrzena na všech lapačích na včelnici. Průměrné počty N. apis byly 14,4×104/cm2N. ceranae 2,24×104/cm2. Výsledek ukazuje, že spory jsou přenášeny větrem na včelnici, ale nikoli v botanické zahradě nebo vzduchem v laboratoři. To bylo potvrzeno genetickou analýzou. Z biologického materiálu byla izolována DNA a vyšetřena PCR na spory nosemy. Byl detekován fragment genu 16S rRNA charakteristický pro N. apis i N. ceranae. Náš výzkum rozšiřuje znalosti o přenosu mikrosporidií Nosema spp. v přirozeném prostředí a ukazuje období spojená s nejvyšším rizikem infekce.


Variabilita schopnosti učení mezi jedinci včely medonosné

Interindividual variation in learning ability in honeybees
Tait C, Mattise-Lorenzen A, Lark A, Naug D
Behav Processes. 2019 Oct;167:103918. doi: 10.1016/j.beproc.2019.103918. Epub 2019 Jul 24.

Výkonnost různých kognitivních úloh může buď pozitivně korelovat s jedincem jako měřítko obecné inteligence, nebo výlohy vynaložené na určité aspekty poznání mohou vyčlenit specializované kognitivní fenotypy. Sociální život nabízí potenciál pro individuální specializaci v učení a kooperující skupina může těžit z různorodosti fenotypů učení. Nicméně je jen málo empirických dat, které se týkají podstaty takových individuálních variací ve schopnosti učení včely, klasického modelu poznání živočichů. Testovali jsme existenci variací schopnosti učení včely medonosné a zda nějaká komponenta učení má vliv na poškození křídel, prostředníka výkonnosti a přežití. Naše výsledky ukazují výrazné individuální variace v různých typech schopnosti učení. Zatímco na úrovni jedince schopnost učení orientačních bodů a čichových vjemů korelují negativně, manévrovací schopnost a učení čichových vjemů koreluje pozitivně a míra manévrovací schopnosti má pozitivní vliv na poškození křídel, prostředků pro přežití. Diskuse výsledků je vedena v kontextu kognitivní diverzity a specializace v sociální skupině.


Zvýšená agresivita a zhoršení averzivního učení včely medonosné vystavené elektromagnetickému poli o extrémně nízké frekvenci

Increased aggression and reduced aversive learning in honey bees exposed to extremely low frequency electromagnetic fields
Shepherd S, Hollands G, Godley VC, Sharkh SM, Jackson CW, Newland PL
PLoS One. 2019 Oct 10;14(10):e0223614. doi: 10.1371/journal.pone.0223614. eCollection 2019.

Včela medonosná, globálně významný opylovatel, je v současnosti v sestupné fázi, což je připisováno komplexu interagujících enviromentálních stresorů. Elektromagnetická pole o extrémně nízké frekvenci (ELF EMF) patří k méně známým abiotickým enviromentálním faktorům. Jsou produkována různými antropogenními zdroji včetně elektrickými vedeními a v poslední době se ukazuje, že mají významný vliv na kognitivní schopnosti a chování včel. V práci se věnujeme vlivu realistických úrovní ELF EMF na averzivní učení a míru agresivity, kritické faktory pro udržení síly včelstva. Včely byly po dobu 17 hodin vystaveny 100 μT a 1000 μT ELF EMF a kontrolní skupina prostředí bez ELF EMF. Účinek na averzivní učení byl měřen mírou vysunutí žihadla a účinek na míru agrese byl zjišťován reakcí na přiblížení vetřelce. Vystavení 100 a 1000 μT ELF EMF snížilo schopnost averzivního učení o 20 %. Pole 100 μT zároveň zvýšilo skóre agresivity o 60 % při reakci na průnik včel z cizích úlů. Tyto výsledky ukazují, že krátkodobé vystavení ELF EMF intenzity, která odpovídá podmínkám včelstvu umístěnému pod elektrické vedení, snižuje averzivní učení a zvyšuje míru agresivity. Tyto změny chování mohou mít širší ekologické důsledky co do schopnosti včel vnímat a adekvátně reagovat na hrozby a negativní vlivy prostředí.


Poplachový feromon zprostředkovává komunikaci mezi rostlinou, opylovatelem a predátorem

Honey Bee Alarm Pheromone Mediates Communication in Plant-Pollinator-Predator Interactions
Wang Z, Tan K
Insects. 2019 Oct 21;10(10). pii: E366. doi: 10.3390/insects10100366.

Včela medonosná hraje klíčovou roli v opylování a při této činnosti čelí během výletů za potravou množství hrozeb od predátorů a parazitů. I v hnízdě se někteří jedinci obětují v boji s vetřelci svými žihadly a kusadly. Při těchto konfliktech včely uvolňují poplašný feromon, aby rychle upozornily své družky na přítomnost nebezpečí. Avšak jen málo je známo, proč a jak je poplašný feromon využíván v interakci rostlina-opylovatel-predátor. V této práci podáváme přehled o dříve nalezených včelích poplašných feromonech a současném stavu jejich chemické analýzy. Bylo potvrzeno mnoho nových složek a funkcí včelího poplašného feromonu. Poté se zeptáme, jak důležitý je poplašný feromon ve vnitrodruhové a mezidruhové komunikaci. Některé rostliny dokonce vyvinuly mimikry, aby pomocí poplašného feromonu přilákaly buď samy opylovatele nebo jejich predátory. Feromony jsou signály, které vyvinul jeden druh, ale mohou být jedním z hlavních faktorů ovlivňujících koevoluci rostlina-opylovatel-predátor. Záměr našeho přehledu je podnítit nové studie na neuronální, molekulární, behaviorální a evoluční úrovni, aby se rozšířily naše znalosti o účincích poplašného feromonu na komunikaci mezi rostlinami, opylovateli a predátory.


Včely generalizují vůně květů rostlin kvetoucích ve stejném ročním období

Honeybees generalize among pollen scents from plants flowering in the same seasonal period
Pietrantuono AL, Requier F, Fernández-Arhex V, Winter J, Huerta G, Guerrieri F
J Exp Biol. 2019 Oct 14. pii: jeb.201335. doi: 10.1242/jeb.201335. [Epub ahead of print]

Když včela medonosná přijímá potravu z květu, vysunuje sosák, aby nasála nektar. Říkáme tomu reflexní extenze sosáku (PER). Přítomnost pylu nebo nektaru může být spojena s vůněmi, barvami nebo vizuálními vzory, které včele umožňují nalézt zdroj potravy v krajině. Včely umí spojit podobné, i když odlišné vjemy s přítomností potravy, tj. umí rozlišovat a generalizovat vjemy. V této práci jsme vyhodnotili generalizaci mezi vůněmi pylu šesti různých druhů rostlin. Experimenty byly založeny na tréninku PER ve dvou fázích: 1) Nácvik spojení vůní každého druhu rostliny se sacharózou, 2) Test, ve kterém byla včelám nabídnuta nová vůně, aby se tak otestovala generalizace. Generalizace se projevila vysunutím sosáku v reakci na novou vůni. Míra PER se zvyšovala během tréninku na každou z vůní. Včely generalizovaly pyl z hlohyně šarlatové (Pyracantha coccinea) a prasetníku kořenatého (Hypochaeris radicata). Tyto dvě rostliny mají různé množství proteinu a nejsou taxonomicky příbuzné. Sledovali jsme vlivy období květu a podobnosti vjemu vůně a dospěli jsme k závěru, že oba typy pylu mohou sdílet těkavé složky, které hrají klíčovou roli ve vjemu. Naše výsledky zdůrazňují důležitost analýzy důsledků generalizace mezi typy pylu různé nutriční hodnoty. Takové studie mohou poskytnout hodnotné informace včelařům a zemědělcům, neboť generalizace kvalitnějších pylů může mít pozitivní vliv na vývoj včelstva, opylování a produkci medu.


Virové infekce mění ultrastrukturu epitelu tykadel včely medonosné

Viral infections alter antennal epithelium ultrastructure in honey bees
Kim SH, Mercer A, Mitchell A, de Miranda JR, Ward V, Mondet F, Bostina M
J Invertebr Pathol. 2019 Oct 1;168:107252. doi: 10.1016/j.jip.2019.107252. [Epub ahead of print]

Varroa destructor a s ním spojené viry, jmenovitě virus deformovaných křídel (DWV) se považují za příčiny ztrát včelstev. Důkazy svědčí o tom, že zvýšená hladina DWV ve včelstvu může ovlivnit senzorické a komunikační schopnosti včel s negativními následky na hygienické chování. Protože zásadní roli v těchto schopnostech hrají tykadla, porovnali jsme jejich ultrastrukturu mezi zdravými včelami a včelami napadenými DWV. Výsledky ukazují, že se virové kapsidy akumulují v bazální oblasti tykadlového epitelu v blízkosti hemolymfy. Na úrovni smyslových senzil ani v dendritech od nich vedoucích nebyly žádné virové částice nalezeny. Nicméně v podpůrných buňkách obklopujících dendrity napadených včel bylo nalezeno více membránových struktur. Stejně tak byly v tykadlech napadených včel nalezeny parakrystalické struktury obsahující velké množství virových částic.


Divergentní evoluce jako následek přizpůsobení novému hostiteli pozorovaná na dvou druzích rodu Varroa

Divergent evolutionary trajectories following speciation in two ectoparasitic honey bee mites
Techer MA, Rane RV, Grau ML, Roberts JMK, Sullivan ST, Liachko I, Childers AK, Evans JD, Mikheyev AS
Commun Biol. 2019 Oct 1;2:357. doi: 10.1038/s42003-019-0606-0. eCollection 2019.

Vícedruhová evoluce parazit-hostitel je běžná, ale málo se ví o dalším vývoji parazita po specializaci. Sdílená evoluční historie a fyziologie může vést druhy stejnou evoluční cestou, zatímco volba odlišných strategií může omezit kompetici. Tyto scénáře jsme otestovali na hospodářsky významném spojení včely medonosné s ektoparazitickým roztočem sekvencováním genomů dvou blízkých druhů Varroa destructor a V. jacobsoni. Tyto genomy jsou si velmi blízké, 99,7 % sekvence je identických. Z 9628 ortologických genů 4,8 % vykazuje známky pozitivní selekce u alespoň jednoho druhu. Divergentní selekční trajektorie byla pozorována v konzervativní rodině chemosenzorických genů (IGR, SNMP) a Helloween genů (CYP) spojených se svlékáním a reprodukcí. Mezi těmito skupinami byl jen malý ontologický překryv, což svědčí o tom, že u obou druhů působí odlišné režimy selekce. Na základě těchto zjištění můžeme tvrdit, že k úspěšnému souboji vyvíjejících se komunit parazitů mohou být třeba druhově specifické strategie.


Virtuální (in silico) vyhledávání a následné laboratorní ověření nových látek s potenciálně varroacidními účinky

In silico chemical library screening and experimental validation of novel compounds with potential varroacide activities
Riva C, Suzanne P, Charpentier G, Dulin F, Halm-Lemeille MP, Sopkova-de Oliveira Santos J.
Pestic Biochem Physiol. 2019 Oct;160:11-19. doi: 10.1016/j.pestbp.2019.05.012. Epub 2019 May 22.

Ektoparazitický roztoč Varroa destructor byl identifikován jako hlavní příčina ztrát včelstev po celém světě. Prevencí ztrát je každoroční ošetřování včelstev proti roztočům. Počet účinných akaricidů je však malý a roztoči si postupně na tyto aktivní molekuly vyvíjejí rezistenci. V této studii jsme hledali nové originální způsoby varroacidní léčby, které selektivně inhibují AChE (enzym acetylcholinesterázu) roztoče Varroa destructor (vdAChE), nikoliv však AChE Apis mellifera (amAChE). K tomuto cíli byla použita originální metodologie, která používá virtuální screening chemické knihovny CERMN a homologního sekvenčního modelování. Kombinací in silico screeningu a in vitro experimentů byly nalezeny dvě slibné sloučeniny. Testy in vitro na inhibici AChE obou druhů potvrdily dobrou selektivitu na vdAChE roztoče. Navíc byl proveden in vivo protokol, který prokázal varroacidní účinek bez akutních následků na přežití včel. Tyto dvě nalezené sloučeniny mají potenciál stát se novými léčivy pro vývoj nových postupů proti roztoči Varroa. Popsaná metoda zřetelně ukazuje potenciál tohoto postupu vývoje léčiv a postupů k zajištění zdraví včel.


Struktura, vlastnosti a funkce párování předních a zadních křídel včely medonosné

Structure, properties and functions of the forewing-hindwing coupling of honeybees
Ma Y, Ren H, Rajabi H, Zhao H, Ning J, Gorb S
J Insect Physiol. 2019 Oct;118:103936. doi: 10.1016/j.jinsphys.2019.103936. Epub 2019 Aug 29.

Včela medonosná má morfologicky čtyři křídla, ale funkčně je dvoukřídlý hmyz. Během letu se se její přední a zadní křídla spojí pomocí háčků na zadním křídle a jamky na zadním okraji předního křídla. Morfologická analýza ukazuje, že háčky se zaklesnou do jamky, takže se přední a zadní křídla pevně spojí, ale mohou se vůči sobě otáčet. V této práci jsme s použitím skenovacího elektronového mikroskopu (SEM) a konfokální laserové skenovací mikroskopie (CLSM) zkoumali mikromorfologii a materiálové složení závěsného aparátu předních i zadních křídel. Vysokorychlostní film ukázal variace úhlů mezi předními a zadními křídly během připoutaného letu. S použitím 2D výpočetní kapalinové dynamické analýzy jsme se snažili porozumět vlivu změn úhlů na aerodynamický výkon spojených křídel. Výsledky morfologické analýzy ukazují, že jamka i háčky jsou tvořeny silně sklerotizovanou kutikulou. Sklerotizované závěsné spojení umožňuje velké variace úhlů mezi křídly (135-235°), takže změna probíhá od tupého úhlu během pronace a pohybu křídel dolů k ostrému úhlu během supinace a pohybu křídel nahoru. Výsledky výpočtů ukazují, že v porovnání s modelem s rigidně spojenými křídly změny úhlů v modelu s pohyblivým závěsem vedou ke vyššímu vztlaku a tahu s vyšší mírou vzestupu tahu. Tato studie prohlubuje znalost mechanismu a funkcionality spojení křídel hmyzu.


Opylovatel nebo rodokmen: Jaké faktory ovlivňují evoluci živin pylu?

Pollinator or pedigree: which factors determine the evolution of pollen nutrients?
Ruedenauer FA, Spaethe J, van der Kooi CJ, Leonhardt SD
Oecologia. 2019 Oct;191(2):349-358. doi: 10.1007/s00442-019-04494-x. Epub 2019 Aug 28.

Klasickým příkladem interakcí mezi živočichy a rostlinami je interakce mezi rostlinou a opylovatelem, který typicky odměnou za opylování získává nektar anebo pyl. Zatímco nektar obsahuje především cukry, pyl představuje pro mnoho opylovatelů hlavní zdroj proteinů a lipidů. Hlavní funkcí pylu je však poskytovat živiny k růstu pylové láčky a tím umožnit oplození rostliny. Není jasné, zda lákání opylovatelů vyvine dostatečně silný selekční tlak ke změně nutričního profilu pylu, např. zvýšení hrubého obsahu proteinu nebo změnu poměru proteinu k lipidům, což má oboje silný dopad na atraktivitu pylu pro létavky. Nutriční kvalita pylu může být také dána pouze fylogenetickým původem, takže pyl blízce příbuzných rostlin vykazuje podobné nutriční profily vlivem stejných biosyntetických cest nebo podobné morfologie květů. V této práci prezentujeme metaanalýzu studií pylových živin, abychom zjistili, zda rozdíly v obsahu a podílu živin v pylu korelují se závislostí rostlin na hmyzím opylovateli anebo na fylogenetické příbuznosti. Měli jsme hypotézu, že pokud by byl obsah živin v pylu ovlivněn lákáním opylovatelů, měl by být odlišný (např. vyšší) u rostlin vysoce závislých na opylovatelích nezávisle na jejich příbuznosti. Zjistili jsme, že hrubý protein a poměr proteinu k lipidům v pylu silně koreluje s fylogenezí. Navíc obsah proteinu v pylu byl vyšší u rostlin výhradně nebo z větší části závislých na opylování hmyzem. Nutriční kvalita pylu tedy závisí jak na fylogenetické příbuznosti, tak na závislosti na opylovatelích, což ukazuje, že vedle produkce pylu s dostatkem živin pro reprodukci byl vývoj nutričního profilu pylu hmyzosnubných rostlin ovlivněn také nutriční potřebou jejich opylovatelů.


Inhibice Paenibacillus larvae frakcí extracelulárního proteinu bakterie včely medonosné Brevibacillus laterosporus

Inhibition of Paenibacillus larvae by an extracellular protein fraction from a honeybee-borne Brevibacillus laterosporus strain
Marche MG, Satta A, Floris I, Lazzeri AM, Ruiu L
Microbiol Res. 2019 Oct;227:126303. doi: 10.1016/j.micres.2019.126303. Epub 2019 Jul 19.

Tato práce studovala inhibiční činnost kmene Brevibacillus laterosporus izolovaného z těla včely medonosné na původce moru včelího plodu Paenibacillus larvae. Frakce protein izolovaná ze supernatantu kultury B. laterosporus působila inhibici vegetativních stádií i klíčení spor P. larvae. Proteomickou analýzou LC-MS/MS byl hlavní složkou této frakce baktericidní protein laterosporulin. Dále byly nalezeny další antimikrobiální proteiny a látky: lecitin, chaperoniny, různé enzymy a mnoho dalších možných neurčených proteinů. Výsledky této studie ukazují potenciál B. laterosporus jako biologického prostředku ochrany a zlepšování zdraví včel.


Velké lokální reakce na žihadla blanokřídlých: Následky opakovaných žihadel v reálném životě

Large local reactions to Hymenoptera stings: Outcome of re-stings in real life
Bilò MB, Martini M, Pravettoni V, Bignardi D, Bonadonna P, Cortellini G,
Kosinska M, Macchia D, Mauro M, Meucci E, Nittner-Marszalska M, Patella V, Pio R,
Quercia O, Reccardini F, Ridolo E, Rudenko M, Severino M
Allergy. 2019 Oct;74(10):1969-1976. doi: 10.1111/all.13863. Epub 2019 May 28.

Velké lokální reakce na žihadla blanokřídlých jsou obvykle definovány jako otok > 10 cm, který přetrvá déle něž 24 hodin, někdy provázený erytémem, svěděním a puchýři. V současnosti se předpokládá, že riziko následné systémové reakce při opakovaném bodnutí je nízké (2-15 %). Proto se další diagnostika v případě velké lokální reakce nepovažuje za potřebnou, stejně jako předpis adrenalinové injekce a imunoterapie včelím jedem. Cílem této studie bylo vyhodnotit skutečné následky opakovaných žihadel u pacientů s anamnézou velkých lokálních reakcí.

Bylo sledováno 662 pacientů s předchozí velkou lokální reakcí. Z 225 z nich, kteří dostali další žihadlo, 24 % nezaznamenalo žádnou reakci, 52 % hlásilo další velkou lokální reakci a 24 % mělo systémovou reakci. Riziko následné systémové reakce bylo vyšší v případě pozitivní kožní reakce na antigeny Apis mellifera a Vespula spp. (OR 2.1 a 3.8), zvláště pokud byla pozitivní reakce na koncentraci 0,001 µg/ml (OR 13.4 a 16.5).

Závěr je, že systémové reakce po předchozí celkové lokální reakci jsou častější, než uvádí literatura. Po analýze prediktivní role velké lokální reakce na systémovou reakci ukazujeme, že by v těchto případech mělo být zváženo další vyšetření, zejména kožní testy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *