Zdravotní problematika v chovech včel – seminář z cyklu VÚVeL Fest VI, od výzkumu k praxi

Na osm desítek včelařů se sešlo ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství (VÚVeL) 30. října na odborném semináři zaměřeném na odolnost včel. O aktuální zdravotní situaci včel a jejich budoucnosti hovořili v rámci projektu VÚVeL Fest odborníci z Výzkumného ústavu včelařského. s. r. o., Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a z VÚVeL.

Pracovní atmosféra semináře se promítala do řady dotazů a diskusí, nechyběla ani ochutnávka medů z různých koutů ČR, např. Rychnovska, Znojemska, Blanenska, Ostravska a dalších regionů.

MVDr. Soňa Šlosárková, Ph.D. a MVDr. Ján Matiašovic, Ph.D. se postarali o hladký průběh semináře a o jeho odborné moderování.

Nosematóza

MVDr. Martin Kamler (VÚVč, s. r. o.) ve své přednášce představil původce nosematózy u včely medonosné. Během uplynulého desetiletí je zdokumentováno, avšak ne plně vysvětleno potlačení výskytu původního druhu Nosema apis druhým zástupcem, N. ceranae, původně popsaným v Asii u včely východní. Prevalence nosematózy v České republice v posledních letech kolísá mezi 25 až 68,5 %. Včely se nakazí perorálně sporami při krmení a čištění úlu, během přidávání plástů a souší z předávání potravy mezi včelami. U včel napadených nosemou dochází k rozpadu buněk žaludeční stěny, spory se uvolňují do lumina žaludku, dochází k malabsorpci. Infekce vyvolaná N. ceranae snižuje expresi genů antibakteriálních peptidů a vitelogeninu (dlouhověkost). Infikované včely trpí energetickým stresem. Průběh onemocnění může být zhoršený koinfekcí viry a pesticidy (prach ze sekacích strojů). Silně infikované včely mikrosporidií N. ceranae mají kratší život, což může vést ke slábnutí až k úhynu včelstva. 

Vzhledem k nespecifickým projevům této nemoci je vhodné podezřelá včelstva vyšetřit na přítomnost spor. Stejně tak by měla být na nosematózu vyšetřena všechna včelstva uhynulá přes zimu. Základem diagnostiky je mikroskopické vyšetření.

K vyšetření se používají zimní mrtvolky anebo živé včely. K terapii nosematózy se používal fumagilin, nyní je v Evropské unii zakázán kvůli riziku kontaminace včelích produktů. K léčbě lze použít fytoterapeutika nebo dezinfekční prostředky (kyselina mravenčí, hydroxidy) a působení vysokých teplot. Nejlepším lékem je pravidelná výměna plástů a čistota.

Povinné vyšetření včel registrovaných chovatelů matek na nosematózu vyžaduje Česká republika a Dánsko. Základem k poznání infekce je však laboratorní diagnostika. Jejím dlouhodobým a pravidelným prováděním můžeme v chovatelských programech docílit selekce k včelstvům odolnějším vůči nosematóze.

Předcházet ztrátám

Přední specialista v chovu včel Ing. Dalibor Titěra, CSc., se společně s MVDr. Martinem Kamlerem (oba z Výzkumného ústavu včelařského, s. r. o.) zamýšlel nad tím, zda je v silách chovatele předcházet ztrátám včelstev. Včelí společenství v neporušené přírodě je superorganismus, který se průběžně obnovuje a zhruba každé dva roky se naklonuje rojením. Díky polyandrii se udržuje genetická diverzita. Početní přírůstek včelstev, teoreticky kolem 30 %, je kompenzován ztrátami. Ztráty jsou zapříčiněny nemocemi, ztrátou matky, ale zejména a hlavně nedostatkem potravy. Proto počet včelstev dlouhodobě odpovídá úživnosti krajiny.

Na úhyn včelstev v chovech mívá vedle výše uvedených příčin vliv ještě celá řada chovatelských chyb. Hlad je častější příčina úhynu, než si chovatelé připouštějí. V současné krajině jsou i v létě dlouhá období bez snůšky, jak lze dokumentovat průběžnými záznamy z úlových vah. Nedostatek glycidových, a zejména pylových zásob způsobuje omezení plodování ve včelstvu, kterému pak chybí část generace dělnic. Pokud dojde k výpadku líhnutí dlouhověkých včel, může to znamenat kolaps včelstva v zimě, zejména pokud se přidruží patogeny.

Četné chyby doprovázejí v chovatelské praxi tlumení varroózy. Základem úspěšné léčby je dobré načasování aplikace. To se neobejde bez opakovaného monitoringu úrovně napadení včelstev. Účinnost léčení je podmíněna použitím  registrovaných přípravků i technických prostředků a přesným dodržením příbalových informací. Velmi častým symptomem hynutí včelstev jsou virózy. Proti těm máme jen nepřímé prostředky: chov silných, dobře živených včelstev a soustavné tlumení varroózy.

Jedním z dalších faktorů, který může přispívat k oslabení včelstev, jsou cizorodé látky v prostředí, zejména přípravky na ochranu rostlin. Akutních otrav ubylo, ale obavy z chronických vlivů jsou opodstatněné. Cesta, jak toto riziko snížit, je v komunikaci včelařů a zemědělců.

Výzkum dynamiky odbourávání reziduí by měl pomoci nastavit maximální přípustné objemy aplikací přípravků na plochy, aby nebyla překročena kapacita odbourávání a rezidua nenarůstala. To ale není v silách chovatelů včel, i když i včelaři se mohou poskytnutím svých včelstev podílet na realizaci výzkumných projektů.

Paenibacillus larvae a jeho genotypy

O výsledcích genotypizace izolátů Paenibacillus larvae na území ČR a části SR v letech 2016-2018 přednášel MVDr. Ján Matiašovic, Ph.D. (Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.). Přednáška seznámila přítomné s různými přístupy ke genotypizaci P. larvae, původce moru včelího plodu, a zejména s výsledky rozšíření jednotlivých genotypů na území ČR v letech 2016-2017 a na slovenském území při hranici Morava-Slovensko v roce 2018.

Z výsledků vyplynulo, že na území Čech se infekce vyskytuje v několika roztroušených ohniscích s malým počtem případů a prakticky každé ohnisko má svůj unikátní kmen P. larvae. Naproti tomu na Moravě se vyskytují dvě rozsáhlá ohniska s velkým počtem postižených včelstev.

V rozsáhlém ohnisku v Olomouckém kraji je infekce způsobena výlučně typem ST11. V dalším velkém ohnisku ve Zlínském kraji převládá typ ST10 a vyskytuje se i typ ST11. V Moravskoslezském kraji jsou to opět typy ST10 a ST11, ale ST11 převažuje. Podobně v přilehlé části Slovenska se vyskytují jen typy ST10 a ST11. 

Podrobnou analýzou příbuznosti izolátů bylo zjištěno, že jednotlivé izoláty ST10 a ST11 jsou si většinou uvnitř ohniska blízce příbuzné. To naznačuje, že infekce se v místě udržuje a k rozsáhlejší výměně původce moru mezi ohnisky nedochází.

Přesto se nachází případy blízké příbuznosti izolátů mezi geograficky vzdálenými ohnisky. Svědčí to o přenosu infekce jinou než přirozenou cestou. Slovenské izoláty ST10 i ST11 jsou s moravskými izoláty blízce příbuzné, což naopak ukazuje na přirozený přenos mezi včelstvy, kdy Bílé Karpaty nepředstavují pro včely zásadní překážku.

Z dalších analýz vyplynulo, že u žádného kmene nebyla zjištěna přítomnost genů rezistence na antibiotika. Všechny izoláty jsou již dříve popsané sekvenční typy, nebyl nalezen nový, dosud nepopsaný typ.

„Letní“ a „zimní“ včely poprvé

Doc. RNDr. Pavel Hyršl, Ph.D., z Masarykovy univerzity se věnoval porovnání fyziologických a imunitních parametrů letních a zimních včel. Včely mají (stejně jako jiný hmyz) imunitní systém, který jim umožňuje reagovat na okolní prostředí a patogeny. Imunitní reakce zprostředkovávají buňky (hemocyty) a molekuly v cirkulující tělní tekutině – hemolymfě.

Mezi důležité nebuněčné složky patří antibakteriální peptidy a složky fenoloxidázové a koagulační kaskády, kdy při poranění dochází ke srážení hemolymfy a zčernání poraněného místa díky tvorbě melaninu. 

Včely žijí sociálním způsobem ve velkých společenstvích a díky tomu u nich není tolik důležitá imunita jedince, ale nastupuje tzv. sociální imunita, při které je cílem přežití celého včelstva, a velký vliv má sociální chování jednotlivých včel. Mezi projevy sociální imunity patří například čištění úlu, obrana proti vetřelcům na česně, regulace teploty, nebo ochrana královny. V kontrastu s dlouhodobým chovem je obecně velmi málo informací o včelí imunitě v porovnání s jinými zástupci hmyzu.

V experimentech, které provádějí na svém pracovišti, pracují se vzorky hemolymfy dospělých včel a snaží se najít měřitelné fyziologické a imunitní parametry, které by mohly být používány pro přesné určení letní a zimní generace včel. Dlouhodobé sledování jednoho včelstva po dobu jeden a půl roku, u kterého byly prováděny odběry každý měsíc, ukázalo, že dlouhověké zimní včely mají v hemolymfě více celkových proteinů, více proteinu vitellogeninu a vyšší antibakteriální aktivitu. Uvedené parametry byly ověřeny jednorázovými odběry také na dalších letních i zimních včelstvech.

Zatímco doposud nebylo možné spolehlivě odlišit krátkověkou a dlouhověkou generaci včel, a proto se nedostatek dlouhověkých včel projevil ztrátou včelstev až v jarním období následujícího kalendářního roku, nyní je pomocí laboratorních analýz a imunitních a fyziologických parametrů možné přítomnost dlouhověkých včel ve včelstvu potvrdit již v závěru včelařské sezony a tím s předstihem odhadnout ztráty včelstev při jejich přezimování.

„Letní“ a „zimní“ včely podruhé

Mgr. Jiří Danihlík, Ph.D., z Univerzity Palackého v Olomouci připomněl, že ve včelstvu se během roku střídají dvě generace včel, tzv. krátkověká letní a dlouhověká zimní. Zatímco letní generace se nachází ve včelstvu během hlavní včelařské sezony, tak zimní generace, líhnoucí se od srpna do ukončení plodování v září až říjnu, je důležitá pro překonání dlouhého zimního období.

Výzkum se zaměřil na sledování imunitních reakcí obou generací s cílem zjistit, jak bude jejich imunitní systém reagovat na imunitní stimul. Ukázalo se, že dlouhověká zimní generace včel přirozeně snižuje expresi genů kódujících molekuly zodpovědné za antimikrobiální imunitní reakce, takže dlouhověká zimní generace sice reaguje na imunitní stimul stejně jako letní, avšak musí vynaložit více energie, aby dosáhla stejné úrovně imunitní odpovědi.

V praxi to potvrzuje nutnost ochrany zimní generace včel před patogeny i stresem, to může významně pomocí prevenci zimních ztrát včelstev.

Zdůraznil, že dřívější experimentální práce potvrzují i význam důležitosti pylové výživy včelstev pro správnou funkci imunitního systému. Pylová snůška je podstatná nejen na jaře pro dobrý rozvoj včelstva, ale i v létě a v podletí pro právě se líhnoucí zimní generaci včel. Včelám, které jsou krmeny cukrem nebo sirupem a nemají pylovou výživu, chybí proteiny. Takto nastavená špatná výživa vede k poškození jejich imunitního systému. Detailní výsledky jsou připravovány do vědecké publikace.

Viry

RNDr. Jana Prodělalová, Ph.D., (VÚVeL) představila soudobé známé virózy detekované ve vzorcích od českých včelařů.

Virová onemocnění včely medonosné představují riziko zejména pro oslabená včelstva. Infekce viry u včely medonosné mohou probíhat ve formě skryté i otevřené. Skrytá infekce postihuje většinu včel, je bez klinických příznaků a často zkracuje délku života jedinců. Otevřená forma má typické projevy infekce: při viróze včelí bunyavirem (ABV) a virem chronické paralýzy včel (CBPV) pozorujeme u dělnic třas, bezletnost, ztrátu ochlupení na hrudi a zadečku, úhyn. Při infekci virem černání matečníků (BQCV) u matek se manifestuje úhynem larev v matečních a změnou barvy na hnědou až černou, včetně matečníků. Při napadení virem deformovaných křídel (DWV) pozorujeme u mladušek deformaci křídel, malformaci končetin, zkrácený a zvětšený zadeček, bledé zbarvení těla a úhyn krátce po dokončení vývoje nebo během něj. Virus pytlíčkovitosti plodu (SBV) postihuje plod, zejména na jaře a začátkem léta, mezi tělem nesvlečené larvy a její nesvlečenou kutikulou se hromadí tekutina, larva nabývá typického pytlíčkovitého tvaru, žloutne, několik dní po úhynu ztmavne a vysychá ve zploštělý příškvar typického tvaru gondoly. 

V České republice jsou nejčastěji ve včelstvech zjišťovány viry deformovaných křídel, černání matečníků a akutní paralýzy. Tyto viry byly nalezeny u více než jedné pětiny včelstev vyšetřených v letech 2014 až 2018. Virus deformovaných křídel, jehož výskyt velmi úzce souvisí s napadením včelstev roztočem Varroa destructor, byl detekován dokonce u více než 40 % včelstev. Účinné ošetření včelstev proti V. destructor je proto zásadní pro potlačení rozvoje viróz.

MVDr. Soňa Šlosárková, Ph.D., (VÚVeL, foto: archiv VÚVeL)

2 komentáře

  1. Pavel Holub Reagovat

    Je příjemné slyšet z úst pana Ing. Titěry
    „Četné chyby doprovázejí v chovatelské praxi tlumení varroózy. Základem úspěšné léčby je dobré načasování aplikace. To se neobejde bez opakovaného monitoringu úrovně napadení včelstev. “
    už bývá jen vyslovit „a tyto informace by měli chovatelé v blízkém okolí sdílet“ a jsme u varroamonitoring systému. Snad se tohoto dovětku někdy dočkám.

    Nejde mi do hlavy, jak je možné, že včelař je schopen dělat u každého včelstva opakovaný monitoring (předpokládám, že tím bylo myšleno období léto až podzim), který je vzhledem k zimnímu monitoringu náročnější a ten zimní dělat nemůže a v laboratořích je ta informace degradována tím, že jde o směsný vorek a včelař tak neví, která včelstva vykazují vyšší spady. Kdo je ta tajemná síla, která udržuje zimní monitoring formou povinného laboratorního vyšetřování při životě?

    • Jiří Matl Reagovat

      Ty nám, Pavle, ta nějak pořád neuvažuješ v souvislostech. 😀 Cožpak nevíš, že kdyby se včelaři přestali scházet kvůli zimní měli, zhroutil by se včelařský spolkový život jak v Čechách, tak v Moravě? To taky říkal pan Titěra před léty.
      Ale k tomu zimnímu monitoringu: je zajímavé, že i šlechtitelské programy v zahraničí často doporučují minimálně 2x za zimu u každého včelstva zkontrolovat a zaznamenat spad. Je ale fakt, že tam u nich je systém jiný …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *