Olomoucká včelařská setkávání – zamyšlení nad včelím voskem

Na druhé přednášce z cyklu OVS v tomto roce jsme v Olomouci přivítali jako přednášející paní Alenu Machovou z Plzeňska. Včelaření v její rodině má dlouhou tradici, předává se již po několik generací, v současnosti včelaří společně se svým manželem Pavlem a celou rodinou na několika stanovištích v různých nadmořských výškách s různými snůškovými podmínkami.

Původní profesí pedagog, postupně po čase profesionální účetní v mezinárodních společnostech.

Koupě válců na výrobu mezistěn ji přivedla na myšlenku nabídnout i ostatním včelařům možnost výroby mezistěn z vosku se známou historií.

 

Úvodem

Opakování je matkou moudrosti, a proto je dobré osvěžit si známé skutečnosti: včela produkuje vosk z voskotvorných žláz na spodní straně zadečku zhruba mezi 12. až 18. dnem svého života ve formě voskových šupinek. Uvádí se, že pro vytvoření jednoho kilogramu vosku musí včelstvo takových šupinek vytvořit asi 1,25 milionu kusů. Srovnatelnou energii včelstvo vloží do vytvoření zhruba 16 kilogramů medných zásob.

Z tohoto přehledu je tedy jasné, že pro včelstvo se jedná o velice energeticky náročnou činnost, a proto bychom měli k vosku přistupovat k jako velice cenné surovině. 

 

Pro produkci vosku ve včelstvu pak musí být splněny další předpoklady a to hlavně tyto: dostatečná teplota v úle, probíhající snůška, kladoucí matka, dostatečný počet včel vhodného věku v úle. A včelstvo se nesmí nacházet v rojové náladě. Teprve při splnění těchto podmínek pak včely produkují vosk, tvoří voskové dílo a včelstvo má možnost dobrého rozvoje.

Fyzikální a chemické vlastnosti vosku, využití

Během přednášky byly rovněž probrány fyzikální a chemické vlastnosti vosku, které předurčují vosk jako surovinu nejen pro včelaře, ale i pro potravinářský či farmaceutický průmysl, zubní lékařství, slévárenství a dále při apiterapii. Jen tento krátký výčet dává představu, jak poměrně vzácnou a žádanou je včelí vosk surovinou. Z historie pak nutno připomenout vosk jako materiál na výrobu svící, nejen jako zdroj světla, ale rovněž jako symbol při církevních obřadech.

Získávání, skladování

Včelař má možnost získávat vosk od včel během celé včelařské sezony při běžných činnostech, jako je odškrabávání voskových můstků při prohlídkách včelstev, při pravidelné obměně díla během sezony, při případném vyřezávání trubčiny a v neposlední řadě při medobraní. Takto získanou surovinu ve formě voští a víček není bez dalšího zpracování vhodné dlouhodobě skladovat. Hrozí napadení plísněmi a kvašení zbytků medu a sladiny a nesmíme zapomenout ani na hlavního škůdce:  tím je zavíječ voskový. Paní Machová doporučuje dobu před vytavením vosku co nejvíce zkrátit a voští co nejrychleji zpracovat.

Skladování plástů nebo voští je vhodné v chlazených skladech, kde se přirozenou cestou zabrání znehodnocení včelího díla nebo vyřazeného voští bez použití chemických látek.

Běžně používanou praxí je použití síry pro zamezení rozvoje zavíječe voskového, je nutno je ale podle potřeby opakovat a sledovat stav. Například ve Švýcarsku je použití síry pro ochranu voskového díla zakázáno. Podobně je možno s různým úspěchem použít další látky, jako kyselinu mravenčí, esenciální látky, nebo uskladnění v průvanu, nejedná se ale o metody vhodné pro velké včelařské provozy a hrozí kontaminace vosku cizorodými látkami.

Zpracování

Pro běžné včelaře přicházejí do úvahy zhruba tři způsoby zpracování voští. Nejjednodušší a nejméně náročný způsob je získávání vosku ve slunečním tavidle. Jde o způsob vhodný pro malé včelařské provozy, není potřeba žádné energie (tu nám zdarma dodává slunce) a pořizovací náklady jsou nízké. 

Dalším způsobem je vyvařování voští v horké vodě, kdy se po zahřátí vosk rozpustí a lze jej dále zpracovávat. Tento způsob je poměrně velice efektivní, nevýhodou je nutnost pracovat v otevřeném prostoru venku. Není proto vhodný pro práci v době letu včel v bezsnůškovém období. 

Třetí možností je využití páry k vytavení voskového díla a získání čistého vosku. Tento způsob je zřejmě nejdražší, pokud jde o  pořizovací náklady, ale je možno pracovat kdykoliv v uzavřeném prostoru bez obtěžování včelami.

K výtěžnosti

K efektivitě a výtěžnosti i po vytavení voští A. Machová zmínila, že je možné zbytky díla ještě alespoň v lisu zbavit zbytků vosku a zvýšit tím jeho získané množství. Dalším postupem může být zpracování zbytků v odstředivce na vosk, čímž získáme nejvyšší výnos, avšak za cenu vyšší energetické spotřeby a možnosti znečištění vosku zbytky košilek a pylu. Nutno také podotknout, že toto zařízení je poměrně drahé, a proto se mezi včelaři běžně nepoužívá.

 

Nádoby, tuhnutí, přehřátí

Při práci s voskem je třeba dbát rovněž na použití vhodných nádob, ve kterých vosk zpracováváme. Nejvhodnější jsou pro zpracování nerezové nebo plastové nádoby, sklo se kvůli své křehkosti a hmotnosti nepoužívá, i když by bylo rovněž vhodnou volbou.

Otázkou je použití pozinkovaných nádob, běžná literatura je nedoporučuje, ale z vlastní zkušenosti se slunečním tavidlem s pozinkovanou sběrnou nádobou jsem dlouhodobě nepozoroval žádné negativní vlivy na vosk.

Nevhodné je použití nádob železných nebo smaltovaných s poškozeným smaltováním a rovněž nádob měděných a slitin mědi nebo hliníku. V těchto nádobách dochází při zpracování vosku k jeho barevné změně, což lze následně za cenu přidání například kyselin částečně napravit, ale jednak to přináší do vosku látky, které se v něm v přírodním stavu nevyskytují, a jednak to zvyšuje pracnost celého procesu získávání vosku, protože po takovém zásahu je třeba vosk opakovaně alespoň dvakrát až třikrát přetavit a nechat ztuhnout.

Vosk lze rovněž nenapravitelně poškodit například jeho přehřátím, pokusem napravit jej přidáním nadměrného množství kyseliny šťavelové nebo při tavení ve vařáku se značně tvrdou vodou. Takto znehodnocený vosk mýdelnatí a napravit již jej nelze a není vhodné jej dále používat.

Po vytavení vosku je třeba jej nechat ve vhodné nádobě ztuhnout. Dobu tuhnutí je dobré co nejvíce prodloužit udržováním nádoby s vytaveným voskem v teple. Vhodné je postavit ji například na izolační desku a nádobu řádně zakrýt a zamezit rychlému úniku tepla. 

Prvním benefitem je získání homogenního voskového koláče bez trhlin vznikajících při tuhnutí vosku. Důležitější ale je, že nečistoty z vosku mají možnost přirozenou sedimentací klesnout na spodní část voskového koláče, kde je po vychladnutí můžeme snáze odstranit. Opakovaným rozpouštěním a vychlazováním vosku pak můžeme získat vosk bez mechanických příměsí, vhodný například na výrobu svíček.

Uzavřený koloběh vosku

Takto získaný vosk ve většině případů včelaři použijí na získání mezistěn. Dlouhodobě je známá výměna vosku za mezistěny na mnoha distribučních místech v celé republice. Nevýhodou je, že neznáme kvalitu vosku, z něhož takto získané mezistěny byly vyrobeny. 

Paní Machová jako jedna z prvních u nás nabízela a nabízí výrobu mezistěn z vosku, který jí včelaři zašlou. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že mezistěny od p. Machové jsou vynikající kvality a ve včelách jsem s nimi nikdy neměl žádný problém.

Počet výrobců mezistěn z takto dodaného vosku postupně roste. Obavy z šíření nemocí tímto počínáním jsou liché, neboť zpracovatel je pod bedlivým dozorem Státní veterinární správy. Každý vosk je před zpracováním desinfikován předepsaným postupem, tedy zahříván na teplotu minimálně 117 °C po dobu alespoň 60 minut. Tento postup zaručuje zničení prakticky všech zárodků včelích nemocí, hlavně moru včelího plodu.

Lité nebo lisované?

Samotná výroba mezistěn pak probíhá buďto odléváním tekutého vosku do speciálních forem s matricí včelího díla, nebo válcováním za studena, respektive při teplotě zpracovávaného vosku 35 °C. 

Lis na odlévání mezistěn již vlastní mnoho včelařů, kteří jsou takto schopni v zimních měsících pro své menší provozy vyrobit si dostatečné množství mezistěn. Pro větší provozy, nebo pro komerční výrobu je naopak vhodnější cestou válcování, které umožňuje větší efektivitu. Pořizovací cena zařízení na válcování mezistěn ale několikanásobně převyšuje cenu lisu, který je rovněž méně náročný na prostor.

Falšování vosku

Protože A. Machová sleduje literaturu tuzemskou i zahraniční, má možnost porovnávat informace o vosku z různých zemí Evropy. Proto zachytila před několika lety informaci o velkém problému s falšováním vosku v Německu. Zde při kontrole chemického složení vosku bylo zjištěno, že ve vosku se nachází mnoho cizorodých látek, které se v přírodním vosku nevyskytují. 

Jak již bylo napsáno na začátku tohoto článku, vosk je poměrně vzácná surovina a jeho falšování tedy bylo cestou, jak zvýšit zisky. Původce falšování se nepodařilo dohledat, ale v Německu je v současnosti vosk pod přísným dohledem laboratoří a obchodníci s voskem jsou nuceni dělat rozbory pravidelně a jeden vzorek poslat k rozboru alespoň do dvou laboratoří, aby byla zaručena jeho nezávadnost při dalším použití. Cena takového rozboru je hodně vysoká, v našich podmínkách se prakticky neprovádí.

Čím je vosk znečištěn?

Ze zjištěných rozborů bylo zjištěno znečištění vosku mnoha různými chemikáliemi. V největší míře se jednalo o sloučeniny používané jako varroacidy, tedy chemikálie, které včelaři do včelstev vkládají za účelem snížení počtů roztoče Varroa destructor, který působí ve včelstvech mnohé problémy. Na dalších příčkách se pak umístily chemické přípravky na ochranu rostlin, které včely během snůšky do úlu přinášejí spolu se sladinou, pylem a vodou z okolní krajiny. V omezené míře pak ve vosku byly objeveny látky z jiných zdrojů. 

Tyto příměsi tedy do vosku doputují mimoděk, ale jsou známy i případy, kdy byly ve vosku zjištěny parafin a stearin, které byly do vosku přidány zpracovateli úmyslně s vidinou zisku. Přitom je třeba si uvědomit, že při přidání 30 a více procent těchto ropných produktů již včely takto do úlu přidanou mezistěnu nevystaví, ale rovnou ji vykoušou a z úlu vynesou. 

Vliv poškozeného vosku na plod, na med

Při pohledu v širších souvislostech je třeba si uvědomit, že voskové dílo je během vývoje včely v buňce prakticky kolébkou pro vyvíjející se včelu, a tudíž zvýšený počet cizorodých látek má samozřejmě vliv i na vývoj včely samotné. V neposlední řadě je pak vosk v plástech obalem pro med, který zde včely ukládají. Mnoho cizorodých látek z chemicky poškozeného vosku má možnost přejít do medu a rovněž jej kontaminovat.

Doporučením přednášející je tedy zpracovávat vlastní vosk a nepřipustit jeho znehodnocení při získávání nebo zpracování do finálního produktu. Chemicky znečištěný vosk nelze již vyčistit, je možno koncentraci znečišťujících látek pouze naředit na nižší úroveň přidáním čistého vosku ze včelstev při tavení. 

Způsoby laického zjišťování falšování vosku nelze jednoznačně popsat, falšovatelé své metody neustále vylepšují a po stránce fyzikální nelze prakticky čistý vosk od vosku falšovaného odlišit. Nezbývá tedy nic jiného než chemická analýza, která, jak již bylo napsáno, je značně finančně náročná a v našich zemích se prakticky neprovádí. Pak je jedinou cestou zavést ve svém včelařském provoze uzavřený koloběh vosku, kdy lze ve vosku maximálně omezit množství nepřirozených látek.

 

Závěrem

Poděkování patří organizátorům těchto velice přínosných přednášek, které přinášejí do včelařské praxe zkušenosti mnoha odborníků nejen od nás, ale zprostředkovaně i ze zahraničí, a rozšiřují tak vzdělanost včelařů. 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *