Příčiny a souvislosti úhynů – Olomoucká včelařská setkávání 2019/2020 – IV

Motto: Nepřítel je nejlepší učitel

První letošní přednášku z cyklu OVS na téma Příčiny a souvislosti úhynů přednesl Bronislav Gruna.

Jako profesionální včelař specializující se na produkci druhových medů a oddělků čerpá ze svých dlouholetých zkušeností a poznatků. Sám včelaří na jižní Moravě v oblasti mezi Břeclaví a Znojmem, jednu ze včelnic má i na severní Moravě ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Na všech stanovištích včelaří včelnicově, od kočování se včelstvy odešel již před lety.

Začínal včelařit s tachovskými úly v kombinaci s nízkými medníky, dosluhující úly postupně nahrazuje tenkostěnnými úly typu Langstroth. 

 

Mýty kontra skuteční „viníci“

Současné značně medializované úhyny jsou všeobecně přisuzovány těmto různým faktorům (kleštík, vosy, agrochemikálie, včelař-soused, který neléčí, tajemný „moribundus“ aj.)

Přednášejícím samotným prováděná kontrola množství kleštíků ve včelstvech jasně naznačuje, že kleštík je hlavním viníkem. Diagnostiku B. Gruna provádí na všech stanovištích a ve všech včelstvech metodou smyvu při posledním medobraní, výsledky pečlivě zaznamenává, a má  tak možnost vyvodit závěry a určit příčiny případných úhynů. Zvýšené napadení kleštíkem má tedy za následek nejen celkový kolaps včelstva a jeho následný úhyn, ale i zeslabení včelstva během zimování a v důsledku toho pak horší rozvoj na jaře následujícího roku. A z pohledu profesionála i nižší hospodářský výnos.

O monitoringu a co když …

Zaznamená-li tedy při kontrole na začátku srpna napadení mezi 2-3 %, neváhá a okamžitě provádí preventivní opatření proti kleštíkovi.  Pokud zjistí včelstvo, které již jeví příznaky probíhajícího kolapsu, provede radikální zásah. Ten sestává z okamžitého odebrání veškerého plodu, následného použití krátkodobě působícího akaricidu (nebrání se ani použiti Varidolu) a posílení takto ošetřeného včelstva oddělkem . Postup funguje, jen pokud je i oddělek bez kleštíků.

I nadále však včelstvo monitoruje a sleduje, pak podle potřeby dále zasáhne. Podle jeho slov, je třeba si uvědomit, že kleštík je klíčový faktor v množství úhynů a oslabování včelstev.

O kleštíkovi a jeho reprodukci

Pro zopakování byl rovněž přiblížen reprodukční cyklus kleštíka. Ten se množí na včelím plodu v zavíčkované fázi vývoje plodu. V mezidobí, které nazýváme foretickou fází života kleštíka, která trvá v době, kdy je ve včelstvu plod 4-6 dnů, se zdržuje na včelách. Ani v této fázi ale není snadné kleštíka na včelách spatřit, neboť se přednostně zdržuje na spodní straně zadečku včely mezi tergity.

Pro kleštíka jsou vhodnější podmínky pro reprodukci na plodu trubčím, kterému dává přednost a u něhož je nárůst populace zhruba čtyřnásobný. Naproti tomu na dělničím plodu je nárůst populace pouze 1,45 reprodukce schopných samiček roztoče. Tento rozdíl je dán časovým rozdílem vývoje dělnice a trubce v zavíčkované fázi. Protože vývoj trubce trvá déle, má kleštík větší šanci na prodloužení reprodukčního cyklu a zvýšení počtu reprodukujících se samiček. 

Kontrolou spadu roztočů na diagnostických podložkách můžeme sami pozorovat jednak spad tmavých roztočů, kteří již uhynuli stářím, a jednak světlých roztočů, kteří nedospěli před líhnutím včelího plodu v napadené buňce a včely je jako odpad z buněk vyhodily při úklidu. 

Ze zahraničních pramenů, z nichž B. Gruna čerpal, rovněž plynou mnohé další souvislosti a zákonitosti, pro shrnutí nám ale postačí konstatovat, že bez zásahu se ve včelstvu populace kleštíka za měsíc zhruba zdvojnásobí a za celou sezonu se populace zvýší zhruba padesátkrát. 

O migraci a jejích modelech

Největší riziko, ale není v samotném množení kleštíka v jednotlivém včelstvu, ale jeho migrace mezi včelstvy. Toto probíhá jednak v menší míře při normálním fungování včelstev na včelnici, a to zalétávaním včel mezi jednotlivými včelstvy, a jednak slíděním včel. Tyto přenosy však nebývají fatální, kleštíci tímto způsobem migrace svoji populaci skokově nezvyšují.

Jiný případ nastane v případě, že se v doletu včelstva objeví jiné včelstvo, které z nějakého důvodu kolabuje, a dochází k jeho vylupování. V tomto případě dochází k masivní migraci kleštíků z vylupovaného včelstva a počty kleštíků navyšujících populaci ve včelstvu loupícím mohou dosahovat až několik stovek jedinců denně. Tyto mechanismy byly popsány v zahraniční literatuře na základě pečlivě prováděných pokusů a lze je tedy považovat za dostatečně prokázané.

Jak škodí? O vychýlení rovnováhy …

Mechanismus, jakým způsobem kleštík škodí včelám, je dvojí. Prvním z nich je parazitace na vyvíjejícím se plodu, kdy prokusuje nevratně vnější ochrannou kutikulu včely za účelem získávání potravy. Takto vytvořený otvor se již následně nezaceluje a nezarůstá.

Druhým způsobem poškozování včel je přenos virových a jiných infekcí přímo do těla včely. Mezi hlavní virové hrozby spojené s varroózou lze zařadit virus deformovaných křídel a jeho mutace a pak virus chronické paralýzy včel. Včela medonosná se během svého dlouhého vývoje přizpůsobila stavbou těla, aby mohla s těmito viry bojovat a zvítězit, nicméně příchod nepůvodního parazita do populace celou tuto rovnováhu vychýlil.

V počátku rozšíření roztoče do populace včel bez přítomnosti virů včelstva prokazatelně snášela bez potíží mnohonásobně vyšší populaci roztoče než následně po rozšíření virových nákaz, kdy u silně citlivých včelstev dochází ke kolapsu již při populaci několika stovek roztočů ve včelstvu.

O roli zavčelení v okolí

Svou roli v tomto hraje rovněž stupeň zavčelení krajiny v okolí včelnice. Z vlastního pozorování B. Gruny na včelnici na Libavé, kde je hustota zavčelení poměrně velice nízká, včelstva neohrožují ani početnější populace kleštíka v řádech tisíců (před ošetřením akaricidem). Naproti tomu třeba v oblasti, kde je zavčelení vysoké, působí populace kleštíků již v řádech stovek velké problémy a je nutno být neustále ostražitý.  

O monitoringu v oblasti či individálně pro každé včelstvo či včelnici?

Nelze tedy spoléhat na výsledky pozorování na jiných včelnicích, ale je třeba provádět kontroly napadení a porovnávání vždy pro jednotlivou včelnici samostatně, neboť podmínky se mohou velice a diametrálně odlišovat. Sledování populace kleštíků je klíčové pro zajištění vhodného načasování zásahu a snížení počtů úhynů včelstev.

Z pozorování B. Gruny jasně plyne, že i včelstva směřující ke kolapsu a zbavená kleštíků zastaví mizení včel a po přiměřeném posílení jsou schopna dalšího přežití. Z dlouhodobé statistiky rovněž plynou výsledky jasně dokazující, že včelstva s menším počtem kleštíků během sezony jsou podstatně méně náchylná k úhynům a zeslábnutím během zimování než včelstva s vyšší populací kleštíků.

O kolapsech a souvislostech

Kolapsy včelstev podle přednášejícího lze rozdělit do dvou fází. V první (skryté) fázi včelstvo čerpá ze svých vlastních rezerv a na první pohled normálně funguje. Prvním příznakem je přítomnost mladých včel neschopných letu před úlem, což signalizuje napadení virem deformovaných křídel. V této fázi je rovněž možno na dně úlu pozorovat vyhazování poškozeného nevyvinutého plodu. Tato fáze trvá cca 4 až 6 týdnů. Během ní dochází k úbytku úlových včel a stárnutí populace včel ve včelstvu.  

Následně včelstvo přechází do druhé zjevné fáze, kdy již vyčerpalo vnitřní rezervy. Matka je sice schopna zaklást poměrně velké plochy plodu, ten však kvůli nedostatku úlových včel zůstává bez ošetřování a včelstvo začíná znatelně slábnout.

Rovněž dochází k úbytku zásob, popřípadě k omezení odebírání krmiva včelami. Výsledkem pak je definitivní oslabení včelstva a jeho kolaps. Pokud je ještě vhodné období pro let včel, následuje vyloupení včelstva. Pokud již včely nelétají, zůstane úl plný zásob s hrstkou uhynulých včel, včetně matky. 

V případě vylupování kolabujících včelstev hrozí reálné nebezpečí migrace kleštíků do včelstev okolních, narušení rovnováhy v těchto včelstvech a v následujícím domino efektu pak může dojít k dalším úhynům na včelnici samotné i na včelnicích v doletu včel.

Je tedy vhodné v případě podezření na kolaps některého ze včelstev na včelnici provést prohlídku a případně včelstva kolabující, která jsou vylupována, uzavřít, a zamezit tak dalšímu šíření kleštíka a patogenů v okolí včelnice. 

 

O obranných mechanismech

Velkou váhu dává B. Gruna samočistící schopnosti včelstva. Každé zdravé včelstvo podle jeho předpokladu má vždy vytvořenou rezervu pro případ problému. Rezervu lze pozorovat jednak v množství zásob pylových a glycidových, ale i v počtu úlových včel, létavek a plodu. Tuto rezervu včelstvo využívá v případě neočekávaných těžkostí, a vyrovnávají tak narušenou rovnováhu. Typickým případem je známá skutečnost, že nemocné nebo otrávené včely opouštějí pudově úl a vylétávají z něj ven za světlem. Nedochází tak ke hromadění patogenů v úle a vytvořenou rezervou včelstvo ztráty v normálních případech snadno nahradí. 

Přítomností kleštíka však tyto mechanismy přestávají fungovat, neboť dochází k poškozování hlavně plodu a následně všech generací včel v úle. To se projevuje hlavně nedostatkem úlových včel pečujících o plod a zpracovávajících zásoby. Tím dochází k vychýlení rovnováhy celého včelstva a hrozí jeho celkový kolaps.

O přezimujících kleštících a teplém předjaří

B. Gruna rovněž vyslovil svoje předpoklady, které na základě zkušeností a získaných dat lze využít ke zvýšení opatrnosti při ošetřování včelstev v předpokládaném úhynovém roce. Hlavním faktorem je podle něj zvýšený počet přezimujících kleštíků. Bohužel tento ukazatel prakticky nikdo nesleduje, monitorování počtu kleštíků převážná část včelařů provádí až v době medobraní nebo krmení. Přitom monitoring na začátku sezony by velice pomohl při vytipování včelstev s vyšší populací kleštíka, která jsou ohrožena.

Dalším faktorem je pak teplé předjaří, kdy včely začínají dříve plodovat. A s tím zároveň narůstá rovněž populace kleštíka. Rovněž výpadek letní snůšky může zapříčinit problémy.

O periodách, plošných či lokálních úhynech i o Colossu

Kromě roků s plošnými úhyny, které se poměrně cyklicky opakují prakticky na celém území republiky, probíhají v mezidobí i méně zmapované úhyny na lokální úrovni. U těchto úhynů je opět souběh přítomnosti kleštíka a virů, ale probíhají poměrně skrytě a velice těžké je jim bez sledování populace kleštíka předcházet. 

Velice dobrým porovnáním úhynů v evropském měřítku je projekt asociace Coloss, který pomocí dat získaných od včelařů zapojených do studie mapuje úhyny v jednotlivých oblastech.

Apelem přednášejícího bylo zapojení více včelařů do projektu a získání většího počtu dat, z nichž by bylo možno získat podrobnější a přesnější informace. Ve srovnání např. s Rakouskem, kde tento projekt běží již delší řadu let, se statisticky v časové ose s počtem úhynů můžeme srovnávat, i když u nás počet roste. To může být způsobeno malým počtem účastníků v České republice.

Jako memento ale působí způsob léčení v obou zemích, kdy v našich zemích zůstáváme u léčby syntetickými akaricidy (které již někde prokazatelně ztrácejí účinnost) a v malé míře využíváme organické kyseliny. V Rakousku je situace přesně opačná, což může mít za následek v případě rezistence kleštíka na syntetické akaricidy následné masové úhyny včelstev, než se včelaři v České republice přeorientují na alternativní prostředky boje s kleštíkem.

O krajině, převčelení, genetice, chovu matek, selekci

Chronické a opakované úhyny lze připisovat hlavně na vrub převčelení české krajiny, které má za následek podvýživu včelstev a snadnější přenos a šíření nákaz.

Důležitým faktorem je rovněž genetika chovaných včelstev, která neodpovídá místním podmínkám. A taková včelstva jsou pak náchylnější ke kolapsům. Včelstva geneticky přizpůsobená místním podmínkám – to by byl ideální stav, ale schopnosti českých včelařů chovat matky a provádět alespoň základní selekci jsou dlouhodobě na nízké úrovni. Další otázkou je rovněž snižování účinnosti tlumení kleštíka syntetickými akaricidy.

Shrnutí

Závěrem doporučení B. Gruny pro předcházení plošných úhynů:

– tvořit vlastními silami oddělky nebo smetence

– mít více stanovišť

– nespoléhat jen na tradiční syntetické akaricidy

– selektovat včelstva na plodovou pauzu

– monitorovat počty kleštíků ve včelstvu

V případě probíhajícího úhynu:

  • Zabránit loupežím opuštěných úlů
  • Odstranit z kolabujících včelstev všechen plod
  • Zbavit včelstvo kleštíka
  • Posílit včelstvo oddělkem bez kleštíků

Celou přednášku v trvání téměř čtyři hodiny vyslechla zcela zaplněná posluchárna (s krátkou přestávkou na kávu), následovala zajímavá diskuse k tématu i mimo ně. Poděkování patří B. Grunovi za vyčerpávající výklad k tématu a pořadatelům za perfektní organizaci celé akce.

(Fotky autor)

9 komentářů

  1. Jiří Matl Reagovat

    Pořád mi hlavou vrtá jedna věc: Broněk je toho názoru, že kromě DWV je příčinou úhynú i vir chronické paralýzy („Mezi hlavní virové hrozby spojené s varroózou lze zařadit virus deformovaných křídel a jeho mutace a pak virus chronické paralýzy včel.“).
    Vím, že moc skutečně relevantních testů se u nás nedělalo, ale pokud se dělaly, byly nalezeny obě paralýzy, jak chronická, tak akutní. Přičemž prý spíš převažovala ta akutní, což vzhledem k rychosti podzimních kolapsů by se asi dalo dát do souvislosti.
    O prevalenci viru akutní paralýzy mluvila např. dr. Prodělalová na posledním VÚVeL festu
    (psali jsme o něm zde: http://www.vcelarisobe.cz/2019/11/zdravotni-problematika-v-chovech-vcel-seminar-z-cyklu-vuvel-fest-vi-od-vyzkumu-k-praxi/.
    Příznaky obou paralýz jsou si velmi podobné. Co vím, tak testy dělají i ve VÚRV (dr. Tomáš Erban a jeho tým), ale výsledky zatím moc nepublikovali. Je fakt, že je v podstatě asi jedno, na kterou z paralýz včelstvo padlo … A ani jedna z nich není mým favoritem …

  2. Opatření Reagovat

    Zavrit uly po uhynech. Domniva se ze ty zasoby jsou kontaminovane?
    Nebo proc?
    A diky za reportaz. Skvela prace

  3. Miroslav Křížek Reagovat

    pokud jde o použití zásob v další sezoně, myslím, že zmiňoval jejich bezproblémové použítí v případě, že dílo není pokáleno.
    Osobně se domnívám, že doporučuje uzavřít opuštěné úly k potlačení loupení mezi včelstvy. Kdysi jsem to zažil a to pak loupež u jednoho včelstva vyvolá doslova hysterii na celé včelnici a pravděpodobnost loupeže se rychle zvyšuje. Ale opět podtrhuji, v tomto bodě se jedná o můj osobní názor.

  4. František Tůma Reagovat

    Primárními příčinami loupeží včelami mohou být:
    – nadměrná velikost dutiny úlu, v němž včelstvo žije, a prázdné vytočené souše – pokud by nemělo volný prostor kam uložit další zásoby, tak by nevyhledávaly další zdroje
    – odebírání medných zásob – generuje silný stres a potřebu tuto ztrátu nahradit, tak vyhledávají dostupné zdroje
    – vyčerpání přirozené potravní nabídky krajiny – při překročení únosné kapacity pastviny včelstva hladoví, a pokud toho jsou ještě schopna, tak vyhledávají dostupné zdroje
    – kombinace těchto výše uvedených faktorů a narušení schopnosti detekovat kleštíky včelí na larvách v buňkách při použití léčebné chemie v úlu může být příčinou snížení finesu včel a s tím související nižší schopnosti vyrovnat se loupeží

  5. Pavel Holub Reagovat

    Ani v této fázi ale není snadné kleštíka na včelách spatřit, neboť se přednostně zdržuje na spodní straně zadečku včely mezi sternity. Tergity jsou ne vrchní straně zadečku.

    K informaci, že se roztoč na trubčím plodu množí násobně rychleji bych dodal, že se mi to v praxi nepotvrdilo. Protože včelařím na volné stavbě, tak v některých včelstvech po vylétnutí létavek mám dělnice ku trubcům až 1:1. Mohu jen spekulovat, čím to je. Nabízí se vysvětlení, že roztoči vyvinutí v trubčím plodu silněji preferují vývoj v trubčím plodu. Ten ale není permanentně ve všech stádiích k dispozici, matka zaklade trubčinu jednorázově a vývojový cyklus se tak významně prodlužuje. Po ukončení trubčího plodování je nástup roztoče pomalejší. Včelaři chovají včelstva s minimem nebo skoro žádným trubčím plodem a tato brzda tam schází. Vývoj trubce je o dva dny delší a díky tomu úmrtnost napadeného trubčího plodu vyšší, než dělničího, což může být dalším kompenzačním prvkem.

    • Jiří Matl Reagovat

      Když jsem přešel na přirozené dílo, včely nějaký čas řádily jako utržené z řetězu a stavěly trubčinu, kde se dalo. To se ale brzy srovnalo, a to do té míry, že dnes jsem až překvapen, jak málo trubčiny si přirozeně stavějí a zakladou. Troufl bych si i tvrdit, že do tak malého množství trubčiny se většina zajímajících se samiček VD nevejde, takže i tu je možná určitá forma brzdy.

      • Pavel Holub Reagovat

        To jsem si také myslel, ale trubčí plod na tom nebyl tak špatně. V čem mám v této souvislosti ještě dluh je to, že nemám vysledováno, zda včelstva, která v závěru „trubčí sezóny“ ochotně přijímají do svého azylu veškeré trubce z okolí, mají znatelně více roztočů a více trpí virózami a NC. Tím nepřímo nabádám své okolí, aby se tím někdo zkusil zabývat, případně sem dal odkaz na práci, která to už řešila.

  6. Pavel Klvač Reagovat

    V textu je zmíněn virus chronické paralýzy včel. V rámci loňského Colossu bylo asi čtyřiceti respondentům nabídnuto provedení rozborů na některé viry. Virus chronické paralýzy včel byl zjišťován, ale v žádném vzorku nalezen nebyl. Jiří Danihlík uváděl, že u nás snad zatím nalezen nebyl. Má někdo informaci, že je tomu jinak?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *