Měsíční résumé prof. Trubce, Bh.D. – leden 2020

Nosema, mikrořasy, propolis, kyselina šťavelová, velikost vajíček či včelí jed jsou některé z předmětů vědeckých prací uveřejněných v odborných časopisech v lednu 2020. Nechte se inspirovat k dalšímu studiu a případně nám dejte vědět, zda a nakolik jsou pro vás naše měsíční přehledy užitečné.


Tkáňový tropismus Nosema ceranaeNosema apis u včely medonosné

Nosema apis and Nosema ceranae Tissue Tropism in Worker Honey Bees (Apis mellifera)
Higes M, García-Palencia P, Urbieta A, Nanetti A, Martín-Hernández R
Vet Pathol. 2020 Jan;57(1):132-138. doi: 10.1177/0300985819864302. Epub 2019 Jul 25

Mikrosporidie Nosema apisNosema ceranae jsou důležitým včelím patogenem. Navzájem se liší svými rozpoznávacími znaky či rozvojem a přenosem nemoci. I když je za cílovou tkáň obecně považován žaludeční epitel, nepřímá pozorování vedou ke spekulacím, že N. ceranae může napadat i jiné struktury, což může vysvětlit alespoň část rozdílů mezi těmito dvěma druhy.

Abychom stanovili tropismus nosemy ke včelím tkáním, provedli v kontrolovaných laboratorních podmínkách jsme infikovali včely orálním podáním 50000 a 100000 obou druhů čerstvých zralých spor. Z infikovaných včel bylo izolováno tukové tělísko a další orgány trávicího traktu (jícen, žaludek, tenké střevo, výkalový váček), vylučovací soustavy (Malpighické trubice), oběhové soustavy (aorta, srdce), dýchacího ústrojí (hrudní vzdušnice), žlázy (hltanová, kusadlová, pyskové) a smyslového a nervového ústrojí (mozek a přidružené nervové struktury, hrudní nervová ganglia).

Tkáně byly vyšetřeny světelným a elektronovým mikroskopem 7, 10 a 15 dní po infekci. Oba druhy nosemy byly nalezeny v epiteliálních buňkách a ve shlucích regeneračních buněk žaludku, a zatímco tenké střevo a výkalový váček obsahovaly volné mikrosporidie, zjevné poškození těchto tkání nebylo pozorováno. V ostatních testovaných orgánech nebyla pozorována žádná stádia parazita ani buněčné poškození, což potvrzuje vysoký tropismus obou druhů k buňkám žaludečního epitelu.

Toto přímé histopatologické vyšetření tedy ukázalo, že žádný z těchto dvou druhů nosemy nevykazuje tropismus k jiným orgánům než k žaludku.


Mikrořasy jsou slibným a udržitelným zdrojem výživy chovaných včel

Microalgae as a promising and sustainable nutrition source for managed honey bees
Ricigliano VA
Arch Insect Biochem Physiol. 2020 Jan 24:e21658. doi: 10.1002/arch.21658. [Epub ahead of print]

Ztráty chovaných včelstev včely medonosné jsou připisovány množství vzájemně interagujících faktorů, ale mnoho důkazů označuje jako hlavní faktor podvýživu. Stále více komerčních včelařů závisí na umělých pylových náhražkách, které podávají v období nedostatku potravy a také k podpoře růstu včelstva před zahájením opylovací služby. V těchto umělých náhražkách mohou chybět esenciální makrorživiny (proteiny, lipidy, prebiotická vláknina), mikroživiny (vitamíny, minerály) a antioxidanty. Zvýšení účinnosti pylových náhražek můžeme proto považovat za životní potřebu moderního včelaření.

Mikrořasy jsou produktivní rostlinné zdroje potravy s mnoha druhy, které mají biologické profily srovnatelné s přirozeným pylem. Tento rodící se zdroj potravy byl zařazen do výživy mnoha druhů živočichů včetně omezené aplikace včele medonosné. Zde přináším nutriční hodnotu a funkční vlastnosti mikrořas s přesahem na centrální aspekty fyziologie včely a jejího zdraví. Na závěr diskutuji potenciál výživy založené na mikrořasách jako udržitelného zdroje potravy pro chovaná včelstva v zemědělském měřítku.


Plasticita velikosti vajíček včely medonosné: Matky mění velikost vajíček v reakci na genetické faktory a vliv prostředí

Egg-size plasticity in Apis mellifera: Honey bee queens alter egg size in response to both genetic and environmental factors
Amiri E, Le K, Melendez CV, Strand MK, Tarpy DR, Rueppell O
J Evol Biol. 2020 Jan 21. doi: 10.1111/jeb.13589. [Epub ahead of print]

Evoluce sociálního chování hmyzu přinesla různé vzorce průběhu života, ale mnoho vlastností na úrovni kolonie či jedince, jako je například velikost vajíčka, není dosud uspokojivě vysvětleno. Proto jsme provedli řadu experimentů, abychom prozkoumali vliv genotypu, velikosti včelstva a jeho výživy na velikost vajíček produkovaných matkou včely medonosné. Včely různých genetických linií produkují v podobných podmínkách prostředí vajíčka signifikantně rozdílné velikosti, což ukazuje genetickou variabilitu velikosti vajíček, která umožňuje evoluční adaptaci na změny.

Další výzkum ukázal, že vajíčka kladená matkami ve velkých včelstvech byla vždy menší než v malých včelstvech a že velikost vajíček je dynamicky přizpůsobována v závislosti na velikosti včelstva. Podobně matky zvětšují vajíčka v reakci na nedostatek potravy. Tyto výsledky nelze vysvětlit jen odlišným počtem vajíček kladených za různých okolností, ale spíše se jeví jako aktivní přizpůsobování alokace zdrojů matkou v reakci na podmínky včelstva. Výsledkem je, že větší vajíčka znamenají vyšší následnou šanci na přežití než vajíčka menší, což vede k domněnce, že matka zvětšuje vajíčka za nepříznivých okolností, aby zvýšila šanci plodu na přežití a minimalizovala nákladnou péči o vajíčka, která se nevyvinou úspěšně, čímž šetří energii včelstva.

Tato rozsáhlá plasticita a genetická variabilita velikosti vajíček včely medonosné má podstatné důsledky pro porozumění evoluce průběhu života v sociálním kontextu a naznačuje, že toto opomíjené stádium života včely může mít transgenerační vliv.


Fenolický profil, antioxidační kapacita a inhibiční kapacita enzymů propolisu z různých geografických oblastí: Potřeba analytické harmonizace

Phenolic Profile, Antioxidant Capacities and Enzymatic Inhibitory Activities of Propolis from Different Geographical Areas: Needs for Analytical Harmonization
Osés SM, Marcos P, Azofra P, de Pablo A, Fernández-Muíño MÁ, Sancho MT
Antioxidants (Basel). 2020 Jan 15;9(1). pii: E75. doi: 10.3390/antiox9010075

Propolis je pryskyřičný výměšek rostlin upravený včelami a je zajímavý jako ochranný a potenciálně funkční produkt. Tato práce se zabývá studiem běžným fenolickým profilem a antioxidačními schopnostmi 13 vzorků včelího propolisu z různých geografických oblastí. Byla rovněž posuzována inhibiční aktivita hyaluronidázy a angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) a kde to bylo možné, byla vztahována ke konkrétním fenolickým složkám. Analýza vysocevýkonnostní kapalinovou chromatografií s UV detekcí (HPLC-UV) ukázala, že každý vzorek propolisu obsahoval kyselinu p-kumarovou (1,2-12,2 mg/g) a kyselinu ferulovou (0,3-11,0 mg/g). Hlavními flavonoidy jsou pinocembrin, katechin, fenylester kyseliny kávové (CAPE) a galangin. Antioxidační kapacita byla vyšší než 280 µmol trolox/g pro TAEC (antioxidační kapacita ekvivalentu troloxu), 0,099 mmol kyseliny močové/g pro efekt odstraňování hydroxylových radikálů a 0,19 mg/ml pro inhibiční koncentraci poloviny maxima (IC50) radikálu superoxidového aniontu.

Při práci s roztokem 10 mg/ml propolisu se inhibiční aktivita hyaluronidázy pohybovala v rozmezí 0 % – 68,2 % v korelaci s obsahem kyseliny ferulové. Inhibiční efekt ACE stanovený HPLC byl vyšší než 78 % v korelaci s katechinem a kyselinou p-kumarovou.

Z těchto důvodů by mohl být propolis užitečný pro potravinářské, farmaceutické a kosmetické firmy a také k omezení rizikových faktorů nemocí souvisejících s oxidačním poškozením, zánětlivým procesem a vysokým tlakem. Tento výzkum také zdůrazňuje nutnost harmonizovaných analytických metod a vyjádření jejich výsledků pro propolis.


Generalizující chování včel při sběru potravy z rostlin může skrývat specializaci na typ sterolu

Generalized host-plant feeding can hide sterol-specialized foraging behaviors in bee-plant interactions
Vanderplanck M, Zerck PL, Lognay G, Michez D
Ecol Evol. 2019 Dec 14;10(1):150-162. doi: 10.1002/ece3.5868. eCollection 2020 Jan

Výběr hostitelské rostliny je klíčovým faktorem ekologie a evoluce hmyzu. Zatímco většina fytofágního hmyzu je vysoce specifická k hostiteli, mezi včelami je vcelku rozšířené generalizující chování, což pravděpodobně ovlivňuje jejich fyziologické adaptace, které zůstávají z větší části neznámé. Vzorce návštěv květů však naznačují, že generalizující včely nenavštěvují náhodně všechny dostupné zdroje. Zatímco dostupnost, přístupnost a také složení nektaru jsou široce zkoumané, na spektrum vhodných hostitelských rostlin může mít vliv i chemie pylu.

Tato studie se zaměřuje speciálně na ty živiny pylu, které si hmyz nedokáže sám syntetizovat, ale jsou klíčovými součástmi buněčných membrán a prekurzory procesu svlékání, steroly. Porovnali jsme složení sterolů hlavních hostitelských rostlin tří včel-generalistů, pelonosky hluchavkové (Anthophora plumipes), hedvábnice hrabavé (Colletes cunicularius) a zednice rohaté (Osmia cornuta), a jedné včely-specialisty, pískorypky vrbové (Andrena vaga). Abychom zjistili, které steroly každý druh využívá, analyzovali jsme také steroly v zásobách potravy jejich plodových buněk a v tkáních larev a nevyběhlých dělnic.

Výsledky ukazují, že steroly nejsou využívány v souladu se strategií sběru potravy. Zatímco specialistka pískorypka vrbová i generalistka hedvábnice hrabavá metabolizuje vzácný sterol C27, obě generalistky pelonoska hluchavková a zednice rohatá raději využívají běžný sterol C28.

Tato zjištění ukazují, že sterolové složky sdílené mnoha rostlinami mohou pelonosce a zednici usnadňovat využívání více druhů hostitelských rostlin, zatímco generalistka hedvábnice může být více omezená svou fyziologickou potřebou méně běžného sterolu. Generalizující chování při sběru potravy může někdy skrývat i druh specializovaný na určité steroly. To evokuje hypotézu, že všechny volně žijící druhy generalistek jsou schopné toto chování vyvinout na široké škále různých typů pylu.


Vyhodnocení efektivity odpařování kyseliny šťavelové a plodové pauzy při regulaci škůdce včely medonosné Varroa destructor

Evaluating the Efficacy of Oxalic Acid Vaporization and Brood Interruption in Controlling the Honey Bee Pest Varroa destructor (Acari: Varroidae)
Jack CJ, van Santen E, Ellis JD
J Econ Entomol. 2020 Jan 7. pii: toz358. doi: 10.1093/jee/toz358. [Epub ahead of print]

Úspěšná aplikace integrované ochrany proti škůdcům na regulaci Varroa destructor v chovaných včelstvech včely medonosné musí přinášet zlepšení oproti konvenčním metodám regulace a obsahovat cenově efektivní opatření, která mohou být snadno použita včelaři. V této práci jsme testovali efektivitu odpařování kyseliny šťavelové (OA) a plodové pauzy v regulaci V. destructor. Šedesát experimentálních včelstev bylo náhodně rozděleno do šesti skupin po deseti včelstvech. Skupiny byly ošetřovány: 1) jedna aplikace OA, 2) tři aplikace OA, 3) plodová pauza, 4) jedna aplikace OA + plodová pauza, 5) tři aplikace OA + plodová pauza a 6) žádné ošetření. OA byla aplikována odpařením, každá dávka obsahovala 1 g OA aplikovaný česnem na dně úlu. Plodová pauza byla zajištěna zaklíckováním matky na 24 dnů. Dalších 10 včelstev bylo ošetřeno amitrazem (Apivar; pozitivní kontrola). Hladiny roztoče byly stanoveny před, v průběhu a po ošetření pomocí lepivých podložek vložených do včelstev na 3 dny.

Data ukazují, že klíckování matky k dosažení plodové pauzy může v podletí negativně ovlivnit sílu včelstva a jeho přežití. V některých případech jsme pozorovali vysokou úmrtnost včelstev navzdory usilovné péči o včelstva ve snaze zmírnit vedlejší účinky ošetření. Včelstva ošetřená amitrazem byla zdravější a lépe přežívala než včelstva ošetřená odpařováním OA. Můžeme uzavřít, že ošetření pomocí OA a plodové pauzy nejsou pro regulaci Varroa destructor uspokojivé metody.


Reprodukční kapacita Varroa destructor ve čtyřech různých plemenech včely medonosné

Reproductive capacity of varroa destructor in four different honey bee subspecies
Odemer R
Saudi J Biol Sci. 2020 Jan;27(1):247-250. doi: 10.1016/j.sjbs.2019.09.002. Epub 2019 Sep 9

Varroatolerance způsobená imunitou hostitele může podstatně přispět ke snížení celosvětového úbytku včelstev. Proto byly zahájeny speciální chovné programy a za účelem porozumění mechanismům této adaptace byla sledována včelstva, která přežila napadení roztočem. Cílem této studie bylo určit reprodukční kapacitu tří nejběžnějších plemen včely medonosné (A. m. carnica, A. m. mellifera a A. m. ligustica) a F2 generace přežívajících včelstev, aby mohlo být zjištěno, zda se chované hostitelské populace v průběhu času již adaptovala.

V trubčích a dělničích plodových buňkách byla jednotlivě pro každou skupinu posuzována fertilita a plodnost zakladatelek V. destructor. Nenalezli jsme žádný parametr, který by se signifikantně lišil mezi čtyřmi plemeny, což ukazuje, že se neprojevila žádná adaptace ovlivňující reprodukční úspěch Varroa destructor. Ve všech skupinách se zakladatelky reprodukovaly stejně úspěšně a byly potenciálně schopny způsobit poškození včelstva, pokud by nebylo dostatečně ošetřeno. Data dále ukázala, že varroatolerantní populace nutně nepředává tuto vlastnost dalším generacím po F1, což je zásadním zájmem při výběru populací pro šlechtění na toleranci. V práci jsou diskutovány příčiny a důsledky.


Umělí symbionti aktivují imunitu včely medonosné a omezují patogeny

Engineered symbionts activate honey bee immunity and limit pathogens
Leonard SP, Powell JE, Perutka J, Geng P, Heckmann LC, Horak RD, Davies BW, Ellington AD, Barrick JE, Moran NA
Science. 2020 Jan 31;367(6477):573-576. doi: 10.1126/science.aax9039. Epub 2020 Jan 30

Včela medonosná je nenahraditelným opylovatelem ohroženým ztrátami včelstev v souvislosti s šířením parazitů a patogenů. V této práci představujeme nový přístup k manipulaci exprese včelích genů a tím k ochraně zdraví včel. Vyvinuli jsme symbiotickou střevní bakterii Snodgrassella alvi, aby indukovala imunitní odpověď v podobě interference eukaryotní RNA (RNAi). Ukazujeme, že tato vytvořená S. alvi dokáže stabilně rekolonizovat včely a produkovat dvouvláknovou RNA, čímž aktivuje RNAi a tak potlačuje expresi genů hostitele a ovlivňuje fyziologii, chování a růst včel.

Tento postup jsme použili ke zvýšení přežití včel po virovém ataku a také jsme ukázali, že umělá S. alvi zabíjí parazita Varroa destructor tak, že spustí jeho RNAi reakci. Indukce RNAi vyvolaná symbiontem je nástrojem ke studiu funkční genomiky včel a potenciálně i k zajištění zdraví včel.


Repelentní účinek terpenoidů a reakce tykadel u včely medonosné

Terpenoid-Induced Feeding Deterrence and Antennal Response of Honey Bees
Larson NR, O’Neal ST, Bernier UR, Bloomquist JR, Anderson TD
Insects. 2020 Jan 23;11(2). pii: E83. doi: 10.3390/insects11020083

Přežití a produktivitu chovaných včelstev včely medonosné může negativně ovlivnit mnoho vzájemně interagujících stresorů. Primární obavou včelařů zůstávají pesticidy, neboť i subletální koncentrace dokážou snížit imunokompetenci, narušit navigaci a omezit sociální komunikaci včel. Ochrana opylovatelů se zaměřuje na pravidla aplikace pesticidů. Je však třeba aktivnější strategie ochrany. Jeden z možných přístupů je používání potravních repelentů, které mohou být přidávány k pesticidům jako aditivum při jejich aplikaci.

Cílem této studie bylo ověřit laboratorní test sestavený k rychlému screeningu sloučenin na změny chování včel při sběru potravy. Výsledek ukázal, že syntetický feromon Nasonovovy žlázy a jeho terpenové složky citral, nerol a graniol mění v laboratorních podmínkách chování při sběru potravy. Elektrogram také ukázal, že tyto terpenoidy vyvolaly určité reakce v tykadlech. Nicméně pouze syntetický feromon Nasonovovy žlázy, citral a graniol vyvolaly takové změny, které se signifikantně lišily od kontrolních měření.


Dopad subletální expozice syntetickým a přírodním akaricidům na paměť a expresi s pamětí spojených genů včely medonosné

Impact of sublethal exposure to synthetic and natural acaricides on honey bee (Apis mellifera) memory and expression of genes related to memory
Gashout HA, Guzman-Novoa E, Goodwin PH, Correa-Benítez A
J Insect Physiol. 2020 Jan 7;121:104014. doi: 10.1016/j.jinsphys.2020.104014. [Epub ahead of print]

Akaricidy jsou včelaři užívány k regulaci parazitických roztočů včely medonosné, ale mají rovněž nepříznivý vliv na včely samotné. V této studii bylo testováno pět běžně užívaných akaricidů na subletální účinky na paměť a expresi genů včely spojených s nervovou soustavou. Paměť, měřená po po 2 a 24 hodinách po aplikaci (hpt) pomocí sosákového extenčního reflexu (PER), byla signifikantně snížena lokální aplikací jednou dávkou LD05 kyseliny mravenčí. Tau-fluvalinát, amitraz, coumaphos a kyselina mravenčí, nikoliv však thymol, vedly ke ztrátě paměti po 48 hpt. Dávky akaricidů LD05 neovlivnily expresi neuroliginu-1 spojeného s pamětí, ani expresi hlavního proteinu mateří kašičky 1 (MRJP1) spojeného s pamětí a vývojem, ačkoliv exprese obou genů byla ovlivněna dávkou LD50. Dávky LD50 thymolu, kyseliny mravenčí, amitrazu a coumaphosu zvýšily expresi defenzinu 1, který souvisí s pamětí a imunitou. Efekt thymolu byl však zřejmě vyvolán spíše působením na imunitní reakci než na paměť.

Studie demonstruje, že akaricidy se ve svém vlivu na paměť včely liší a že široce používaný akaricid, kyselina mravenčí, je zvláště škodlivá.


Efekt aplikace probiotické pylové suspenze na imunitní odpověď a střevní mikrobiom včely medonosné

Effect of Application of Probiotic Pollen Suspension on Immune Response and Gut Microbiota of Honey Bees (Apis mellifera)
Maruščáková IC, Schusterová P, Bielik B, Toporčák J, Bíliková K, Mudroňová D
Probiotics Antimicrob Proteins. 2020 Jan 7. doi: 10.1007/s12602-019-09626-6. [Epub ahead of print]

I když je využívání probiotických bakterií u bezobratlých ještě poměrně vzácné, vědci začali zkoumat jejich využití u včely medonosné. Včelstvům byl podáván probiotický přípravek ve formě pylové suspenze, založený na autochtonním kmeni Lactobacillus brevis B50 Biocenol™ (CCM 8618), který byl izolován z trávicího traktu zdravých včel. Vliv na imunitní odpověď byl stanoven sledováním exprese genů kódujících imunologicky důležité molekuly ve střevě včel. Byly také sledovány změny složení střevního mikrobiomu.

Výsledky ukazují, že probiotický L. brevis B50 na pylovém nosiči významně zvýšil expresi genů kódujících antimikrobiální peptidy (abaecin, defenzin-1) a také pattern recognition receptory (PRR; toll-like receptory (TLR), proteiny rozpoznávající peptidoglykany (PGR)). Genová exprese dalších testovaných molekul včetně Toll a proteiny signální dráhy Imd (dorsal, cactus, kenny, relish) se také během experimentu signifikantně změnila.

Pozitivní vliv na střevní mikrobiom se projevil zejména významným zvýšením poměru laktobacilů k enterobakteriím. Tato zjištění potvrzují potenciál testovaných probiotických přípravků ke zvýšení imunity včelstva a tím ke zvýšení jejich obranyschopnosti vůči infekčním chorobám a stresovým podmínkám.


Kontrastní dopad nového přenosového vektoru na epidemiologii vícehostitelských virových patogenů v divokých a chovaných včelách

Contrasting impacts of a novel specialist vector on multihost viral pathogen epidemiology in wild and managed bees
Manley R, Temperton B, Boots M, Wilfert L
Mol Ecol. 2020 Jan;29(2):380-393. doi: 10.1111/mec.15333. Epub 2020 Jan 7

Patogeny napadají typicky více druhů hostitelů. Tyto vícehostitelské patogeny mohou být značně variabilní co do infekční a přenosové specificity, což má důležité důsledky na možný rozvoj choroby. Přenos vícehostitelského patogenu může být řízen klíčovým hostitelským druhem a změny těchto přenosových sítí mohou vést k rozvoji choroby.

Studovali jsme dva viry, které mají protikladné vzory výskytu a specificity mezi včelou medonosnou a čmeláky, konkrétně virus černání matečníků (BQCV) a virus pomalé paralýzy včel (SBPV), v kontextu nové přenosové cesty pomocí přenašeče Varroa destructor. Klíčové zjištění bylo, že virové populace a genetická variace RNA virů jsou strukturovány dle lokace, nikoliv dle typu hostitele či přítomnosti V. destructor. Mezidruhový přenos je velmi značný a mezi opylovateli na stejné lokaci kolují stejné virové varianty, ačkoliv jsme našli rozdíly mezi hostiteli co do výskytu a množství viru. Důležité je, že přítomnost V. destructor zvyšuje výskyt viru u včel a nepřímo tak i u čmeláků, ale na rozdíl od viru deformovaných křídel (DWV) není množství virů BQCV ani SBPV přítomností V. destructor zvýšené a nevykazuje genetické známky čerstvého rozvoje.

Ke zmírnění dalšího rozvoje choroby a infekčního tlaku na důležité divoké populace včel je nutná efektivní regulace V. destructor v chovaných včelstvech. Obecněji naše výsledky ukazují převažující význam geografické lokace na epidemiologii virů, ačkoliv interakce parazita a jeho hostitelů jsou komplexní.


Rezidua pesticidů v materiálech úlů závisí na době sběru a typu materiálu, ale nikoliv na podílu sběru řepky ani na zemědělské krajině v oblasti sběru

Pesticide residues in beehive matrices are dependent on collection time and matrix type but independent of proportion of foraged oilseed rape and agricultural land in foraging territory
Raimets R, Bontšutšnaja A, Bartkevics V, Pugajeva I, Kaart T, Puusepp L, Pihlik P, Keres I, Viinalass H, Mänd M, Karise R
Chemosphere. 2020 Jan;238:124555. doi: 10.1016/j.chemosphere.2019.124555. Epub 2019 Aug 10

Rezidua pesticidů ve včelích produktech jsou stále velkým problémem. Vztah k botanickému zdroji a k charakteru využívání půdy však není jasný. Velká variabilita detekovaných reziduí zpochybňuje vhodnost surovin sbíraných včelami a jiných úlových materiálů jako indikátorů kontaminace prostředí.

Cílem naší studie bylo určit, zda různé materiály v úlech obsahují podobná rezidua pesticidů a jak tato rezidua korelují s preferencí sběraček a s typy využití půdy v oblastech sběru. Otestovali jsme rouskovaný a plástový pyl, med, kojičky a larvy na přítomnost v té době použitých zemědělských pesticidů v Estonsku. Aby byla do výzkumu zahrnuta hlavní plodina v serverním regionu země (ozimá a jarní řepka, Brassica napus), vzorky byly sbírány na konci května a uprostřed června. Zjistili jsme, že různé materiály z úlu obsahovaly různé typy pesticidů v různých proporcích: Pyl obsahoval spíše více insekticidů a fungicidů, zatímco hlavním kontaminantem medu byly herbicidy. Variabilita souvisela s rokem a dobou sběru, ale nikoliv s hlavní navštěvovanou plodinou ani s typem využití půdy. Nalezli jsme jen málo souvislostí mezi množstvím pesticidů a proporcemi pylu různých rostlinných čeledí. Žádná korelace nesouvisela s typem využití půdy. Závěrem je, že rezidua pesticidů v různých komponentech včelstva je velmi variabilní co do množství i složení. Míra výskytu reziduí pesticidů nesouvisela s žádnou konkrétní plodinou.


Vliv včelího apitoxinu a melittinu na kmeny Staphylococcus aureus

Influence of apitoxin and melittin from Apis mellifera bee on Staphylococcus aureus strains
Marques Pereira AF, Albano M, Bérgamo Alves FC, Murbach Teles Andrade BF, Furlanetto A, Mores Rall VL, Delazari Dos Santos L, de Oliveira Orsi R, Fernandes Júnior A
Microb Pathog. 2020 Jan 28;141:104011. doi: 10.1016/j.micpath.2020.104011. [Epub ahead of print]

Na bakterii Staphylococcus aureus rezistentní na methicilin (MRSA) v podobě planktonu a biofilmu, včetně klinických vzorků a izolátů produkujících enterotoxin, byla testována antibakteriální aktivita apitoxinu, jedu produkovaném včelou medonosnou, a melittinu, antimikrobiálního peptidu včelího jedu. Byla rovněž hodnocena synergie apitoxinu a melittinu v kombinaci s oxacilinem. V obou případech byly pomocí transmisní elektronové mikroskopie (TEM) detekovány morfologické změny S. aureus. Minimální inhibiční koncentrace (MIC) byla 7,2 μg/ml pro apitoxin, a 6.7 μg/ml pro melittin. Minimální baktericidní koncentrace (MBC) byla 28,7 μg/ml pro apitoxin, a 26 μg/ml pro melittin. Křivka časového průběhu eliminace ukázala baktericidní synergii s oxacilinem. Snímky z TEM zobrazily deformované buňky, dezintegrované buňky s únikem cytoplasmy a ztrátu obsahu cytoplasmy. Apitoxin ani melittin však neovlivňoval produkci ani uvolňování exterotoxinu.

Apitoxin i melittin jsou tedy potenciální účinné látky proti MRSA a mohou sloužit jako možné modely pro vývoj nových antibiotik.

7 komentářů

  1. Všechno je jinak. Řekl Rabi. Reagovat

    Uff. To se neda vstrebat najednou.:-)
    „Studie demonstruje, že akaricidy se ve svém vlivu na paměť včely liší a že široce používaný akaricid, kyselina mravenčí, je zvláště škodlivá.“
    Takze nakonec ?:-)
    Vsechno je jinak.

    • Michal Kabát Reagovat

      Jedná se o laboratorní pokus sledující ovlivnění PER (sosákového reflexu) a expresi některých genů. Jestli to má praktické důsledky pro včelstvo, tato studie neříká. Nicméně stejně jako „neškodné“ pesticidy, je to další střípek do portfolia stresorů.

      PER

    • Víťa Vydra Reagovat

      LD05. To je dávka jak blázen. A víme přeci, že rozdíl mezi jedem a lékem je v dávce …

  2. goro Reagovat

    Včelstva ošetřená amitrazem byla zdravější a lépe přežívala než včelstva ošetřená odpařováním OA. Můžeme uzavřít, že ošetření pomocí OA a plodové pauzy nejsou pro regulaci Varroa destructor uspokojivé metody.
    …a máme to….čo ďalej?

    • Kyselina je prostě kyselina Reagovat

      Janko, Tak to mi bylo jasné už od začátku. Po zjištění Jaký je vektor účinku kyselin. 😉 Honza

    • Víťa Vydra Reagovat

      Ta studie je k ničemu. Porovnává neporovnatelné. Na jedné straně aplikace OA s krátkodobým účinkem (odpar) na druhé dlouhodobý nosič amitrazu. Správný experiment by měl obsahovat ještě dlouhodobý nosič OA (glycerínové utěrky) a fumigaci amitrazem. Teprve pak by bylo možné dělat nějaké závěry …

      • Michal Kabát Reagovat

        To je odvážný názor. Pořád je to studie lege artis, na rozdíl od většiny včelařských „pravd“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *