Bratislavská konference „Budúcnost európskeho včelárstva“

Poránu jsem přemýšlel, proč zrovna já bych měl psát o této konferenci, když včelařím teprve chvíli. Jedna ze spojnic může býti má osobní snaha omezit, či zcela vynechat chemii používanou v ošetřování včel (proti roztoči Varroa destructor). Jelikož toto téma je mé oblíbené, zmíním jen, že cest je více, a to v závislosti na podmínkách podnebí, pastvy, míry zavčelení, na kvalitě včelí populace atd. 

V převčelenějších oblastech a oblastech intenzivního zemědělství se stále více uplatňují při ošetřování organické kyseliny (k. mravenčí, šťavelová), popřípadě esenciální oleje (menthol, thymol) jako náhrada tzv. “tvrdé” chemie, která zanechává rezidua ve vosku. Při menším zavčelení lze chemii omezit, ošetřovat například bodově jen určitá včelstva, či dokonce vynechat ošetření zcela u včelstev s jistou mírou odolnosti. Vše je o podmínkách. 

Nejen hypertermie

Tato konference se vznášela na vlně propagované hypertermie, likvidace kleštíka v plodových buňkách pomocí tepla. Konkrétně byla řeč o přístroji Varroa Controller. Nerad bych však vnímal konferenci jako pouhý nástroj komerčního propagování jediné správné cesty pomocí termoléčby. Nelze to mít nikomu za zlé, ale často konference tohoto typu slouží k propagaci firem a jejich produktů. Jsem však přesvědčený, že lze s výhradami přijmout Varroa Controller jako nástroj, jak zúročit práci ve včelách s cílem „čistých produktů“. Zkrátka vidím za tím čisté úmysly prodat něco, co dává smysl. Sám jsem přístroj zkoušel loňské léto. Bohužel si nedokážu představit, že by tím ošetřovali farmu, kde je více než 200 včelstev, navíc pro země na východ od našich německy hovořících sousedů mají lidé problém s pořizovacími náklady.

I pozdě přišedším nemusí zůstat jen kosti

Ale na začátek všeho. Jako notorický opozdilec jsem se naučil chodit pozdě i na akce, na které se těším, snad mě může omluvit jen to, že spoje Praha – Bratislava mi neumožňovaly se dostavit na 9. hodinu ranní. Propásl jsem část prezentací ohledně asijské sršně (Jean-Luc Denéchère). Přišel jsem až na přednášku, kde francouzský přednášející Étienne Calais mluvil o spolkové činnosti a nezbytnosti monitorovat sršně v okolí včelínů. Rovněž ukázal pár fotek s pastmi na sršně (doporučováno je černé pivo, když do návnady vložili medový plást, zneškodnili i pár svých včelek). 

U oddělků se prosazují česnové vložky, které chrání mladé oddělky před zdecimováním sršni. Rovněž zaznělo nešťastné dilema, kterému čelí ekologicky smýšlející Francouzi, že užití chemikálií proti sršňům zamořuje i prostředí kolem. Mnohé včelaře neuklidnilo, že sršním se nejvíce líbí ve městech a teplých nížinách, nezbývá než doufat, že do hor neproniknou.

Kraňské matky ze Slovenska ve Francii

Po bloku o sršních následoval krátký vstup profesionální včelaře Jana Ondrasika, Slováka žijícího léta ve Francii. Začal poděkováním svému včelařskému učiteli a podotkl, že i když včelaří ve Francii, tak si dováží kraňské matky ze Slovenska, což mě zaujalo, bohužel jsem se nestihl optat na důvody a rozdíly oproti místním včelám.

Poté následoval oběd, nezbytné napojení kafem a jelo se dál.

 

K základům

Odpolední přednášku začal slovenský veterinární lékař a výzkumný  pracovník na Univerzitě veterinárného lekárstva a farmácie v Košicích Juraj Toporčák. Zmínil vesměs základy biologie a množení kleštíka včelího, něco málo z historie a věnoval se také tématu léčiv. Zejména mě zaujala zmínka o „kultuře“ užívání různých přípravků. Jedná se především o nedodržování způsobů aplikace a především o dovoz lacinějších přípravků z ciziny.

Zároveň musel upozornit na obavy z jednoho nejmenovaného dlouhodobého nosiče amitrazu, kde by díky způsobu aplikace mohlo docházet ke vzniku rezistence na amitraz.

Následovalo představení koordinátorky konference paní Heleny Prokové, která krátce shrnula své začátky, jak se dostala ke včelám a především k termoléčbe (hypertermii). Jelikož je to stále málo známá a málo propagovaná metoda eliminace kleštíka, tak musela zmínit, že to zpočátku nikdo neznal, nechápal a slýchávala jen odmítavé hlasy, aby nakonec dostala její publikace Blesabee ocenění na loňské Apimondii. Psali jsme o tom  ZDE.

K hypertermii podrobněji

Tím byl odstartován blok týkající se termoléčby, který uvedl vynálezce Varroa Controlleru Rakušan Wolfgang Wimmer. Dá se říci, že pro lidi neznalé věci řekl vše, co si lze přečíst v příručce k produktu na jeho webu

Ve zkratce: během roku je různý poměr kleštíka na včelách a v zavíčkovaném plodu (viz graf) a termoléčbou eliminujeme pouze kleštíka na plodu (aniž by poškodila plod!) – což lze doplňovat postřikem kyseliny mléčné na likvidaci foretických roztočů.

Vsuvka

K tomuto tématu si dovolím vsuvku: v ČR propaguje termoléčbu pomocí termosolárních úlů pan Linhart, který také přišel s brilantní teorií (nevím, zda jeho), že kleštíka lze rozdělit na dva extrémní póly právě podle jeho vztahu k plodu. Na kleštíka, který vyleze z odvíčkované buňky a zaleze opět do buňky s otevřeným plodem – tráví většinu života v plodu, a takový se extrémně rychle množí. A druhým pólem je kleštík, který oproti prvnímu tráví většinu života na dospělých včelách, tudíž jeho schopnost škodit je výrazně nižší (množí se pomaleji). Je obecně známo, že v různých obdobích se liší poměr kleštíka v plodu a na včele (viz. graf – 80 % kleštíka v plodu na jaře, 60 % kleštíka v plodu na podzim).

Nicméně déle včelařící včelaři pamatují a potvrzují, že jeho poměr se vychýlil ve prospěch kleštíka, který je v plodu. Pan Linhart vyslovoval i názor, že k vychýlení došlo poté, co se začaly používat ve velkém fumigace a kyseliny. Jinými slovy zničili jsme toho „hodného“ kleštíka, co pokojně seděl na včele ve prospěch toho většího mizery, co se množí rychleji. Termoléčba, likvidace v plodu by měla vést k opačnému vychýlení. Konec vsuvky.

K hypertermii v zahraničí

Po panu Wimmerovi pokračovali komerční včelař a včelařka, kteří mluvili o praktickém užití Varroa Controlleru. Pan Kurt Tratsch (Rakousko, profesionální včelař) rozebíral časovou efektivitu a způsob plánování práce v případě ošetřování včelstev, kdy soustředí většinu roztoče do 2 rámků v duplexní klícce, které po zavíčkování vloží do Varroa Controlleru. 

Paní Olga Cadosh (Švýcarsko) řekla pár slov k hypertermii a zmínila Asociaci pro využití hypertermie ve Švýcarsku, jíž předsedá. Blok uzavřel Pavel Fiľo, ředitel Centra pro odborné vzdělávání a přípravy ve včelaření a zároveň profesionální včelař. Zmínka byla především o možnosti oficiální cesty užívání hypertermie k ošetřování včelstev (což je v ČR stále ta „šedá zóna“. Tedy ti, co neošetřují včelstva, „jak se má“).

Zmínil zajímavou věc, že lze získat na Slovensku dotaci (tuším 50 %) na pořízení přístroje Varroa Controller za podmínky absolvování kursu hypertermie. Určitě by bylo možné mít něco takového u nás, aby pak nepadaly místní otázky, jak z těch Slováků vyDOLovat 50 % na pořízení přístroje.

A jak s tou budoucností?

Nakonec následoval dle mého názoru asi nejzajímavější blok. Ten už byl nositelem názvu celé konference „Budúcnost europského včelárstva“. Začal to pan Stanislav Jaš, Valach včelařící ve Finsku, včelař z rodiny Kamlerů. Jelikož mluvil obšírně o produkci medu v EU i ve světě, těžko bych dokázal shrnout to nejzajímavější. Jeho prezentace byla plná grafů, srovnání, statistik, cenové politiky. Zmínil i devalvaci medu jako komodity díky falšovanému medu z Číny.

Jelikož je podpředsedou pracovní skupiny Copa-Cogeca, která zastupuje evropské včelaře, tak řešil právě dovoz medu z Asie a snahu vylobbovat lepší podmínky pro evropské včelaře. Jednou z možností bylo stanovit normy tak, aby čínský med neobstál – v Evropě se zpravidla vytáčí uzrálý med a dále se nedosušuje, v Číně se vytáčí zpravidla med ještě nezavíčkovaný, který pak dosušují vytočený.

Zajímavé bylo srovnání dovozu z Číny do Evropy a do Japonska, kdy je přidána náhražka medu (glukózo-fruktózový sirup), jež tvoří v případě dovozu do EU 70 % hmotnosti, v případě Japonska jen 30 % hmotnosti. Tedy ničemu takovému nemá šanci Evropa cenově konkurovat a do budoucna hrozí, že pojem med se lidem tak znechutí permanentním falšováním, že tuto potravinu budou opouštět. Závěr jeho přednášky byla touha po lepších vyhlídkách nás evropských včelařů.

Konečné slovo dostal pan Robert Chlebo, pedagog a výzkumný pracovník na Slovenskej polnohospodarskej univerzite. Jelikož kvapil čas, tak ve velice zhuštěné formě řekl pár včelařských novinek a zajímavostí.

 

Závěrem

Kdybych tomu měl dát trošku lidštější pojetí než jen výčet, musím zmínit, že to probíhalo v hezkém místě (hotel NH Bratislava Gate One), při obědě bylo z čeho vybírat, role se ujali zabavní moderátoři (Helena Proková, Martin Nikodým a Svetozár Ružička, kteří vtipným způsobem dokázali tak upoutat pozornost, že se pozvaní o to rychleji vrojili do sálu.

Výběr přednášejících byl jistě dobrý a simultánní tlumočení do sluchátek bylo výborné. Navíc to celé mělo smysluplný rámec, do něhož to vše zapadalo.

Na závěr bych možná měl zmínit výhrady. Určitě bych uvítal, kdyby prezentace zahraničních hostů byly spíš v mezinárodní angličtině než ve francouzštině či němčině. Souběžně s tím vším, co zde zaznělo a zaznít mělo, bych i uvítal, kdyby se do budoucna objevily alespoň zmínky na téma varroatolerance. Vím, že to není lehké téma na uchopení pro jeho komplexnost. 

Alespoň bych zmínil, že existuje VSH, grooming, plodové pauzy, rojení, u určitých kmenů tendence koncentrovat kleštíka na trubčině (je feromonově voňavější než dělnice či mají i naše dělnice gen pro varroatoxin?), prý dokonce samotné včely užívají zvýšenou teplotu na snížení reprodukce kleštíka, což za určitých okolností umožňuje včelám žít bez člověka. 

Věřím, že ani tato série témat by se nemusela rozcházet s termoléčbou, přeci jen, pokud bude docházet k lokálnímu převčelení, tak je málo pravděpodobné, že by šlo chovat včely zcela bez ošetřování.

K tématu „přirozený život včel“ se vyjádřil pan M. Fiľo, který vyjmenoval rozdílné zájmy včel a včelaře, které ukazují, že to není jednoduchá spolupráce – nás včelařů a našich včel.

Zkrátka při dnešních podmínkách je holt těžké se přiblížit přírodě v chovu včel. Věřím, že hypertermie je z těch lepších cest za výběrem těch životaschopnějších linií. Děkuji za možnost být přítomen, věřím, že další ročníky budou stejně, ne-li více úspěšné!

Pozn. redakce VS:

Zajímavý rozhovor kolegů Heleny Prokové a Svetozára Ružičky je k vidění ZDE

Fotografie pořídil Pavol Prok, poděkování patří organizátorce konference kolegyni Heleně Prokové za jejich laskavé poskytnutí. Mezititulky redakce.

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *