Včelaření je sebeuspokojivé poslání, které vyžaduje celoživotní vzdělávání. Tak to cítím po celá desetiletí, kdy se chovu včel věnuji. Hledám optimální řešení vyhovující nejenom mně, ale hlavně včelkám. Pro mě tím, že zvládnu slušný počet včelstev tak, že se nestrhám, a včelkám tak, jak to vlastně cítím zase já. Omezení zásahů, celoroční provoz s mednou komorou, zimování na medu a výjimečné dokrmování cukrem, široká základna pro výběr při laickém „vyšlechťování“ chovu, důsledné dezinfekce a zajišťování co nejdelšího období pastvy.
Zdálo by se, že to je dobré a nenapadnutelné. Vše je však jinak, než se může zdát. Viry změnily pravidla hry. Nebo kleštík změnil pravidla hry? Člověk změnil pravidla hry.
Svět se celý mění a my se musíme změnit s ním. Kdo se nepřizpůsobí, bude převálcován. Stejně jako včela, i celé včelstvo není nesmrtelné. Může to být překvapivé zjištění, ale současná doba mě přesvědčila o tom, že i dlouhodobě ověřené postupy je nutné revidovat v zájmu přežití našich chovů.
Chov včel tedy nevyžaduje jen celoživotní vzdělávání ale i celoživotní hledání. Je potřeba revidovat stereotypy a hledat, tedy i zkoušet nová řešení. To vše vyžaduje čas, a pokud si ho nemůžeme udělat, měli bychom přehodnotit výběr svého koníčka.
Minulý (pro můj chov úhynový) rok mě naučil pokoře a odhodlání. Sice jsem nezvládl zastavit šíření virové epidemie, ale alespoň jsem rozpoznal chyby, kterých jsem se asi dopustil.
Díky blízkosti dvou ohnisek moru plodu, jsem nepoužil techniku karanténního izolovaného stanoviště, a proto se k ní letos opět vrátím. Sem umísťuji jakkoli problémová včelstva.
Sem také patřily oddělky vytvořené z plodových plástů problematických včelstev přemetených na mezistěny poté, co jsem jim napadený plod odebral. Jsem šetřílek a neuměl jsem je zlikvidovat, i když jsem už z jara nacházel známky deformovaných křídel. Na společném stanovišti s přemetenými včelstvy však tyto oddělky odešly první a vzaly s sebou i polovinu včelstev přemetených.
Druhou chybou bylo, že jsem neodvezl včelstva s šířícími se příznaky CCD do odlehlých míst či karantény a koncem září je svezl všechna na společné zimoviště.
Doufám, že bude lépe možná už letos a z přeživších se mi podaří vychovat odolnější linii. Jenom doma na svém stanovišti máme ty nejlepší matky nejlépe přizpůsobené nejen našim klimatickým a nákazovým podmínkám, ale i našim chovatelským vrtochům.
Honzo,v teoretickej rovine,ak by si spomínaný plod zlikvidoval,namiesto vytvorenia odložencov,bol by podla teba
úhyn premetených včelstiev nižší? je aj nejaká praktická skúsenosť? napr percentuálne by sa to dalo odhadnút?
Gusto, mám tuhle zkušenost a pokud se tahle metoda používá, vždy je třeba se rozhodnout, co s tím odebraným plodem … Zdeněk Klíma radí u napadených včelstev nekompromisně zlikvidovat, Honza to vlastně v praxi potvrdil a mně se stala podobná věc. Jakkoli takový oddělek z napadeného včelstva můžeš ošetřit proti roztočům, jsou-li tam viry, není šance. Ale je šance, že v tom kolapsu fakt vezmou s sebou i ta včelstva, které by to normálně po tom očištění třeba dala … Karel i Honza zmínili onu karanténu, tedy dát tahle včelstva jinam. Je to možné řešení, ale musí to pak být fakt mimo dolet ostatních včelstev.
U těch přemetených je to často ruská ruleta. Některá to dají, jiná (už hodně napadená) ne. Je to zase vlastně selekční kritérium …
Moje statistika je cca 50 %, samozřejmě i ta přeživší včelstva nejsou k dalšímu chovu, jakkoli se třeba v dalším roce zvedla a nosila kvanta medu.
Trochu to souvisí i s třetinovým systémem Z. Klímy, ten je spojen i s výměnou matky a totálním převedením včelstva na nové dílo, což je krok, který to posouvá do další roviny.
Dobrý den, píšete:
„I dlouhodobě ověřené postupy je nutné revidovat v zájmu přežití“.
Poprosil bych o vysvětlení, nerozumím tomu, co si mám pod tímto představit. Osobně si myslím, že pouze příroda má dlouhodobě ověřený postup k přežití, můžeme říct u včely desítky miliónu let. Pokud je myšleno ošetřování včelstev vůči varoóze, že to už provádíme 40 let a myslíme si, že to funguje a že je to dlouhodobý postup? Tak toto je pouhým pokusem nás lidí na včelách, žádným dlouhodobě ověřeným postupem, jak je často prezenetováno.
– Jinak píšete pěkně, krom toho CCD, CCD u nás v Evropě není, to je pouze v Americe jako projev ztráty základních přírodních pudů díky surovému chování. Můj názor. Nejedná se o žádný virus, jak někteří píšou. Včela není robot, není možné do ní valit antibiotika (Amerika), monostravu, převozy na velké vzdálenosti apod. a myslet si, že bude pořád fungovat a sloužit nám. CCD je předpovídaltelná reakce. Proto bych vinu na CCD jako na nějakou „třetí osobu“ nesváděl a zaměřil se v prvé řadě sám na sebe, o tom ale také píšete a pěkně a s dalšíma věcma souhlasím.
– Populaci daného druhu ovlivňuje nejčastěji potrava, proto pokud je hodně včelstev, musí se uživit. Na nemoci platí v prvé řadě genetické diverzita, protože nejde o to, abychom neměli úhyny, úhyny jsou vždy, celou historii, důležité je nemít drastické úhyny. Rojení je projevem přirozeného pudu, kdy zdravý/přeživší jedinec má potomka, my chováme matky z jednoho včelstva a ostatním bráníme v rozmnožení, snižujeme genetickou diverzitu a tím výrazně zvyšujeme riziko vysokých, ne-li 100%, úhynů. Proto to chce maximalizovat genetickou diverzitu, protože právě toto je dlouhodobě ověřený postup (přírodou). U včel ještě funguje relativně silné křížení genů, to znamená, že včela ví, že musí být včelstva mezi sebou co nejvíce geneticky rozdílná. Křížení genů není rezerva, kterou my lidé můžeme využít a genetickou diverzitu snížit, toto není možné. V přírodě má každý úhyn budoucnost, umře nemocné včelstvo, přežije odolné a to vyvede potomky. Naše úhyny jsou pouhým chaosem (hodnotím celé české včelaření), protože po úhynech množíme často ze stejných včelstev dokola a nebo matky opět nakupujeme od stejného chovatele bez jakéhokoliv pohledu do budoucna.
S pozdravem a přáním pěkné sezóny, Ing. Jan Peterek
Ahoj, Honzo!
Píšeš: „Rojení je projevem přirozeného pudu, kdy zdravý/přeživší jedinec má potomka, my chováme matky z jednoho včelstva a ostatním bráníme v rozmnožení, snižujeme genetickou diverzitu a tím výrazně zvyšujeme riziko vysokých, ne-li 100%, úhynů. Proto to chce maximalizovat genetickou diverzitu, protože právě toto je dlouhodobě ověřený postup (přírodou).“
Ale pak si myslím odporuješ v dalším textu. Když chovám z nejlepšího včelstva (byť jednoho), šířím jeho geny. Když chovám z jiného a méně úspěšného, šířím také jeho geny. Ale je tohle příspěvek ke genetické diversitě ve smyslu přežití? Je dobré množit včelstva, která nemají požadovanou kvalitu?
Samozřejmě a vytknuto před závorku: je to o nastavení kritérií. Nyní míním jako základní kritérium schopnost přezimovat, zejména pak druhé a třetí zimování … Ale v tom se asi shodneme.
Ahoj Jirko, možná není špatné zhodnotit včelstvo po zimě a vidět, zda jde do rozvoje a tedy je zde možnost vyrojení, takové včelstvo je pak vždy úspěšné a mělo by se dříve nebo později rozmnožit. Pokud máme nějakého slabocha, i když přežil, tam to s rozchovem asi nebude úplně nejlepší. Spíše každé včelstvo vnímat individuálně a jak říká Karel Jiruš, množit z každého přeživšího (až na nějaká velice neduživá včelstva).
Síla včelstev je rozdílná, množit z toho nejsilnějšího není dobré, chce to množit každé přeživší a vitální.
Honzo, díky za reakci, ono je to myslím ještě složitější.
Zdá se mi, že nastává doba docela dobré shody v tom, že kritériem kvality včelstva je vyzimování. A to několikeré. To pak ukazuje na vitalitu a sílu, snad i odolnost v relativně „normálních“ podmínkách, jakkoli i zde je třeba do proměnných přidat i fakta o prostředí, historii stanoviště a d. Ostatně Karel o tom píše ve svém posledním textu. Tedy nejnovějším, abych byl přesný … 😀 Mluvil o tom i Zdeněk Klíma: kritérium 2. a 3. vyzimování …
Přesně tak Jirko 🙂 Hlavní je, že po zimě máme dostatek času (měsíc nebo dva) na zvážení, co podniknout následující sezónu, co množit, co zrušit, jaké důsledky vyvodit z posledního období apod. je dobré, že máme dostatek času se o tom pobavit a tak se uvážlivě rozhodnout.
Dlouhodobé postupy: Příroda nemá žádné dlouhodobé postupy, celá doba evoluce je hledání řešení pomocí pokusů a omylů. To jen člověk přináší metodiky a technologické postupy slovy těch, kteří se staví oprávněnými je vyřknout. Svět se mění před našima očima, ať naší, či vyšší mocí nevídanou rychlostí. Myslím, že ani „příroda“ nestíhá sledovat důsledky změn. Řítíme se do globálního průšvihu, ale to je jiná kapitola. Jen bych rád oddělil téma příroda od našich chovů. Za ty můžeme my sami.
Co se týká kleštíka, těch 40 let většinu času oficiálně „léčíme““ stále stejně, proto říkám dlouhodobý postup.
Zato s CCD se asi mýlíte. Není to zjevně problém jen Ameriky. Oni nejsou úplní blbci, aby si neuvědomovali důsledky těch jevů, které zmiňujete a taky se tam CCD týká všech, i nekočovaných včelstev. Stalo se s nadsázkou „Božím darem“, který zvedl vlnu vědeckého poznání nejen biologie včelích patogenů, ale i včely samotné. Ty miliony dolarů věnovaných do výzkumu tohoto fenoménu žádnou ze zmiňovaných příčin nepotvrdily. Proto si myslím, že naše úhyny s blíže nedefinovatelnou příčinou jsou podobné jevu CCD jak nevíce můžou být.
Co se týče diverzity, na to mají včelky skvělý recept, který lze obejít jen inseminací. Jejich vícenásobné páření matek s trubci z ještě širšího okolí, než je letová vzdálenost dělnic, je skvělým „vynálezem“, který veškeré naše snahy o zřízení genetické čistoty posílá do říše snů. Je to vlastně pojistka toho, když chovatel udělá chybu při výběru, v dobré víře a očekávání.
Honzo Jindro, léčení včelstev je pouze a jen pozastavení přirozené selekce na selekční tlak, který přišel. Selekce na varoózu bude muset proběhnout v následné době, aspoň částečně, aby nám včelstva přežila do dalších let. Pozastavení přirozené selekce nese riziko, že se na daný selekční tlak nabalí tlak další. Tento příklad už známe, na varoózu se nabilil DWV a náklady na ošetřování včelstev se zvedly celorepublikově v průměru na jedno včelstvo 5x, abychom je udrželi. Tím to nekončí, na dveře klepe a očividině už i vstoupila bakterie Serratia M., kterou roztoč údajně začal roznášet (vypadá to, že velké procento letošních úhynů padá na její hlavu) a v USA mají nově VDV (varroa destructor virus), je jen otázkou času, kdy se dostane k nám. Což znamená, že jakmile se přidá třetí selekční tlak (nebo klidně i čtvrtý), udržet včelstva bude už prakticky nemožné, navýšení ošetřování opět na další pětinásobek už není možné a včelaři budou donuceni svá včelstva začít přirozeně proselektovávat, jen v takovém stavu to už bude bolet. Proto je potřeba začít s přirozenou selekcí co nejdříve, aby za pár let nebyla přirozená selekce tak drastická, chaotická, nepřehledná a hlavně neočekávaná.
Kdyby se to nechalo hnedka na přírodě, došlo by pouze k selekci a přežití odolných a nyní by se nic extra nestalo po příchodu třetího selekčního tlaku, zase jen přirozená selekce.
–
Sám jsem se do toho pustil s vervou před 3mi lety a už to nese první ovoce. Zatím mám více méně DWV vyřešený, včelu bez křídel už moc nemám šanci vidět, má nižší selekční tlak než varoóza, proto se s ním lépe pracuje a najít odolná včelstva na DWV není takový problém, jako varroatolerantní, nyní systematicky postupuji dále.
–
Ten dlouhodobě ověřený postup se zpočátku zdá, že funguje, no jistě, od roku 1980 až do roku 2007 funguje naprosto bezchybně a nikoho nenapadne, že by se to mělo změnit, jenže pak se nabalí DWV a najednou úhyny a počátek aplikace i v létě a celkové zvýšení nákladů na ošetřování 5x. Stav se stabilizuje a máme pocit, že jsme to vyřešili a už se nic dále nezmění, už musíme jen ošetřovat prakticky v každém ročním období, ale řekneme si „pal to čert“. Toto funguje dalších +/- 10 let a myslíme si, že je to dlouhá doba a že je to ověřený postup a najednou přijde VDV a nebo Serratia M. a máš neudržitelný stav, který už není možné řešit lidskýma rukama.
–
Nehrabat do toho, nechat to všechno od začátku až po dnešní den na přírodě a to samé platí i v budoucnu, pátý, šestý tlak přijde, je to příroda, která si to zase pěkně vyřeší, jako za celou svou historii.
Šlechtit by se měla nejen včela, ale včelnice, ten „správný ustálený životaschopný mix“. Matka se spáří s několika trubci a jde o to, aby byli jiní ale dobří. Ne selektovat a rozchovávat jen nejlepší, ale selektovat a likvidovat neperspektivní. Zachováváme jistou diverzitu chovu, která by se měla projevit zvýšenou vitalitou. Odhaduji, že takovou perspektivu má včelnice (více stanovišť v doletu) od 200 včelstev výš. Malovčelař s tím nemá žádnou šanci hnout.
Najít tu nejlepší včelu a tu rozchovat není cíl, to je jen první krok. Cílem je správný mix na včelnici. V tom spatřuji katastrofický omyl většiny našich chovatelů.
Letos jsem přemýšlel nad strategií rozchovu z toho zbytečku, co mi zbyl, a nakonec sem došel k stejnému nápadu. To neperspektivní už za mě vybrakovala zima. Takže i když ty včely, co mi zbyly, vypadají hodně tragicky, stejně v nich cítím mocný potenciál. A bylo by škoda nevychovat si z každého z nich pár matek.
Ještě bych dodal, že toto už tady jednou bylo. Vedoucí garnitura dominantního včelařského spolku nám vtloukala do hlavy, že jsme to právě my, kdo včelaří na světě tím nejlepším způsobem a všichni okolo nás jsou „blbci“ co nechtějí převzít naše metodiky ošetřování. Všichni jsme tomu uvěřili, i já. Jak by ne po takové „masírce“. A teď se to opakuje a chceme tomu fakt věřit? V Americe tomu vůbec nerozumí a dělají vše špatně! Mají co si zaslouží! Ale pozor oni na rozdíl od nás se většinou včelařením živí a to je trochu jiný kafe.
A navíc evoluce hledá jen lokální optima. Pokud nedojde ke stavbě ze dvou stran.
tzv. Teorie klenáku v klenbě. Ten klínovitý kámen nahoře.
V našem případě se agresivní kmeny patogenů odrovnávaly v zimě a výhodu měly ty „hodnější“. Dokud jim nepřišel na pomoc roztoč z druhé strany a nepomohl překročit zimu.
Jakmile agresívní patogeny ve spolupráci s roztočem zlikvidovaly včelstvo před zimou tak, aby mohlo být vyloupeno, již se selektují na ty agresívnější.
Tedy čím agresivnější, tím větší šance na šíření.
A na to se adaptovat, bude to pro včely hodně obtížné.
Takže je na nás, abychom jim v tom co nejmíň bránili. 🙂
Zdravím Honzo.
Jen otázka ze zvědavosti. Máš dojem že se problém šíří jen včelami a roztoči, nebo i materiálem? Myslím dílo a zásoby, ne plod.
Vím, že jde o hodně subjektivní názor.
Druhá otázka: přemýšlel jsi i o souvislosti s radikální výměnou díla?
Tedy že jde o dílo bez propolisu a ten je prý mimo jiné antivirotický?
Karle, ahoj, moj subjektivny pohlad nepodložený laboratórnymi rozbormi: dielom a zásobami sa mi problémy šírili, ale mráz, najma vyšší(-10 a viac) akoby uvedený „inventár dezinfikoval“.. je to ale len jednoročný pokus …
Pingback: Od úhynů k množení - Včelaři sobě
Kolegové, je dobře, že o problému přemýšlíte a hledáte cestu. Žel, někdy zapomínáte, že v jednoduchosti je dokonalost a u včelaření to platí obzvlášť. Pomineme-li MVP a hnilobu plodu, zbývá soubor potíží, kterému pojďme říkat Varroáza 3, jak kdysi navrhl Leoš Dvorský. Ten o tom již mluvil cca před 10 lety. Je zajímavé, jak vědecký svět časově zaostává, když nedávno něco podobného bylo navrhnuto na kongresu Apimondia. Razantnost této myšlenky všechny překvapila, a tak o tom budou dále vědátoři diskutovat. Typická ukázka jak silného pomocníka máme ve vědcích. Každý ať si na to odpoví sám! Takže Varroáza typu 3 je mizerný zdravotní stav našich včelstev zapříčiněný mizernými infikovanými plásty, plodem v nich a mizernými matkami. Takto, když si to seřadíte v hlavě, máte plno možností, jak s tím něco udělat. Na druhou stranu, když z toho vynecháme matky, potíží se nezbavíme. Dále je potřeba nesvádět všechno na VD a tomu podřídit veškeré úsilí o ozdravění, ale najít si důležitější priority . Uvidíte, že se začne blýskat na lepší časy! Zdraví R. S.
V článku téměř se vším souhlasím, ale v jedné věcí si dovolím oponovat.
Přemetení na mezistěny se mě jeví jako problematické. Důvodem je nedostatek pylu.
Jediný důvod k přemetení bych já viděl stav, kdy ve včelstvu je pyl kontaminovaný nějakou chemikálií, například glyfosátem.
Teď pár slov k diskuzi.
CCD jsem viděl na vlastní oči na podzim 2012, zde v ČR. Takže slova o problému pouze v USA jsou nepravdivá. Zmizení nebylo provázeno žádnou loupeží, doloženo váhou. Celkem úhyn byl 2/3 včelstev. CCD nebylo u všech uhynulých včelstev. Jedno včelstvo skončilo v síle 50 včel a matka mrtvé na jednom plástu, žádné mrtvé včely na dně úlu. Tedy „zmizení“ nebylo úplné. Dvě včelstva skončila jako ukázkové CCD. Nejen že nebyla v úlu jediná mrtvá včela, případně matka, ale ani jediná smítka měli. Další včelstva uhynula později, v úlech byly mrtvé včely.
Takže já si dovolím tvrdit, že rozdíl mezi CCD a úhynem je v tom, kdy ke kolapsu dojde.
Takže postupně takto: vyloupeno, CCD, úhyn.
Varoatolerance a odolnost – Můj názor je, že největší nepřítel včel je člověk.
Pokusím se vysvětlit. Rychlost změn které člověk provádí se naprosto nedá porovnat s dobou evolučního vývoje.
Převezli jsme roztoče VD přes půl světa do včelstev, které jej neznaly.
Stejně tak přibývají chemikálie v prostředí, s kterými se včela potkává.
Napadá mě, že podobný šok asi byl i ten nepříliš veliký meteorit co zemi trefil. Kolik
zimotolerantních dinosaurů přežilo?