Knížky s příběhem…

Dovolím si doplnit text kolegy Pavla Klvače o knížkách, které jej provázely a provázejí na dlouhých a klikatých včelařských stezkách, o své zkušenosti, jakkoli i já se stále učím a učím (hrome, jak je to třetí?)… Knihy jsou mým osudem a možná i profesní deformací, proto spíš o nich než o přátelích na telefonu a sociálních sítích, pardon…

Když jsem v r. 2006 začínal, můj guru a kamarád, který mě do včelaření uvrtal, mi poradil z literatury Veselého Včelařství. Zakoupeno, přečteno, výsledek: hlava jako pátrací balon…

 

Začalo to klasicky

Také jsem začínal i na Pavlem zmíněné publikaci Karla Pince Učíme se včelařit. Velmi dobře a přehledně napsaná knížka, jakkoli dnes v řadě ohledů už popisuje dobu dávno minulou, ale tohle nepadá na autora. Totéž se ale v určitém ohledu stalo i s Veselého Včelařstvím, leč o tom níže.

A pak jednoho květnového dne roku 2006 stály 3 úly od kamaráda na zahradě. A jakkoli bylo Veselého Včelařství v té době v podstatě komplexní literaturou, všechno bylo najednou tak nějak jinak. Až příliš konkrétní a příliš v reálu na mé vyděšení, otázek víc než odpovědí, kamarád na telefonu posléze ze mě a z mých otázek tiše šedivěl…

 

Víme prý, jak na to, ale …

Ještě v r. 2012: Včelařství a podložky s roztoči na spolkové výstavě.

Pak přišel pro mě první úhynový cyklus, zima 2007/2008. Totálka. Hledání příčin, vlastních chyb. A že jich bylo… Pak nové úly a veškeré vybavení. A tušení, že něco je špatně, že sice prý víme, jak na to, přesto ale máme co tři roky, jak se pokoušeli říkat tehdejší „rejplaové“, prázdné úly… Navzdory Veselého Včelařství, metodice, kterou nám prý tehdy záviděl celý svět, a jedinému časopisu, který mi tehdy přicházel do schránky.

A tak bylo logickým řešením hledání dalších souvislostí, dalších cest, další literatury. A teď budu, s dovolením, dosti osobní. Už tu byl kromě časopisu Včelařství i časopis Moderní včelař. A v něm témata, která mě začala zajímat. I doporučené knížky, které postupně začaly vycházet.

 

Z téže výstavy, ale jiný kout: kyseliny, odpařovače, deska Hobrafilt a tehdy ještě Grifin …

K sousedům

A tak jsem se časem dostal ke knížce Gerharda Liebiga Včelaříme jednoduše. Překlad do češtiny nevalný, ale skvěle napsaná knížka pro začátečníka, který potřebuje stručně a jasně vysvětlit, co a jak.

Tu se otevřela cesta k sousedům v Německu. Začala mě zajímat jejich cesta a metodiky. Přišla knížka F. Pohla Varroáza (Pavel Klvač ji už ve svém textu zmínil). Velmi mě zaujala svým principem: důraz na zootechniku a citlivé a v pravou chvíli aplikované metody ošetřování, kterým se u nás zatím věnovali jen někteří a spíše v “podzemí”.

Velmi mi konvenovala metoda výkladu, kdy se představí všechny možnosti, jejich přednosti i slabé stránky, a pak dá určité doporučení, proč něco ano a jiné spíš ne. A volba se nechá na chovateli, neb je dospělý, odpovědný. A koneckonců jsou to jeho včely, že…

Nedlouho po vydání Varroázy vyšel překlad další Pohlovy knihy: Úspěšné včelaření. Péče o včelstva a vytváření oddělků. Pro mě fascinující knížka, zrovna jsem se učil dělat oddělky a tu to bylo snad stokrát jinak… A opět citlivou formou praktických rad vystavěných na bázi silných a slabých stránek jednotlivých variant.

Když už jsme u té německé literatury a F. Pohla, nedávno se mi dostal do ruky překlad jeho knihy Bedněný úl, košnice a jednoduché úly. Úspěšné včelaření blízké přírodě. Protože chci jít také touto cestou, kniha mě velmi oslovila.

Cenné obecné informace přinesl i překlad knížky Franze Lampeitla Úspěšný chov včel, jakkoli témata v ní probíraná jsem v jiných knihách našel zpracovaná pro mně užitečněji. Podobně to bylo i s Víkendovým včelařem Karla Weisse či se Zázračnými včelami Armina Spürgina.

 

Zdravé či nemocné?

Z besedy s anglickým virologem Declanem Schroederem po konferenci Za zdravější včely, pořádané MSVV v Brně r. 2016.

Bylo jasné, že bude nutno více se věnovat zdravotnímu stavu včelstev. Přišly přednášky, kursy. Některé nestály za řeč, jiné byly doslova iniciačním rituálem. Poznání, že vše je dnes hodně jinak, než bylo před nějakými 10 lety, kdy jsem začínal a kdy stačilo počítat a hubit roztoče… To byla docela rána…

Titěrovy Včely zdravé a nemocné byly souhrnem autorových přednášek na tohle téma v dotačním kolotoči, a že jsem jich slyšel hodně. Ale cítil jsem tam cosi, co mi bralo vítr z plachet. Pojetí, které už je minulostí, jakkoli se stále dokáže tvářit aktuálně. Čertíkovi růžky nasadil monopolní distributor VLP a tohle nebyl můj šálek čaje.

Proto mně velmi pomohly oba díly publikace Včelařství (I a II) z dílny PSNV-CZ. Zejména 1. díl, věnovaný zootechnice a nemocem včel, zcela resonoval s tím, jak jsem vnímal svět oboru a jeho současnou situaci.

 

Souvislosti

Něco pro samotářky z výletu k sousedům …

Ještě bych rád zmínil pár knížek, které mě velmi zaujaly pro širší kontext. Například Ekologii opylovatelů A. Přidala. S tím souvisí i dnes již těžko dostupná a cenná knížka M. Pavelky a V. Smetany Čmeláci. Tu samozřejmě není možno nezmínit téma včel samotářek, těm se ale budeme věnovat také v jiném tématu.

Ale také knížky o apiterapii. Jednou jsem byl na přednášce MUDr. Jany Hajduškové a koupil si její útlou knížečku Včelí produkty očima lékaře. A začal se tématu více věnovat, což mě zcela logicky dovedlo k Apiterapii Štefana Demetera a pak dál, ale to už je jiný příběh.

 

A když už jsme u těch souvislostí, rád bych upozornil na dvě knihy, které považuji právě z hlediska těch souvislostí za velmi cenné. Totiž Žďárkovy Hmyzí rodiny a státy a pro mně ikonickou a dnes už, žel, nedostupnou knihu Zahrada v souladu s přírodou. V prvním případě sice zjistíte, že mravenci jsou asi ještě zajímavější než včely, ale to přece “včelař vyznáním” unese …

 

Upozornění

V tomto textu zmiňuji jen v tuzemsku vydanou produkci. Je samozřejmě kvantum skvělých knížek v produkci zahraniční. Je spousta cenných a užitečných webů. Tomu všemu se budeme věnovat ve zvláštní rubrice.

Dnes jenom jako ochutnávku něco, co s sebou neustále tahám po výstavách, i když to upoutává zcela zanedbatelnou pozornost, myslím, že nejen kvůli cizímu jazyku. Spíš proto, že na něco takového u nás nejsme jaksi systémově zvyklí. Je to totiž příklad, jak u sousedů pojali komunikaci a informovanost chovatelů včel. Je to jen jeden z mnoha příkladů, vlastně každý větší spolek tam “u nich v kapitalistické cizině” má podobné materiály na své webové stránce. Takže mrkněte třeba sem: Varroa unter Kontrolle – Varroa pod kontrolou, nebo zde.

Co mi ale udělalo velkou radost díky nadhledu, vtipu a jiskřivé invenci, to byla poněkud podzemní publikace kolektivu autorů, která vyšla pod názvem Kuřákovo včeličky… Skvělý vhled do duše začátečníka, který je trochu zmatený, sítěmi posedlý, avšak myslí a nemá ambici být veden za ručičku…

 

Zdůrazňuji

V úvodu jsem napsal, že budu osobní. Znovu to opakuji. Říkám jen to, co sám cítím nyní, nebo co si pamatuji z pocitů minulých let, netroufám si obecněji hodnotit či doporučovat. Nevylučuji, že své názory přehodnotím, najdu-li k tomu dobrý důvod. Mou další ambicí je rozproudit o tématu debatu, protože si myslím, že by byla cenná.

Ano, pravím, že si netroufám obecněji hodnotit. I když v jedné věci bych asi udělal výjimku. To je ta stále se vracející otázka:

Začínám, co bych si měl přečíst? Poradíte?

Spousta začátečníků a v srdci čtenářů se stále a opakovaně ptá, co dělat a co číst na počátku včelařské dráhy?

Vidím to za sebe takhle:

Pro začátečníka je dobré dostat se do obrazu na nějakém dobrém kursu nebo na návštěvách u zkušeného včelaře. Ale tu pozor, řada dlouholetých (zkušených) včelařů trpí syndromem „jediné správné metodiky“ a řadě z nich uniklo, že včelaření je dnes o něčem jiném, než třeba před těmi deseti lety, ostatně o tom už jsem psal výše.

Dobrých kursů, kde si vše zájemci mohou osahat a nasát základy, je řada. Pozor: kurs, který absolutní začátečníky, kteří se perou s výkladem základních termínů (typu mezistěna a souš, či trubčí a dělničí plod, nástavek a pod.) učí chovat oddělky a přelarvovat, je z metodického hlediska (velmi asertivně řečeno) skutečně problematický!

Pokud jde o knížky:

Já bych doporučil pro úplné začátky Liebigovo Včelaříme jednoduše a Gustinovo Ilustrované včelařství. V Liebigovi je vše podstatné stručně a jasně. V Gustinovi je to s obrázky jako komiks, ale je tam myslím vše potřebné a správně a užitečně. Proto také ta kniha měla několik dotisků.

Vedou se debaty o Fenomenálních včelách. Je to skvělá kniha, ale spíš myslím pro pokročilejší. Podobně se diskutuje i o Včelařství I a II z dílny PSNV-CZ. Tu si naopak myslím, že ten, kdo to myslí s chovem včel vážně, by je měl mít v knihovničce hned od začátku, jakkoli se k nim bude dostávat třeba postupně a každý jinou rychlostí. Témata jako zootechnika, nemoci včel, genetika a chov jsou skutečně aktuální.

Ještě pár výše zmíněných titulů v bibliografickém výčtu:

Demeter, Štefan, Apiterapie, Olomouc 2015

Hajdušková, Jana, Včelí produkty očima lékaře, poslední vydání r. 2006

Kreuter, Marie-Luise,  Zahrada v souladu s přírodou, Frýdek-Místek 2002

Lampeitl, Franz, Úspěšný chov včel, Praha 2016

Liebig, Gerhard, Včelaříme jednoduše, Opava 2000

Pavelka, Miroslav, Smetana, Vladimír Čmeláci, Valašské Meziříčí 2003

Pohl, Friedrich, Úspěšné včelaření. Péče o včelstva a vytváření oddělků, Praha 2012

Pohl, Friedrich, Bedněný úl, košnice a jednoduché úly. Úspěšné včelaření blízké přírodě, Praha 2014

Přidal, Antonín, Ekologie opylovatelů, Brno 2005

Silný Kuřák a kolektiv, Kuřákovo včeličky, vydáno vlastním nákladem v r. 2013

Spürgin, Armin, Zázračné včely, Praha 2013

Titěra, Dalibor, Včely zdravé a nemocné, Praha 2017

Weiss, Karl, Víkendový včelař, Praha 2010

Žďárek, Jan, Hmyzí rodiny a státy, Praha 2013

Jiří Matl