IX. setkání uživatelů a příznivců VMS

Již v r. 2008 vznikl díky iniciativě PSNV-CZ systém Monitoring Varroa destructor (jinak také Varroa Monitoring System – VMS) jakožto internetová aplikace veřejně přístupná a fungující pro všechny včelaře, kteří budou mít zájem sdílet svá data a učit se ze sdílených dat ostatních. Záměr byl zjevný: komunikace, sdílení a vzájemné informování o problémech. Prostě model: vy mně, já vám …

Už tehdy bylo jasné, že velké problémy přicházejí (vlastně přišly v zimě 2007/2008, a to už nebyl první cyklus zakončený hromadnými plošnými úhyny) a že bez vzájemné komunikace je nebude možno zvládat. K diskusi je, proč se systém „masově“ neuchytil, ale i tu je třeba zmínit negativní roli nejmenovaného většinového včelařského subjektu, který informace pro většinu včelařů všemožně blokoval, protože holt přišly od sdružení, s nímž byl „na kordy“. Z PSNV-CZ. A PSNV-CZ zase stran propagace dělala jen to, co za dané situace mohla dělat. A v souladu se svojí tehdejší vizí vysvětlila, zdůvodnila a pak vše nechala na rozhodnutí jednoho každého chovatele doufajíc v jejich schopnost kritického myšlení.

Lze se jen domnívat, že to nebylo ani v zájmu Uznaného chovatelského sdružení včely kraňské, neboť by se mohlo prokázat, že chovný materiál distribuovaný tímto sdružením je varroasenzitivní. Víme, že v té době byl pojem varroatolerance zmíněným sdružením zpochybňován.

Po léta se diskutovalo o tom, zda systém má smysl. Po léta se debatovalo o kladech i záporech. Pak se změnila dosti razantně situace stran ohrožení včelstev nemocemi a systém založený na principech z časů, kdy byla situace jiná a kdy se v principu spíš počítali roztoči, začal zvolna uvadat, až dospěl do stavu prakticky klinické smrti …

Ale: na projekt se navázaly různé velmi prospěšné aktivity. Jednou z nich byla série lednových setkání uživatelů a příznivců VMS, setkání, která se pravidelně konala vždy první lednový víkend každého roku na Mendelově univerzitě v Brně. Pořádala opět PSNV-CZ a kromě její kanceláře tu je třeba poděkovat zejména Mgr. Bronislavu Grunovi a Doc. Antonínu Přidalovi. A samozřejmě řadě dalších pracantů, kteří to každý rok odpracovali se vším všudy a tak moc vidět nebyli.

Základní nastavení mezi ostatními akcemi bylo takové, že setkání VMS bylo věnováno nemocem včel, podzimní a jarní semináře nástavkového včelaření pak spíš zootechnice, současným výsledkům výzkumu u nás i v zahraničí a věcem souvisícím. Tohle schéma řadu let dobře fungovalo. Byl to mimochodem další z modelů setkávání včelařů, jimž se chceme systematicky v tomto informačním portále věnovat.

Až v r. 2017 byla pausa. Konala se totiž lednová konference v Plzni na počest 160. výročí objevu kovového lisu na mezistěny, který má výraznou českou stopu, šlo totiž o dílo českého faráře z Obecnice na Příbramsku P. Františka Vogla (https://vogl2017.webnode.cz/) A na setkání VMS už nějak nebyl čas ani energie. A chvíli se zdálo, že akcí už je na leden dost …

Co se ale nestalo: poptávka „zdola“ byla stále a byla výrazná, Setkání VMS se stalo během doby pojmem a krize samotné internetové aplikakce mnohé pohnula k činu. A téma varroamonitoringu i včelích nemocí, jimž bylo tradičně toto setkání věnováno, je aktuální, žel, stále. A možná stále víc … Proto se v Brně na Mendelově univerzitě konalo 6. 1. 2018 už IX. setkání. Program mělo velice bohatý. Pokusme se o malou rekapitulaci.

 

Odbočka ještě – aneb jak se do toho vložil Coloss

Už v r. 2013 se v té záležitosti začaly dít věci. Míním tím totiž aktivity PSNV-CZ ve spolupráci s asociací Coloss, která systematicky od r. 2007 v řadě evropských zemí sleduje, jak včelky přezimují a proč také nepřežívají http://www.coloss.org/.

Od r. 2014 se dotazníky asociace Coloss staly součástí veřejné debaty v našem oboru u nás a logicky se tyto aktivity promítly i do setkání VMS.

 

No a navíc koordinátoři celé akce navázali spolupráci s geoinformatiky na olomoucké Palackého univerzitě. A tu vznikly zajímavé výstupy, které ukazují i řadu cest dál. A to je důvod vrátit se na brněnské setkání VMS, protože právě tohle téma celý program otevřelo. Vraťme se tedy zpět do Brna 6. 1. 2018.

Coloss, mapy a rozličné souvislosti

Letošní setkání VMS totiž zahájil geoinformatik Jan Brus spolupracující na českém Colossu. Představil presentaci svou a koordinátora českého Colossu J. Danihlíka. Zaměřili se v ní na výsledky a prostorové souvislosti mezi daty studie Monitoring úspěšnosti zimování včelstev v ČR.

Mnozí z Vás se již jistě setkali se zajímavými mapami jak v časopisu Moderní včelař, tak i na českém webu Colossu https://colosscz.webnode.cz/.

J. Brus zdůraznil základní rysy projektu (dobrovolnost, anonymitu, mezinárodní koordinaci, princip občanské vědy – citizen science, nabídku zpětné vazby pro účastníky, jednotnou metodiku s možnostmi flexibility). Na začátku jsou data (na jejich kvalitě je vše založeno). Z nich vycházejí analýzy, následují návrhy řešení a opatření.

Upozornil na využití možností lepšího sledování zdravotního stavu včelstev či na možná porovnání účinnosti léčebných zásahů.

Lze srovnávat data mezi jednotlivými zúčastněnými zeměmi (tu jsou velmi zajímavá srovnání léčebných postupů a užívání léčivých přípravků v jednotlivých zemích, pro nás jsou cenná srovnání se sousedním Rakouskem), lze porovnávat i jednotlivé regiony. Do srovnání lze zahrnout třeba i takové faktory, jakými jsou variabilita snůšky nebo loupeže. Tu se systém a jeho data mohou využít i k vytipování lokalit vhodných pro včelaření.

Většinu dat, která Coloss poskytuje, lze využít pro zapracování do map, jakkoli zatím je četnost dat pochopitelně kvůli počtu účastníků omezená. Dají se tak zpracovat různé aspekty a souvislosti. Např. zimní úhyny a melecitóza, již zmíněná diversita snůšky v krajině, dá se pracovat s daty o hustotě zavčelení a s řadou dalších souvislostí.

 

A pak už přišlo téma VMS, a to ve dvou přednáškách

 

Tomáš Ivanský se věnoval velmi aktuálnímu tématu, totiž stavu aplikace Varroamonitoring systém, který si ve věru nevalné kondici nikoli nedaleké stavu klinické smrti připomíná desetiletí od svého vzniku. Takže se přirozeně k veřejné debatě nabízí téma, co dál … V logicky vystavěné a dobře dokumentované presentaci analyzoval současný stav kdysi revolučního projektu a navrhl další možné budoucí varianty existence, o nichž již řadu měsíců jednala rada PSNV-CZ.

Pokud jde o PSNV-CZ jakožto autora projektu, je nyní zjevné, že zastaralý systém potřebuje restart, je však otázka, zda je toho sama Společnost schopna. Existuje samozřejmě varianta vypnutí celého systému s poděkováním, úklonem a rozloučením. Nebo je tu možnost požádat o spolupráci někoho jiného, kdo to zvládne nejen udržet v chodu, ale i obohatit o nové funkcionality. Pak je samozřejmě k diskusi, jak, za jakých podmínek …

Ve hře je řada témat, právní otázky, nastavení nového systému, otázky dat, která do systému vkládali po léta uživatelé, a k tomu metodika, tedy: co by mělo pokračování systému obsahovat, pokud by se o pokračování rozhodlo.

Po dlouhých diskusích se reprezentace provozovatele, tedy rada PSNV-CZ, rozhodla pro spolupráci s firmou ProBee (http://www.probee.cz/) a pro začlenění VMS do touto firmou vyvíjeného systému komplexního monitorování včelstev.

Téma budí stále značné diskuse, ty pokračují, nyní v komunitě těch, kteří se v anketě přihlásili k další spolupráci, vše se diskutuje i se jmenovanou firmou. Pokud má projekt být dále užitečný, musí nabídnout nové a současnému poznání odpovídající funkcionality. Už to prostě není jen o počítání roztočů.

K diskusi je např. otázka, zda je nutno data centralizovat a eventuálně proč. Dále třeba otázky nákladů, metodiky sběru dat, vytvoření dobře fungující platformy a nalezení vhodného dodavatele, testování systému, jeho snadná přístupnost a zároveň ochrana dat. T. Ivanský předložil a nabídl k diskusi silné i slabé stránky jednotlivých variant.

Seznámil přítomné se zněním memoranda o principech budoucí spolupráce s projektem ProBee firmy Softech (http://www.probee.cz).

Je tu tedy reálná naděje na restart systému, a to v modernějším a pro chovatele komplexnějším a přítulnějším pojetí. Nyní probíhá interní debata mezi týmem včelařů, kteří projevili zájem o spolupráci na vývoji systému, a oslovenou firmou. Včelařů, kteří projevili zájem, ale není mnoho a ani debata sama nevykazuje přílišný pokrok. O vývoji debat a prací budeme pochopitelně průběžně informovat.

Z pohledu firmy

Na presentaci Tomáše Ivanského navázal právě iniciátor projektu ProBee a ředitel firmy Softech Pavel Mach tématem Elektronický monitoring včelstev a varroóza. Vysvětlil, proč jeho firma navrhla spolupráci se systémem VMS. Představil vyvíjený úlový deník v rámci projektu ProBee. Zmínil, co se vše dá u včel monitorovat a jak je to možné využít pro monitoring napadení varroózou. Nabídl také k diskusi otázku motivace současných chovatelů zapojit se do projektu. Je evidentní, že tento systém monitoringu vyžaduje pečlivost, systematičnost, vytrvalost a určitou formu IT vzdělanosti. Na praktických ukázkách představil, co vlastně umí nově vyvíjený úlový deník ProBee (včelnice, úly, prohlídky, vazba na technologie). Ukázal např., jak je možno využít zvukové či teplotní senzory (akustické rozpoznání zamoření?).

Blok o nemocech včel

Květoslav Čermák (MSVV) nabídl téma varroózy a viróz. Téma po výtce aktuální!

Konstatoval, že i v době „bez roztoče“ byly viry ve včelstvech, ale ta infekční tlak zvládala. Vše se změnilo právě po „příchodu“ kleštíka včelího. Od té chvíle začaly problémy s viry. Navíc: jejich detekce není jednoduchá a objevují se nové druhy virů.

Podrobně vysvětlil působení virů ve včelstvu. Věnoval se některým typům virů, např. viru deformovaných křídel (DWV), Varroa destructor viru-1 (VDV-1), viru akutní a pomalé paralýzy (ABPV, SPV), viru pytlíčkovitosti plodu (SBV) či viru černání matečníků (BQCV) a d. Logicky také způsobům jejich šíření na včely a širším souvislostem, k čemuž posloužily velmi ilustrativní příklady z lokalit, kde jsou k dispozici data ještě z dob, kdy tam roztoč nebyl (Havaj, N. Zéland).

Stalo se např. to, že po příchodu kleštíka byly některé běžné viry (jako třeba vir akutní paralýzy, kašmírský virus) nahrazeny virem deformovaných křídel (DWV). K. Čermák zmínil dokonce případy, kdy vir akutní paralýzy paradoxně zpomaloval množení kleštíka! Upozornil na modely šíření virů i na skutečnost, že některé viry V. d. nepřenáší. Např. kleštík přímo nešíří vir pytlíčkovitosti plodu, vir zakalených křídel (CWV). Hodně rozšířený vir černání matečníků (BQCV) má zřejmě souvislost s nosematózou.

Připomněl zároveň dnes pomalu i v našich krajích akceptovaný fakt, že i bez přítomnosti V. d. jsou některá včelstva tak citlivá, že DWV mají a kolabují. Je prokázáno, že viry neovlivňují populaci V. d., ale že kleštík je reservoár a inkubátor virů. Tu je zajímavé třeba tohle: u viru DWV hyne cca 20 % infikovaných kukel a 80 % vylíhlých včel má zkrácený životní cyklus o cca 70 %. Zde je příčina podletních a podzimních zhroucení včelstev – prázdných úlů během pár dnů. Včela infikovaná DWV až po vylíhnutí nemá zkrácenou dobu života, tudíž po celý svůj život je zdrojem viru pro šíření skrze roztoče. V tom spočívá záludnost DWV! Naproti tomu ABPV zabíjí každou infikovanou kuklu a včela infikovaná až po vylíhnutí hyne za 5 až 8 dnů. Dělnice tak nejsou v úle dlouhou dobu zdrojem tohoto viru a včelstvo proto snese mnohem větší populaci kleštíků, než by se zhroutilo (nebýt ovšem DWV).

Rekapituloval rovněž dynamiku vývoje V. d., která je stále značnému množství chovatelů nepříliš známá, a přiblížil různé matematické modely. Věnoval se i problematice kombinace virů a nosematózy.

Zdůraznil, že není každý virus stejně nebezpečný, a pokud bychom nechali vše samostatnému vývoji, včely by si pravděpodobně našly cestu, jak se s tím vypořádat … V tomto kontextu samozřejmě roste význam důsledné selekce.

Co z uvedených poznatků plyne pro chovatelskou praxi? Pro ochránění včelstev je třeba kromě včasných léčebných zásahů selektovat včelstva, jež dovedou omezovat početnost populace kleštíka v úlu (třeba vysoká VSH) a včelstva vůči virózám vysoce odolná. Oboje je úkol pro včelaře velmi náročný.

 

Praktická vsuvka

Za nemocného doc. A. Přidala, jenž původně nabídl téma Sumarizace výsledků testování akaricidních účinků kyseliny šťavelové ve včelařské praxi s uvedením doporučení nabídl Z. Klíma praktickou instruktáž k ošetření včelstev pokapem cukerným roztokem kyseliny šťavelové. A to ve velmi užitečné a prakticky pojaté presentaci.

 

Něco o hledání

Karel Jiruš nazval své vystoupení Zastavte pokrok! Všechny změny jsou k horšímu! Líp už bylo …

Shrnul a v praxi ještě vylepšil a zpřesnil úvahy, které uvedl na listopadovém večeru PVS 2017/18 (o tom referujeme v jiném textu). Shrnul své poznatky a dlouholetá pozorování, kdy zjistil, že má včelstva, na která nefungují klasické zootechnické zásady. Jako by včely nečetly klasickou literaturu o včelách … V mimořádně upřímné presentaci sdílel s účastníky setkání unikátní osobní cestu hledání příčin problémů, jejich pojmenování (včetně přiznání vlastních chyb) i klikatou a nekončící cestu hledání východisek a řešení.

Zmínil také rostoucí agresivitu patogenů a jejich smrtící kombinace. Znovu varoval před rozšířenou praxí spojování včelstev a posilování oddělky a nabídl úvahy o pro něho zásadních principech: vitalitě, odolnosti a dlouhověkosti jako signálech pro další práci a výběr chovatelského materiálu (dlouhověkost – odolnost – zdraví). Dlouhověkost je to co se z našich moderních chovů vytratilo a zrovna ta se prostřednictvím relace která u včel obzvláště platí (větší délka života -> větší počet potomků -> větší zastoupení genů dlouhověkých včelstev v populaci) dříve podílela na skladbě populace.  Také o strategii přežití či o tom, zda je dobré, když v podstatě našimi „inženýrskými“ zásahy, především nucenou obměnou matek, bráníme včelám vyvinout si vlastní efektivní strategii přežití. Takže odpověď na otázku: Co vlastně děláme špatně? by mohla znít: prostě bychom to včelkám měli přestat kazit a nechat selekci na nich …

 

Selekce jako cesta k odolnějším včelstvům?

Jan Peterek ve své přednášce nazvané Hledání odolnějších včelstev nejen proti varroóze nabídl řadu atraktivních témat k další diskusi (ta mimochodem běží, ale spíše v uzavřených komunitách …).

Vyšel z premisy stále se zhoršujícího zdravotního stavu včelstev. Zdůraznil, že v současnosti děláme spoustu věcí, které nejsou pro včely přirozené, nerespektujeme principy přirozeného života včel a přírodní selekce, zhoršující se zdravotní situaci včelstev se snažíme řešit častějšími ošetřeními a většími dávkami léčebných přípravků proti parazitům, kteří se ale dovedou dobře a vcelku rychle přizpůsobit. Maskujeme to slovy o větší pečlivosti a dodržování “doporučené metodiky”.

Čelíme ale otázce: může nás spasit nějaká zázračná a fungující metodika? Lze se k ní dopracovat v tomto schématu? On totiž i ten stále uváděný roztoč má vynikající schopnost se bránit. A je to přirozené … Ovšem: roztoči to zvládají, proč včelky ne?

Nevěnujeme se totiž hledání skutečných příčin, hledání mechanismů přirozené obrany včel, zanedbáváme to, co je přírodě vlastní, totiž genetickou diversitu. Svým přístupem k chovu jsme porušili křehké principy rovnováhy a teď nevíme, kudy kam …

Stojíme před otázkou, jak dál, řešíme otázku selekce, ale de facto nevíme, co vlastně selektovat, podle jakých kritérií. A co můžeme nechat na „přírodě“ …

Upozornil na nutnost sledování stavu včelstev v sezoně a na nezbytnost zásahů v létě, protože naše tradiční (pod)zimní ošetřovací manévry evidentně nevedou k lepšímu příští … Jednoznačně se vyslovil pro snahy o nalézání odolných včelstev a pro diskusi o jejich pravidlech, což je sice obtížné, ale za současné situace nezbytné

Měli bychom se podle něho vrátit k rozchovávání starých a místně přizpůsobených a odolných linií a co nejvíce se vrátit k principům „přírodního“ života včel.

Tu si dovolím komentář: Náš problém ovšem často je, že stále mluvíme o jevu zvaném varroóza a počítáme a likvidujeme roztoče, ale neuvědomujeme si, že skutečný problém může kořenit také jinde …

Rozchovávání t. zv. starých linií je vágní pojem a nezaručuje automaticky kladné výsledky v selekci na různé infekční tlaky. Tohle je velmi složité … Je ale dobré, že tato otázka padla, protože je to jedna z nejdůležitějších otázek současné debaty uvnitř našeho oboru. Tedy té debaty, jež se odehrává spíše neoficiálně a jaksi pod hladinou, jak již řečeno …

 

Lokální aspekty

Michal Počuch se ve své velmi přínosné presentaci věnoval příčinám úhynů v r. 2017 ve Skaličce u Tišnova, kde včelaří. Tenhle lokální aspekt velmi dobře zapadl do celkového schématu a přinesl potřebný osobní a lokální rozměr. V přesném a dobře fakty podloženém výkladu shrnul synergii řady nepříznivých faktorů. Když se sejde letní sucho, nedostatek pastvy, medovice či melecitóza a k tomu jarní výkyvy počasí, není k problémům daleko.

 

Odsávání roztoče

Pavel Holub nazval své téma Metodika produkce medu bez varroacidů, přičemž vlastně představil svůj velice sofistikovaný model odsávání roztoče V. d. při současné tvorbě smetenců a odchovu nových matek, kdy včelstva jsou rozdělena na trvale neošetřovaná a na včelstva, u kterých provádíme konečnou likvidaci roztoče pesticidy (metoda postupného nebo jednorázového odběru plodu do koncentračního úlu). Metoda vychází z poznatku, že v sezoně je min. 60 – 70 % kleštíků na zavíčkovaném plodu a zbytek jsou foretičtí roztoči. Těžko zde můžeme shrnout tuto velmi promyšlenou metodu, odkažme tedy na autorovy články v Moderním včelaři 4/2015 http://www.modernivcelar.eu/clanky/odsavac-varroozy.html

http://www.modernivcelar.eu/clanky/bez-syntetickych-akaricidu-bez-organickych-kyselin-jak-tedy.html. Na VMS byl prezentován v principu shodný, ale praxí vylepšený a zjednodušený systém.
Podstatou je izolace matky do nástavku bez plodu pod mateří mřížku, kde následně týden klade. Po týdnu je matka izolována do dalšího podstaveného nástavku bez plodu pod mateří mřížku. Po dalším týdnu jsou ve včelstvu vytříděny tři generace plodu. Matka je opět izolována do podstaveného nástavku. Ze včelstva se už vyjme veškerý zavíčkovaný plod, který byl původně při první izolaci nad mateří mřížkou. Za týden se totéž provede s plodem další generace a za další týden s plodem třetí generace. Vyjmeme mateří mřížku a včelstvo po odsátí roztočů pokračuje ve vývoji. Odebraný plod se vylíhne ve sběrných oddělcích (koncentračních úlech) a následně se ošetří buď na vlastním díle, nebo jako smetenec na kontaminovaném díle. Včely lze následně využít pro pakety, nebo po dekontaminační lhůtě zpět v produkčním včelstvu.

P. Holub konstatoval, že ačkoli jde o poměrně sofistikovanou metodiku, lze podle ní chovat produkční včelstva (až na výjimky způsobené extrémně vysokým infekčním tlakem parazita) bez použití syntetických akaricidů. Což je konstatování, které jistě stojí za zdůraznění … Zapadá dobře jednak do současných debat o funkci rozličných biotechnických metod, které probíhají v okolních zemích a v „podzemí“ i u nás, jednak i do obdobně probíhajících debat o metodách efektivní selekce. Selekce na „čistých“ včelstvech s volnou stavbou, nekontaminovaném a neformátovaném díle, tedy v přirozeném prostředí.

 

Letní diagnostika napadení včelstev roztočem formou smyvu

Na závěr celého setkání B. Gruna představil velice promyšlený model letní diagnostiky varroózy smyvem ve větším včelařském provozu. Pro letní, tedy červnovou až srpnovou praxi všech chovatelů, kteří ovšem již od dubna sledují přirozený spad a vyšetřují plod, velice užitečná přednáška!

Vysvětlil různé metody letní diagnostiky – přirozený spad, vyšetření plodu či smyv nebo otřep (vodou s Jarem, lihem, oxidem uhličitým nebo práškovým cukrem). Pro smyv představil nové pomůcky: Varroa Easy Check (výrobce Vétopharma http://www.veto-pharma.com/varroa-control/61-126-varroa-easycheck.html) a Varroa-tester (výrobce Swienty https://www.ivcelarstvi.cz/varroa-tester-P4285/).

Zdůvodnil, proč se momentálně vydal cestou diagnostiky formou smyvu, neboť jej považuje za velmi vhodný pro letní diagnostiku, při níž stačí vlastně jediná návštěva včelnice. Nároky na vybavení jsou velmi nízké a spolehlivost diagnostiky vysoká.

Věnoval se rovněž tématu, proč se může někde přemnožit kleštík: samozřejmě se může stát, že podzimní „léčení“ je neúčinné. Ne všichni chovatelé jsou důslední. K diskusi je i téma vadných výrobních šarží VLP. Varoval rovněž před signály možné resistence V. d. na amitraz.

 

Takže jaké to bylo?

Co tedy říci závěrem? Věru povedený a přínosný den, je zjevné, že tato tradice má smysl a má stále co nabídnout a že je pořád spousta témat, která jsou v centru pozornosti. K diskusi navržena spousta otázek, které jsou velmi aktuální. Jeví se, že v diskusi se řada autorů liší v názoru na nemoci včel. Je klíčem roztoč? Jsou rozhodující viry? Vše to je vynikající výchozí pozice pro další diskuse. Nabízíme ostatně pro ně prostor na našem informačním portálu.

Co je nutno zdůraznit: je třeba velmi ocenit otevřenost všech přednášejících a odvahu nabídnout k veřejné debatě řadu otázek, na něž se odpovědi nehledají lehce. Upřímně řečeno: spíše se hledají velmi bolestně. Zejména v našem prostředí, kdy veřejná debata prakticky neexistuje a ta skutečná debata se odehrává jaksi pod hladinou …

Poděkování náleží pořadatelům a všem, kteří se jakkoli přičinili, zvláštní ocenění pak patří Zdeňkovi Klímovi za vynikající moderování celé akce.

J. Matl (s poděkováním kolegům K. Čermákovi, P. Holubovi a K. Jirušovi za cenné připomínky a doplňky)