Ohlédnutí za 2. a 3. večerem PVS 2017/18

Do této reportáže jsme zahrnuli vlastně 2 večery a 3 přednášky. Dva večery proto, že pánové Jiruš a Jindra představili pohled na velmi kompatibilní i porovnatelné téma, každý ale svým velmi originálním způsobem. Nicméně to souvisí tak, že se nabízí to neoddělovat.

A 3 přednášky proto, že 2. večer měl 2 protagonisty.

 

Večer II. a III. (23. 11. a 14. 12. 2017), ten II. navíc se dvěma tématy i lektory

Už na jednom z podzimních seminářů nástavkového včelaření ve Zbýšově přednášel severomoravský dendrolog Radim Lokoč. Přednášel o starých ovocných odrůdách a téma vztáhl samozřejmě na jejich význam pro nejrůznější opylovatele. Protože přednáška tehdy velmi zaujala, logicky přišla nabídka přednášet na PVS. Bylo skvělé, že ji přijal …

Karel Jiruš je v komunitě nezávisle či racionálně uvažujících včelařů svým způsobem pojem. Jeho hledání cest ke včelaření, které by chovateli dělalo víc radosti než starostí, je v komunitě zasvěcených pověstné, i když jiné komunity poněkud „rozrušuje“ … 😀

Protože se původně zdálo, že témata nevydají na celý skoro tříhodinový večer, byl zvolen model se 2 lektory. Zda šťastně, těžko říci, protože oba protagonisté svými znalostmi i zajímavým výkladem mohli sami naplnit v pohodě celý večer.

 

Radim Lokoč a staré odrůdy ovocných stromů

Celý večer začal svou presentací o starých odrůdách ovocných stromů Radim Lokoč, což je zvláště na severu Moravy renomovaný dendrolog, ale to renomé si zasloužil nejen odbornými znalostmi, nýbrž a zejména svými činy, každodenní a důvěryhodnou praxí. Brilantní výklad! Představil řadu cenných odrůd, přidal praktické návody, jak a kde si je opatřit, jak a kam je sázet a jak o ně pečovat, nebo jak zajistit jejich vzájemné opylování. A také vyhodnotil jejich význam pro včelí pastvu. Díky za to!

Tohle byla moc zajímavá a pro účastníky jistě cenná přednáška. Ale nejen to, věříme, že se stala i inspirací pro další sázení, roubování … A když už jsme u té inspirace, mrkněte třeba sem. http://www.stareodrudy.cz/

http://www.potulnysadar.cz/potulni-sadari-a-kde-se-berou/

 

Karel Jiruš a jak se zdá, že včely nečtou literaturu o včelách …

Návštěvníkům různých akcí či diskusních skupin je jistě známo, že Karlovy názory často poněkud předbíhají dobu. Ano, před časem se mu dostávalo výtek za to, že tvrdil, že i ten, kdo se umí postarat a opravdu se i postará, může stát s povislou bradou nad prázdnými úly. Ano, byl „po zásluze zavržen”, když oponoval tomu, co se tehdy se většinově říkalo, totiž tomu, že ten, kdo ošetřuje tak, „jak se má“, úhyny nemá. Už tehdy se ono „jak se má“ stalo problémem stran definice a interpretace, protože už tehdy hynula včelstva i těm, kteří to dělali „jak se má“. Jenom se to spíš neříkalo nebo (a zároveň) „nechtělo“ slyšet … A na dotazy, co znamená ono „jak se má“ vlastně žádné rozumné odpovědi nepřicházely.

Diskuse se znovu oživila, až když to přišlo i na ty, kteří ještě před rokem či dvěma mávali praporem jediné správné a všemi okolo našeho včelařského skanzenu prý obdivované metodiky … Nechtěný hit sezony, žel …

Karel po léta včelařil podle staré i moderní literatury, ale zjistil, že včely ji pravděpodobně nečtou … A že bude třeba v současné době řadu věcí přehodnotit. A proto svoji přednášku nazval: Jak to dělám špatně, když správně to nefunguje … Ocitujme si kousek z anotace jeho přednášky:

Již tucet roků sleduji, že vše není takové, jak se presentuje. Že stále opakovaná mantra „vyhubte roztoče a nebudete mít problémy“ neplatí úplně.

A hledám cesty jak včelařit v nových podmínkách tak, aby včelaření nebylo jen medobraní a zbytek hubení a počítání roztočů. Přednáška nebude o tom, jak správně včelařit, ale o průzkumu tajemných a magických míst zvaných slepé uličky. Nebudu se dělit o úspěchy, ale především o neúspěchy a pochybnosti ...

No a přesně o tom také ta přednáška byla: když to nejde tak, jak se traduje, tak je asi třeba něco změnit. Co? Řadu věcí … Jakých ale? Jak?

Několik principů:

 

Principem je podle něho navrátit se ke včelám a zkusit jim víc naslouchat. Zkusit včelařit bez plýtvání novým na udržování starého. Počítat se ztrátami toho, co prostě neobstojí. Sledovat dlouhověkost, odolnost a zdraví a jejich vzájemné souvislosti (Jirušův magický trojúhelník …😉. Znakem odolnosti je podle něho dlouhověkost.

Včely samy se v podstatě chtějí selektovat, protože chtějí přežít. My jim v tom ale bráníme, držíme je na “práškách” a pak se divíme, že nejsou odolné.

Ale pozor: každá lokalita má své specifické patogeny, přičemž často čelíme synergii patogenů, jejichž agresivita roste. Možná je to příliš pesimistické, ale podle něho de facto dnes neexistuje spolehlivá metoda, která by zajistila přežití včelstev. Mnohdy a mnohde se stane, že ošetřovaná i neošeřovaná včelstva se v podstatě (co do úhynů) neliší, takže možná pojem „dělat to špatně“ podle v současnosti uznávaných metodik znamená nechat to na včelách.

To třeba znamená pracovat s nimi v souladu s jejich viděním „včelího“ světa. A tu je na místě otázka: Umíme to? Jsme schopni to chápat a naučit se to s naším většinovým antropocentristickým a ziskuchtivým viděním světa chovu včel?

Takto nastavené téma samozřejmě nabízí spoustu otázek dalších. Škoda, že už nezbylo tolik času na diskusi, ta by určitě byla hodně emotivní i přínosná … Díky za takovou přednášku …

 

Večer III., komplementární (14. 12. 2017) – téma: Včelaření v blízkosti ohniska moru plodu

Leccos bylo ale ten večer trochu jinak, vysvětleme si to: tohle původně v programu psáno. Jan Jindra však nakonec uvedl svoji přednášku otázkou: Co se to děje? A ačkoli se odpíchnul tématem moru včelího plodu, jenž se objevil nedaleko od jeho včelnic, téma jej zavedlo (zcela logicky) ještě dál a do větší šíře. A za to díky!

Zrodilo se tak vlastně volné pokračování tématu, které již před ním „nakousl“ Karel Jiruš. A proto tyhle dvě přednášky spojujeme … A ještě: Jan Jindra zároveň naplnil cíl, který si pořadatelé cyklu dali: totiž rozličná a otevřená srovnávání.

 

Jak to tedy bylo?

Logicky padla v úvodu otázka, jež nyní vrtá hlavou mnoha dalším včelařům: co vlastně potřebovali naši dědové či otcové ke včelaření a co potřebujeme my dnes? Je to jiné? V čem? Co z toho pro nás plyne?

Ten rozdíl je ostatně viditelný už nejen přes generace. Doba se změnila, začátečníkům se říká, že je třeba více studia, ale přitom jsou i včelaři, kteří nic nečtou, ale včely mají … Ale také víme, že včely masově hynou i zkušeným a starajícím se včelařům a vlastně se neví, proč, ale (a hlavně): co s tím.

Ve své presentaci se pak J. Jindra podělil o vlastní zkušenosti s hledáním příčin úhynů či problémů, které se vyskytly i v jeho provozu, byť postupoval sebepečlivěji. Dotkl se problematiky imunity včel. Faktorů, které ovlivňují obranu kolonie, významu propolisu, různých metod chovu i ošetřování.

Co bylo zajímavé: kromě důrazu na sledování hygienického chování včel zdůraznil také „hygienické chování včelaře“. A také to, že u většiny problémů není jen jedna příčina. A i když chovatel ví, jak se postarat a učiní to, přesto to některá včelstva i při vší péči „nedají“ …

Následuje pak většinou fáze hledání příčin, tedy co jsme mohli udělat špatně. Pokračuje to kladením otázek, co můžeme udělat líp. Odpovědi se rýsují, a právě zde je to opět svým způsobem komplementární s presentací Karla Jiruše.

Už dnes např. víme, že včelstvo prakticky bez roztočů nemusí být včelstvo zdravé či zachráněné. Víme také, že lepší je mít méně včelstev na stanovišti. Musíme se nějak smířit s úhyny, přijmout je a využít pro program vlastní selekce: prostě to, co na to nemá, musí být vyřazeno z chovu.

Jenomže: říká se, že se má chovat z toho, co přežilo, ale nemusí to být vždy jistota. Každopádně dobré je orientovat se na domácí chov s lokálně přizpůsobenou genetikou? Někteří tvrdí, že ano, další jsou jiného názoru. Je to nyní stále živé téma. Velmi živé … Docela kadlub myšlenek, že?

V době, kdy většinou na přednáškách narazíte na lektory, kteří „vědí“, jak se vše správně (a často jedině správně) dělá, zde byli účastníci svědky výjimečně upřímné zpovědi zkušeného chovatele, respektované autority v oboru, která toho o včelách spoustu ví a má za sebou desítky let praxe, uvědomuje si však, že současná doba nás nutí klást si stále víc otázek, ale že větší počet otázek nutně neznamená i větší počet odpovědí …

V následné anketě, pomocí níž pořadatelé PVS získávají zpětnou vazbu od účastníků, byl právě tento aspekt publikem u posledních dvou přednášek velmi oceněn.

Zvláštním – a velmi vítaným – hostem večera byla MVDr. Markéta Kopečná z pražské Městské veterinární správy, jež stručně přítomné informovala o novinkách v předpisech na rok 2018 (MKZ) a o aktuální „morové“ situaci v Praze.

J. Matl