Večer I. (to bylo 26. 10. 2017) a tématem byla legislativa, zejména novela plemenářského zákona
Už několik let se pořadatelé cyklu věnují aktuální legislativě vztahující se k oboru. A tu bylo po výtce o čem mluvit. Vlastně by to vydalo asi na celý cyklus. Loňský rok totiž přinesl řadu novinek a změn. Jen pro příklad uveďme novely plemenářského či veterinárního zákona nebo registraci nových VLP (včelařských léčivých přípravků) spočívajících na bázi kyseliny šťavelové, kyseliny mravenčí a dalších účinných látek. No – nemluvte o tom, že? A protože PVS jsou v principu postavena na modelu, kdy se fakt veřejně mluví, většinou za zavřenými dveřmi dokonce i otevřeně 😀, tak tím spíše …
A k tomu ještě jde o setkání, v němž je kromě odborného výkladu vždy podstatný prostor pro diskusi účastníků.
Jako téma I. večera byla zvolena novela plemenářského zákona. Přesněji: večer nesl titul Plemenářský zákon v praxi aneb jaké včely ze zákona můžeme vlastně chovat?
Je to stále aktuální otázka, byť zní námitky, že možná byla položena už příliš pozdě, protože novela zákona již platí. To je pravda: mělo se diskutovat mnohem dříve, tu diskusi ale nikdo z navrhovatelů novely veřejnosti nenabídl. A když se to profláklo, diskutovalo se podstatně a odborně a fundovaně. Marně avšak, ta věc nebyla o odborných argumentacích a faktech, byla o něčem jiném. Na to už jsme si ale v našem oboru zvykli.
Zákon tedy platí, ale pochybnosti a nejistoty stále trvají. Vše se schází u problému interpretace oné magické věty, že k plemenitbě je možno používat pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské. Co se tím vlastně míní? Výklad zajímá stále mnohé chovatele včel, ty otázky jsou stále živé, navíc počet otázek je větší než počet odpovědí, jsou-li vůbec nějaké …
Tu je třeba říci, že organizátoři cyklu návratem k tématu udělali velmi dobré rozhodnutí. Dobré i proto, že navíc přizvali jak zástupce státních institucí, tak i ty, kteří zastupují různá chovatelská sdružení, což spolu s veřejností dalo dobrý grunt pro zajímavou debatu.
Akorát autor zmíněné „vsuvky“, do zákona, jenž se k ní dosud veřejně nepřihlásil, pozván být nemohl. A tak za něj museli horké kaštany z ohně tahat jiní.
A tu je třeba vyslovit poděkování těm, kteří pozvání přijali a přišli na veřejnou debatu, což není věc jednoduchá. Byli to: Ing. Zdenka Majzlíková (Česká plemenářská inspekce), Ing. Jiří Hojer (Odbor živočišných komodit MZe), RNDr. František Kašpar (Uznané chovatelské sdružení včely kraňské ČSV, PV Pekařov), Mgr. Tomáš Heller (Spolek chovatelů včely tmavé). Nastaven byl model panelové diskuse hostů v kombinaci s diskusí účastníků.
Hosté dostali v úvodu čas na presentaci svého vidění tématu a svůj prostor dostali i účastníci setkání. Jakkoli se mohlo účastníkům zdát, že výsledek potvrdil pesimistické předpoklady, díky za tento večer …
Paní Ing. Majzlíková konsistentně shrnula veškeré povinnosti, kladené legislativou na chovatele včel, a upozornila na řadů úskalí a mylných interpretací.
Ing. Hojer se především věnoval kontrolám dovozu plemenného materiálu. Zdůraznil také, že v naší zemi je šlechtěno pouze jedno plemeno včel, tedy včela medonosná kraňská.
Dr. Kašpar v přesně vyargumentovaném výkladu představil mimo jiné také principy přirozeného křížení. V diskusi s publikem se poté věnoval i tématu umělé introdukce včelích plemen do lokalit, v nichž byla domestikována i plemena jiná. Což je i v naší zemi dávný i aktuální problém (a také důvod k diskusím, a tu nemohu nedodat: i k manipulacím veřejným míněním, kterých jsme byli svědky zejména při schvalování novely zmíněného zákona).
T. Heller jakožto zástupce Spolku chovatelů včely tmavé pak nabídl přehledně a do hloubky zpracované téma včely medonosné tmavé, jejího původního rozšíření a jejích vlastností v závislosti na různých typech lokalit a snůšek.
Co k tomu říci
Takhle se to zdá vcelku jako korektní debata a také to fakt vcelku korektní debata byla, tedy až na některé dosti manipulativní závěry. Byť byl prostor pro debatu u tak zásadního tématu nevelký, padla řada podstatných námitek z publika. Přesto ale zbyla jistá pachuť. Proč?
Snad takhle: znovu se totiž ukázalo, jak se plemenářský zákon (tedy zákonná a pro všechny závazná norma, jejíž veřejně deklarovanou primární filosofií je podpora diversity) byla pro včelaře zproblematizována onou výše citovanou a bez diskuse s veřejností i odborníky do zákona vpašovanou neblahou větou …
Ukázalo se již mnohokrát zopakované, totiž:
- že neexistuje jasně definovaný standard včely medonosné kraňské, jež je ale zákonem k plemenitbě předurčena, ba nařízena.
- že stran terminologie není jasné, jak chápat vlastně onen klíčový pojem “plemenitba”, což dělá mnoha chovatelům stále těžkou hlavu, protože se ptají, ale odpovědí nenalézají.
- že zákon nestanoví žádné sankce při nedodržování a nutí pak ty, kteří na jeho dodržování mají dohlížet, k vytváření rozličných, někdy až absurdních „náhradních“ schémat.
- Ukázalo se rovněž, že ačkoli znějí ve veřejném prostoru relevantní a podložené argumenty, pokud se nehodí do kýmsi nastavených schémat, není ochota jim naslouchat …
Už pro tyto absurdity je třeba stále klást otázky a žádat na ně jasné odpovědi. Je to stále a po výtce věc veřejná.
J. Matl
