Smutná pohádka o zotročené včele

Nutí nás bydlet v obrovských stodolách, nechodíme dveřmi, ale musíme šetřit cestu a chodíme i okny. Neustále nám větrají, aby nám neplesnivělo dílo, a my se uběháme pro vodu. V zimě trpíme žízní a medné zásoby se nám neředí, a tak trpíme i hlady. Stavbu máme vyprojektovanou a odchylka od projektu není přípustná. Musíme stavět podle páchnoucí šablony větší chlívky, abychom byly větší a výkonnější, a stavět chlívky pro kluky je zakázáno. Tmelit škvírky, kde nejde uklízet, taky nesmíme, propolis máme povolen jen v nepatrném množství, jinak by se naše bydlení špatně rozebíralo. Náš sex je přísně kontrolován, rozmnožování není v naší pravomoci.

Naše královny nutí k incestu a my se rodíme tak stejné, že se těžko poznáváme. Rodí se samé dojnice a pečovatelky, přitom nám chybí uklízečky, strážkyně a zednice. Naší stravou je převážně řepkový nektar a kukuřičný pyl, na zimu dostaneme řepný cukr. To už se nedá jíst, bývá nám z toho občas špatně od žaludku. Navíc nám do toho někdo přidává koks a my z toho občas netrefíme ani domů a naše děti jsou kvůli tomu mentálně zaostalé.

Náš taneční soubor pak tančí šejdrem a my se zbytečně nalítáme. Při té stravě a dřině se důchodu nikdo z nás nedožije. To se vám někdy stane, že po návratu domů vůbec domov nepoznáme a nevíme, kam s tím nákladem, vše je úplně jinde.

Někdy musíme všeho nechat a pomáhat topičkám, aby nám miminka nenastydla, některá si pak z toho odnesou trvalé následky. Snižování dávek potravy a její mizerná kvalita nás pro přežití donutí k tomu, že vyškolíme lupičky a vyloupíme sousedy. Někdy se však stane, že nám od sousedů mimo medu přinesou i “blechy” a “neštovice”.

K tomu jsme nuceny neustále plnit medník, který nám, když už si myslíme, že je hotovo, vypustí. Když už všechny strasti překonáme a vše připravíme na zimu, tak nám někdo utrhne střechu a do obydlí vpustí bojový plyn. Sice to některým holkám uleví od “blech”, ale všechny z toho máme do jara kocovinu. Emigrace z toho otroctví není možná, protože naší královně ustřihli křídlo.

Pavel Holub

 

 

5 komentářů

  1. Jan Peterek Reagovat

    Dobrý den, souhlasím s Vámi.
    Těch věcí, které my lidé ovlivňujeme je celá řada, často si myslíme, že ve prospěch, ale opak je mnohdy pravdou a negativní vlivy se můžou projevit a po delším čase.
    Sám třeba nástavkové úly nevnímám ve špatném světle, tak jak to vymyslel L. L. Langstroth. Dále nějaká drobná úprava vlastností, kdy rozchováme méně bodavá včelstva (ne nebodavá, to je zase opačný extrém) podle mého ničemu nevadí, ale nesmí toho být příliš, tak, jak píšete.
    Děkuji za tento komentář, je to k velkému zamyšlení každého včelaře.

    S pozdravem a přáním pěkné a klidné sezóny, Ing. Jan Peterek

  2. Venca Reagovat

    Je to tak, ale je potřeba si uvědomit že v podobném stylu funguje chov prakticky všech zájmových zvířat včetně toho nejujařmenějšího – člověka. Takže bych si z toho hlavu nějak nedělal.

  3. Pavel Reagovat

    Venca: To je sice pravda ale většina těch chovaných zvířat je domestikováno, zatímco včela je furt „jedna“ … Přidejte k tomu ještě tu takzvanou „povinnost“ likvidovat roje neznámého původu… Včely jsou na tom vážně tragicky…

  4. Pingback: Zrady v systematických chovech - Včelaři sobě

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *