Kolegyně, kolegové,
z naší ankety o letošních úhynech, do níž se už zapojila řada z Vás (díky!), plyne, že úhyny jsou téma, které zajímá mnohé. Rozhodli jsme se mu proto věnovat větší prostor. Jednak jsme přinesli obsáhlejší materiál Karla Jiruše, jenž se na problém dívá z širšího a velmi osobního hlediska, jednak nás napadlo oslovit několik dalších včelařů a požádat je o vlastní „úhynový“ příběh. Je nám jasné, že příčin úhynů je více a naší ambicí není tyto příčiny zde odhalovat. Chceme informovat, sdílet zkušenosti …
Pár příběhů nyní přinášíme jako jistou formu poselství či výzvy, samozřejmě anonymně, což jistě v současné situaci pochopíte. A nabízíme prostor i dalším, pokud by se chtěli podělit o své zkušenosti. V tom případě nám napište.
Znovu upozorňujeme, že anketa o úhynech na našem webu je stále otevřená. A pořád (až do konce května) je možno odpovídat na otázky dotazníku asociace Coloss.
redakce
Teď k samotným příběhům:
1. Liberecko
Zazimoval jsem 59 včelstev na třech stanovištích. Všechna včelstva měla novou matku. Oddělky jsem dělal ze včelstev, která nešla do síly (proti ostatním včelstvům), a postupně jsem je rozdělil do sběrných oddělků. Možná je tady jeden z kamenů úrazu.
Každou sérii jsem larvil od jiného včelstva. Kmenová včelstva jsem v létě přeléčil kyselinou mravenčí (KM) a pak v prosinci kyselinou šťavelovou (KŠ) pokapem. Oddělky jen KŠ pokapem v prosinci.
První úhyny 5 včelstev jsem měl v průběhu října až prosince. Byla to kmenová včelstva, v druhé polovině září jsem u nich vyměnil matky přidáním oddělku přes noviny. Včely však v krátké době vymizely. Vyhodnotil jsem to na roztoče a možná viry.
Druhá vlna úhynů přišla letos v březnu. Jednalo se jen o oddělky. Kontroloval jsem je na začátku února přes zvednuté víko a vypadaly OK. Celkem uhynulo 22 oddělků na dvou nástavcích Langstroth 2/3.
Uhynula včelstva s různými matkami. Po stranách byly většinou 2 – 3 rámky se zásobami, uprostřed byly rámky bez zásob a uhynulé včely zalezlé v buňkách.
Po přemýšlení jsem přišel na dva scénáře:
- buď jsem bral špatný materiál na tvorbu sběrného oddělku
- nebo bylo teplo a pak se ochladilo, včely si nestačily uspořádat zásoby a při ochlazení se stáhly na plod a uhynuly na hlad.
2. Jižní Brdy
Včelařím v nadmořské výšce 530 m n/m. Letos jsem měl úhyn cca 60 %. Přišel jsem o všechny oddělky z minulého roku a o všechna včelstva, kde jsem minulý rok měnil matku. Minulý rok jsem začal během května zjišťovat, že v několika včelstvech se nachází pytlíčkovitost plodu. Z těchto včelstev jsem dělal několik oddělků (ještě než jsem zjistil, že tam je problém) tím způsobem, že jsem umístil dva plásty plodu do pětirámkového plemenáče a za 10 dní vylámal matečníky a nabídl jim kousek plástu z cizího včelstva. Ze dvou včelstev, ze kterých jsem používal vajíčka, jedno pak padlo během prosince.
Oddělky obecně moc neprosperovaly a i přes vydatné krmení cukrem to vytáhly do podzimu na necelé dva truhlíky. V průběhu ledna jsem pozoroval první ztráty u kmenových včelstev. V březnu po druhé vlně mrazů padla zbylá včelstva a oddělky. Kromě dvou oddělků na jednom nástavku, kde očividně došly zásoby, vypadaly úhyny takřka shodně – poslední chomáček včel zalezlý v buňkách, u březnových (nebo únorových) úhynů se ještě kolem nacházely cca vajíčka a až 4 denní larvičky, v bezprostřední blízkosti chomáče se nacházely kilogramy zásob. Jednotlivé situace se od sebe odlišovaly tím, že v půlce úlů bylo hustě nakáleno, zatímco v druhé půli ne. Nějaké ty letošní souvislosti:
- padla všechna včelstva s loňskou matkou
- padla všechna včelstva, kde se vyskytla pytlíčkovitost plodu
A teď nějaká ta úvaha a závěr.
Už 4 roky ošetřuji včelstva pouze pokapem kys. šťavelové a odparem kys. mravenčí. O synthetických akaricidech si myslím, že je to sice možná účinný prostředek pro řešení aktuální situace přemnožení roztoče, ale dlouhodobě se jedná o cestu do pekla. Nijak neřeším obsah těchto látek v medu, neboť při současné ultrasubletální expozici dalšími pesticidy v běžném životě je to pouze jeden střípek z mozaiky.
Nebezpečí spočívá dle mého skromného názoru především v působení na úlový prostor, kde se při současném používání synthetických akaricidů těžko dochází k ustavení jakési homeostáze, jež je pro život všech organismů nutnou podmínkou. Roli přitom hraje i hygienicko-dezinfekční hysterie, zhusta podporovaná výrobci včelí chemie. Samozřejmě lze namítnout, že organické kyseliny jsou v tomto směru též aktivní, to samozřejmě ano, ale oproti ostatním se rozpadají nebo jsou metabolizovány na jednodušší látky, takže na ničení úlového prostředí se podílejí mnohem menší měrou.
U člověka se už nějakou dobu míní a z výzkumů vyplývá, že soubor cizích organismů v našem těle – mikrobiom – má pro život daleko větší význam než třeba rozklad nestravitelných zbytků ve střevech. Například se ukazuje, že má velmi velký vliv na zdraví, psychiku člověka a může mít i zprostředkovaný vliv na konkrétní chování člověka. Jestliže to takhle nějak funguje i u včel – a je asi oprávněné čekat, že je to tak – potom je pumpování synthetiky do úlu úplně špatně. Syntetická léčiva se kumulují ve vosku a pak pravděpodobně postupným uvolňováním účinné látky (ale i jejich prekurzorů) poškozují organismy, s nimiž včely sdílejí prostor či své tělo už po milióny let. Tato situace pak nejde dohonit žádnými probiotiky ani vitamíny.
Používání pouze organických kyselin je tedy politické rozhodnutí na základě mojí neověřené hypotézy. Doposud to vycházelo – přicházel jsem o jedno – výjimečně dvě včelstva – přes zimu. Budu v této své „správné praxi“ nadále pokračovat a jestliže s tím má někdo problém, tak usuďte – co víc můžu pro své okolí udělat, než rozšiřovat kleštíka, u něhož je menší pravděpodobnost rezistence proti amitrazu a fluvalinátu.
Osobně si myslím, že nepoužívání synthetik a udržování řekněme přirozenějšího úlového prostředí (onen bordel v úlu) jsou asi jediné dvě věci, kterými můžeme v současné době příznivě ovlivnit zdraví včel. To, že například se stále se zlevňující zahradní technikou ubývá pastva i na posledním kousku mezí a na zarostlých hnojišťích, anebo třeba to, že polní chemie je prakticky jediným východiskem zmateného sedláka šlehaného dotační eurometlou, který už si ani nepamatuje, jestli dostává peníze za to, že pěstuje, anebo nepěstuje…, to asi jen tak nezměníme.
3. Praha-západ
Ke dvěma květnovým oddělkům jsem na konci července přidal pět paketů (smetenců). Později v srpnu ještě jeden velmi silný oddělek, vlastně standardní včelstvo, které se vposledku jevilo jako nejsilnější. Pro absolutní nedostatek jakékoli snůšky bylo nutno intensivně krmit (invert se v době intenzivního slídění osvědčil).
První smetenec (už byl na jednom nástavku Adamcovy míry) padl na začátku října, najednou tak nějak ztratil “jiskru v oku” i vůli bránit se a žít. Další dva (na dvou nástavcích Adamcovy míry, ale zúžené a zateplené polystyrénovými zateplovacími rámky) padly v prosinci, test na spory nosemy negativní. Pak byl klid, ještě před Velikonocemi se nejsilnější včelstvo jevilo v pořádku a těšil jsem se, jak z něj budu chovat, ale během tří týdnů padlo, pokálené, spory nosemy tak na +++. (Dostal jsem je dost pozdě a zimní generace (přes veškerá opatření) asi už byla nějak načatá …
Takže celkový úhyn 50 %.
Zajímavé je, že zjevně to dala včelstva, která jsem na podzim skoro odepisoval (nyní už pěkně rostou a už na podzim jsem z nich cítil jistou zvláštní energii, tak jsem jim dal šanci), naopak ta, kterým jsem věřil, šla do kytek. Můžete namítat, že pocity nejsou čísla a data, ale tohle se fakt těžko popisuje. Nezažil jsem to poprvé …
Ošetření paketů: při usazení postřikem kyselinou mléčnou 15 % před zavíčkováním plodu nové matky, v podletí kyselinou mravenčí (krátkodobý opakovaný odpar, deskový odpařovač, 12 dní, což je délka vývoje zavíčkovaného plodu), kolem zimního slunovratu pokap cukerným roztokem kyseliny šťavelové (Oxuvar).
Přirozený spad roztočů pravidelně sledován, spad prakticky nulový. Což se týče i vzorku zimní měli, který byl přitom furiantsky deklarován jako léčebný spad.
Pingback: Od úhynů k množení - Včelaři sobě