Šárecký den 2018 na louce u Žežulky

Šárecké údolí je magická část Prahy, z níž dýchá tradice, staré hodnoty, dávné časy. Samozřejmě: tohle vábí i ty, kteří se díky hře na ně chtějí kamsi vyšvihnout, aby mohli hrát své „hry“. Jsou tu ale také jiní, kteří dokážou to, že i přišedší návštěvník se necítí jako … a boy in a company of strangers – obyčejný kluk mezi cizími

Jsou tu doma a také svůj prostor jako skutečný domov chtějí cítit. A něco pro to i dělají. A dělají toho hodně. A dělají to dobře po všech stránkách. Včetně propagace, na niž se tak často zapomíná. 

Jejich činnost má prostě dobré grunty. A všichni víme, že bez dobrých gruntů stavba dřív nebo později lehne …

 

 

Tohle beru jako další příspěvek k tématu setkávání či spolkování. Což je téma, jemuž se chceme systematicky věnovat.

Je to zvláštní model, jenž ale už delší dobu funguje. Aktivní spolek Šárecké údolí, jenž se velmi stará o zachování dobrých věcí a přirozených hodnot v tomto magickém území, uspořádal v sobotu 2. června 2018 na louce u Žežulky grandiózní mejdan pro děti malé i velké. Jupííí, nelze to napsat jinak. Vždycky mě dostane, když se spojí spojitelné a vytvoří mnohotvaré a kompatibilní a fungující “cosi”, co se jen těžko dá slovy vypsat.

 

Krásná louka u klikatícího se potoka, spousta stánků s věcmi, které zabaví i poučí. Děcka se mohla svézt ve člunu po potoce (jako celoživotního vodáka mě to velmi dojalo). Žonglovalo se, vysypávaly se mandaly (a že byly nádherné), stavěly odvážné stavby z dřevěných hranolků, děcka si mohla vyzkoušet, jak se hraje lakros, další se mohli dozvědět něco o ekologických souvislostech.

 

 

Byli i tací, kteří si prubli chození po provaze přes potok. Pivo skvělé, palačinky (jak sladké crêpes, tak slané galettes) rovněž, totéž o limonádách. Pohoda, vstřícnost, co chtít víc?

 

 

 

 

Proč o tom píšu na portále pro včelaře?

To proto, že součástí toho všeho (a když se řekne součástí, musí v češtině nutně předcházet i adjektivum nedílnou :-D) byl i stánek  Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7.

Není to dlouho, co toto sdružení vzniklo, ale má za sebou už spoustu dobře odvedené práce.

 

 

 

Koncept celého odpoledne byl postavený právě na propojení různých aktivit a zájmů. Což vidím jako skvělé, neboť tu byl jasný společný jmenovatel: setkat se v normálnosti, akcentovat tradiční hodnoty a vztahy, tvořivost, přírodu a vztah k ní, ekologické aspekty a souvislosti. Do toho včelaření samozřejmě zapadá dokonale. 

 

 

Bylo skvělé, kolik lidí se přišlo podívat na pozorovací úl s přirozeným dílem Milana Šimonovského s viditelným plodem, zásobami, různými typy buněk pro plod dělnic i trubců. Bylo skvělé o tom zájemcům povídat a odpovídat na jejich zvídavé otázky. 

 

 

 

Bylo velmi milé, kolik dětí si našlo cestu k testům znalostí, které připravila Dáša Šormová ze sdružení Hradčanské včely  (mimochodem: toto sdružení i Dáša sama již třikrát po sobě vyhráli soutěž Med roku. Není náhodou, že obě sdružení spolu s Pracovní společností nástavkových včelařů CZ spolupracují na každoročním zimním cyklu přednášek Pražská včelařská setkávání.

 

 

Právě proto se vedly na tomto stánku debaty nejen o životě včel a včelstev, o nemocech a rizicích, která včelám hrozí, ale i o ekologických souvislostech, zejména o pastvě pro různé druhy opylovatelů, a zvláště ve městě, o chemizaci naší krajiny, o otravách včel. Ale také o tom, proč vlastně med z Prahy neustále získává ocenění v soutěži Med roku … Ani téma kvality medu v obecné rovině (a jeho léčivé účinky) nezůstalo stranou.

 

Šárka Duck race 2018 – totiž kačenky v potoce … 

Absolutním vrcholem tohoto magického odpoledne byl závod plastových kačenek na šáreckém potoce Šárka Duck race 2018. Byl to dramatický boj, účastnic bylo 141! Některé to vzaly diretissimou rovnou do cíle, jiné zakufrovaly u břehu a mlely se ve zpětných proudech ve zrádných zákrutách. Byla to poněkud „ruská ruleta ;-). 

 

 

Byl to fakt zážitek a děti malé i velké si to moc užily. Sláva kačenkám vítězným, čest těm, kterým trvalo déle, než dorazily do cíle. I ty bojovaly statečně a jejich majitelé je velmi mocně povzbuzovali. 

 

 

 

 

Co mě fascinovalo

Naprostá kompatibilita všeho, co se dělo, vše do sebe zapadalo, protože to bylo přirozené a vycházelo to z obyčejné člověčiny, normálnosti. Veliký dík za to všem, kteří se jakkoli přičinili!

 

 

 

 

Tyhle typy setkávání jsou inspirovány setkáváními v dobách dávno minulých a paradoxně jsou tak  modelem budoucnosti a návratu k normálnosti. A jsem moc rád, že se podařilo do toho začlenit i svět včel a dalších opylovatelů. Za to patří veliký dík předsedovi Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7 Milanu Šimonovskému a jeho paní Marcele a Dáše Šormové z Hradčanských včel. Je to o prosté práci a nebylo jí fakt málo. Takhle si tiše a v duchu představuju normální fungování občanské společností. Neudělá se to samo. Je samozřejmě potřeba „tažných koní“, nadšení, vůle i schopností. Moc rád bych tomuto podniku popřál i prorokoval dlouhou výdrž a fajn budoucnost. A doufám, že slova proroků nejsou napsána jen na zdech metra“ …

P. S.:

Více fotek najdete ZDE: