Oklikou k růžím

Dobrý známý mi před časem poslal odkaz na vtipné vyprávění o tom, jak nás včelaření navždy změní. Kdo už včelaříte nějakou tu dobu, jistě je vám nyní jasné, že pojednání není o procitání do ráje plného uvědomění a harmonie, ale jedině o změnách k horšímu.

Kdyby ještě tak zůstalo u člověka samotného… Neodvratná zkáza však s příchodem včel do domu neúprosně smetává po léta budované žebříčky hodnot v rodině (zapomeňte na dovolenou v sezóně), v domě (zapomeňte na pořádek v garáži) i v bezprostředním okolí.

Jedním z prvních míst, které nejspíš zasáhnou radikální změny, je zahrada. Nepotřebným se stane vše, co nepřináší užitek včelám a zabírá místo. Thujový živý plot ustoupí smradlavým a trnitým dřišťálům a na kompost poletí plnokvěté trvalky. Z pěstěného trávníku se stane džungle, protože posekat smetanky v květu je smrtelný hřích. Na milost vezmete i takové hrůzy, jako jsou pcháče, štětky a bodláky, neboť kvetou zrovna v době, kdy bývá slabá snůška. Poslední možná odolá zeleninová zahrádka, ale buďte si jisti, že i tu postupně ovládne včelí pastva. Na místo mrkve svazenka, kde rostla cibule, vykvetou brutnáky a jahody nemilosrdně zadusíte mákem. Všechno jmenované se navíc spolehlivě vysemení, takže kromě jarního přerytí napřesrok nebude třeba další údržby. Vlastně ideální stav!

Až už nezbude žádné volné místo na ploše zahrady, možná se podobně jako já zaměříte na svislé stěny. Vždyť zdi domu přece nemusejí zůstat holé… Nebudu vám však na tomto místě vnucovat břečťan, který je notoricky známý a spolehlivě poškodí vše, po čem se pne. Pokud hledáte neškodnou rostlinu milovanou včelami, kvetoucí po odeznění hlavní snůšky, s úchvatným vzhledem a libou vůní, zkuste bujné malokvěté pnoucí růže (prodejci je nabízejí pod názvem „ramblery“). Doslova mi učarovaly! Jejich další nespornou výhodou je, že se těší všeobecné oblibě, takže se vyhnete hloupým vytrvalým dotazům typu: „Proč sem, proboha, sázíš takové děsné křoví?“

Tyto růže pocházejí z Anglie, kde je lidé pěstují po staletí. Jsou velmi odolné, nepotřebují žádnou zvláštní péči. Nemoci růží je neohrozí. Rostou zpravidla do výšky mezi pěti a deseti metry a to doslova před očima. Jsou to takové divošky, které nebudete stíhat vyvazovat a stříhat. Co je důležité, mají drobné otevřené květy, do kterých se medonosky i další hmyz bez potíží dostanou. Květy navíc nakvétají postupně, takže se z nich můžete těšit po několik týdnů. V době květu (nyní u nás dokvétají) se růže stávají skutečným hmyzím hotelem. Hučí jako Temelín a provoz se na nich po celý den nezastaví. Rostliny zůstávají hezké i po odkvětu. Tvoří malinké šípky, které se později zbarví do červenooranžova.

Do podzimu, kdy se nejlépe sází, je ještě spousta času. Chtěla jsem je ale připomenout teď, kdy byly v plné kráse. Snad si na ně vzpomenete, až bude čas…

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *