Ztráty včelstev v zimě 2017/18 byly opět nad 10 %

V roce 2018 se uskutečnil již pátý ročník projektu COLOSS: Monitoring úspěšnosti zimování včelstev. Podobně jako v mnoha jiných oborech získáváme data přímo od včelařů o průběhu předešlé sezóny. Analogicky funguje třeba sčítání motýlů ve Velké Británii, kterého se účastní veřejnost.

Dle odpovědí 1181 respondentů studie letos v ČR během zimy uhynulo přibližně 13 % včelstev, pro srovnání ztráty na Slovensku činily 9,7 %. V sousedním Rakousku byly ztráty 11,8 %, což poprvé od začátku společného monitoringu, kdy rakouští včelaři evidují nižší ztráty než čeští, rozdíl však není příliš velký (signifikantní).

V dotazníku ovšem nesledujeme jen ztráty včelstev, ale snažíme se monitorovat i zvyklosti včelařů a faktory, které mohou ovlivnit zdravotní stav včelstev. Poprvé v letošním roce jsme se včelařů ptali, zda se setkali s otravami včelstev. Celkem 51 včelařů (5 %) uvedlo, že pozorovalo otravy včelstev po postřiku hospodářských plodin. Již druhým rokem sledujeme dostupnost snůšek pylu a sladiny. Zajímavé je, že slovenští včelaři uvádějí, že hlavní snůšky pylu končí již v červenci, zatímco čeští včelaři většinou uvádějí konec snůšky pylu až v září.

S účastníky studie chystáme setkání a seminář v Olomouci, letos se uskuteční 10. listopadu 2018 na PřF UP. Samotní včelaři tak budou moci komentovat získané výsledky a podílet se na jejich interpretaci. Kromě toho na seminář přijedou zahraniční přednášející. Flemming Vejsnæs z Dánska bude přednášet o zvládání varroózy a Norman Carreck z Velké Británie o užitkovosti plemen včel. Přednášky budou tlumočeny do češtiny, více informací je na www.coloss.cz.

10 komentářů

  1. Jan Peterek Reagovat

    Vyšší ztráty včelstev než v Rakousku? No tak to už něco znamená. Rakušané jsou podle mě přímější a nebudou mít takový problém úhyny tajit. Češi budou podle mého více úhyny skrývat. 13% úhyn? Na to, že na některých vesnicích člověk těžko potkal letos na jaře včelu se obávám, zda je 13% pravda. Určitě se ve větší míře zúčastňují včelaři, kteří (nyní) problémy neměli. To, že se už i v Colossu ukazují větší úhyny v ČR než v Rakousku znamená podle mého dost velký výkřičník. Coloss je super věc, díky za ni, každopádně podle mého jsme určitě neměli pouze o 1,2% vyšší úhyny než v Rakousku. Určitě je potřeba zohlednit i mentalitu včelařů.

    Do dalšího ročníku bych jednoznačně přidal dotazník, na jakých včelách včelaříte. Včely uhynuly, v drtivé většině v případech, kdy se včelař o včelstva stará podle svého nejlepšího uvážení. Proč uhynula? Potkaly se s nemocí a nebo jsou neodolná? Určitě bych dal do dotazníku, zda včelaříte na dcerách šlechtěných matek a nebo máte „místní směsku“. I vědecké studie říkají, že „místní směska“ vydrží nejvíce. Produkují chovatelé matek varroatolerantní včelstva s odolností na virus deformovaných křídel? Lidé šlechtěné matky nakupují (nejen podle mého okolí) v silné míře, včelstva zpravidla nejsou varroatolerantní a bez člověka by zanedlouho uhynula, proč se tedy nakupují, když nejsou schopny přežít? Proč se likvidují staré linie po dědovi, které mají vyšší pravděpodobnost přežití a jsou geneticky jiné, než má soused, což je důležitá, evoluční věc? Víme, že škodí převoz, že v každé lokalitě jsou jiné podmínky a tedy se včelstva musí opět „aklimatizovat“. Šlechtěné matky množíme jako na běžícím páse, včelnice s 20ti F1 matkama je častým úkazem, což by v přírodě nikdy nenastalo – 20 sester, to se pěkně podkopá genetická diverzita, která je jedním z hlavních faktorů, aby nepřišly masivní úhyny. Je jedno, že včela silně rekombinuje geny, má to vyvinuté z evolučního hlediska, aby lépe zvládla krizi a vyhrabala se i z těžšího populačního pádu. Ano, když uděláte 20 sester, tak se matky opět snaží maximalizovat variabilitu, ale včelaři stále vytváří krizi – úpadek genetické diverzity, naprosto neuváženě a zbytečně.

    Došlo k silnému narušení evolučního vývoje včely medonosné (obchází se příroda ně několika úrovních) a to, co nyní vidíme, jsou důsledky. Inseminace, převoz, nerovnoměrný rozchov, léčiva. Vážně jsme chytřejší než příroda a evoluce probíhající miliony let? V žádném případě. Můžeme rozchovávat mírnější včelstva, můžeme množit včelstva, která donesou více medu, ale nelze do včelstev tak silně zasáhnout, jako jsme v posledních dejme tomu 50ti letech zasáhli.

    Rojení včelstev je projev zákona přírody, kdy má každý zdravý potomek vyvést potomka, poté se včelstva páří s geneticky rozdílnými včelstvy, potlačováním rojení a masivním rozchovávání malého množství včelstev (v drtivé většíně případů ještě neodolných) podporujeme nejen incest a už vůbec nejde o to, že matka letí 7km daleko, včely doslova od 5ti chovatelů-šlechtitelů má i támhle ten včelař, který včelaří i za těmi 7mi kilometry.

    • Michal Kabát Reagovat

      Existuje dnes ještě něco, co by se mohlo nazvat místní včelou? Jakkoliv je migrace (i umělá) pro variabilitu velmi užitečná, obávám se, že stupeň, kterým se dnes distribuují včely, naprosto rozbíjí genetickou jedinečnost místních populací.
      Má letošní „místní směska“ například vypadá tak, že jeden oddělek je žlutý jak čistá Buckfastka, další tři vypadají jako slušné legální kraňky a pátý byl napadený DWV. A to pocházejí od jedné matky. Jak mám v takovém prostředí šlechtit odolné včely, aniž bych inseminoval?

      • Jan Peterek Reagovat

        Když se poptám okolních včelařů, tak většina řekne, že má šlechtěnou včelu. Okolní spolky nakupují matky a poté je zde rozchovávají. Pořád se ale bavíme o špatném trubci. Jak je možné, že nám tady létají špatní trubci, když většina včelařů má přece šlechtěné včely? Neměly by z těchto včelstev létat dobří trubci? 80% včelařů si koupí inseminovanou matku. Tedy matku spářenou uměle dobrým trubcem. Doveze se to tady, rozchová se to, ale pořád musíme inseminovat, protože nám tady létají špatní trubci. Existuje tedy ještě nějaká místní včela? To je otázkou. Každopádně nám tady někdo lže. Chování si protiřečí, tak když přece nakoupím inseminované matky a 80% včelařů (řekl bych, že i u nás více) je chová, tak přece nám tady létají samí dobří trubci ne? A co Buckfast? Ta je přece dobrá ne? Kdyby dobrá nebyla, tak ji přece nekupujeme a nebo nejsou dobré stejně jako inseminované matky? Jaké trubce inseminované matky produkují? Dobré a nebo špatné? Pokud dobré, tak je přece má 80% lidí a není potřeba dále nic řešit a pokud produkuje špatné trubce, tak pak „chápu“, že chceme inseminovat, jenže co a čím inseminujeme? Když vezmeme trubce z nějakého včelstva, je včelstvo varroatolerantní a udržitelné? Pokud ano, tak dobrá, pokud ne, tak proč mám jako inseminovat?

        Je to jedna velká lež, to, co se děje a odnesou to jedině chudáci včely.
        Nejlepší je nechat evoluční záležitosti na přírodě a jen si pohrát s bodavostí a dalšími z evolučního hlediska nepodstatnými věci (bodavost už není v dnešním světě tolik důležitá).

        Šlechtit a selektovat na odolnost vůči varoóze a DWV je to nejjednodušší, co lze u včelstev dělat. Protože odolnost na nemoce se z evolučního hlediska dědí nejlépe. Tady je příklad dědivost čtyř vlastností:
        – Medné užitkovosti je 0,2
        – Produkce vosku je 0,3
        – Plodnosti je 0,4
        – VSH je 0,65

        Neříkám, že místní linie je super, ale proč si mám něco koupit, co není schopno přežít samo? Do roku 1980 se normálně včelařilo, normálně byl med a včelstva měla budoucnost. Medné výnosy v USA od 50 let stále klesají, nyní jsou jen na 30% toho, co včelstva donesla v roce 1950, tak ať mi nikdo neříká, že včelstva neschopná sama přežít nedonesou med. To je další velká lež.
        Varroatolerance spočívá především ve vlastnosti VSH (mám ji průkazně stanovanou na své včelnici a dědí se skvěle) a tato vlasnost je naprosto speciální a specifická, nesouvisí vůbec s medným výnosem a jinou vlastností. Kdyby měla varroatolerantní včelstva obsedat 4 uličky celoročně, aby nedošlo k namnožení roztoče, tak by se nedokázala úspešně odrojit, vychovat mnoho trubců, kteří by měli velkou konkurenci v oplozování matek a konkurence je klíčová v tom, aby byli budoucí potomci silní, protože matku oplodní ti nejsilnější. Známe ty studie, že i u lidí to platí, jak je více spermií, tak je větší konkurence a potomci jsou potom vitálnější, takže je další lží, že odolné včelstva sedí na 4 uličkách, protože toto by časem vedlo k degeneraci a vyhynutí druhu a z evolučního hlediska není možné, aby varoóza včelstva vybila. Nemysleme si, že když je tady včela miliony let, že rovna dneska je den, kdy by včela bez člověka vyhynula.

        I v klasické řadové české krajině se dá krásně selektovat, protože k tomu, aby jedinec přežil není potřeba, aby oba rodiče byli odolní, stačí aby byl jeden odolný, to je přece základ celé evoluce a páření. Proto řešit trubce je naprostá hloupost a zbytečné zkomplikování stavu a naprosto se tím až zamrazíme, protože inseminace ani tak nic nevyřeší, i kdybychom brali trubce z dobrých včelstev, protože páření má u včel probíhat přirozeně, nikdy nevybereme správného trubce. Včely nejsou lego, že něco spojím a vznikne něco super. V přírodě existují mnohem hlubší principy, než si jen dokážeme představit.

        Lidé opravdu velice často pořád dokola motají ty samé nesmysly, klidně ať si koupí kdo chce co chce, pokud to bude schopné přežít, pokud to schopné přežít není, tak proč to kupujeme, když odolná včelstva donesou ten samý med? Pokud řekneme, že ne, tak popíráme celou přírodu a život na této planetě, který u včelstev ještě do nedávné doby fungoval zcela normálně, než se do toho vložil člověk s tím, že včelu vylepší a moc dobře vidíme, jak ji nejen inseminací vylepšil.

        Dělají se naprosté pitomosti, které nikdy nepřinesou nic pozitivního, hmatatelného.
        A co Weaver z USA, který tady přijede v říjnu, co on udělal? Celé své varroatolerantní včelaření založil na 95% úhyny. U přeživších sledoval dědivost po matce a jakmile našel včelstva, které VSH předávaly plně po matce, měl základ hotový. Podle těchto vět, které mi byly prezentované šel normálně klasickým rozumem a vůbec neřešil nějakou inseminační jehlu a další blbosti. Funguju stejně, hledám, množím a sleduju dědivost po matce a hotovo.

        • Pavel Holub Reagovat

          Podle mne jsou trubci pro další vývoj včely nepostradatelní, a jak jste uvedl, miliony let….. , tak trubce bych z procesu nevylučoval. Kdyby nepostradatelní byli, dávno by u včely vznikla partenogeneze. Dědičnost po mateřské linii (mitochondriální DNA) není všemocná, asi by nám toho hodně chybělo. Já se naopak věnuji problému komplexně a trubce na volné stavbě si hýčkám, někdy je jich ve včelstvu více než dělnic. Pokud s tím chceme pohnout, tak jedině v co nejpřirozenějším prostředí. Moje včely mají desetinásobek trubců, než včelstva okolních včelařů. Mám-li jich na stanovišti 30, je to jako bych jich měl 300 a to už je shromaždišti dost významný podíl.

          • Jiří Matl

            Je fakt, Pavle, že včelstva se na přirozeném díle chovají dost jinak a velmi pružně se přizpůsobují dané situaci. Pro mě jsou to moc cenné zkušenosti a velmi poučný příběh.
            Jak funguje strategie přežití? Jak vyhodnocovat indexy přezimování a po kolika zimách?
            Mimochodem víme, že na odolnost vůči nemocem u nás šlechtí ve skutečnosti jen několik odborníků. A ti většinou nejsou v oficiálních strukturách a seznamech dotovaných „vyšších“ chovů.

          • Jan Peterek

            Pavle, máš pravdu, trubci jsou důležití, samozřejmě, ale velice často v rozhovoru o varroatoleranci je to první věta: „potřebuješ inseminovat, protože dobří vs. špatní trubci.“ A to každého včelaře zazdí, protože neumí inseminovat, až na pár jednotlivců v republice. Tak silnou úlohu trubci ve varroatoleranci nemají, aby to byla první věta v rozhovoru ohledně přirozeně odolných včelách.

            Sám mám na zahradě včelstva, která představují naprosto přesně typické české staré včely. Musím se podívat na loketní index. V genech je zapsané i chování, je to opět vědecky dokázané a sám si toho všímám. Tato včelstva doslova „spí“ až do 1.5., poté se rozjedou a nyní jako poslední ještě hodně létají a snaží se nosit, nic moc už ale nekvete. Kdysi přece kvetly třešně (první větší snůška) až počátkem května, na toto jsou naladěné. Sranda je ta, že letos to bylo všechno posunuté a tato včelstva na rozkvetlý duben vůbec nereagovala a lípy u nás odkvetly na slunovrat, tedy o měsíc dříve, než normálně. Stalo se to, že tato včelstva opravdu nedonesla hodně medu, díky posunutému plodování. Množím jinou linii s VSH, která v dubnu nosí pěkně a medné výnosy nemají problém trhat rekordy. Každopádně si včelstva, o kterých píšu nechávám, protože prošla 97% selekcí, odolnost se dědí v plné míře, protože od selekčního roku uplynulo několik generací, jsou vůči roztoči tak nažhavené, že se VSH stupeň těžko stanovuje pro příliš nízké napadení a právě si tato včelstva nechávám v prvé řadě pro trubce. Jestli bude za rok delší zima, donesou i normálně med. Tím, že jsou posunuté, mají jako poslední ještě nyní zakladenou trubčinu. Píšu o varroatoleranci už pár let, předtím to byla ještě jen teorie a k linii, o které píšu jsem se dostal díky tomu, že se mi ozval jeden včelař s nabídkou matek a povyprávěl mi svůj (v naší republice tajný) příběh.
            Na linii, kterou množím a nabízím z nich matečníky, jsem přišel tak, že jsem slyšel o selekci na jedné včelnici a rozhodl jsem se přeživší otestovat na VSH a výsledky byly moc pěkné. Dcery mají ten samý výsledek, v jednom případě dokonce ještě lepší – u těch nejpočetnějších, protože početnost je výhoda ve varroatoleranci. U obou linií nebyl žádný předek inseminovaný. Moc se těším na další rok.

            Jinak díky za diskuzi 🙂

        • Michal Kabát Reagovat

          OK, pokud to bereš tak, že je lepší mít pod kontrolou polovinu genů než se na to vybodnout úplně, pak ano. Ale s větou „není potřeba, aby oba rodiče byli odolní, stačí aby byl jeden odolný“ těžce nesouhlasím.

          • Jan Peterek

            Michale, přesně tak, aspoň kontrolovat polovinu.

            Pěkný den všem.

          • Pavel Holub

            Souhlas a za mne jedna matka a více otců, více těch „správných“ otců. Moje představa o varroatoleranci a vysoké míře obecné odolnosti včelstva spočívá na genetické variabilitě samotného včelstva. Obrazně řečeno, více růzností dohromady umí širší okruh dovedností. Varroatolerance podle mne je komplex dovedností a specifických vlastností (odolnost, vlastnosti plodu, plodování, …). Prakticky to znamená udržovat velkou včelnici v genetické převaze nad okolím a z té pouze brakovat nevhodné varianty. Hlouběji to asi nemá význam zkoumat, je to příliš komplikované (black box).

  2. KaJi Reagovat

    Koukal jsem zrovna vcera na ty grafy v MV.

    Moji vyhradu ke Colossu to dale utvrdilo.

    V zacatcich jsem si diky povidkam o obcanske vede myslel, ze ta data budou pristupna minimalne tem, co ta data sdili.
    Samozrejme anonymizovana.

    Takto vim, ze volna stavba zpusobuje uhyny.😆😁😂
    😂😂😂😊😊
    To je fakt neco.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *