Ještě k příběhu včelařské petice k LPIS

 

Aneb co si z nás vlastně udělali?

Jistě máte ještě v paměti březnovou včelařskou petici, jež se týkala jednak zveřejnění osobních údajů chovatelů včel pro kohokoli, jednak aplikace postřiků nebezpečných pro včely a jejich oznamování.

O petici přineslo informace Včelařské fórum (VF). Jednalo se o téma v oboru, jenž je tak trochu pověstný svou mlčenlivostí a pasivitou, velmi zásadní a o čin vpravdě průkopnický i odvážný. Ostatně téma se stalo  veřejným i tím, že navíc samostatně protestovala spousta chovatelů včel, kteří zaslali na MZe vlastní protest a ve veřejném prostoru o tom informovali.

Také na portálu Včelaři sobě jsme téma na začátku dubna zmínili.

Po nějakém čase jsme zde ještě publikovali rozhovor rozhovor se členy petičního výboru

Petice byla předána a ve veřejném prostoru začala žít svým životem a byl cítit jistý tlak zdola. Čekalo se, jak zareagují ti, kteří jí byli osloveni. Nyní jsme zaregistrovali odpověď MZe na petici samotnou. Nebudeme publikovat její doslovné znění, je k dispozici na Včelařském fóru, kde byla také otevřena možnost veřejné debaty. Odpověď je adresována (jak z fotokopií na VF patrno) Jakubu Dolínkovi zastupujícímu oficiálně petiční výbor.

Nabízí se napsat, že tohle slohové cvičení na 5 stránek má za cíl jen svým rozsahem rozmělnit a zamlžit několik podstatných bodů a témat. S cílem, že tak nějak “my za nic nemůžeme” a “dohodněte se a pak nám řekněte, co vlastně máme dělat”. Což je vlastně už standardní taktika užívaná řadu let, vlastně po staletí. Nic nového …

Obsah se pokusím shrnout a na některé věci upozorním zvláště. Chápejte to, prosím, také jako nabídku k veřejné debatě. Ten příběh nekončí (doufejme – anebo jinak: nepřipusťme jeho ukončení, zametení, rozplynutí či co …).

Nehodlám zdůrazňovat pravopisné chyby či překlepy v textu (které by jistě dokument podepsaný samotným ministrem neměl obsahovat). V citacích jsou ponechány tak, jak stojí v dokumentu, citace jsou jasně označeny.

Na druhé straně se ale těžko bráním pocitu, že právě tohle svědčí o malé míře respektu státních úředníků k názorům, které k nim dorazily (a možná i dost pro ně překvapivě) “zdola”.  

Pod odpověď se podepsal ministr, jenž už jím v současnosti není (Ing. Jiří Milek).

Datum odpovědi 20. 6. je poněkud za hranou oněch v zákoně stanovených 30 dnů (připomeňme jen, že prvních 770 podpisů bylo oficiálně předáno 25. 4. 2018, celkově jich pak o málo později bylo 1557), ale to nyní neřešme. Odpověď má sice číslo jednací a na titulní stránce českého lva se jménem pana ministra, ale budí dojem, jako by to byla víceméně jen privátní reakce pana ministra, nikoli reakce instituce zabývající se správou našich věcí veřejných.

Soustřeďme se spíše na podstatnější body, ale nebude to asi veselé čtení. Omlouvám se předem, že opustím občas rovinu čistého informování a neodpustím si komentář, jakkoli to nebylo prvotním záměrem tohoto textu. Neúprosná to logika … 

Rozsáhlé slohové cvičení, které pan tehdejší ministr podepsal, reaguje na 2 stěžejní témata petice:

  1. Totiž že veřejný registr půdy, jenž obsahuje také údaje o soukromých stanovištích chovatelů včel, a to včetně dosti citlivých údajů o jejich majiteli, tedy údajů zcela privátních, je přístupný prakticky komukoli, což nebyl původní záměr a což je vnímáno jako problém.
  2. A pak také reaguje na námitku spousty chovatelů včel, která se týká nově vzniklé praxe pěstitelů, kteří si tak nějak myslí, že plní literu zákona, když oznamují chovatelům včel své aplikace postřiků způsobem zcela absurdním, totiž rámcovým údajem o aplikaci (např. od dubna do září), neuvádějí kolikrát přesné termíny aplikací, názvy aplikovaných přípravků ani katastrální čísla pozemků, na které jsou tyto přípravky aplikovány. Smyslem toho všeho mělo být uvádět konkrétní aplikace, s čísly pozemků a v reálném čase.

V souvislosti se zveřejněním dat o umístění včelnic a včelínů se také ministr vyjadřuje k obavám chovatelů včel z krádeží, zneužití údajů či poškozování majetku a vandalismu.

O tom všem se jednalo v Praze 25. dubna na jednání svolaném Sekcí lesního hospodářství MZe, na něž byly pozvány některé zemědělské organizace a také zástupci některých včelařských sdružení (ne všech, což pan ministr nezmiňuje, ačkoli se tím zaštiťuje, jako by to tedy bylo projednáno se všemi).

Pan ministr zdůrazňuje, že sice bylo jednáno o řadě návrhů možných změn v souvislosti se systémem evidence včelstev, že ale žádný z nich

nebyl odsouhlasen zástupci obou skupin”.

Dodává také, že na návrh předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR Ing. Stehlíka měla následovat další schůzka zástupců zemědělských i včelařských subjektů 2. května. Ta se také konala. Cílem mělo být nalezení takového řešení, které by mělo být předloženo pracovníkům MZe.

Tu si dovolím komentář: pracovníky MZe si přece platíme ze svých daní, je jejich odpovědnost takové návrhy předkládat.

Také toto jednání ale skončilo bez dohody a viditelného výsledku. Víme z jiných zdrojů, že se později konalo i další jednání více pozvaných včelařských spolků, které svolala Pracovní společnost nástavkových včelařů, jeho výsledek však dosud není veřejně k dispozici.

Pan ministr posléze dodává, že

31. 5. 2018 proběhlo dříve naplánované setkání vedení ministerstva zemědělství se zástupci zemědělských nevládních organizací. Jedním z témat bylo “Ochrana včel – ohlašovací povinnost”. Zástupce Asociace soukromého zemědělství ČR Ing. Josef Stehlík ve svém vystoupení informoval o jednání z 2. 5. 2018 se včelařskými subjekty. V následné diskusi se zemědělské subjekty jednomyslně shodly na požadavku zrušení povinnosti oznamování postřiků”.

(Tučně zvýraznil JM, proto, že toto považuje za více než zásadní a podstatné pro to, abychom věděli, jak jsou nyní rozdány karty a komu o co jde.)

Příloha

K tomuto stanovisku je připojena třístránková příloha, v níž je znovu podrobně vysvětleno, jak ministerstvo chtělo zavést pružné systémové opatření a digitalizovaný zdroj na ochranu včelstev před otravami chemickými postřiky. A to v souladu s platnou legislativou. Konstatuje se v ní, že požadavek

k získání přehledu o aktuálně umístěných včelstvech v krajině, z důvodu ochrany včel proti postřikům, vyplynul z jednání se zástupci zemědělců, kteří obhospodařují pozemky v České republice. Jednání probíhala za účasti zástupců odborných útvarů Ministerstva zemědělství jako gestorů příslušných legislativních předpisů, které se váží k této problematice, a současně za účasti představitelů Českého svazu včelařů, z. s.

Zde tedy už je uvedeno jenom jedno včelařské sdružení, které navíc veřejně deklarovalo, později, že s výslednou podobou nesouhlasí.

Následuje obsáhlá pasáž o tom, jak je důležité mít včelstva evidována v ústřední evidenci vedené Českomoravskou společností chovatelů, a. s., kterážto povinnost vyplývá z plemenářského zákona (zákon č. 154/2000 Sb., § 23 (Povinnost chovatelů) a z § 80 (Hlášení počtu včelstev a umístění stanovišť k 1. září kalendářního roku) vyhlášky vyhlášky č. 136/2004 Sb. 

Ministr také zmiňuje, že povinnost je také zahrnuta do zákona o rostlinolékařské péči (zákon č. 326/2004 Sb.. § 51, odst. 5).

Pokud tedy zákon stanoví hlásit postřiky, je třeba mít data těch, jimž je to třeba sdělit. Hlášení o změnách stanovišť či o kočování lze podat i v průběhu roku. Potud vše OK. Otázka stojí, jak to ve finále udělat tak, aby to plnilo účel, nešlo zneužít a nikoho nepoškodilo … Což se děje. A z toho se pan ministr poněkud vyvlékl.

Dále se ale tvrdí, že

zákon ukládá ministerstvu v rámci evidence využití půdy povinnost zveřejňovat v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup základní údaje z veřejné části evidence využití půdy, kterými jsou, kromě jiných údajů, zákresy objektu a údaje o uživateli, a to osobní jméno, popřípadě jména, příjmení nebo název a adresa nebo obchodní firma a sídlo, popřípadě telefonní číslo nebo elektronická adresa {§ 3ab) odst. 2 písm. f) zákona č. 252/1997 Sb.}. Současně novelou nařízení vlády č. 307/2014 Sb. o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů, (dále jen “nařízení vlády”) bylo do § 4 “Druhy objektů v evidenci objektů” vloženo stanoviště včelstva, kterým se rozumí zařízení sloužící k chovu včel”.

Má cenu tohle komentovat?

No ale je to ještě zajímavější: Tvrdí se dále, že to vše vlastně vzniklo kvůli oznamování aplikace postřiků a že to vlastně mělo být ku prospěchu všem. Ale že

bohužel se množí informace o obecném způsobu oznamování aplikace postřiků chovatelům včel zemědělci, t.j. např. od dubna 2018 – říjen 2018.Tuto situaci budeme se zemědělci a včelaři řešit.”

Ufff…

Zde opět komentář: co chtějí řešit, když pravidla jsou jasně nastavená tak, že je třeba hlásit jak přesný termín, tak účinnou aplikovanou látku a její množství, tak katastrální číslo pozemku, kde bude v danou chvíli aplikována? A kdo by to měl řešit? 

Ještě veselejší je to ale ke konci. Pan ministr píše:

Nejsme přesvědčeni, že zveřejnění umístění včelstev v registru LPIS výrazně přispěje ke zvýšení počtu krádeží, a to například s ohledem na více než patnáctiletou zkušenost se zveřejněním informací o lokalizaci volných chovů ovcí či skotu.

Dále pan ministr ujišťuje, že zveřejnění údajů o chovateli včel je plně v souladu s nařízením vlády, zákonem o zemědělství a s právními předpisy upravující (sic, pozn. JM) ochranu osobních údajů. Ano, je to, žel, tak.

Zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby zemědělci plnili své zákonné povinnosti včas a aby i chovatelé včel byli vstřícní ve vzájemné komunikaci. S tím lze pochopitelně souhlasit. Akorát ta praxe je nám tak nějak porád jiná …

Text uzavírá proklamace tohoto znění:

Ochrana včel by měla být prioritou obou zájmových skupin, protože chov včel je významným přínosem nejen pro zemědělce a chovatele včel, ale i pro celou společnost.”

A aby bylo jasné, že my nic, my musikanti, poslední věta zní:

Ministerstvo zemědělství se snažilo vyhovět požadavkům zemědělců a některých včelařů a za jejich spolupráce systémově upravilo pravidla v zájmu zdraví včelstev.

Tohle do kamene tesat, to pak jo … Jen by asi bylo třeba se dál ptát na upřesnění formulace “některých včelařů”, kteří to byli a jak konkrétně spolupracovali.

Ve vzduchu také visí stále nezodpovězená otázka, která vznikla poté, co se zástupci ASZ vyjádřili v tom smyslu, že jedno z včelařských sdružení prý podpořilo požadavek na zrušení povinnosti hlásit postřiky (Kapitola: Společně proti nesmyslným nařízením.)

Co dodat? No – jak pravil Tonda Blaník v jedné své přetěžké chvilce: člověk se vo něco snaží a lidi mu to kazej“ (čas: 2.20)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *