Příčiny úhynů včelstev na varroózu. Díl I.

Deset let provádím kontinuální monitoring spadu roztoče Varroa destructor (dále jen roztoč). Za tu dobu jsem prošel dvěma úhynovými roky. Rok 2018 byl výborným rokem pro pozorování změn populační dynamiky roztoče. Řekl bych „roztočův rok“. Rozdíly v napadení roztočem mezi včelstvy byly extrémní. Monitoring jsem prováděl za účelem sběru dat pro selekci a pro ošetřující zásah. Některé souvislosti mi došly až při jejich zpracování.

Chceme-li šlechtit své chovy na „varroatoleranci“, musíme prvotně znát populační ekologii včely a všech parazitů, které jsou součástí života včely, znát jejich životní strategie, situace a jejich vzájemné vztahy. Pojmy varroatolerance a varroóza se v komplexu souvislostí začínají jevit poněkud nepatřičnými, ale nechme to zatím tak. Tento článek je takovým pokusem, to jest, nepřistupovat k varroóze „z prostředka“, k dílčím problémům, ale přistoupit k problému jak se říká „z gruntu“. Tedy úplně jinak, než třeba řešit varroatoleranci na základě jednoho znaku, například VSH (Varroa Sensitive Hygiene), neboť to jsou jen střípky řešení velké mozaiky problému. Blíže komplexnějšímu přístupu k řešení problému varroózy je šlechtění na SMR (Suppressed Mite Reproduction).

Příčin akutní varroózy je mnoho, tedy jde o multifaktoriální jev. K takovému multifaktoriálnímu jevu je, myslím, nutno přistupovat komplexně. Článek je pokusem tento jev, takový nesčetněkrát zauzlovaný uzel, rozuzlovat.

Proč přibývá náhlých hromadných úhynů?

  • Chybí aktuální a veřejný přehled o napadení včelstev roztočem a ostatními nemocemi
  • Nastala změna ve strategii roztoče, protokooperace (prospěšný, ale nezávazný vztah) s viry a NC (Nosema ceranae) místo NA (Nosema apis)
  • Vysoká úroveň zavčelení krajiny
  • Zhoršené životní prostředí, zemědělská chemie
  • Převaha monokultur, nízká rozmanitost zdrojů
  • Špatná funkce nebo nevhodná aplikace akaricidů
  • Nerovnováha vnitřního mikrobiomu včely
  • Snížená genetická variabilita včelstev
  • Absence šlechtění na odolnost a varroatoleranci, testovací stanice
  • Nedali jsme včele šanci, byla vyloučena z budování vztahu hostitel — parazit
  • Legislativní a administrativní „opatření“ znemožňující zjistit skutečný stav úhynů
  • Nečinnost organizačních složek MZe (SVS, ÚKZÚZ, ČPI) a UCHSVK při ČSV
  • Pasivita včelařů, nejsou schopni se aktivizovat a dát tvrdě najevo svou nespokojenost
  • Nevhodné chovatelské postupy, včelařská negramotnost, snílci, chemici…

To je výčet problémů, za kterými se hlouběji skrývají jejich podstaty. Mým cílem je poodhalit je a nakonec identifikovat a pojmenovat.

Závody ve zbrojení včely a roztoče

Mezi včelou a roztočem existuje úzký vztah, vztah hostitel — parazit. Mezi parazitem a jeho hostitelem dochází k neustálému vzájemnému boji. Oba chtějí mít nad tím druhým navrch. Parazit by si rád svého hostitele zcela podmanil, hostitel by se nejraději svého parazita zcela zbavil, nebo alespoň minimalizoval jeho negativní vliv. Jakmile jeden z aktérů získá nějakou výhodnou vlastnost, jakousi vylepšenou zbraň, musí ten druhý co nejrychleji zareagovat a vytvořit protizbraň. Jsou to permanentní závody ve zbrojení.

„Běží co nejrychleji vpřed a přitom jsou stále na místě“. Lewis Caroll, Alenka v kraji divů za zrcadlem. Princip “Red Queen“ (Hamilton 1980, Brockhurst 2011), (Van Valen 1973) charakterizuje evoluci a vzájemné vztahy mezi organizmy. Red Queen (červená šachová královna v Anglii, u nás černá dáma) ve světě za zrcadlem drží Alenku za ruku a utíká s ní kamsi dopředu, Alenka už nemůže, běží tak, že není ani schopná to královně říci a po dlouhém běhu stanou na místě, odkud vyběhly. Alenka se královny ptá: „Proč jsme na místě, když jsme tak utíkaly?“ Královna odvětí: „U nás, abys zůstala na místě, tak musíš stále utíkat.“ Tento příběh trefně Van Valen využil k definici evoluce. Kdyby znal českou literaturu, jistě by využil citátu Jana Nerudy „Kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje“.

Populace roztoče i populace řady jiných živočichů mají velmi často dva stavy s endemickou a epidemickou úrovní velikosti populace, které jsou oddělené nestabilním prahem. Jsou případy, kdy populace po dlouhou dobu zachovává víceméně ustálenou úroveň populace, a pak náhle prochází extrémně velikými oscilacemi. V tomto případě hovoříme o populačních gradacích, v našem prostředí o hromadných úhynech. Včela ve vyšších šlechtitelských chovech je historickým genetickým exemplářem, který ani nevykročil na cestu k řešení vztahu hostitel — parazit. Zato roztoč už má 30 let náskok. Vztah místo včely řeší bojovníci Fumigátoři s potenciálním rizikem, že roztoč získá rezistenci na akaricid. Co bude pak, to zatím neřeší.

Nyní definujme populační ekologii parazita (roztoče), jeho endemický vývoj (vnitřní, izolovaný) ve včelstvu:

Populace roztoče izolovaně ve včelstvu do únosné úrovně napadení roste exponenciálně. Spad nebo smyv je přímo úměrný stavu populace, tedy i spad nebo smyv roste shodně exponenciálně, jako populace roztoče. Vnitřní specifická rychlost růstu (intrinsic rate of growth) populace se označuje písmenem r. Pro obyčejného včelaře je praktičtější denní růst p (%). p (%) je totéž jako úrok peněžního vkladu v bance. Čím je vyšší úrok, tím je včelstvo varroasenzitivnější nebo roztoč více virulentní. Je větší „výnos roztoče“. Výchozím bodem pro hodnocení p či r je 15. duben. p = 2% je výchozí hodnotou pro varroatoleranci, vyskytují se případy, kdy je p = 4%.

Je to neustálý boj, přírodní výběr nejschopnějších roztočů, s vysokou hodnotou r (p) a na druhé straně výběr včely, která mu ji svými vlastnostmi bude snižovat. V našem případě je včela z procesu adaptace vyloučena, tuto roli na sebe vzal včelař. To můžeme zvrátit tím, že včelu do vztahu hostitel — parazit začleníme. Můžeme vývoj varroatolerance výběrem včely v souladu s procesem adaptace hostitel — parazit (přírodním výběrem) urychlit.

Tři cesty boje proti varroóze

Jedna je proti varroÁze, dvě jsou proti varroÓze. Tři vědecky podložené cesty, způsoby tlumení varroózy.

  • Cesta úzkým hrdlem láhve, podzimní a zimní totální likvidace roztoče na nulu: Ing. Dalibor Titěra (Výzkumný ústav včelařský, s.r.o.)
  • Cesta bez zásahu člověka – nechat tomu volný průběh: Dr. Thomas D. Seeley, prof. Ingemar Fries
  • Cesta soužití s roztočem, více alternativ: Randy Oliver, MVDr. Zdeněk Klíma, Dr. Tjeerd Blacquière, Ing. Květoslav Čermák, CSc., doc. Ing. Antonín Přidal, Ph.D., Ing. Ivan Černý, Jiří Přeslička a dlouhá řada titulovaných i netitulovaných hlav pomazaných včetně mě. Ano, již je nás mnoho, ale v pestré paletě přístupů k tomuto soužití s roztočem, tedy bez závazné metodiky, ale shodně s důrazem na odpovědnost včelaře.

Každá ze zmíněných tří cest je vědecky podloženou volbou. Stěžejní v hodnocení těchto cest je to, v jakých souvislostech je každá jednotlivá cesta realizována. S ohledem na objektivitu předesílám, že jsem přesvědčeným zastáncem třetí cesty, proto nadále uvádím v odkazech na zastánce první cesty „naši oponenti“.

První cesta

Včela je zcela vyřazena z procesu adaptace ve vztahu hostitel — parazit. Napomáhá zvyšování virulence roztoče, protokooperaci s viry a Nosema ceranae, k posunu termínů kolapsů do období letové aktivity včelstev a hlouběji do podletí. Ta nula je pomyslná. Lepší nulu často dosáhne hromadný úhyn, kdy tato strategie paradoxně zafunguje a dva následující roky o roztoči nevíme. K tomuto úspěchu se ale autoři nehlásí, naopak, po úhynech je „léčebná aktivita“ systému nejvyšší, bojuje se s nepřítelem, který už není. Slaví se vítězství nad nepřítelem, který už nebyl. Příčinou potření parazita nebyl chemický boj, ale radikální devastace hostitele.

Tento způsob fungoval a byl obhajitelný v počátcích invaze roztoče do naší krajiny. Nyní takový způsob ošetřování včelstev může fungovat jen tam, kde je pod odbornou kontrolou drtivá většina včelstev. Za úspěšnost “léčby” je odpovědné Ministerstvo zemědělství, které stanovuje svou metodikou kontroly zvířat povinné preventivní a diagnostické úkony k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka (Epm300, ExM310, a ExM340). Odpovědnost tak za chovatele přebírá stát. Chovatel nemá legální možnost provést ošetření včelstev lépe na základě vlastní odpovědnosti.

Kdo toto opatření bere vážně, měl by preventivně ošetřit i sebe. Roztoč je mimořádně nebezpečný.

Druhá cesta

Je ověřena přírodou. Nikde na světě nedošlo k totálnímu vyhynutí včely medonosné vlivem působení roztoče Varroa destructor. Vždy došlo k upravení vztahu hostitel — parazit na nějaké míře zavčelení krajiny. Příkladem jsou Švédsko – ostrov Gotland, Francie – Avignon, USA – Arnot Forest, Tunisko, Keňa, Tanzánie, Uganda, JAR, Brazílie, Mexiko, Kostarika, Rusko – Primorskij. Z politického a ekonomického hlediska je v hustě zavčelené ČR tato cesta nereálná. Jedná se o proces přirozené adaptace hostitel — parazit trvající v případě Afriky šest až osm let.

Třetí cesta

Tato cesta je z mého pohledu zaujatého alternativce v současné situaci jedinou perspektivní cestou. Je snahou vychovat varroatolerantní včelstvo a hlavně varroatolerantní včelnice. Ta snaha by měla být založena na spolupráci mnoha včelařů. Včela a ne roztoč v nás musí nalézt protokooperanta. My, zatím nevědomky, už více než 30 let podporujeme roztoče, je to statisticky prokazatelné.

Hubení ≠ oslabování

Rovnítko je omyl, na kterém stojí současná metodika hubení roztoče. Vyhubíme mnoho roztočů, ale ti, co zbydou, jsou excelentním výběrem schopných, odolnějších.

Naši oponenti, zastánci tvrdé a nekompromisní likvidace parazita na pomyslnou nulu, tvrdí, že pochod parazita úzkým hrdlem láhve (bottleneck effect) způsobí ztrátu jeho genetické diverzity. V genetice se to projevuje tak, že klesá-li velikost populace, začnou se v ní držet i alely nevýhodných znaků, které by se jinak konkurencí a soupeřením z početnější populace rychle vytratily. Kde je počet jedinců vstupujících do reprodukce malý, tak tam se místo selekce více uplatňuje nahodilost a snáze se fixují i nevýhodné alely genů (pokles fitness, nižší reprodukce, extrémní znaky, inbreeding).

Ano, to nastalo, ovšem ne v důsledku inbreedingu a poklesu genetické diverzity, ale v důsledku tvrdé selekce akaricidy. Nevýhodné alely se skutečně zafixovaly, je ale otázkou, pro koho a v jakých souvislostech jsou nevýhodné. V případě, že by nebyl roztoč decimován akaricidy, bude nadměrná virulence pro něho vážnou nevýhodou. V takovém případě se natolik sníží zavčelení a zároveň i jeho populace, až nastane rovnováha vztahu. Snížení včelí populace je totiž poslední zbraň, kterou včela disponuje. Vrátí se tak na samý počátek budování vztahu hostitel — parazit.

V tomto smyslu (obrana úhynem) je první cesta (hubení na nulu) podobná té druhé cestě (anarchie), s tím rozdílem, že ta druhá jde na věc přímo a ne omylem a přes obrovské ztráty dosáhne cíle, protože včela byla zapojena do vztahu hostitel — parazit. Naproti tomu ta první cesta včelu ze vztahu vylučuje, a i přes shodně obrovské ztráty vlivem kolapsů cíle nikdy nedosáhne, ani se o to nesnaží a své omyly do nekonečna opakuje.

30 let pokusů na 500 tisících včelstvech s úzkým hrdlem láhve, to je 15 milionů náhod.

Ale:(!), nestalo se něco, co autoři nepředpokládali? „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“  (odpověď  Jiřího Kodeta bych do českých poměrů v oboru neaplikoval). Je to hra na náhodu, která se nepovedla a která stále trvá.

Roztočovy zbraně

Vysoká virulence

Každý organizmus disponuje nějakou různě širokou variabilitou. To je dědictvím jeho dlouhého a dramatického evolučního vývoje (ode zdi ke zdi). Ty krajní – až extrémní fenotypy se stále objevují, ale za normálních podmínek mají významně nižší šance pro přežití. V našem případě jsme si (to je moje hypotéza) vyfiltrovali a fixovali těmi miliony pokusů tu krajní agresivnější formu roztoče, protože se potlačil ekologický vztah roztoč — včela a dominantním se stal ekologický vztah roztoč — akaricid — včelař. Je to výsledek 30 let pokusů na 500 tisících včelstvech s úzkým hrdlem láhve.

U agresivního fenotypu roztoče přestal existovat brzdový mechanismus, který by udržel virulenci na rozumné úrovni, která bude postačovat pro přežití hostitele i parazita. Ti jsou totiž na společné větvi. Ten trend, vedoucí ke zvýšené virulenci roztoče, byl vyprovokován chemickým ošetřováním člověkem. Vítězil jen ten nejagresivnější fenotyp roztoče, který by si v přirozeném prostředí likvidací hostitele podřízl větev. Ale on získal vůči mírnějšímu fenotypu výhodu v tom, že my mu hostitele uměle udržujeme naživu a může se na nás spolehnout!  Jeho agresivita není ničím moderována, chybí korigovaný vztah k hostiteli. Ten byl nahrazen vztahem k akaricidu a včelařovi. V této situaci, kdy parazitovi hostitele udržuje naživu včelař, s vyšší pravděpodobností přežije agresivnější fenotyp roztoče, který by jinak v přirozeném prostředí spáchal sebevraždu vraždou hostitele.

Epidemie

K podobnému jevu dojde poté, co vývoj populace roztoče dosáhne nestabilního prahu, nastane překlopení nákazy z endemické do epidemické úrovně. V epidemické úrovni ale začínají fungovat jiné mechanizmy, jiné zbraně. Dochází k masivní migraci – forézii roztoče do zdravých včelstev. Dochází k účinné protokooperaci s viry a NC. Nastává domino efekt. Při hromadných úhynech včelstev a extrémní forézii roztoče dochází k jeho nepříbuzenskému páření a ke zvyšování jeho fitness. Včelařova „pomocná ruka“ už je krátká. Domino lavina se šíří do okolí a zastaví ji až ukončení letové aktivity včel. Následující rok včelař roztoči nachystá nová varroasensitivní včelstva. V tom je ten rozdíl mezi první a druhou cestou.

Útočiště v buňkách

Nejvyšší šanci pro přežití mají roztoči ukrytí na plodu pod víčky. Tedy formy, které zkracují pobyt mimo buňku a tím i reprodukční cyklus. Dochází k agregaci roztočů do buněk bez rozmnožování (více dospělých roztočů v jedné buňce). Jestliže se nějací roztoči z nějakého námi neznámého důvodu skrývají k zavíčkovanému plodu, je pravděpodobné, že jejich potomci to budou dělat také a možná jsme tuto formu mnoha zásahy vybrali. Aplikacemi všech druhů akaricidů upřednostňujeme pro další vývoj jedince, kteří se co nejdříve snaží skrýt k plodu pod víčko, ať za účelem rozmnožování, což výrazně zvyšuje rychlost reprodukce r, nebo za účelem ochrany, agregace bez rozmnožování. Vztah k hostiteli byl nahrazen vztahem k akaricidu a včelařovi.

Záměr s úzkým hrdlem láhve se patnácti miliony pokusů zdařil s katastrofálními důsledky.

Rezistence vůči akaricidům

Opakovanými podprahovými aplikacemi došlo k rezistenci roztoče na tau-fluvalinát. Proto byla vypracována certifikovaná metodika pro hodnocení rezistence roztoče vůči tau-fluvalinátu (Jan Hubert, et al., 2018). Můžeme očekávat, že si roztoč upevní rezistenci i vůči amitrazu, a to hlavně v souvislosti s nově povolenými vysoce dávkovanými veterinárními léčivými přípravky.

Co je příčinou tak vysoké virulence roztoče? Přímá rezistence, nebo změna strategie vyvolaná selekcí? Indicie jsou takové, že se roztoč pravděpodobně vyzbrojuje oběma směry.

To vyzbrojování je naše, tedy včelařova činnost výběru těch nejschopnějších roztočů, včelařova neschopnost odvrátit epidemický stav a zvyšování genetické variability roztoče vlivem nepříbuzenského páření. U hrozící rezistence roztoče vůči akaricidům pomáhá střídání účinných látek. Proti změně strategie roztoče pomůže jen změna naší strategie, tedy metodiky. Nepřistupovat k hubení systematicky, protože jednotný systém u parazita generuje strategii. Chaos žádnou strategii vyvolat nemůže. Proto je důležitý individuální přístup a ošetřování jen tam, kde to situace vyžaduje. Přitom dochází k vyřazení agresivních forem parazita a následuje selekce méně odolných jedinců hostitele včelařem (výměna matky).

Včelí zbraně ubývají

Včela, která prokázala varroatoleranci, nedostala šanci se v konkurenci s ostatními včelami prosadit, protože se do toho vložil včelař, který není schopen tyto schopnosti vnímat a pomáhat rozvíjet. Iniciativu převzal včelař – chemik a včelař – množitel čisté rasy a roztoč tomu svou strategii přizpůsobil.

Výsledky studií prokázaly, že snížením genetické variability v konkrétních genech se může zvýšit náchylnost k parazitárním onemocněním. Snížení genetické variability by poté mohlo mít za následek vyhynutí populací, jejichž početnost nedávno prošla efektem hrdla láhve (Heneberg, 2009).

Zvýšení celkové genetické rozmanitosti včel povede k zdravějším a odolnějším populacím, které mohou lépe odolávat parazitům, patogenům a škůdcům.

Susan Cobey z University of California

Genetická diverzita může být klíčem k úspěšnějším včelstvům.

Heather R. Mattila a Thomas D. Seeley, Cornell University

Nedostatky šlechtitelských chovů

To, co bylo očekáváno průchodem úzkého hrdla láhve u roztoče, toho jsme asi svědky u včely, pravděpodobně se snížila její genetická variabilita a její fitness v chovech. Šlechtitelé nešlechtí včelstva, ale včelu, zužují variabilitu, nejsou operativní ve strategii, přece nehodí 30 let práce za hlavu. Nehodlají riskovat bastardizaci a ztrátu příslušnosti ke včele kraňské (% Dawino). To znamená i částečnou ztrátu mírnosti, medného výnosu, nízké tmelení.

Šlechtitelské chovy nevyužívají přeživší materiál po úhynech. Rozmnožují se historické linie z dob před nástupem roztoče. Prioritou jsou užitkové a chovatelské vlastnosti, nikoli přežití. Došlo k degradaci chovů na rozmnožovací stanice. Je tu absence chovatelské ročenky, včelař ztrácí přehled o příbuznosti matek. Včelstva jsou po úhynech nahrazována jednotným genetickým materiálem, nákupem oddělků často jen od jednoho dodavatele. 25 tisíc dotovaných matek ročně z uznaných chovů včely kraňské, které se většinou stanou základem chovu na včelnici.

Těžko se prosazuje varroatolerance nebo zvýšená odolnost včelstev jako hlavní chovatelský cíl. Chybí nezávislé srovnávací testovací stanice, které by takovou vlastnost hodnotily. Je povědomí o tom, že to je zištném zájmu mocných. Stávající hodnocení prodávaných matek je z pozice prodávajícího čistě subjektivní. Zdaleka není objektivní, tedy podložené nezávislým testem. Jediným objektivnějším kritériem je srovnávací parametr rasové příslušnosti DAWINO. Tristní… Proto by práce na výběru odolných včelstev měla být alespoň v našem zájmu, nemocných, málomocných. Spolupracovat a sdílet materiál i zkušenosti.

Včelařův údiv

Včelař je najednou překvapen, když najde pár včel, matku, zásoby, ale roztoči nikde? Nerespektujeme to, že se roztoč přizpůsobil našemu zootechnickému postupu. Uplatnily se fenotypy, které nejlépe zvládají kolapsy včelstev, tedy včasnou a efektivní evakuaci z kolabujícího včelstva. To s sebou přináší extrémní nárůsty populace roztoče (epidemické stavy) a návdavkem spektrum doprovodných infekcí.

 

Vypůjčil jsem si námět na histogram ze skvělé prezentace IPM (integrated pest management) Randy Olivera k tomu, abych Vám vysvětlil princip změny chování (strategie) roztoče. Jakými zbraněmi a strategickými partnery se obohatil.

Endemický model. Histogram je podbarven modrým šrafováním, které označuje maximum výskytu Nosema apis. Jedná se o standardní zimní úhyny, které jsou nám dlouhodobě známy, postihují slabá a málo vitální včelstva. V tomto modelu včela má šanci zapojit se do řešení vztahu hostitel – parazit. Extrém parazita (virulentní) a extrém hostitele (málo vitální) se z procesu společně vyloučily. Vpravo histogramu je senzitivní včelstvo a agresivní roztoč, kteří se společně vyloučili. Pozitivní funkce roztoče a v tomto případě kompetice NA (Nosema apis) pro úspěšnou selekci včelstev. Ve včelstvech uprostřed histogramu agresivnějšího roztoče zlikviduje včasným ošetřením včelař. Knoty bomb jsou uhašeny. Přeživší horší včelstva včelař použije jako materiál pro tvorbu oddělků.

Vlevo histogramu jsou včelstva, která zásadně! neošetřujeme. Přežije tak méně virulentní roztoč a varroatolerantnější nebo vitálnější včelstvo. Budujeme tak vztah hostitel – parazit. To je zásadní rozdíl vůči současně nařízené metodice. Ošetřování na pomyslnou nulu je obrovským omylem, kdy není respektován vztah hostitel – parazit, soužití včela – roztoč. Musíme, ač se to mnohým příčí, pracovat pro obě strany, pro včelu i pro roztoče.

Epidemický model. Už ne zimní úhyny ale podletní úhyny. Histogram je podbarven cihlově, což odpovídá maximu výskytu roztoče a viróz, hlavně DWV. Forézii roztoče již nebrání klimatické podmínky. V některých včelstvech dochází k dosažení nestabilního prahu a k epidemické fázi varroózy. Nad vodou nás udržují jen dlouhodobě působící varroacidy pod heslem „Celý rok proti varroáze“, protože nevíme, kdy naše zdravá včelstva vyloupí jiná, kolabující včelstva. Každý rok jsou to tři měsíce strachu a nesmiřitelný boj o přežití, který často vyústí v hromadný úhyn včelstev. Často pak slýcháme výmluvy na virózy, NC a na záhadné epidemie… Laboratorní rozbory v konečné fázi úhynu včelstva postrádají smyslu, protože tam můžeme najít vše (celá paleta virů a pokaždé jiná, Nosema apis, Nosema ceranae, Serratia marcescens,…), jde o celkovou sepsi organismu. Příčina je někde na začátku, o měsíce dříve a v úplně jiných úlech. Tu nemoc, varroózu, je nutné vnímat jako nemoc komplexu, včelnice a podle toho k ní přistupovat.

Prohloubila se adaptace roztoče na naší hloupost. Již to není pouze vztah roztoč — včela, ale roztoč — člověk, kde včela je pouze živnou půdou parazita s minimalizovanou odezvou. Dříve včelstvo kolabovalo v tichosti samo, nejčastěji koncem zimy a v časném jaru na NA. Tento model se díky zimě projevoval bez vlivu na okolí. Nyní, vzhledem k vyšší virulenci roztoče a doprovodných virových infekcí, včelstvo kolabuje v podletí a na podzim. Tedy v době nedostatku potravy, kdy se projevují sklony k loupežím a kdy se kolabující včelstvo stává silným zdrojem infekce roztoče a doprovodné infekce virózami a NC.

V TOM JE ZÁSADNÍ ZMĚNA VŮČI MINULOSTI.

Co je příčinou úhynů včelstev?

  • Roztoč?               ANO
  • Nosema?             ANO
  • Viry?                    ANO
  • Lidé?                   10x ANO

Jak kteří. Lidé, které je možné podezřívat z nevědomosti, a tedy z nekompetence, nebo ze ziskuchtivosti. Domnívám se, že pseudovčelaři ziskuchtivci jsou v tomto ekologickém vztahu také parazité. Divíme se, proč se včela roztoči více nebrání, divme se spíše, proč se včelař svým ziskuchtivým parazitům nebrání.

  • „Správná cesta“ byla a je státem dotována, „alternativní cesta“ je nepodporovaná žádnými dotacemi, dokonce je zakázána! V Německu přesně naopak, proč? Protože u nás se vyskytl parazitizmus dotační. Ten ekosystém je daleko širší, než včela, roztoč, viry a NC.
  • Producent akaricidů je přímo i nepřímo dotovaný.
  • Producent schváleného plemene je dotovaný.
  • Producent aplikačních technologií (VAT) je dotovaný.
  • Bezcenný a zavádějící monitoring spadu zimní měli je dotovaný.
  • Zemědělci a jejich POR (přípravky na ochranu rostlin) jsou dotovaní.

Všechny tyto dotace jsou namířeny proti včele.

Představy mnohých jsou virtuální realitou, ta reálná realita je v úlu

Slovy Randy Olivera „Slepé včelaření vede k překvapení!“ Včelaříme mezi dvěma extrémy, oba jdou slepě za svým přesvědčením. Normálně uvažující včelař je za tou zdí, venku nad otevřeným úlem. Na jedné straně je slepé nadšení a víra v sílu přírody, tedy reálně víra v brojlera předhozeného lišce. Na straně druhé panuje bojová nálada, organizování hromadné koordinované preventivní likvidace roztoče na absolutní nulu, a to bez jakýchkoliv znalostí stavu napadení včelstev a často i přítomnosti plodu.

Jsme OK! Dámy to klidně mohou hlásit

Po hromadných úhynech jsou následná opatření již zbytečná, příroda si pomohla sama i bez paragrafů.

Novelizace zákona č. 166/1999 Sb. § 5 zákona (2) Chovatel, který chová včelstva, je dále povinen neprodleně po zjištění úhynu včelstev na stanovišti včelstev hlásit úhyn nad limit stanovený prováděcím právním předpisem krajské veterinární správě. Kdo nahlásí, čekají ho sankce v podobě vyhlášení ohniska nákazy a zákazu přesunů včelstev. Na mapě Evropy jsme z hlediska statistiky úhynů bílým místem a tímto opatřením bude informace o úhynech ještě nedostupnější. Jedinou relevantní statistikou úhynů na našem území je „Monitoring úspěšnosti zimování včelstev COLOSS“.

Po hromadném úhynu, tedy po gradaci epidemické fáze, je naopak populace roztoče velmi nízká, ohnisko už vyhořelo a žádné nebezpečí nehrozí. To už každý včelař na rozdíl od veterináře dobře ví. Nebezpečí hrozí jen na okrajích pásma úhynu, ale to by znamenalo provádět monitoring na základě spolupráce a ne sankcí. Hlášení je závislé na vůli včelaře, takže k žádným hlášením nedojde a statistika úhynů zaznamená významné „zlepšení zdravotního stavu včelstev“. To je virtuální svět orgánů státní správy. Nasadíme růžové brýle a budeme nejlepší na světě.

Vyšetření zimní měli, predikce aplikací a spotřeby VLP. Predikce nákazové situace pro následující sezónu na základě spadu po předchozích ošetřeních včelstev. Na základě takových informací se půl roku dopředu plánuje způsob letního a podzimního ošetřování včelstev, provádí se objednávky ošetřovacích přípravků. Není to o nic sofistikovanější činnost než věštění z lógru.

Kdo za to může?

Takže i člověk je součástí tohoto ekosystému. Který, konkrétně kdo a proč může za současný neutěšený stav? Odpovědným je především Ministerstvo zemědělství (MZe) a jeho organizační složky, jako je Státní veterinární správa (SVS), Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) a Česká plemenářská inspekce (ČPI). Dalším odpovědným je Český svaz včelařů, z.s. (ČSV) a jeho Uznané chovatelské sdružení včely medonosné kraňské (UCHSVK) a Výzkumný ústav včelařský s.r.o. (VÚVč), kteří dosavadní postupy na úkor minoritních zájmových sdružení uplatňují silou s tím, že zastupují v podstatě pasivní většinu. Pokud se nadále zmíním o ČSV, myslím tím PRV ČSV, v žádném případě základní organizace ČSV.

  • Chybí aktuální přehled o invadovanosti včelstev V. d. a ostatními nemocemi – provádí se pouze monitoring spadu roztočů v zimní měli po ošetření akaricidy. Ten prokazatelně (viz práce doc. Přidala a Mgr. Gruny) koreluje s kvalitou ošetření, se stavem rezistence roztoče a s populací roztoče v předchozím roce. Pokud došlo ke kolapsům včelstev, predikce a navrhovaná preventivní opatření podle spadu roztočů v zimní měli neodpovídají realitě ve včelstvech. Po kolapsech je roztočů velmi málo a nasazení akaricidů je přehnané. Snaha o zavedení monitorovacích stanic byla potlačena. Odpovědné je MZe, SVS a v pozadí VÚVč, ČSV zaujímá oportunistický postoj.
  • Nastala změna ve strategii roztoče, došlo k protokooperaci s viry a NC místo NA, tuto změnu jsme výše podrobně analyzovali. Odpovědné je MZe, SVS, VÚVč a ČSV.
  • V ČR je vysoká míra zavčelení, včely začalo chovat mnoho laiků, a to vlivem krajských a evropských dotací, tyto dotace prosazuje vedení ČSV.
  • Pro včely došlo v posledních letech ke zhoršení životního prostředí, a to výrazně vlivem zvýšené spotřeby zemědělských POR. Většinou již nedochází k přímým otravám včel, ale ke kontaminaci pylu, který je včelami spotřebováván později a pomalu. Důsledkem je úbytek a nerovnováha mikrobiomu včely a vlivem toho zkrácený život včely. Testy POR jen na akutní toxicitu, tedy LD50, je zaříkávací formule VÚVč. Netestuje se jejich dlouhodobý vliv na včelstva prostřednictvím kontaminovaného pylu, tedy synergie různých POR v podlimitních dávkách a poškození mikrobiomu včel. Vlivem toho pak může docházet ke snížené době života dlouhověkých včel a snížené vitalitě včelstev. Nikdo ze strany včelařských spolků aktivně neusiluje o to, aby se v tomto smyslu něco změnilo. Odpovědní jsou ČSV, ÚKZÚZ, MZe.
  • V ČR je významná převaha zemědělských monokultur a díky tomu nízká variabilita zdrojů nektaru a pylu, což má za následek snížené fitness včelstva. Odpovědné je MZe.
  • Vyskytují se případy špatné funkce nebo aplikace akaricidu. Snahu ošetřovat jen významně pozitivní včelstva (selektivní aplikace) nepřipouští naše legislativa. Je nařízena hromadná zimní aplikace akaricidů, takzvané preventivní ošetření („léčba“), která poškozuje včely a ničí tolerantní roztoče. Často dochází k ošetřování včelstev se zavíčkovaným plodem, dlouhodobé nosiče jsou ve včelstvech ponechávány déle než dlouhodobě, čímž je podporován vznik rezistence roztoče na tyto akaricidy. Tento trend může podpořit i distribuce nově povolených veterinárních léčivých přípravků obsahujících vysoké dávky amitrazu. Odpovědnými jsou MZe, SVS, VÚVč a ČSV.
  • Vlivem špatné šlechtitelské a rozmnožovací praxe dochází ke snížené genetické variabilitě včelstev, což může způsobit nízké fitness včelstev. Vlivem nízké genetické variability ve včelstvu mohou být některé schopnosti včelstev potlačeny.  Odpovědnými jsou MZe, SVS, ČPI a UCHSVK-ČSV.
  • V šlechtitelských chovech Uznaného chovatelského sdružení včely medonosné kraňské je reálná absence šlechtění na odolnost a varroatoleranci. Parametry HYG (čištění buněk), BIM (poškozování roztočů) a BAR (podíl roztočů na plodu), pokud jsou vůbec vykazovány, v přehledu vlastností u jednotlivých šlechtitelských chovů uvedeny nejsou, viz http://www.vcelarstvi.cz/dokumenty-cms/vyrocni-zprava-slechteni-2018.pdf). Hodnotící známky jsou čistě subjektivní, protože neexistují žádné nezávislé testovací stanice. Jedinou ověřenou hodnotou je procento příslušnosti ke kraňskému plemeni (% Dawino). Citace z výroční zprávy 2018: „U žádného plemene nebo linie nebyla dosud prokázána lepší tolerance k nemocem než u včely medonosné kraňské“, ale nikde není zmínka o tom, čím je toto prohlášení podloženo. Informace o podílu přežití prodaných matek neexistují. Odpovědnými jsou MZe, ČPI a UCHSVK při ČSV.
  • Byla přijata legislativní a administrativní „opatření“ znemožňující zjistit skutečný stav úhynů. Včela je pro státního úředníka  obtížným hmyzem, proto místo pomoci problémy řešit nabízí sankce. Odpovědnými jsou Mze a SVS.
  • V oboru včelařství panuje velká pasivita včelařů, nejsou schopni se aktivizovat a dát tvrdě najevo svou nespokojenost. Podle některých názorů za problémy mohou 3% „neorganizovaných“ včelařů. Pasivní většina je moderována vnitrosvazovým oběžníkem Včelařství tak, aby byla udržena v poslušnosti. Odpovědným je ČSV.
  • Nevhodné chovatelské postupy, včelařská negramotnost, snílci, chemici, majitelé…

Pokračování – díl II. – praktická řešení v příštím dílu.

10 komentářů

  1. KaJi Reagovat

    Vyborny clanek.
    Mozna moc dlouhy. Tedy moc dobrych myslenek najednou.
    Perly se nemajo hazet po hrstich.
    Mel se nasekat.
    Podle ticha co nasleduje urazil moc vcelaru a o tzv. Odbornicich nemluve.
    Tesim se na pokracovani.

  2. Ing. Jiří Šturma Reagovat

    Souhlasím. Přece o včely v tomto státě vůbec nejde. Jsme jen dotační stát, jde jen o to, jak pobrat peníze. Přesvědčil jsem se o tom na všech jednáních na MZe. Ostatní zde zmiňované organizace jsou jen „dceřiné společnosti“. Ale ryba vždy smrdí od hlavy – viz ta nejvyšší v moci výkonné.
    Zaujal jsem stanovisko: kecejte si co chcete a dělejte opatření jaká chcete a já si to budu dělat po svém.

  3. Tobias Reagovat

    Velmi zajímavý a informačně cenný článek. Jsem teprve začínající včelař a první věc se kterou jsem byl u ČSV nespokojen, bylo nadměrné používání chemikálií. Nic jiného než chemii jsem s nimi vlastně ani neprobíral.

  4. Pavel Š. Reagovat

    Souhlasím s uvedeným, díky za tyto, pro mnohé jistě nepohodlné!, informace!

  5. Juraj Hariš Reagovat

    UZASNE NAPISANE a velmi dobre myslenie a myslienky … odpadol som suhlasim a je vtom viac ako len vcely … dakujem za posunutie dalej v teme hostitel – parazyt a vplyv cloveka … nabili ste ma silnymi argumentami a spravnou cestou hladania .. dakujem

  6. Pingback: Kam šly eurodotace v roce 2019? - Včelaři sobě

  7. Pingback: Bomby nebo návnady? Příčiny úhynů včelstev na varroózu, díl třetí - Včelaři sobě

  8. Eva Reagovat

    Velmi pěkně napsaný článek. Díky. Mám však výhradu k tvrzení, že není znám počet uhynulých vcelstev. To není pravda, do CISu se průběžně zapisují počty včelstev zazimovaných k 30.9., počty včelstev od nichž se odebrala měl, počty vyzimovanych včelstev. Také není pravda, že jsou udělovány sankce prostřednictvím SVS při vysokých uhynech. Pasmo se vyhlašuje pouze u moru včelího plodu. Také není pravdivé tvrzení o pasivitě včelařů v ČSV, mnozí se vzdělávají, zkoušejí nové postupy, ošetřují včelstva jinak, než doporučuje svaz, ustupují od používání tvrdé chemie atd. Nemůžete takto házet všechny do jednoho pytle a tvrdit něco, co není pravda. I tvrzení o tom, že je spousta nových včelařů kvuli dotacím, které je podporují, je hloupost, kdo chce včelařit, bude včelařit i bez dotací. Bohužel to láká stále víc lidí, k nám ti nově příchozí ani netuší, že nějaká dotace existuje. Když vidím tolik nepřesný tvrzení, ptám se sama sebe, která další vaše tvrzení trpí stejný nešvarem. To bohužel neposoudím, protože ne všemu tak dobře rozumím. Celkově ale velice pěkný a přínosný článek. Děkuji.

  9. Vysvetlenie jesenných úhynov Reagovat

    Často pak slýcháme výmluvy na virózy, NC a na záhadné epidemie… Laboratorní rozbory v konečné fázi úhynu včelstva postrádají smyslu, protože tam můžeme najít vše (celá paleta virů a pokaždé jiná, Nosema apis, Nosema ceranae, Serratia marcescens,…), jde o celkovou sepsi organismu

    Pavel,
    práve lab. rozbory a výskum potvrdzuje, že pôsobením niektorých vírusov/IAPV -izraelský vírus/MV 8-2020 str40/ dochádza ku genetickým zmenám, ktoré uľahčujú zalietavanie a prenos patogénov a ktoré spôsobujú celkovú sepsu včelstva. Takýchto interakcií môže byť pri forézii veľa. Rabujúce včelstva predsa začínajú hynúť až po niekoľkých mesiacoch niekedy v zime, čo uvádzaš aj v článku. Ako je teda možné, že včelstvá hynú masovo už v septembri. Forézia teda musí prebiehať priebežne už predtým = máj až júl, aby vznikol časový priestor na kritické rozvinutie sepsy.
    Nechcem byť otravný, pýtal som sa na to aj na VF.
    Vážim si Tvoju prácu a prajem veľa úspechov.
    Albert

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *