Gratulace kačence č. 124

Vloni jsme byli v pražském šáreckém údolí v malebné krajině pod nádherným a starodávným kostelíkem sv. Matěje a s kroutícím se potůčkem, když tam spolek Šárecké údolí uspořádal tradiční a velký mejdan pro děti k jejich svátku. Vlastně a přesněji pro malé i velké lidi … Psali jsme o tom ZDE.

Rozebírali jsme tehdy vnímání kořenů, vnímání souvislostí, psali o úctě k tradicím i o dobře nasměrované aktivitě, energii a schopnosti vymyslet, uspořádat a zpropagovat akci, která po výtce dává smysl.

Uvažovali jsme i tom, proč psát vlastně o čistě lokální akci. Prostě proto, že je výjimečná ve spektru, které bychom rádi sledovali. To je to téma různých forem setkávání v naší prazvláštní izolující, izolované a individualistické současnosti. Protože jsou ti, kteří nalezli své podstatné priority a stojí si za nimi, protože vědí, proč si za nimi stojí, a říkají to svými činy i ve veřejném prostoru. Ano, podle skutků poznáte je …

A protože akce je postavena kontinuálně, tedy má ambici stát se tradicí a běžet dlouhou trať, nemohli jsme chybět ani letos, tedy v sobotu 1. června na louce u Žežulky. Řada změn, leč podstata stejná, dobrý grunt, protože ten má šanci změny absorbovat i dokonce inspirovat.

Zase se do toho namontoval (stejně jako vloni) Paul Simon a jeho Boxer textem verze, kterou mám obzvlášť rád, protože je z ikonického koncertu v Central Parku (doplním jen, že tyhle verše v původní veri nebyly):

Now the years are rolling by me

They are rocking easily

I am older than I once was

And younger than I’ll be

But that’s not unusual

No, it isn’t strange

After changes upon changes

We are more or less the same …

Najdete ji třeba tady.

Protože jde o tradiční záležitost, jednou se snad propíšeme ke konci téhle nádherné písničky, k jejímu poslání, jež obzvláště nabíjí občas docházející baterky.

Ano, „čas kolem nás letí a jsme starší než jsme byli, mladší než budeme, to není nic zvláštního, fakt na tom nic není, že po všech změnách a při nich zůstáváme víceméně furt stejní …“

 

I. Pobavit se a zkoušet … 

A tak je to i s tímhle velkým a krásným mejdanem pro ony malé i velké lidi. Vždycky je tam skvělá zábava a malý i velký lidi si ji úžasně užijou.

Rád bych vypíchl pár věcí a zážitků a v závěru napíšu, proč vlastně o tom všem na včelařském portále. Byla tam totiž řada zajímavých inspirací pro pořadatele takových akcí, možná se jim tyhle postřehy budou hodit. Souvislosti … 

Favoritem byl samozřejmě potok vinoucí se údolím. Děti v něm mohly jezdit na člunech a moc si to užívaly. U nástupního mola byla stále fronta …

Před jízdou ale prošly i výukou pádlování a byly vždy pod dozorem někoho zkušenějšího.

Mohly si také vyfouknout vlastní skleněnou baňku v pojízdné sklářské huti/dílně.

Mohly navštívit kreativní stánky, kde se malovalo (dokonce i na obličej), zdobily perníčky či stavěly odvážné stavby ze dřeva.

Mohly si zkusit, jak se hraje lakros a že to není žádná sranda, či stříkat z opravdické hadice opravdických hasičů. Pecka, kdo to nezkusil, nezažil opravdický dětský adrenalin, jako bývalý člen dětského hasičského kroužku o tom vím své …

Zkoušely přejít potok po laně či trefit terč vzduchovkou.

 

II. Poznávat, zvídat a dozvídat se … 

Protože cílem tohoto setkání bylo také informovat a vzdělávat, měly děti malý jízdní řád s kolonkami jednotlivých stánků, do nichž si mohly nechat potvrdit návštěvu, pokud se aktivně zapojily. A tu se velmi rád zastavím u tří stánků, jejichž poselství bylo pro mne sdílné hodně a po výtce aktuální.

  1. Stánek Pobočného sdružení ČSOP Přírodní park Šárka – Lysolaje Skvělý počin! Na stánku velmi živo, k vidění byly žabičky, čolci, slepýš a další živokové, včetně rostlin. Vše přímo z lokality, v níž všichni žijí. Vše později zpět vráceno tam, kde chyceno. Vše s fundovaným komentářem. Jako dítě jsem lozil krajinou a vše to potkával i doma na dolní Mži. Ale dnešní děti z aut a autobusů už moc šancí nemají. Ten stánek mě nadchl… Skvělá práce … 

 

  1. Stánek sdružení kompostuj.cz. To byl trošku jiný příběh: téma: kompostování, organický odpad. Zadržení vody v krajině. Skvělý videopřenos o tom, jak pracují žížaly a další jejich souputníci v organickém odpadu. 

A k tomu praktické ukázky toho, co dělá eroze s půdou a jaký je rozdíl mezi půdou dnes již vlastně převažující, tedy udusanou, hnojenou, stříkanou a zbavenou organického materiálu, a mezi půdou, jež tento materiál obsahuje. Velmi pěkně pojaté praktické ukázky a u stánku bylo pořád plno … Osádka se zapotila, dotazy jen pršely ….

 

  1. Stánek Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7  

To je tradiční součást celého konceptu. Místo setkání včelařů i těch, kdo se zajímají. A hlavně dětí … Ad zajimají: Nejen o včely, ale i o ostatní opylovatele, ekologické souvislosti … Stánek spolku, který jako samostatný vznikl v r. 2017. A za tu dobu už má za sebou spoustu zajímavých a dobře odpracovaných akcí.

Tentokrát na stánku pracovali předseda spolku Milan Šimonovský a místopředseda Miloš Vondruška. (Upřímně: ze spolkového hlediska jsem tam čekal víc “aktivistů”).

Kreativní sekci, kde si děti mohly vyrobit či namalovat včelku a kde se dozvěděly spoustu zajímavostí, skvěle zvládaly Majda Vondrušková a Vendula Větrovcová.

Vloni poutal velkou pozornost pozorovací úl s přirozeným dílem, v němž bylo možno vidět jak včelky dělnice, tak trubce, otevřený i zavíčkovaný plod, snesenou čerstvou sladinu i různé varianty včelího díla (dělničí, trubčí či zásobní buňky).

Letos živé a pozorovatelné včely nebyly, což byla škoda. Byly ale fotoplásty, které všechny tyhle věci dokumentují. Ale je myslím nenahradily, děti raději vidí věci naživo …

Nechyběly informace o Světovém dni včel, o letošní s ním spojené aktualitě, Dni otevřených úlů. Děcka dostávala samolepky a k tomu i balíček semínek různých nektarodárných rostlin z portfolia PSNV-CZ a další drobnosti. A koláčky za odměnu za návštěvu a zájem.

Povídalo se o včelách a jejich světě. Padaly otázky z obou stran. Co jsou vlastně včelky, jaké je jejich místo v ekosystému? Co potřebují ku svému životu? Mají nějaké problémy? Jaké? Co je ohrožuje? Můžeme jim pomoci? Jak?  

Na fotoplástech se hledala královna, genderově vyváženě se hovořilo i o úloze trubců. Povídalo se o tom, jak si včelky vychovávají novou královnu … Určoval se trubčí či dělničí plod, hledaly se buňky se zásobami.

Diskutovala se témata jako med a jeho kvalita, exklusivita, cena či falšování. Postřiky a řepka a zda či jak to škodí včelám, opylovatelům a dalšímu hmyzu i životnímu prostředí.

Obecněji došlo i na otázky typu jak žije či přežívá včelí kolonie, jaké jsou v ní kasty, je matka víc královnou, nebo jen strojem na kladení vajíček? A byla spousta dalších témat, která oteviraly děti, další pak přidávali rodiče.

Je fakt, že ne všichni se zastavili u stánku. A ne všichni, kteří se zastavili, byli nějak v obraze či projevili zájem. Ze svých zkušeností na různých stáncích tohle dobře znám. A věřím, že i u těch, kteří tak nějak “prošli kolem” a něco si při tom pasivně poslechli, zůstalo nějaké semínko zaseto … Uvidíme za rok.

 

III. Šárka Duck Race 2019

Vrcholem tohoto magického odpoledne byl pochopitelně závod plastových kačenek na potoce pod názvem Šárka Duck Race 2019. Pole startujících bylo velmi početné a zákruty potoka prováděly důslednou selekci na odolnost … Byl to tvrdý Bond test …

A jak se vyrozumí z nadpisu, vítězkou byla kačenka č. 124, která se dokázala prosmýknout nejrychleji zrádnými zátočinami. Patří ji náš obdiv a gratulace. Na rozhovor s vítězkou a na otázku, jak to vlastně udělala, bohužel nedošlo … 

Obdiv a poděkování ale patří i všem, kteří pomohli toto nádherné odpoledne zorganizovat. Práce to byla nemalá a fakt dobře odvedená.

Zase mi to připomnělo Paula Simona a jeho vazbu ke kořenům, gruntům, k domovu a klidu v něm v písničce Homeward Bound.

(Česky poněkud nepřesně zde.)

Rád bych ji věnoval kamarádovi Milanu Šimonovskému, jenž to vlastně měl ve finále všechno tak nějak “na hrbu” …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *