Obhajoba bodláčí

Rozumím tomu, proč si lidé oblíbili růže, ale nechápu, proč potom nemají v lásce bodláčí. Ano, bodláky jsou pichlavé, trnité a ostnité, ale to o růžích platí také. Obdaruje-li muž ženu rudou růží, vyjadřuje jí tím horoucí nehynoucí lásku. Bodlák v květomluvě značí urážku a ublížení. Při pohledu z hmyzí perspektivy s takovým kategorickým členěním na „dobré a špatné kytky“ nemohu souhlasit.

Zmíněná trnitost je snad jedinou nevýhodou, která se dá na bodláčí nalézt. Bodláky, pcháče, ostropestřce, ale třeba také jim nepříbuzné štětky mají naopak celou řadu vlastností, pro které by je každý měl milovat:

  • Nevadí jim suchá stanoviště. V době letních veder, kdy květinové záhony každodenně a po dlouhé hodiny pracně proléváme hektolitry vody, bodláčí roste samo a bez naší péče.
  • Vytváří záplavu líbivých fialových květů (viz fotografie), navíc v době, kdy už většina rostlin dávno odkvetla.
  • Nic je nesežere. Ostny opravdu fungují, takže ušetříte za odpuzovače srnčí zvěře a ploty.
  • Krásně se množí. Potřebují pouze rozrýt nebo zorat půdu, neboť v konkurenci trav neprospívají. Pokud pole necháte ladem, nejspíš se vám do něj samy vysemení. Semena jsou u většiny z nich opatřena chmýrem, který vítr roznese všude, absolutně všude.
  • Klíčivost pcháče je garantována na několik desetiletí. Nemusíte se strachovat, že by snad nevzešel.
  • Sběr nažek je velmi snadný. Pokud si rozhodnete pro jistotu opatřit osivo, stačí jen ostříhat květenství, než se semena rozletí. Jako bodlák je lidově někdy označován i lopuch. Pokud byste po něm zatoužili, nezapomeňte, že volí jinou strategii šíření – za pomoci háčků podobných suchému zipu. Při procházce lopuchovým hájem v chlupatém svetru si rázem opatříte osivo na několik let dopředu.
  • Bodlák, ostropestřec, lopuch a štětka jsou dvouleté rostliny, kterých se v případě potřeby snadno zbavíte. Pokud se bodláčí plánujete někdy v budoucnu zbavovat, raději nesejte vytrvalé pcháče.
  • Uplatňují se v domácí bylinkové lékárně. Pokud je budete mít poblíž, budou vždy po ruce.

Včelaři by měli bodláčí zbožňovat povinně, neboť je vydatným zdrojem nektaru i pylu v době, kdy už nic moc nekvete. Pár metrů čtverečných s nenáviděnými pcháči strčí hravě do kapsy řádek levandule i motýlí keře komule. Na bodláky nelétají jen včely, ale také motýli, čmeláci a brouci – zkrátka senzační hmyzí safari. Někdy je prostě nejkrásnější ta nejobyčejnější věc.

A kdo Vám to neuvěří, neposílejte ho k šípku. Ať se jde raději přesvědčit k bodláčí…

Účinkující:

Pcháč rolní/oset (Cirsium arvense, čeleď: hvězdnicovité)

Je vytrvalá dvoudomá rostlina kvetoucí od poloviny léta do časného podzimu. Má významnou nektarodárnost, ale poskytuje i pyl.  V Česku není původní, ale natolik tu zdomácněl, že ho bereme za přirozenou součást naší krajiny. S oblibou zapleveluje pole s jakýmkoliv druhem plodin a špatně se ho zbavuje, proto má mezi lidmi nevalnou pověst. Je dokonce řazen mezi deset nejhorších plevelů světa. Kromě hmyzu prospívá i ptákům a hlodavcům, kteří se živí jeho semeny. Ta ostatně s oblibou roznášejí i mravenci.

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum, čeleď: hvězdnicovité)

Sylibum marianum Puertollano

Je dvouletá bylina, která však v našich podmínkách většinou nepřezimuje. Lidmi je odpradávna vyhledáván pro své léčivé účinky. Jeho oplodí obsahuje flavolignany, které příznivě působí na obnovu jaterní tkáně. I v dnešní době je v lékárenství vysoce využíván. Kvete od června do srpna a má velmi dobrou nektarodárnost.  V některých oblastech se pěstuje jako plodina na polích, známe proto i druhové medy. Jeho druhové jméno odkazuje na pověst, podle které vznikly bílé žilky na jeho listech z mléka panny Marie.

Bodlák obecný (Carduus acanthoides, čeleď: hvězdnicovité)

Bodlák hojně porůstá rumiště, příkopy, paseky a zanedbané louky v mírném pásu celého světa. V Novém světě je však nepůvodním a nevítaným druhem. Za vhodných podmínek dorůstá do výšky jeden a půl metru. Někteří jeho blízcí příbuzní však hravě přerostou i nejvyšší hráče basketbalu. Bodláky poskytují především nektar, ale včely na něm v menším množství sbírají pyl. Rousky mají šedobílou barvu.

Lopuch větší (Arctium lappa, čeleď: hvězdnicovité)

Arctium lappa

Lopuchy sice nejsou ostnité, ale kvůli pichlavému plodenství je lidé často řadí mezi bodláčí. Od toho se liší i preferencí stanovišť – vyskytují se spíše na vlhkých a zastíněných místech. Velké okrouhlé listy jsou sice hořké, zato kořen, mladé výhonky a řapíky se dají jíst. V některých zemích jsou dokonce vyhledávanou pochoutkou. Lopuch se používá i v kosmetice a lidovém léčitelství. Prospívá pokožce, vlasům i zažívacímu traktu. Květy se objevují v létě a včelám dávají bohatě napít nektaru.

Štětka (rod Dipsacus, čeleď: zimolezovité)

Štětka sice píchá a má fialové květy, ale do příbuzenstva bodláků nepatří. Dříve byla řazena do samostatné čeledi štětkovitých, dnes je možná trochu nečekaně mezi zimolezovitými. Z jejího květenství zvaného strboul od července do září vyrůstají jednotlivé květy. Nabízejí vrchovatě nektaru i pylu a opylovatelé je proto milují. Na uzrálých nažkách si rádi pochutnávají stehlíci. Pokud budete štětky pěstovat, můžete se téměř s jistotou těšit na jejich hromadnou návštěvu. V přírodní medicíně jsou tyto rostliny využívány jako účinný prostředek proti borelióze. Strbouly štětky soukenické se dříve používaly k česání sukna. Lidé je proto rozšířili i do Spojených států, kde dnes tropí neplechu.

5 komentářů

  1. Jan Petřík Reagovat

    Pěkný pokus jak zhoršit moju schyzofreniu. Včelám se líbí bodlák, tak mně taky, kozy a ovce ho nespasů, v erteplách ho nesnášám. Tak co teď?

  2. Jan Petřík Reagovat

    Tak to sem nezkůšal, meruňky mě dondů chutnější a jednodušší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *