Medové odpoledne v Zadní Třebani pošestnácté

Další sonda (dosti osobní, sondy takové bývají) do modelů setkávání včelařů a přátel světa včel i včelařů. K tomu musika, apiterapie, plody včelí píle, mňamky, historie, astronomie, občanská sdružení, esoterika. Spojení nespojitelného? Ani náhodou!

A 16 kontrafatogů na jednom podiu nikde neuvidíte. Jen v Zadní Třebani na tradičním Medovém odpoledni.

Liteň je obec včelařská, ležící na kraji medonosných a pylodárných Brd, nedaleko tak ikonických lokalit, jakou jsou třeba Karlštejn, Tetín, Koněprusy …

Sama Liteň se mi vybaví hned tím, že zde žila (než ji komunisté vyhnali) světově proslulá pěvkyně Jarmila Novotná, hvězda těch největších operních domů, vizte třeba zde

Dodnes na ni v Litni na jejím bývalém zámečku vzpomínají vynikajícím hudebním festivalem i mistrovskými interpretačními kursy .

Liteňští včelaři (dnes, pravda, ZO ČSV) letos slaví 100 od vzniku tehdejšího spolku. Rozhodli se spojit svoji oslavu s už 16. ročníkem Medového odpoledne v Zadní Třebani. Proč v Zadní Třebani? Protože do tamní ZO Třebaň patří a v Třebani včelaří kolega Luboš Fait, musikant, vynikající fagotista a učitel, který před 16 lety dostal nápad spojit musiku, svět včel a různých občanských aktivit do jednoho tavicího tyglíku a pozvat k tomu lidi podobného zaměření. A tenhle původně snad bláznivý nápad už měl letos 16. pokračování!

Takže nejeďte tam, když chcete sledovat různé modely včelařských setkávání. Letos jsme tam navíc jeli i s kufrem knížek o včelách, kytičkách, krajině. Jeli jsme, ano, plurál na místě, byl se mnou i „malý velký pes“ … Socializace … Nebyl sám, kámošů hafo … 

Medové odpoledne v Zadní Třebani není to, co se některým vybaví, když si vzpomenou na podivné akce podobného medového pojmenování jistého spolku v Parlamentu. Tohle je svátek pro obyčejné lidi. Poety duše, ctitele surreálna a panoptikálna i živoucí a žité krásy. Ale: taky svátek včel a produktů jejich práce, svátek opylovatelů, svátek přírody, mlsání, musiky a hovorů, které jistě „stojí za opakování“. Hovorů o věcech hmotných i těch ze světa nehmotného. A že jich bylo!

Nebojím se napsat, že je to takový unikát, jaký široko daleko nenajdete. Dalo by se říci v prvním plánu, že jde o spojení nespojitelného. Nemyslím si to. Naopak. Je to dobře promyšlený celek, který drží tematicky pohromadě, pokud jej přijmete s otevřenou myslí a máte rádi právě to spojování zdánlivě a na první pohled nespojitelného. K té otevřené mysli se ještě níže vrátíme … 

Chodím tam léta, často co návštěvník, někdy i co aktivní účastník. I mně trvalo nějaký čas, než mi bylo dáno dostat se v mysli do tohohle zvláštního tvaru setkávání lidských bytostí. Ptal jsem se, co spojuje zájemce o včely s kontrafagoty či s hudbou zpívanou sborem přátel nebo hranou vynikajícím dechovým oktetem? Co je spojuje s aktivitami občanských iniciativ typu Svatojanská společnost? Či s výkladem z tarotových karet provedeným odborníkem, jehož původní profesí byla péče o rukopisy a staré tisky a knížky o musice? Příště se zeptám.

Jak to bylo letos?

Tedy popořádku: 16. ročník, telefon od pořadatele: přijedeš? Jasně. OK, stůl budeš mít. Takže 14. září knížky do kufru, štěně na vodítko a tradá na vlak …

Dobré spojení s kursem

Dopoledne se napřed konal čtyřhodinový kurs pro včelaře, který vedl Ing. D. Titěra. Na něm jsem nebyl, ale byl prý velmi zajímavý, jak vím od účastníků. A ve 14 hodin to začalo.

Tržiště intelektu

Úvodní korso nazval pořadatel Tržiště intelektu a mohli jste se zastavit u výrobců svíček a vlastní svíčku si také vyrobit, což bylo velmi atraktivní pro děti (liteňský včelař Jan Kurenda přispívá ku zdaru této akce už řadu let), mohli jste si popovídat o tom, jak pracuje třeba už zmíněná Svatojanská společnost (ve Svatém Janu pod Skalou totiž sídlí pan Jiří Ševčík, který jednak věnuje svůj čas zmíněné občanské aktivitě, jednak má doma na půdě malé museum včelařských a jiných pozoruhodností. Proto také s sebou vezme vždycky něco včelařsky zajímavého, letos to byla nádherná stará košnice, pradávné oplodňáčky a plemenáč).

Pan doktor Hůlek Vám odhalí mystiku výkladu tarotových karet v moc zajímavém historickém kontextu a ve spoustě souvislostí. 

Do toho synové pořadatele nabídnou pohled do velmi dobrého astronomického dalekohledu. Tohle od počátku patří k tradici tohoto setkání a děti větší i velké se na to těší jak malé …

Nechybí samozřejmě ani pohled do světa včel, které můžete pozorovat v úlu, jenž se právě proto jmenuje pozorovací. Ten Vás uvítal hned u vchodu. A vedle něj dosti bohatá nabídka medovin k ochutnání.

Je to pro velké i malé lidi. Ty malé venku zažijí spoustu her, taky pohádku 

Divadla v kufru. Vevnitř pak spoustu mňamek a legrácek.

K těm mňamkám: bylo jich co hrdlo ráčí. Koláčky, perníčky, dortíčky, med, medovina. Co mi chybělo, byly třeba mastičky, tinktury a pod., ale chápu, že málokdo má na ně schválenou provozovnu, aby je mohl prodávat na veřejnosti.

Kolem po stěnách krásné včelí obrázky dětí z “lidušek” v okolí. Čirá radost … A kviz pro všechny na téma včely a opylovatelé a jejich svět. Po uplynutí kvizové lhůty pak byly ty listy, na nichž bylo vše správně, vloženy do losovací krabice a vylosovaní jejich majitelé dostali med, medovinu, květiny a další zajímavosti.

A k tomu i stánek portálu Včelaři sobě s knížkami, ukázkami vosku a silikonových forem na výrobu svíček, vzorky exotických druhových medů z Itálie a s nabídkou utěšených hovorů o světě včel, samotářek, motýlů, čmeláků, o tom, co je ohrožuje, čím jim můžeme pomoci, co pro ně můžeme udělat. O souvislostech ekologických, krajinotvorných atd.

Tohle jsou hovory, které ve vás dlouho zůstanou a jsou dobrou inspirací. Spousta knížek doporučena jak dárek, o nějž je třeba napsat Ježíškovi (každý si mohl sáhnout a v klidu prohlédnout). Došlo i na legislativu, pesticidy, úhyny, genetiku, odolnost vůči patogenům. Vzájemná inspirace a fakt dobrý pocit. A krásné bylo povídání s dětmi.

 

Apiterapie a věci neuchopitelné

Vždy bývá součástí Medového odpoledne odborná přednáška, A že už jich bylo … Tentokrát byla o apiterapii, to je téma, jež je v současnosti hodně „in“. A přiznejme si, že právem.

Byla to přednáška pro zájemce z řad spřátelené veřejnosti, takže i tak pojata. Paní doktorka Ladislava Pešková, profesí pediatrička, probrala standardně a postupně všechny produkty včelí píle, tedy med, pyl, propolis, mateří kašičku, včelí jed, vosk). 

Zajímavé bylo, když se diskuse s publikem dostala k tématům, která logicky musela do debaty přijít. K věcem, které nelze tak nějak měřit, vážit, ani dokumentovat odbornými studiemi v impaktovaných odborných periodikách. Ovčelená voda, úlový vzduch, co cítíme, když otevřeme úl nebo se natáhneme na staré kanape ve včelíně, na ležany v apidomku. Došlo i na placebo efekty. Jsou to věci těžko měřitelné a uchopitelné. Ostatně stále nevíme, proč můžeme třeba ovládat psa myšlenkou, vlastně telepaticky. Znám to z vlastní zkušenosti, je to možné. Jak funguje canisterapie, hippoterapie? Proč jen prosté pohlazení psa či koníka dělá mnohým z nás tak dobře, ač to nemáme podložené studiemi a t. zv. tvrdými daty?

Samozřejmě: oponenti namítnou, že to vše je třeba vědecky prokázat, a to navíc hodnocenými studiemi ve zmíněných impaktovaných časopisech, ale to zatím asi nikdo neumí a takové studie o řadě těchto věcí prostě nejsou. Jsou ale praktické zkušenosti a my včelaři víme, co cítíme, když ten úl otevřeme a nasajeme tu vůni, nebo když si schrupneme na kanapi ve včelíně.

Řada lékařů dnes připouští, že i placebo efekt je velmi významnou složkou procesu nalézání vnitřní rovnováhy a pozitivního nastavení vůči vlastnímu tělu a vůči řešení jeho problémů. Tohle paní doktorka zdůraznila: pozitivní nastavení a otevřenou mysl. Kdysi jsem se tomu smál … Už ne … On úzdravný je i pocit vnímání krásy …

Dovolím si do strohého reportu názor: tahle přednáška, jakkoli byla obecná a vzhledem k podmínkám, za nichž se konala, zjednodušená, mi udělala radost a odpověděla na řadu otázek, na které jsem dlouho hledal odpovědi.

O musice

Psáno výše, že Medové odpoledne je svátkem spojení věcí zdánlivě nespojitelných. A především světa včel a musiky. Tak ještě k ní. I tu totiž to spojení bylo velmi půvabné.

Klasicky se začíná vystoupením kontrafagotů. To je nástroj magický a zcela unikátní. Každý rok přibývá jeden, takže letos jich bylo už 16. Těžko se se už na podium musikanti s tímto „potrubím“ vešli … Hráli to, co je možné v takové situaci zahrát: Fučíkův Vjezd gladiátorů, Offenbachův Kankán, ale i Rossiniho, nebo Raiders March Johna Wiliamse.

Hrály i děti, vlastně nadaní žáci pořadatele a skvělého učitele Luboše Faita. Hráli moc dobře a poprávu si vysloužili velký potlesk zaplněného sálu.

Třebaňský smíšený Třebasbor složený z lidí, které prostě baví zpívat, nabídl jak dobře provedenou renesanční polyfonii nebo gospely, ale také úžasnou minikantátu o depresivní včele, té, která má krizi identity, protože se nemůže identifikovat s hektickým budovatelským úsilím svého superorganismu.

A na závěr poetického odpoledne vystoupila Harmonia Mozartiana Pragensis, renomovaný dechový oktet, který vlastně také spolupořádá celou tuhle půvabnou sešlost (to je také zaznamenání hodné: renomovaný a poměrně úzce specializovaný hudební soubor prostě pomůže uspořádat včelařskou akci a zahraje. No jupíííí!

Špičkový soubor zaměřující se na dechovou musiku období klasicismu, což byla doba pro takové sestavy zaslíbená. No a zase: zazněla třeba skladba Ivana Kurze Včelí políbení nebo Včelí svatba Jaroslava Šarouna, mimochodem skvělého včelaře a jednoho z mých učitelů. Skvělá musika! K tomu skladby klasika žánru Františka Vincence Kramáře.

Krásný koncert! A co mi udělalo radost: většina návštěvníků zůstala a odměnila účinkující dlouho trvajícím aplausem.

Závěrem

No – prostě magické chvíle, co si budeme povídat … Je tu trochu problém: nová nařízení stran EET sahají podnikům tohoto druhu po krku, ale doufejme, že Medové odpoledne přežije a dočkáme se 17. ročníku. Díky všem, kteří se přičinili o tohle půvabně surreálné odpoledne!

 

Pro ilustraci několik odkazů z minulých ročníků:

VIII. ročník

IX. ročník

IX. ročník ještě jinak

A další variace …

X. ročník

X. ročník podruhé. Byl výjimečný i skvělým vystoupením etnomusikologa Vlastislava Matouška, jenž představil japonskou flétnu shaku-hatchi v kombinaci s niněrou.

XI. ročník se Scottem Joplinem

A ještě jednou v surreálné variaci evergreenu

XII. ročník

XIV. ročník

XIV. ročník ještě jednou

XIV. ročník, Třebasbor a minikantáta Depresivní včela

Třebasbor a reflexe každodennosti …

Videa pořídil Václav Fait.

Post scriptum: je 1. 1. 2020, takže jako bonus doplňuji odkazy na videa z posledního (16. ročníku):

https://www.youtube.com/watch?v=1AqhGk-1wcE&lc=z22mej24juuczb25t04t1aokgemnusjdpjqfookrltzgbk0h00410

https://www.youtube.com/watch?v=_l0YOvPtCc4

https://www.youtube.com/watch?v=hR9ha0QEBe0

https://www.youtube.com/watch?v=x3AkU5wnuNU

 

 

 

 

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *