De sancto Ambrosio aneb o svatém Ambroži ještě jednou …

Tak jsme měli 7. prosince, tož jsme si zase vzpomněli na svatého Ambrože, patrona to včel a včelařů, theologa, soudce, úředníka, filosofa, autora spousty zásadních spisů, rétora, kazatele a duchovního pastýře, musikanta a zjevně i lobbystu žijícího ve druhé polovině 4. století po Kristu (340 – 397) převážně v Miláně, kde se stal biskupem.

Během staletí se stal osobností po výtce respektovanou a nakonec i učitelem církve (doctor ecclesiasticus). Vzpomínali jsme už před rokem, a to dosti obšírně ZDE.

Probrali jsme tehdy jeho život, legendy, které se k němu vztahují, jeho “Nachleben”, tedy to jak byl chápán a interpretován ve stoletích následujících.

Je tu jistá magie včel a jejich všelikých symbolik. Včely byly často vykládány jako mystické ochránkyně a poselkyně, které spojují to “nahoře” s tím, co žijeme tady “dole”. Ambrož není mezi světci sám, jenž je takto se včelami spojen. Měl to štěstí, že se stal součástí tohoto magického procesu a vztahu. Už jsme před rokem psali, proč. Tak co nyní dodat? Snad přece něco …  

Zkusme se ještě vrátit k možná jednomu z nečtenějších děl evropského středověku, k legendě zvané Zlatá (Legenda aurea) z 13. století slavného italského autora Jacoba de Voragine, z níž jsme už citovali před rokem. Zkusme uvést další úryvek, jenž se tehdy do textu nedostal. Možná tak vytvoříme něco jako minisérii příběhů ze života našeho patrona a skvělého pozdně antického intelektuála … 

…Když šel jednou do jednoho města, aby uvedl v úřad biskupa, a proti jeho volbě se postavila císařovna Justina a jiní kacíři, kteří chtěli, aby byl zvolen někdo z jejich sekty, jedna ariánská dívka, nestoudnější než ostatní, vystoupila na stolec a chytila svatého Ambrože za roucho, protože ho chtěla odvléci ke skupině žen, které by ho zbily a bezprávně vyhnaly z kostela. Ambrož jí řekl: “Třebaže nejsem hoden tak významného kněžského úřadu, přesto tobě nepřísluší vztáhnout ruku na teréhokoli kněze. Měla by ses bát Božího soudu, aby tě něco nepostihlo.”

Výsledek potvrdil jeho slova. Den nato zemřela a svatý Ambrož ji doprovodil až ke hrobu a za její urážku jí oplatil dobrem. Její smrt všechny poděsila. 

Potom se vrátil do Milána a musel snést nesčetné nástrahy císařovny Justiny, která proti němu popouzela lid dary a poctami. Když tedy mnozí usilovali o to, aby byl poslán do vyhnanství, jeden z nich, horší než ostatní, byl vybičován k takovému šílenství, že si najal dům u kostela a v něm měl připravený vůz se čtyřspřežím, na němž by ho za pomoci Justiny snáze unesl a odvezl do vyhnanství. Avšak z úradku božího téhož dne, kdy se domníval, že ho bude moci unést, musil sám na témže voze z téhož domu odjet do vyhnanství. Ambrož se mu odvděčil za zlo dobrem a opatřil mu vše, co potřeboval. (s. 139)

A jako bonus přidáme dvě ukázky skladby, jejímž je možná sv. Ambrož autorem (možná také ne, názory se různí). Ano, je to slavné Te, Deum, laudamus, hymnus díkůvzdání, který se zpívá dodnes a který zhudebnila spousta skvělých skladatelů a hrává se stále, třeba i při mši k inauguraci jednoho z našich presidentů, pamatujete?

Vybrali jsme ukázky dvě

Ta první je chorální verze v podání slavného mnichovského souboru Musica antiqua München.

Ta druhá je barokní, z pera skvělého francouzského musikanta, jehož jméno je Marc Antoine Charpentier (1643?-1704). Provede ji skvělý soubor zaměřený na t. zv. autentickou interpretaci staré hudby (hrané také na dobové nástroje či na jejich kopie), tedy Les Arts florissants, který vede William Christie legenda tohoto oboru (tu si všimněte zajímavé francouzské výslovnosti latiny).

Pro zájemce jako třetí bonus přidáme i latinský text Te Deum, k němuž jsme připojili i pracovní (tedy nikoli liturgický, neb ten není (myslím) filologicky přesný) český překlad.

Te, Deum, laudamus, te Dominum confitemur,

Te aeternum patrem omnis terra veneratur,

Tibi omnes angeli, Tibi caeli et universae potestates,

Tibi cherubim et seraphim incessabili voce proclamant:

sanctus, sanctus, sanctus Dominus Deus sabaoth.

Pleni sunt caeli et terra maiestatis gloriae tuae,

Te gloriosus apostolorum chorus,

Te prophetarum laudabilis numerus,

Te martyrum candidatus laudat exercitus,

Te per orbem terrarum sancta confitetur ecclesia

patrem immensae maiestatis,

venerandum tuum verum et unicum Filium,

Sanctum quoque paraclytum spiritum.

Tu, rex gloriae, Christe,

Tu Patris sempiternus es Filius,

Tu ad liberandum suscepisti hominem,

non horruisti Virginis uterum,

Tu devicto mortis aculeo aperuisti credentibus regna caelorum,

Tu ad dexteram Dei sedes, in gloria Patris

iudex crederis esse venturus.

Te ergo, quaesumus, tuis famulis subveni,

quos pretioso sanguine redemisti,

aeterna fac cum sanctis tuis gloria numerari,

salvum fac populum tuum, Domine et benedic hereditati tuae

et rege eos et extolle illos usque in aeternum.

Per singulos dies benedicimus Te

et laudamus nomen tuum in saeculum et in saeculum saeculi.

Dignare, Domine, die isto, sine peccato nos custodire,

miserere nostri, Domine, miserere nostri,

fiat misericordia Tua, Domine super nos,

quemadmodum speravimus in Te.

In te, Domine, speravi, non confundar in aeternum.

Tebe, Bože, chválíme, Tebe jako pána vyznáváme,

Tebe uctívá všechna země jako věčného otce

všichni andělové, nebesa i mocnosti,

cherubové i serafové neustále volají:

svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů.

Nebe i země jsou plné majestátu Tvé slávy.

Tebe chválí slavný sbor apoštolů,

vzývaný sbor proroků

i voj mučedníků.

Svatá církev Tě vyznává po celém světě

co otce nesmírné vážnosti

a také Tvého jediného syna

a rovněž Svatého ducha utěšitele.

Kriste, Ty jsi král slávy

Ty jsi věčný syn Otce svého,

Ty jsi přijal podobu člověka, abys jej osvobodil,

nepohrdl jsi lůnem Panny,

přemohl jsi kopí smrti a věřícím jsi otevřel království nebeské.

Sedíš ve slávě po pravici Boha, věříme, že jako soudce

přijdeš soudit ve slávě svého Otce. 

Prosíme, pomož těm, 

které jsi vlastní vzácnou krví vykoupil,

učiň, aby byli odměněni věčnou slávou spolu s Tvými svatými,

spas svůj lid, Pane a blahoslav ty, které jsi zdědil,

veď je a pozvedej až na věčnost.

Každý den Ti dobrořečíme

a chválíme jméno Tvé až na věky a po věky věků.

Rač nás, Pane, v tento den ochránit před hříchy,

smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi.

Tvé milosrdenství nechť se rozprostře nad námi, 

protože my v Tebe věříme.

V Tebe, Bože, věřím a na věky tomu nebude jinak.

Tož vzpomeňme s láskou a úctou na tuto vynikající osobnost časů, kdy se starý svět měnil na jiný a snad nový, zeména v tomto meditativním adventním obdobív němž při cvhilkách zamyšlení nalézáme tolik blízkého a podobného …

Literatura:

Jakub de Voragine, Legenda aurea. Z latinského originálu přeložili V. Bahník, A. Vidmanová, I. Zachová. Praha 1998.

Titulní obrázek jest poděkováním i poctou kolegovi Petrovi Hrachovcovi z Nejdku, aurotovi oné sličné vyřezávané sošky sv. Ambrože. Věnoval ji autorovi tohoto textu a ten si toho velmi, fakt velmi váží, a tak se rozhodl poděkovat touto formou se symbolicky smeknutým kloboukem … chapeau …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *