Země medu a věci souvisící

Festival Jeden svět byl v březnu zastaven virem z Číny. Nebyl avšak umrtven navždy a povstává. A to pod stále heslem Až naprší a uschne, jež je mi obzvláště sympatické. Takže se samozřejmě také promítá film Země medu.

Podívejte se na festivalové portfolio a na programy jednotlivých kin třeba tady.

To portfolio obsahuje také film Honey Land – Země medu. Film Tamary Kotevské a Ljubo Štefanova z Makedonie (uvádí společnost Artcam). Autoři chtěli s pár kamarády udělat původně úplně jiný dokument o životním prostředí, pak ale narazili nedaleko od Skopje na opuštěnou vesnici, kde žije jen Atidže Muratova se svou pětaosmdesátiletou matkou Nezife, upoutanou na lůžko. A se psem, kočkami a včelami v košnicích, ve skalních puklinách i v dírách vytesaných ve skalách. Krajinou chodí sama se psem, nikoho nepotkává … Parta dokumentaristů vzala stany a spacáky a sledovala ji po tři roky. Cíl filmu se změnil. Atidže souhlasila …

Co se ale nestalo: do opuštěné vesnice vtrhla hlučná rodina Husseina Sama se spoustou dětí (v principu co rok jedno), se stádem krav a se včelami v úlech, s auty, stroji a hřmotidly. Hussein musí uživit rodinu, kterou si vytvořil záměrně, protože rodinu považuje za štěstí …

„Bio“ prostředí, jaké, bychom jim mohli závidět. Ale dva rozdílné přístupy. Zatímco Atidže se dělí se včelami půl na půl vyřezávajíc kudlou a mačkajíc velmi kvalitní med, Hussein se snaží z nedotčené bio krajiny vydojit, co to jde. Není to ovšem žádný „agrokombinát“ plundrující krajinu a stavějící ji proto z nohou na hlavu. Jen chce uživit rodinu, jen chce splnit závazky k obchodníkovi, jemuž slíbil stovky kil medu za slušnou cenu 10 Eur za kilo. Výsledkem jeho aktivit je avšak úhyn jak části dobytka, tak včel. Včel ale jak jeho, tak i Atidže, pro niž to znamená osudový zásah. Hussein sebere svou komunitu a táhne dál … A Atidže pochová matku a hledá dál divoká včelstva ve skalách a poslouchá vytí vlků po nocích …

A autoři filmu to s odstupem pozorují … Dosti děsivé občas přesahy a konotace. Skvělá kamera. Konfrontace v podstatě dvou přístupů k de facto bioprodukci, které jsou ale naprosto nekompatibilní. Problém (ne)naslouchání rytmu srdce přírody. Film o tom, jak jsou hranice mezi těmito světy křehké … A co může způsobit narušení té křehké rovnováhy. Zejména, když do toho vstoupí prachy a kšeft …

Film magický, neokázalý, drsný i místy humorně nadsazený, tiše pozorující, nesoudící, avšak pozorující situace, které nabízejí interpretaci i reflexi. Film oceněný vícekrát na festivalu Sundance i na jiných festivalech a pyšnící se i nominacemi na Oscara.

Viděl jsem jej už vícekrát a pokaždé se slzami v očích i s nalezením vždy něčeho nového. Podtitul na plakátu je: když jeden naruší rovnováhu, cenu zaplatí všichni. Tři roky tam ten malý tým sledoval tohle subtilní drama naživo a natvrdo. A svým záběrům a pojetí dodal velmi cenný přesah a poselství o tom, co prožíváme v různých modifikacích nyní vlastně všichni. A co budeme dřív či později muset řešit.

Byl jsem na premiéře filmu v Praze na konci května, kde jsem měl i tu čest být u diskuse o něm s diváky co včelař (nebo spíš opylař …), což bylo velmi zajímavé a pro mne poučné, jakkoli tak složitou problematiku je těžké až nemožné vysvětlit v příliš omezeném čase.

A vydal jsem se také v sobotu 25. 7. do Řevnic, kde se film v rámci obnoveného festivalu opět promítal. Dokonce pod stmívajícím se nebem, což bylo skvělé. A znovu beseda se včelařem, což vidím jako dobré rozhodnutí pořadatelů vzhledem k tomu, o čem film je.

Přišli včelaři i nevčelaři. Včelaři tradiční i včelaři s jiným názorem. A jeden opylař, no, možná dva. Debatu moderoval Václav Smolík, jenž je znám svým konsistentním, avšak pro řadu tradičních včelařů jaksi nepřijatelným či nepochopitelným (nebo spíš nepochopeným?) pojetím chovu včel. Principem jeho vztahu ke včelám je spíš opylování, chová malá včelstva, obdivuje rojení, nemá medomet a nastojte! Vyřezává plásty a mačká je a nechává vykapat … No hrůza … 😀 Že v nerezové nádobě a za přísných hygienických podmínek, to už v té chvíli nikoho nezajímá … No, co Vám budu povídat, debata to byla velmi vzrušená, ale díky velmi vstřícnému přístup moderátora férová a v rámci možností i tolerantní, o „léčení“, pesticidech, o současné krajině a včelách, o tom, jak to včelaři spíš včelám kazí tím, jak je chovají a nerepektují to, co je pro ně dobré, protože preferují spíše vlastní pohodlí než wellfare včel, o nešlechtění, neodolnosti, tlacích, které současné podmínky na včely vyvíjejí. O ceně medu co luxusní potraviny, protože ničím jiným není. Hodina a něco samozřejmě nestačila.

Ve spoustě věcí s V. Smolíkem a s jeho modelem argumentace nesouhlasím (např. v názoru na organické kyseliny či éterické oleje, které on považuje také za pesticidy), ale v základním principu jsme si docela blízcí. A pravím, že pozvání Václava byla dobrá volba. Je třeba o spoustě věcí mluvit. Veřejně a nahlas, i když se to někomu nelíbí, i když to jaksi nechce slyšet. A ještě: Není jediná správná cesta v chovu včel.  Kdo má jiný názor, není nepřítel. Je to vlastně jednoduché … 

Zkusme chovat včely tak, jak to chtějí ony, zkusme je pozorovat, poznávat  a chápat a nechat je pracovat, protože ony to umějí lépe. Aby ne … za ty miliony let … Anebo: když už jsme si z nich udělali hospodářské zvíře, mějme k nim aspoň úctu a elementární pokoru. Včely přežijí i péči včelaře. Jasně. Ale …

Mám-li to shrnout, byl to velmi silný večer a za to je třeba poděkovat jak organizátorům, tak všem, kteří příšli a účastnili se debaty. Tohle je model, který je živý, jde někdy i na krev a dotýká se i dalších důležitých rozměrů našeho spolubytí. To je jen dobře …

Pokud na ten film narazíte, nenechte si jej ujít.

Zajímavá recense ZDE:

Trailery např. ZDEZDE:

 

 

3 komentáře

  1. Fajn film pro lidi od včel. Reagovat

    Pěkně napsané Jiří, díky.
    Mne nejvíc oslovil pohyb Atidži u včel. U nás se tomu říká grif. Z včelařských prací je tam nejčastěji vidět vytváření oddělků. Ona pracuje bez rukavic a někdy bez kukly. A bezbolestně rozebrat nerozebiratelné dílo a udělat oddělek z divokých včel to už musíte být s včelami hodně srostlí.

    PS: „Zkusme chovat včely tak, jak to chtějí ony.“ – Není to oxymorón?

    Ať se daří přeje roslp

    • Jiří Matl Autor článkuReagovat

      Díky, tak tak. To její chování mě fascinovalo. Taky bych to chtěl jednou umět.
      Ad oxymoron: o tom byla právě debata s Vaškem Smolíkem. Jakmile včely začneme „chovat“, střetávají se tu dva cíle, dvě cesty. V podstatě neslučitelné. Ale už je chováme, tož zkusme hledat aspoň nějaké kompromisy … Myslím se najít dají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *