Den medu na zámku

 

Zámek v Liblicích nedaleko Mělníka, s rozsáhlou zahradou, je  perlou barokní architektury, Historii má bohatou. Na přelomu 17. a 18. století jej nachal postavit hrabě Arnošt Josef Pachta z Rájova). A je také nyní jedním z významných konferenčních center Akademie věd ČR.

V neděli 13. září se tam konal Europian Heritage Day (Den otevřených dveří) spojený se Dnem medu. Tohle spojení nás velmi zaujalo.

Protože hledáme zajímavé formy presentace světa včel, opylovatelů a jejich produktů a zároveň různé formy setkávání spřízněných duší, jež jsou nějak vázány na včely a přírodu, položili jsme několik otázek jednomu z organizátorů akce, kolegovi Martinu Nezbedovi. První otázka je něco jako představení.

Jste pokračovatelem včelaření v rodině?

Jak se to vezme. V rodině jsme včely neměli. Nicméně možná právě tady na tomto zámku nahlédl do kočárku mé maminky pan Slánský, zámecký zahradník a také vášnivý včelař. Cesty ho nakonec zavedly na Mělník, kde vedl městské zahradnictví. Po škole jsem nastoupil právě do městského zahradnictví. Ráno na poradě, při práci i po práci jsem poslouchal povídání pana Slánského o včelách, až jsem jako nezkušený novic lehkovážně pronesl osudovou větu. Ta “hluboká” myšlenka zněla asi takto: “Taky jsem o včelách přemýšlel”. 

A už druhý den večer mi na zahradě přistály 4 celkem zvláštní úly.  Převzal jsem tak chov po jednom důchodci, který uvítal, že se jich někdo ujme. Psal se rok 1998, někdy v půlce září. Slánský mi věnoval spoustu času a byl vždy nevyčerpatelným zdrojem rad. Už po roce jsem omšelé úly nahradil a chov stabilizoval výměnou matek. Takže právě zásluhou pana Jaromíra Slánského se ze mě stal včelař. Jeho schopnost poutavě vyprávět o včelách mě inspirovala k touze včely popularizovat.

Spojení dne otevřených dveří na renomovaném zámku s akcí pro včelaře a přátele včel a produktů jejich píle je hodně zajímavé. Jak to celé vzniklo a kdy to vlastně začalo?

Vždy jsem měl  touhu něco podobného podniknout. Jako učitel na zahradnicé škole jsem si osvojil i řadu jiných dovedností – fotografování, tvorbu grafiky, školní exkurze, z nichž jsem zkušenosti jednou přetavil i na včelařský zájezd na Moravu a do Rakouska.

Jak jsem se dostal do zastupitelstva obce, tak jsem hned začal spřádat představy nějaké akce přesahující akce obecní. Nádherný zámek v rukou vstřícné Akademie věd byl jasnou volbou. Nebyl jsem v tom sám – podobné myšlenky měli i další zastupitelé. Já si vybral oblast, která naplňuje celý můj život, baví mě a mám v tomto oboru spoustu přátel, kteří mají pestré zkušenosti a dovednosti. Při zájezdu do Rakouska jsem poznal dalšího zahradníka/včelaře Jakuba Ohema. 

To spojení oborů zahradnictví a včelařství je asi přirozené.  Společně s Jakubem jsme začali postupně diskutovat první představy. Netrvalo dlouho a přidali se další kolegové. Když máte v životě štěstí na lidi, je to mimořádná věc. S podobnou partou zvládnete cokoli, i trošku bláznivý nápad na medově sladkou akci pro laickou veřejnost.

Na pořádání akce se spojili tři hlavní partneři – Akademie věd ČR, Obec Liblice  a místní ZO ČSV Byšice. A pochopitelně nám pomáhají i okolní obce a firmy.

Letošní ročník byl tedy kolikátý? Co bylo v nabídce? Co našli návštěvníci na stáncích?

Ročník byl 4., ale říkal jsem mu pracovně nultý. Nikdo z nás nedokázal odhadnout, jaká bude situace. Normálně začínáme plánovat už někdy na jaře, ale letošní jaro bylo poblázněné. A tak do posledních dnů nebylo jisté, jestli vůbec Den medu bude. Program byl proto poměrně jednoduchý a vycházel z předchozích let.

Máme sice vizi akce více komplexní, ale letos nemělo smysl příliš experimentovat. Akce nemá pevný časový program (zatím). Hosté si tak většinou nejprve zaregistrovali čas na prohlídku zámku. Ten není běžně přístupný, ale právě v tento den je režim podobný ostatním památkám. V mramorovém sále pak návštěvníci, jako součást prohlídky, shlédli historické i moderní včelařské pomůcky. A ochutnali letošní chuťovou paletu medů z regionu. Potom si postupně procházeli trh, který se snažíme udržet tematický. Proto zde byli prodejci medů, včelích produktů, medovin, kosmetiky, ale i keramiky s včelařskými motivy, medových zákusků a medového pivního speciálu Meďour z nedalekého minipivovaru.

Vedle toho je každoročně nějaká historická scéna – letos to byly ukázky historických tanců s výkladem. Rodiny s dětmi využily okruh stanovišť s dětskou soutěží v zámeckém parku. Za správné odpovědi si pak děti odnesly nějakou drobnost. Mohly si také vyrobit samy svíčku ze včelího vosku. Po celou dobu hrála u zámecké restaurace živá hudba a její tóny se nesly ze zámecké terasy až do parku.

Byly u toho také živé včely?

Ano každoročně je na akci prosklený úl a zaslouženě vždy přiláká nejvíce zvědavců. Záměrem do budoucna je i doplnit historickou zásobní zahradu zámku malým koutkem se včelami tak, jak to bylo u podobných sídel obvyklé. Akademie už nyní vysázela bylinkové záhony a malý sad ovocných stromů a chybí už jen ty včely.

Kolik návštěvníků přišlo?

Akce měla rok od roku větší návštěvnost. Loni už to bylo více jak 1100 hostů. Letos i bez výraznější propagace přišlo 650 návštěvníků. Tak nějak jsme si to s ohledem na situaci i přáli.

Neměli jste strach z toho, že akci zastaví či omezí šíření viru přišlého z Číny?

Tak to byl letos pochopitelně klíčový faktor. Po dlouhém zvažování jsme se teprve koncem srpna definitivně rozhodli akci pořádat. Pochopitelně jsme řešili evidenci hostů (číslované náramky), dezinfekce atd. Naštěstí se menší počet hostů rozptýlil po areálu tak, že nebyl nejmenší problém. Protože byla nejistá doba, tak jsme na jaře ani v létě neoslovovali sponzory. Poprvé jsme proto letos zavedli vstupné ve výši 50 Kč a pro děti do 10 let byl vstup zdarma.

Je po akci. Jak ji s odstupem vidíte?

Na to, jaký byl letošní rok, to hodnotíme dobře. Před koronavirem jsme pochopitelně měli záměr opět něco přidat a vylepšit, ale nakonec byla akce jednodušší.

Hodláte pokračovat v příštím roce?

Určitě chceme pokračovat. Když jsme to nevzdali letos, tak snad už nic horšího akci neohrozí. Jme parta lidí, kteří to dělají s chutí, a Akademie věd je velice vstřícná. A věřte, že nejsme jen samí včelaři. Na akci spolupracují i lidé z obce. Vítáme každého nadšence.

Co byste přidali či udělali jinak?

Zatím se zdá, že základní koncept uspořádání se povedl. Neradi mluvíme o tom, co zatím jen “kvasí a zraje”. Tak snad jen naznačím, že jsou tu úvahy o pevnějším časovém rozvrhu. Vedle programu pro laiky a rodiny s dětmi zvažujeme i část více zaměřenou na včelaře. Ať už nějakou přednášku, diskusi, nebo se doslova nabízí hodnocení medů.

Hodnotit medy na základě degustace však není vůbec jednoduchá věc, pokud bychom chtěli alespoň trošku odborný přístup. Místa je zde opravdu dost, a tak vše bude záležet hlavně na našich personálních, časových a bohužel i finančních možnostech. Ale to vše je zatím opravdu ve stadiu úvah. Já sám jsem zvědavý, jak to bude za pár let vypadat.

Moc děkujeme za rozhovor a držíme palce do dalších let.

Za Včelaři sobě se ptal J. Matl, foto Martin Nezbeda a Daniel Beran (díky!).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *