Včelařský happening – další model setkávání spřízněných duší

Studený vrch 2020

Před závorku: tenhle model setkávání na kopci pod širým nebem vymyslel kolega Josef Horký. Samozřejmě podpořen rodinou, přáteli, kolegyněmi i kolegy. Zcela unikátní setkání. Už jich byla řada. Vloni nebylo, nějak už nebyli lidi a nebylo ani sil. Ale v zimě přišly otázky, zda to nezkusit obnovit. No a stalo se, nyní ve spolupráci s pořadateli cyklu Se včelaři o včelách a samozřejmě opět s kolegou Horkým a jeho rodinou a přáteli. A bylo to poetické …

Na Studený vrch u Hostomic na setkání pod brdskou oblohou nás dorazilo 22. srpna 2020 nakonec asi víc než šedesát a méně než sto. Kdo by to počítal … Snad jen „epidemiolog“, ale ten v té chvíli ještě neměl důvod. A odstupy v principu zachovány … A nekřičeli jsme a nezpívali … 😉

Když všichni vylezli na kopec, Milan Šimonovský co předseda Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7 představil kolegu Josefa Horkého, renomovaného to chovatele matek kmene Vigor, jenž s rodinou a přáteli rok co rok tohle půvabné, přesněji neopakovatelné setkání pořádal. Vyjádřil radost z toho, že po se loňské přestávce setkání nyní opět uskutečnilo.

A pak už pozval hosta, jenž přijel poměrně z daleka, až z Krkonoš, totiž Ing. Karla Jiruše z Hostinného, včelaře to pověstného smělými úvahami a dedukcemi, které na počátku většina směle a s nelibostí odmítá, aby po pár letech nesměle mnozí z nich přiznávali, že měl i má vlastně pravdu … Karel je praktik, který nevěří  teorii, dokud ji nevyzkouší, a je vyškolen oborem, kde je neustálý tlak na efektivnost a kvalitu. A to vše musí být opřeno o tvrdá data a ne dojmy a přání. Sice v jiném oboru, ale zase: ona se řada těch zkušeností dá zcela logicky přenést do včelařské praxe. Čísla, data, jejich hodnocení na základě zkušenosti i výsledků zkoumání jiných. Debata o tom.

A on ty své zkušenosti má podložené dlouholetým pozorováním. A nemá včelstev málo. Téměř stovka je dlouholetý průměr. Je znám řadou svých výroků a šprůchů, např. něco na způsob tohoto: z cizích neúspěchů se naučíme nejvíc, vlastní jsou příliš drahé. Nebo: některá včelstva se nechovala podle knížek a knížky by měly říkat pravdu, že? Ale dala by se napsat spousta dalších, fakt by jich nebylo málo.

Karel nemá problém říkat to, co se řadě poluchačů asi někdy nebude líbit, pokud si za tím stojí. Nemá ale ani problém uznat argumenty oponentů a vést o nich debatu. Tu pravím a za tím si stojím: jednoznačně dobrá volba jej pozvat na setkání tohoto typu.

Protože to bylo pod širákem a vlastně něco jako neformální potlach (a zase: ty přece Karel léta pořádal v předjaří i v létě ve svém domovském kraji, na většinu z nich jsem dojel a velmi si je užil, takže to mám zažité jako skvělý model komunikace), byla to přednáška i diskuse zároveň, Karel povídal ( no – povídal, ony z něj věty občas lítají tak rychle, že je těžké to chytat, natož zapsat …), včelaři se ptali, namítali, souhlasili i nesouhlasili. Zkusme shrnout, o čem byla řeč.

Karel včelaří v podstatě v Langstrothech, ale má zkušenosti i s jinými mírami. V diskusi se toho samozřejmě dotkl, konkrétně třeba problémy stran Adamcovy míry, již nepovažuje za šťastné řešení. Došlo ale i na mřížky v tomto systému, na omezování plodování. To byl samozřejmě dobrý přechod k tématu malého či velkého plodiště, což logicky vedlo k debatě o plodišti zvaném dnes „moderně“ optimalizované.

Zajímavá byla debata o tom, jak je to vlastně s principy obměny díla, zda, jak a kdy narůstají či se množí v díle patogeny. A zda desinfikovat, či jak.

Karel je znám svou propagací základních Brennerových zákonů (O. Brenner, Zákonitosti života včelstva), tak na ně samozřejmě taky došlo. Zmiňuje je vždy s lehkou nostalgií, protože na tuto skvělou knihu se tak nějak zapomnělo … Ona přitom na rozdíl od mnoha jiných knih neříká moc jak a co, neposkytuje konkrétní návody, neříká, co dělat, ale především proč to dělat. Např. právě teplo, stavba, výživa, energie (pracovní) jsou těmi základními věcmi, které určují vývoj každého včelstva v dané situaci. O od znalosti těchto zákonů se musí odvíjet konkrétní zootechnika v dané situaci daného včelstva. Na tom závisí třeba trvání včelstva, jeho vývoj, rozvoj a vývoj každého jedince, závislost na teple, důležité je právě i téma pracovní energie, ale i významný zákon česna či téma hromadění zásob a zimního klidu (s čímž souvisí i téma t. zv. zimních včel a jejich role).

Tu byl zase jen krůček k tématu tvorby oddělků. Zase to vše spolu souvisí.

Karel je už léta zastáncem metody raději množit to, co skýtá naději, než zachraňovat to, co by bez naší chemické pomoci asi nepřežilo. Oddělky jsou podle něho záchranou při řešení mnohých problémů. Sám se v posledních letech přiklání k variantě nemíchat při tvorbě oddělků dílo i plod z různých včelstev (sběrné oddělky) kvůli mixu patogenů. K diskusi nabídl variantu tvořit oddělky vždy jen z jednoho včelstva. Mně se tenhle princip velmi líbí.

Dalším tématem byla výměna matek. Zda ji provádět, a pokud ano, tak kdy a jak? Tu se vzpomenulo na jeden známý výrok renomovaného českého včelaře: „Chtěl bych včelařit tak, aby tu byly mé včely, až já tady nebudu.“ Uhodnete, kdo to řekl?

Došlo i na téma efektivity včelaření. Proč vlastně včelaříme? Chceme víc medu? Jaký je náš ideál efektivity?

Nemohlo chybět ani téma šlechtění či selekce. A samozřejmě: na jaké vlastnosti se v současné době selektují nové matky? A je to v souladu s realitou? Jsou to ty pravé vlastnosti v době, kdy máme takové problémy s trvale udržitelným včelařením? Pro příklad: proč ona t. zv. silná včelstva, nebo včelstva z takzvaných renomovaných chovů při úhynech odcházejí jako první? Jak poznám ta lepší včelstva pro další selekci?

Karel je v této věci docela náročný: za skutečně dobré včelstvo považuje včelstvo dlouhověké. Co je dlouhověkost podle Karla? Pokud třeba vydrží nějakých 5 let … Z takových včelstev je pak dobré chovat. Neplatí předpoklad, že nové matky jsou automaticky lepší. Preferuje místní a místním podmínkám přizpůsobenou genetiku, přesvědčuje ostatní, že není dobré míchat vše stěhováním genetiky i patogenů, protože tím si vytváříme kombinace patogenů, které pak naše včelstva nezvládají. Porušujeme velmi křehkou rovnováhu.

Samozřejmě jsme se v diskusi nevyhnuli ani tématům, jako je produktivita práce, medomety, modely ošetřování včelstev v konkrétních podmínkách, veterinární léčivé přípravky. A protože je Karel z kraje, kde je i spousta melecitózy, došlo pochopitelně i na ni. Jak s ní pracovat, jak včelařit, když je buď melecitóza, nebo nic …

Takže když se po více než měsíčním odstupu ohlédneme: jaké to bylo? Má smysl se takhle scházet, lézt do kopců, často z dálky přijíždět, nevidět presentace z dataprojektoru a přesně sestavené přednášky? Jen tak si povídat s někým, kdo se nebojí sdělit své zkušenosti? Přinášet i ty své zkušenosti co námět do debaty? No – právě o tom setkání na Studeném vrchu je!

Bylo to skvělé. Potkaly se spřízněné duše, známé i dosud neznámé a potom už známé, tenhle potlach o včelách přinesl spoustu nápadů i otázek, které šly často i hodně na dřeň. Debatovalo se společně i ve skupinkách, protože čas byl.

Počasí skvěle vyšlo, výhledy do okolí magické. Nápojů dostatek, mňamek, které účastníci přinesli na ochutnání ostatním (díky za ně!), se sešlo bezpočet, i literatura byla. A klobásky na ohni pečené a vyvážené světlé i tmavé – mňam!

Díky všem, kteří se jakkoli přičinili, zejména pak kolegovi Josefovi Horkému, jeho rodině a přátelům, Včelařskému spolku pro Prahu 6 a 7, zejména pak Milanu Šimonovskému a jeho spolupracovníkům.

A ukázalo se, že to, čím je projekt Se včelaři o včelách specifický, totiž že se snaží spojit zimní tradiční přednášky se setkáními a workshopy v sezoně, je model dobrý a vítaný. Nebyla nás sice stovka, ale až tak moc nechybělo. A všem, kteří přišli a do kopce vylezli, chapeau – klobouček. A nejvíce pak těm, kteří tam vytlačili i kočárek s budoucí včelařkou či včelařem … Jasně, začínat se má od mala … 

A všem díky za svobodnou diskusi, nikým nemoderovanou, tedy vlastně moderovanou jaksi samospádem a rozumem a respektem. Nejsme přeci cihly ve zdi. Teachers, leave them kids alone…  Nevím, proč mi zrovna tohle naskočilo … Asi proto, že je zjevné, že už začínáme o chovu včel přemýšlet i debatovat jinak? A to i veřejně … A neděsí nás křik těch, kteří z nás chtěli mít ty cihly ve zdi …Ale nějak nezaregistrovali, že jim ujel vlak … 

Tak za rok na viděnou … 

Fotil autor, titulní fotka je od kolegy Jaroslava Kotka.

 

2 komentáře

  1. Ján Goro Reagovat

    …len tíško závidím…
    …snáď sa aj u nás stretne partia včelárov ,ktorá dokáže nielen počúvať ale aj rozprávať… rozprávať svoje skúsenosti a názory , aj keď to nie celkom podľa toho ako píšu v knihách …
    ….Karel je mi svojimi názormi už roky sympatický. ..nech sa darí a držím palce…Jano

    • Jiří Matl Autor článkuReagovat

      Díky, Jano!
      Něco na ten způsob se i s Karlem chystá v Olomouci v únoru (OVS). Nikoli jen přednáška, ale k tomu právě ty debaty. To bys měl blíž … 😉 Ono to vlastně začalo těmi PPP (Podkrkonošský potlach v pohodě), které Karel s kamarády pořádával v Hostinném či v Trutnově. To je podobný model, i když ty potllachy byly zaměřeny vždy na jedno hlavní téma.
      Jak se postupně věnujeme těm různým modelům setkávání, fascinuje mě, kolik variant se najde … A fascinují mě lidi, kteří jsou v roli těch tažných koní a odpracují to. Ještě, že jsou, diky za to!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *